Tobias Jakobovits - Tobias Jakobovits - Wikipedia

Rabín

Tobias Jakobovits
Rabín Dr. Tobias Jakobovits.jpg
Osobní
narozený
Tobias Jakobovits

23. listopadu 1887 (1887-11-23)
Lackenbach, Rakousko-Uhersko
Zemřel29. října 1944 (1944-10-30) (ve věku 56)
Osvětim tábor smrti
Náboženstvíjudaismus
Národnostčeština
ManželkaBertha Jakobovits (rozená Petuchowski)
DětiJoseph Jakobovits, Moshe (Manfred) Jakobovits
RodičeRabín Solomon Jakobovits; Amalia Jakobovits (rozená Schwartz)
OznačeníOrtodoxní
Alma materPhD Univerzita Karlova v Praze
obsazeníVědec, knihovník

Tobias Jakobovits[1][2] (hebrejština: ד"ר טוביאס (טוביה) יעקובוביץ), (Lackenbach, 23. listopadu 1887 - Osvětim, 29. října 1944), byl a Rabín, historik a česky knihovník, historik českého židovstva a odborník na starověké hebrejské rukopisy. Byl hlavním knihovníkem Prahy Židovská komunita v meziválečném období a profesionální manažer Židovské muzeum v Praze Během Nacistická okupace.[3] Byl deportován do Osvětim tábor smrti na podzim roku 1944 a tam vyhuben spolu se svou ženou. Jeho synovec (syn jeho nejstaršího bratra - Joela Julia Jakobovitsa), lord Dr. Izrael Immanuel Jakobovits (8. Února 1921 - 31. Října 1999) se stal Vrchní rabín z Sjednocené hebrejské kongregace společenství v letech 1967 až 1991.

Životopis

Pamětní deska Dr. Tobiase Jakobovitsa a jeho manželky Berthy, kterou vystavil Židovské muzeum v Praze

Tobias Jakobovits se narodil 23. listopadu 1887 v Lakompaku, v tehdejším západním Maďarsku a dnes je známý jako Lackenbach v Rakousku. Byl jedním z dětí rabína Šlomo (Šalomouna) Jakobovitsa a jeho manželky Amálie (rozené Schwartzové). Tobias měl privilegium přijímat současně náboženské i sekulární vzdělání v souladu s tehdejším kulturním stavem střední Evropy. Nejprve studoval v Bratislava Yeshiva (pak součást Rakousko-Uhersko, dnes hlavní město Slovenska) a absolvoval rabínské studium na Berlín Seminář.

V roce 1912 se usadil v Praze a pracoval jako asistent vedoucího knihovníka židovské komunity. V roce 1917 působil jako vrchní rabín Michle Čtvrtletí, které bylo ve městě známé jako čtvrtina. Současně pokračoval ve studiu. Studoval semitský filologie na Univerzita Karlova (Německá univerzita) v Praha (pojmenoval podle Arcivévoda Karl Ferdinand Rakouska ) a dokončil disertační práci na téma „Mesiášský koncept v Talmud „v roce 1920.

Rok 1922 byl zlomovým rokem v životě Tobiase Jakobovitsa z několika důvodů. Bylo mu uděleno Československý občanství, byl povýšen do funkce vedoucího knihovníka židovské komunity v Praze a také se oženil. Oženil se s Berthou Petuchowskou, dcerou rabína Petuchowského, který byl Tobiášovým instruktorem na berlínském semináři. V roce 1924 se jim narodil prvorozený syn Yoseph Jakobovits. O dva roky později jejich druhý syn, Moshe (Manfred) Jakobovits, byl narozen. Ve stejné době byl Tobias aktivní v koncilu rabínů v Čechy a také pracoval jako instruktor pro religionistiku na německých židovských školách.

V roce 1928 ukončil svoji funkci rabína v Praze, ale na další dva roky se stal rabínem, kantor a učitelka náboženské školy v malém městě Uhlířské Janovice, v blízkosti Prahy. Během tohoto období publikoval mnoho výzkumných článků o genealogie a historie Čeští Židé. Pod jeho vedením se knihovna věnovala sběru vzácných svatých knih a rukopisů zabývajících se tématy judaismu a dějin českých Židů. Jako první ručně katalogizoval všechny knihy a rukopisy, které se v knihovně našly. V této snaze o rozsáhlou revizi je zcela zřejmé jeho komplexní poznání obecných dějin Židů a jeho zvládnutí dalších cizích jazyků a literatury.

Během druhé poloviny 30. let začal stín blížící se války ovlivňovat rodinu Tobiase Jakobovitsa. V polovině roku 1939 poslal Jakobovits svého prvorozeného syna Josefa na ostrov Země Izrael (Povinná Palestina ) a poté o několik měsíců později poslal i svého mladšího syna Moshe. Svou funkci vedoucího knihovníka židovské komunity plnil až do roku 1939. Po dobytí a obsazení města Nacisté v březnu 1939 byla knihovna uzavřena, ale Jakobovits byl nadále zaměstnán židovskou komunitou jako archivář a výzkumník. Navzdory tomu, že mu byla nabídnuta pozice historika ve Spojených státech, Jakobovits raději zůstal v Praze a přispěl svými znalostmi v okupovaném městě.

V roce 1942 byl Jakobovits přidán do týmu Židovské muzeum v Praze pod nacistickou okupací[4] jako odborník na historii a starověké rukopisy. Stal se profesionálním manažerem muzea a navzdory skutečnosti, že Joseph Polak vytvořil koncept muzea, byla oficiální odpovědnost za provoz muzea odvozena od Jakobovitsa. Nacisté plánovali přeměnit muzeum na „Ústřední muzeum vyhlazené židovské rasy“[5] a předložit to před árijskou rasou. Za tímto účelem soustředili v muzeu řadu mnoha židovských pokladů, které vyplenili z celé Evropy okupované nacisty. Jakobovits a jeho kolegové se zabývali tříděním stovek tisíc židovských věcí - svatých věcí, knih, ručně psaných dokumentů a rukopisů - které dorazily z celé Evropy. Jakobovits byl kurátorem první výstavy, která se konala za nacistické okupace ve Velké synagoze v Praze v říjnu 1942. Výstava byla založena na projektu, který sám zřídil v roce 1927, a zahrnoval vzácné židovské a hebrejské knihy a rukopisy. Je důležité to zmínit Hans Günther, vedoucí „Ústředna pro židovskou emigraci „(Německy: Zentralstelle für judische Auswanderung), který dohlížel na činnost muzea, odmítl do výstavy zařadit články, které byly prezentovány před válkou a které odrážejí utlumený život a spolupráci mezi Židy a německým národem.

V letech 1942 až 1944 se Jakobovits účastnil diskuse o renovaci Staronová synagoga (čeština: Staronová synagoga; Němec: Altneu-synagoga), také nazývaný Altneuschul, umístěno v Josefov, Praha, která byla evropskou nejstarší aktivní synagoga a transformovat jej tak, aby byl součástí muzea. Požadoval, aby bylo odstraněno vše, co bylo spojeno se synagogou. V roce 1943 se podílel na sepsání průvodce po ústředním židovském muzeu a v této práci popsal historii synagog, ve kterých bylo židovské muzeum umístěno. Jakobovits si zachoval optimistický postoj k osudu Židů, kteří byli nacisty deportováni do táborů na východě, a vyjádřil naději, že účelem muzea bude uchovat židovské předměty během války a dokud nebudou tyto předměty vráceny jejich právoplatným vlastníkům a židovským komunitám v celé Evropě.

Tobias a Bertha Jakobovitsovi byli deportováni do Osvětimi 27. října 1944 a tam byli vyhlazeni 29. října 1944. Jejich synové se ve 30. letech přestěhovali do země Izrael (povinná Palestina) a jejich potomci dnes žijí v Izraeli.

Jeho výzkum a spisy

Jako historik provedl Jakobovits výzkum o Židé v Evropě obecně a konkrétně o Židech v Československu a Čechách. Jeho výzkum byl publikován v řadě knih, které byly většinou publikovány v rámci „Ročenka Historické společnosti českých Židů „a časopis“Měsíční vědecká historie Židů."[6]

Knihy

  • Dejiny vzniku knihovny nabozenske obce v Praze - 1927.
  • Entstehungsgeschichte der Bibliothek der israelitischen Kultusgemeinde v Praze - 1927
  • 1931 - Die Judenabzeichen v Böhmen
  • Die Erlebnisse des Oberrabbiners Simon Spira-Wedeles v Praze, 1640-1679-1932
  • Jüdisches gemeindeleben in kolin 1938

Články

  • Die Jüdischen Zünfte v Praze - 1936
  • Das Prager und böhmische Landesrabbinat Ende des siebzehnten und Anfang des achtzehnten Jahrhunderts- 1933
  • Die Brandkatastrophe in Nachod und die Austreibung der Juden aus Böhm.-Skalitz, 1663-1705- 1938
  • Der alte jüdische Friedhof in Prag: ein Führer durch den Friedhof und seine wichtigsten Denkwürdigkeiten aus dem XIV.-XIX publikoval Židovské muzeum 1960.

Reference

  • BUŠEK, Michal (ed.), "Naděje je na další stránce": 100 let knihovny Židovského muzea v Praze, Praha: Židovské muzeum v Praze, 2007, s. 24–29
  • VESELSKÁ, Magda, Archa paměti: Cesta pražského židovského muzea pohnutým 20. stoletím, Praha: Academia a Židovské muzeum v Praze, 2012, s. 53–121.

Poznámky

  1. ^ „YIVO | Jakobovits, Tobias“. yivoencyclopedia.org.
  2. ^ „Jakobovits, Tobias“. www.jewishvirtuallibrary.org.
  3. ^ s.r.o. (www.nux.cz), Nux; Praha, Židovské muzeum v. "Novinky | Židovské muzeum v Praze". www.jewishmuseum.cz.
  4. ^ „dotDefender zablokoval vaši žádost“. www.amalnet.k12.il.
  5. ^ https://www.yadvashem.org/odot_pdf/Microsoft%20Word%20-%201880.pdf
  6. ^ s.r.o. (www.nux.cz), Nux; Praha, Židovské muzeum v. "Judaica Bohemiae XVIII / 1, 2 | Publikace | Židovské muzeum v Praze". www.jewishmuseum.cz.

externí odkazy