Vladimir Zhdanov - Vladimir Zhdanov

Vladimir Ivanovič Ždanov
Zhdanov v roce 1962
narozený	29.dubna 1902 Kyjev, Ruská říše
Zemřel	19. října 1964(1964-10-19) (ve věku 62) u Bělehrad, Jugoslávie
Věrnost	Ruský SFSR Sovětský svaz
Servis/větev	Rudá armáda (později Sovětská armáda )
Roky služby	1920–1921 1923–1964
Hodnost	Generálplukovník
Zadržené příkazy	4. gardový mechanizovaný sbor 5. gardová mechanizovaná divize 6. gardová mechanizovaná armáda Vojenská akademie obrněných sil
Bitvy / války	Ruská občanská válka druhá světová válka
Ocenění	Hrdina Sovětského svazu Leninův řád (2) Řád rudého praporu (3) Řád Suvorova, 1. třída Řád Suvorova, 2. třída (2) Řád Kutuzova, 2. třída Řád rudé hvězdy Lidový hrdina Jugoslávie

Vladimir Ivanovič Ždanov (ruština: Владимир Иванович Жданов; 29 dubna 1902-19 října 1964) byl generálplukovník tankových vojsk v ozbrojených silách Sovětského svazu. Během druhé světové války byl generálmajorem sovětské Rudé armády.

Vojenská kariéra

V roce 1941 se Zhadanov stal pomocným velitelem Syzranské tankové školy. Navštěvoval Vojenskou akademii generálního štábu v letech 1941 až 1942. V letech 1942 až 1944 byl náčelníkem štábu 13. tankový sbor.^[1] Velel 4. gardový mechanizovaný sbor v letech 1944 a 1945.^[2] V letech 1945 až 1947 byl velícím důstojníkem 5. gardová mechanizovaná divize. Poté přikázal 6. gardová mechanizovaná divize od roku 1947 do roku 1949. Navštěvoval Vojenská akademie generálního štábu v letech 1950 a 1951. Byl náčelníkem štábu Vojenský okruh Dálného východu do roku 1953. Od roku 1951 do roku 1953 byl také náměstkem vrchního velitele vojenského okruhu Dálného východu. Působil také jako zástupce vrchního velitele Jižní uralský vojenský okruh a sovět Ústřední skupina sil. Byl také prvním pomocným vrchním velitelem Transbaikalský vojenský okruh. V letech 1961 až 1964 působil jako hlavní vojenský poradce v Východoněmecká armáda. V roce 1964 byl velitelem Vojenská akademie tankových sil v Sovětském svazu.

Byl příjemcem Hrdina Sovětského svazu Cena.

Bělehrad Urážlivé

V průběhu roku 1944 byl velitelem 4. gardového mechanizovaného sboru Bělehrad Urážlivé.^[3] Tato jednotka zajala Bělehrad 20. října 1944. Byl vyznamenán Řádem lidového hrdiny Jugoslávie. Po něm byly v Bělehradě pojmenovány také dvě ulice.

Smrt

Zemřel 19. října 1964, když jeho letadlo havarovalo v Avala zatímco se měl zúčastnit 20. výročí sovětského osvobození Bělehradu 20. října 1944. Sovětský maršál Sergej Biryuzov byl také zabit při nehodě.

Dědictví

Resavská ulice v centru Bělehradu byla pojmenována po něm od roku 1946 do roku 1951 a poté znovu od roku 1965 do roku 1997. V roce 2010 byla zahájena iniciativa na pojmenování ulice v Novi Bělehrad nebo nová bělehradská část Bělehradu po něm.^[4] V roce 2016 městský manažer Bělehradu Goran Vesić oznámil, že iniciativu přijalo Bělehradské shromáždění nebo Skupstina a ulice v nové bělehradské části města, dříve Pohorska Street, byla přejmenována na ulici General Zhdanov Street. Ulice Goce Delcev byla na památku přejmenována na maršál Tolbukhin Boulevard Fjodor Tolbukhin.^[5][6]

Reference

Zdroje

• Biryuzov, Sergei S. Sovetskii soldat na balkanakh [sovětští vojáci na Balkáně]. (V Rusku). Moskva: Voenizdat, 1963.
• Biryuzov, Sergeĭ Semenovich a Rade Hamović. Beogradska Operacija. (V srbštině). Beograd: Vojni istoriski institut Jugoslovenske narodne armije, 1964.
• Erickson, John. Cesta do Berlína: Pokračování historie Stalinovy ​​války s Německem. Boulder, Colorado: Westview Press, 1983. s. 379–390.
• Medvedev, Zhores A. a Roy A. Medvedev. Neznámý Stalin: Jeho život, smrt a dědictví. Londýn: I.B. Tauris, 2003. str. 212-214.
• Tolubko, Vladimir F. Ot Vidina do Belgrada: istoriko-memuarnyĭ ocherk o boevykh deĭstvii͡akh sovetskikh tankistov v Belgradskoĭ operat͡sii. (V Rusku). Moskva, 1968.