Moshe Jakobovits - Moshe Jakobovits - Wikipedia

Moshe Jakobovits
Moshe Jakobovits.jpg
Osobní
narozený
Moshe (Manfred) Jakobovits

15. března 1926 (1926-03-15)
Praha, Československo
Zemřel29. prosince 2018 (2018-12-30) (ve věku 92)
Haifa Izrael
Náboženstvíjudaismus
Národnostizraelský
ManželkaSarah Jakobovits (rozená: Schwarz)
DětiNaomi Nachshon (rozená Jakobovits), Tamir Jakobovits
RodičeRabín Tobias Jakobovits; Bertha Jakobovits (rozená Petuchowski)
obsazenístátní služba

Moshe Jakobovits (hebrejština: עק יעקובוביץ) (Praha, 15. března 1926 - Haifa, 29. prosince 2018) byl velitelem Masu’ot Yitzhak, a kibuc v Gush Etzion[1][2](blok Etzion)[3] zničen v 1947–1949 Palestina válka (v Izraeli známý jako Izraelská válka za nezávislost), poslední velitel osad Guš Etzion během izraelské války za nezávislost, náčelník Celník Haify v letech 1977–1987 a Konzul pro ekonomiku a obchod (Celní správa) v Evropě v letech 1987 až 1990. Jakobovits byl jedním ze dvou synů Rabín Tobias Jakobovits, čeština historik a knihovník, historik Židů z Česko a učenec starověké hebrejské texty, a byl bratrancem Rabín Immanuel Jakobovits, Baron Jakobovits, Vrchní rabín Spojených hebrejských kongregací Britského společenství národů. Jakobovits si před svým jménem přidal Jakobiho ke svému příjmení (Moshe Jakobi-Jakobovits) diplomatická mise pro Stát Izrael.

Dětství

Moshe Jakobovits se narodil v roce 1926 v hlavním městě Prahy Československo, syn Berty (rozené Petuchowski, z Berlín ) a rabín Tobias (Tuvia) Jakobovits - knihovník židovské komunity v Praze[4] a odborník na židovské texty. Moshe se narodil v náboženské rodině a byl vzděláván na židovské škole v rodném městě. Škola byla umístěna ve stejné budově, ve které rodina bydlela, v Jáchymově ulici,[5] Č. 3, dnes sídlící kanceláře Židovské muzeum v Praze. V březnu 1939, dny před vstupem do Wehrmacht do Prahy označil Moshe Jakobovits své Bar micva vzestupem k Tóra v Altneuschul Synagoga v Praze. Místo konání akce se na pozvánkách kvůli bezpečnosti pozvaných neobjevilo. Po své bar micze se Moshe připojil k Hnutí mládeže Bnei Akiva.

Aliyah (imigrace)

21. října 1939 byl Moshe Jakobovits poslán do Povinná Palestina pod záštitou Mládež Aliyah a žil v Tel Aviv se svým strýcem Michaelem Jakobovitsem. Po jeho Aliyah, studoval a žil v Yeshiva „Ha’Yishuv Ha’Chadash“ rabína Amiela v Tel Avivu a následně v Yeshivat "Kol Torah" v Jeruzalém. Během 1941/42 akademický rok, po rozhovoru s uživatelem Henrietta Szold, Moshe Jakobovits přestěhoval do Moshav Kfar Haroeh kde se připojil ke skupině dětí, které se připravovaly na studium na zemědělské škole mládeže Aliyah. V akademickém roce 1943/44 začala skupina studovat na Mikve Izrael Zemědělská škola. Během studií na Mikve v Izraeli se Moshe Jakobovits připojil k Haganah a podstoupil základní výcvik.[6]

Před válkou za nezávislost

Vstup do skupiny „Masu’ot“

Kibbutz Masu’ot Yitzhak, 1947. Klečící vpředu vlevo: Moshe Jakobovits, jeho bratr Yoseph. Vpravo vzadu: Immanuel Jakobovits.

Na konci akademického roku 1943/44 dokončil Jakobovits střední školu v Mikve v Izraeli a spolu s dalšími absolventy školy vytvořil „český Gar'in“ [„Gar'in“ označuje „jádro“ nebo formativní skupinu] která zahájila výcvik v Kibucu Tirat Zvi v roce 1943. Během svého výcviku v Tirat Zvi se dobrovolně stalPoznámka "v Židovská vypořádací policie zřízený Brity, sloužící jako notář v EU Gilboa Brigáda ve stanici Tirat Zvi a souběžně nadále působil v Haganě. Během tohoto období se seznámil se svou budoucí manželkou Sarah Schwarzovou.

V listopadu 1944 spolu se svými členy Gar'in, tehdy již nazývaného „Masu’ot Group“, založili dočasnou kibucovskou osadu v mezích Kfar Haroeh s cílem zavést trvalé vyrovnání dne Mount Hebron, vedle Kibbutz Kfar Etzion. V dubnu 1945 se Gar’in přestěhovali do Gat Rimon, vedle Petach Tikva. Na začátku listopadu 1945 založili Gar’in osadu na zemi Hubela západně od Kfar Etzion a rozhodli se pojmenovat nový kibuc „Masu’ot Yitzhak“, po Vrchní rabín Izraele Rabbi Jicchak HaLevy Herzog pak ještě žije.

Velitel Masu’ot Yitzhak

Moshe Jakobovits nadále sloužil jako notář také v Masu’ot Yitzhak. Byl poslán do kurzu Notrim v centrální škole pro Notrim v sousední vesnici pro mládež Afula, a po svém návratu z kurzu byl jmenován velitelem stanice Notrim v Masu'ot Yitzhak. Souběžně pokračoval ve své činnosti u Hagany, jak bylo v tomto období obvyklé.[7] V této souvislosti se zúčastnil výcvikového kurzu velitele jednotky v Haganě, Jeruzalémský okres, který byl veden v Gush Etzion („Etzion Bloc“) v létě 1946. V témže roce byl povolán do funkce regionálního ředitele Masu’ot Yitzhak - a to také v kontextu Hagany. Mezi lidmi mladého kibucu a Evropou došlo ke sporu Arabové oblasti nad částí pozemků osady, zejména pokud jde o pozemek zvaný „600 dunam“. V létě roku 1947 zaútočili Arabové na skupinu členů kibucu zapojených do zemědělských prací ve sporné oblasti a z Masu'ot Yitzhak byla svolána skupina Notrim pod velením Moshe Jakobovitsa. Po vypuknutí nepokojů byla předvolána britská policie, která rozdělila válčící strany. Bylo zahájeno vyšetřování proti Moshe Jakobovitsovi pro použití zbraní a byl pozastaven z funkce velitele stanice Notrim, dokud nebylo vyšetřování dokončeno. Během doby jeho pozastavení (léto na podzim 1947) ho velení zóny Haganah Jeruzalémské zóny vyslalo na kurz pro velitelé čety v té době fakticky výcvikový kurz důstojníků.

Kurz velitele čety

Kurz velitele čety, kterého se Jakobovits účastnil (kurz 19)[8] byl poslední takový kurz v režii Hagany. Kurz pod vedením Mundaka Pasternaka (Moshe Bar-Tiqvah),[9] byla původně provedena v kibucu Sarid a Ocet v Jezreelské údolí, s účastníky pod záštitou přírodovědců. Četa Moshe Jakobovitsa - četa 1 pod velením Dannyho Massa - cvičila neozbrojená v Kibbutzu Sarid, zatímco četa 2 pod Natanelem Hitronem a četa 3 pod Uzi Narkis, vyškoleni v kibucu Ginegar a zahrnovali výcvik s a střední kulomet ve skryté jeskyni. Britská hlídka detekovala místo výcviku kulometů a následně se rozhodla přesunout celý kurz do Juary. Na konci kurzu, v listopadu 1947, Moshe Jakobovits kandidoval na ústní zkoušku u Haim Laskov a Yigael Yadin, a podílel se na promoci za přítomnosti Hagany Vrchní velitel Yaakov Dori. Kromě Moshe Jakobovitsa byli dalšími absolventy kurzu velitele čety 19 osobnosti, které zastávaly klíčové pozice ve válce za nezávislost a poté jako hlavní generálové a brigádní generálové. Mezi nimi byli Yekutiel Adam, Avraham Adan („Bren“), Uri ben Ari, Mordechai ben Porat, Rehavam Ze'evi („Gándhí“), Avraham Tamir (Avrasha), Israel Tal (Talik), Yaakov Salman, Elad Peled, Moshe Rusnak, Nachum Shoshani, Aharon (Jimmy) Shemi a mnoho dalších.

V průběhu bitev

Velení Masu’ot Yitzhak

Po absolvování kurzu se Jakobovits vrátil do Masu'ot Yitzhak. O několik dní později, 29. listopadu 1947, OSN rozhodla o rozdělení Palestiny. Blok Etzion byl zahrnut do zamýšleného arabského státu. Den po prohlášení o rozdělení (začátku války za nezávislost) byl Jakobovits povolán do ústředí jeruzalémského sektoru Haganah za účelem přidělení velitelské role. Mezi různými rolemi, které mu byly nabídnuty, se Jakobovits rozhodl vrátit se ke své roli regionálního velitele v Masu'ot Yitzhak. Během prvních týdnů byl odpovědný za zabezpečení konvojů z Jeruzaléma do bloku Etzion. V noci z 15. na 16. ledna 1948 stál Jakobovits v čele svých mužů na západních stanovištích Masu'ota Jicchaka a čekal na příchod horské brigády (brigáda Lamed-Heh = Konvoj z 35 ), které byly odeslány k posílení a doplnění zásob Gush Etzion. Jak svítal, Jakobovits rozeznal hustý provoz vojenských vozidel a sanitek v oblasti vesnice Jeva. Teprve později se vyjasnila souvislost s hořkým osudem Brigády Lamed-Heh.

Velitel západního sektoru

21. března 1948 převzal velení nad Gush Etzion Moshe (Mosh) Zilberschmidt. Na začátku května přepracoval obranu čtyř osad bloku a rozdělil blok na tři obranné sektory. Moshe Jakobovits byl jmenován velitelem západního sektoru, kromě své pozice regionálního velitele Masu'ot Yitzhak. Pod jeho velením byla společnost složená z obránců Masu'ot Yitzhaka a Revadim, odpovědný za obranu obou osad a přilehlých velitelských stanovišť: „Pátý bod“, „Giv'at Olga“, „600 Dunam“, a „Giv'at Hasla'im“ [„Boulder Hill“], připojil Masu'ota Yitzhaka ke Kfar Etzionovi. Při arabském útoku na Gush Etzion dne 4. května 1948 vyslal Jakobovits síly brigády pod jeho velením, aby zajali první tři velitelská stanoviště.

Záchrana nemocnice a jejích obyvatel

12. května 1948 začal masivní arabský útok na pevnůstky Gush Etzion.[10] Aby udržoval neustálou komunikaci mezi Masu’ot Yitzhakem a Kfar Etzionem - i tváří v tvář arabskému průniku první linie obrany - vyslal Moshe Jakobovits z týmu Masu'ot Yitzhak zajmout Giv'ata Hasla’ima. Tato síla dokázala odvrátit obvinění z Arabská legie a tak zabránit útoku na Kfar Etzion z tohoto směru. Pod rouškou tmy se Jakobovitsovi podařilo dosáhnout Kfar Etzion, aby se koordinoval s Ya'akovem Altmanem (jmenovaným velitelem bloku poté, co Mosh padl v bitvě u ruského kláštera)[11] a přesvědčit ho, aby přesunul nemocnici a veškerý její zdravotnický personál a zranil Masu'ota Yitzhaka. Evakuaci nemocnice provedli v průběhu noci muži Masu’ota Yitzhaka, kteří nesli zraněné na zádech a zabezpečili cestu přes Giv’at Sela’im. Nemocnice byla umístěna v přírodních jeskyních v Masu'ot Yitzhak, které byly předem vyčištěny a připraveny pro případný úkryt. Jakobovits tak zachránil životy asi šedesáti zraněných a zdravotnického personálu, mezi nimi Weisenberg, ředitel nemocnice, a hlavní lékařka Rivka Nedivi (Praha, nar. 1926), kteří se dobrovolně ubytovali v Gush Etzion a ošetřovali zraněné, zatímco její dítě bylo byl spolu s dalšími matkami a dětmi evakuován do Jeruzaléma.

„Královna“ padla

Skupina válečných zajatců v Jordánsku, 1949. Moshe Jakobovits je druhá řada, střední.

Následujícího rána se několika obrněným vozidlům legie podařilo proniknout do Kfar Etzion a jeho obránci se rozhodli vzdát. Po kapitulaci byl spáchán masakr na mužích Kfar Etzion, mezi nimi i Ya ׳kov Altman. Nachum ben-Sira, člen Masu’ot Yitzhak, dokázal z masakru uniknout a dostal se do kibucu. Moshe Jakobovitz převzal velení nad blokem, síly pod jeho velením byly seskupeny na obranu Masu'ot Yitzhak, Revadim a Ein Tzurim. Později v průběhu dne telegrafoval ústředí Haganah v Jeruzalémě prostřednictvím a heliograf: "Královna padla, zůstáváme bez střeliva a nebudeme schopni držet. Žádáme o pomoc." („Královna“ byla krycí jméno pro Kfar Etzion.)

Jako válečný zajatec v Jordánsku

Byl učiněn závěr, že blok Etzion se vzdá a že jeho bojovníci budou zajati. Kvůli obavám, že arabští vesničané poruší kibuc a zabijí jejich obyvatele, se Moshe Jakobovits rozhodl, že kapitulace bude řádná a bude koordinována s důstojníky legie, čímž bude zajištěna bezpečnost přeživších obyvatel. V pátek 14. května 1948 odpoledne - v té době Ben Gurion prohlásil založení Stát Izrael v Tel Aviv - dva důstojníci legie dorazili k Masu'otovi Jicchakovi a zahájili koordinaci s Moshe Jakobovitsem za pomoci zdravotníka Uriel Ofek, kteří věděli arabsky. Slíbili, že zachová bezpečnost obyvatel osad, a v souladu se svým slibem zaujali vojáci legie pozice v okolí osady a vyhnali arabské vesničany střelba. Důstojníci legie také přistoupili na Jakobovitsovu žádost a dovolili mu odstranit a Svitek Tóry a Svaté knihy, dříve ukryté v zemi, a odstranit je spolu s populací Masu’ot Yitzhak.

Asi po dvou týdnech vězení na policejní stanici v Hebronu byli váleční zajatci převezeni do zajateckého tábora v Umm el-Jammal. Vězni byli propuštěni v několika fázích, v několika skupinách, končících v březnu 1949, a byli přes Izrael transportováni do Izraele Mandelbaumova brána.[12] Moshe Jakobovits byl poslední, kdo opustil zajatecký tábor.[13]

Na státní pokladně (Izraelský daňový úřad - celní správa)

Asi dva měsíce po propuštění z vazby se oženil a pár se přestěhoval do Haify. Tam Jakobovits začal pracovat na celnici. V roce 1977 byl jmenován hlavním celním ředitelem (גובה המכס) pro Haifu a severní obvod. V době První libanonská válka, působil jako odpovědný za sjednávání přepravy zboží z Libanon. Za tímto účelem se setkal v Haifě se svým libanonským protějškem z Bejrútu. V létě 1987 byl poslán Moshe Jakobovits Milán V Itálii, kde působil jako konzul pro ekonomiku a obchod (cla) v Evropě až do svého návratu do Izraele v létě roku 1990. Po Moshe Jakobovitsovi přežil syn a dcera, pět vnoučat a čtyři pravnoučata.

Reference

  • Benny Morris, 1948: Historie první arabsko-izraelské války (Yale University Press, New Haven, 200 ISBN  978-0-30015-112-1
  • Oficiální webová stránka „HAGANA“.
  • Gush Etzion Convoy
  • Morris, Benny (2003). Cesta do Jeruzaléma: Glubb Pasha, Palestina a Židé. I. B. Tauris. ISBN  978-1-86064-989-9.
  • Válka za nezávislost Izraele (1947–1949)
  • Vilnai, Ze'ev (1976). „Kfar Etzion“. Encyklopedie Ariel (v hebrejštině). Svazek 4. Tel Aviv, Izrael: Jsem Oved.
  • Izraelská deklarace nezávislosti
  • א 'אשכנזי, "כנס חגיגי לוותיקי" ההגנה ": חוגגים 90 שנה להקמת הארגון", הארץ, 14/9/10
  • אירגון ההגנה, אישים ומפקדים, בוגרי קורסים למ"מים בהגנה, מחזור י"ט
  • י 'אבן-חן, בדרך לחברון, כרטא, 1973.
  • א 'אשכנזי, "כנס חגיגי לוותיקי" ההגנה ": חוגגים 90 שנה להקמת הארגון", הארץ, 14/9/10.
  • י 'בן יעקב (כינס ועיבד), גוש עציון: חמישים שנות מאבק ויצירה, בית ספר שדה כפר עציון, תשל"ח.
  • ב 'מוריס, 1948: תולדות המלחמה הערבית-הישראלית הראשונה, עם עובד, 2010.
  • מ 'נאור (עורך), גוש עציון מראשיתו עד תש"ח (עידן 7), יד בן צבי, תשמ"ו.
  • מ 'נאור, "הקרב האחרון בגוש עציון", מ' נאור, תש"ח: שבעים סיפורים ופרשיות, מודן, 2018.
  • י 'שפנייר, "תשובתנו נחושה - נצח ירושלים", לול 241, אב תשע"ה.

Poznámky

  1. ^ Bar-Am, Aviva (17. září 2010). „Projděte si prohlídku Gush Etzion“. The Jerusalem Post. Citováno 25. května 2020.
  2. ^ Smrt a znovuzrození Kfar Etziona Haaretz
  3. ^ http://www.irgon-haagana.co.il/show_Item.asp?levelId=61007&itemId=49835&itemtype=3&xml=1&prm=t=4
  4. ^ https://www.kehilaprag.cz/cs
  5. ^ https://www.dreamstime.com/jáchymova-street-prague-jáchymova-street-prague-prague-capital-largest-city-czech-republic-th-image99839152
  6. ^ Stručná historie „Hagany“
  7. ^ Zpráva anglo-amerického vyšetřovacího výboru(1946)
  8. ^ Absolventi výcvikového kurzu velitelů čet „Hagana“. Písmeno "J"
  9. ^ Důstojníci Instruktoři vzdělávacích kurzů: starší instruktoři
  10. ^ ^ Mark Daryl Erickson, Joseph E. Goldberg, Stephen H. Gotowicki, Bernard Reich, Sanford R. Silverburg (1996). Historická encyklopedie arabsko-izraelského konfliktu, str. 149. Greenwood; ISBN  0-313-27374-X
  11. ^ Masakr Kfar Etzion
  12. ^ Výměny válečných zajatců a zajatých vojáků
  13. ^ Váleční zajatci z Jordánska vracející se do Izraele, 1949