Mladá Vožice - Mladá Vožice

Mladá Vožice
Město
Zvonice na hlavním náměstí
Zvonice na hlavním náměstí
Vlajka Mladé Vožice
Vlajka
Erb Mladé Vožice
Erb
Mladá Vožice sídlí v Česká republika
Mladá Vožice
Mladá Vožice
Umístění v České republice
Souřadnice: 49 ° 31'59 ″ severní šířky 14 ° 48'31 ″ východní délky / 49,53306 ° N 14,80861 ° E / 49.53306; 14.80861Souřadnice: 49 ° 31'59 ″ severní šířky 14 ° 48'31 ″ východní délky / 49,53306 ° N 14,80861 ° E / 49.53306; 14.80861
Země Česká republika
KrajJihočeský
OkresTábor
První zmínka1318
Vláda
• StarostaJaroslav Větrovský
Plocha
• Celkem31,58 km2 (12,19 čtverečních mil)
Nadmořská výška
453 m (1486 ft)
Populace
 (2020-01-01[1])
• Celkem2,705
• Hustota86 / km2 (220 / sq mi)
Časové pásmoUTC + 1 (SEČ )
• Léto (DST )UTC + 2 (SELČ )
Poštovní směrovací číslo
391 43
webová stránkawww.vozice.cz

Mladá Vožice (Němec: Jung Woschitz) je město v Okres Tábor v Jihočeský kraj z Česká republika Má asi 2700 obyvatel. Má asi 17 km severovýchodně od Tábor.

Dějiny

Kaple Panny Marie na místě bývalého hradu

Město vzniklo z osady kolem královského hradu postaveného na kopci a je známo, že má dva kostely již Karel IV období. Podle místních zdrojů byl hrad postaven princ Spytihněvův rozkaz k domu stříbrný z nedalekých dolů. Jedním z prvních majitelů města mohl být Stanimír z Vožice (Ztanimirum de Bazychce), jak je známo z písemného pramene z roku 1273. Město tehdy patřilo několika dynastie, z nichž jeden dal městu své erb: věž postavená na hradbách se dvěma erby po stranách.

Vožické zboží patrně vlastnila královská komora, ale bylo často zastaveno nebo zapůjčeno feudální páni pro služby pro král. Jedním z prvních byl Vilém z Vožic, který vlastnil panství až do roku 1318. V letech 1318 až 1425 byly Vožice ve vlastnictví pánů Landštejn, Janovice, Orlík, Praha a Ronov domy.

V březnu 1420, po Bitva u Sudoměře, Vožice bylo obsazeno asi 2 000 jezdci na koních pod vedením Mikeše Divůčka z Jemniště, pán Kutná Hora máta. Na Velký pátek ráno, 1420, Jan Žižka zaútočil na město a zapálil ho. Mnoho pánů bylo zajato nebo zabito a právě ti, kteří utekli na hrad, dostali život. Žižka pro něj také chytil spoustu koní armáda.

V září 1425 hrad po pěti týdnech obléhání dobyl velitel Jan Hvězda z Vícemilic alias Bzdinka. Nechal hrad zničit a město bylo připojeno Vlašim. Mladou Vožici tehdy vlastnilo mnoho feudálních domů, z nichž Přehořovští z Kvasejovic nechali v roce 1646 na zřícenině hradní kaple postavit kapli. V roce 1678 změnilo panství majitele za Küenburgy, kteří sousedili s dalšími menšími majetky v okolí a založil dědičné panství.

Komunitní život

Mladá Vožice hasičský motor

Dlouho před 1848 a až do 60. let 18. století Němec byl mluvený mezi bohatými, zatímco čeština mluvili jen obyčejní lidé, kteří se jen snažili slušně vydělat. První známky komunitního života v Mladé Vožici lze však pozorovat již na konci 18. a na počátku 19. století, ale vrchol nastal po událostech z roku 1848, které znamenaly průlom v českém národním vývoji. Po roce 1860 městští učitelé a úředníci, kteří přišli po rozšíření školy a zřízení krajského úřadu, daňového úřadu a finanční důchodové kontroly, město oživili. Ideály nového národního života přinesly do Mladých Vožic také studenti svých škol a měst.

V roce 1862 sbor Vlastislav založil vlastenecký učitel Čeňek Sedmík. V té době a Klub čtení usiloval ve městě, ale později přestal existovat. Je zřejmé, že národní a kulturní iniciativy pocházely hlavně z inteligence imigrantů. Například místní divadelní klub založený v roce 1865 provozovali vzdělaní lidé včetně imigrantů.

V roce 1875 dobrovolník Hasiči byl založen. Od té doby se rozšířila, v roce 1945 vybudovala velkou hasičskou garáž a v současné době provozuje čtyři velké hasičské vozy. O rok později Vožický akademický klub byla založena se zaměřením zejména na znovuzřízení knihovna po Reading Club a hraní her.

Časopis Vožičan (Občan Vožice) vyšlo v roce 1884 a mladá generace vydávala ručně psaný časopis Potěr (Potěr). Rok 1885 byl ve znamení založení gymnastické organizace Sokol. Josef Joachimsthal, správce küenburgského panství, se snažil přivést železnice do města z Tábor. Ačkoli jednání probíhala až do období Československá republika selhali a místo toho byla v roce 1921 zavedena poštovní autobusová doprava, kterou převzala Československé státní dráhy v roce 1945 a společností ČSAD (Československá automobilová doprava) v roce 1949.

20. století

hrad

V Mladých Vožicích býval okresní soud, lesní správa, daňový úřad, četnický úřad, finanční důchodová kontrola, chemik, dva lékaři, dva veterináři a a Gelder, a notář, dva právníci, dva taxíky, dva hotely, šest hospody se třemi kuželky a tři kočí. Také tam byl chudobinec chudá nemocnice, an sirotčinec, a pošta a kino Legie (Legie) české Legionář klub. Byly čtyři malé spořitelny a zástupci 4 pojišťovny. Mladá Vožice pořádala roční trhy, měsíční trhy a dobytek trhy a čtvrteční trhy se prasátky.

Občané Mladé Vožice a okolí byli zaměstnáni hlavně na počet farma, na pila, cihelna, pivovar a líheň ryb, pracovali na jiných farmách v této oblasti, místních lihovary ale také ve Vožicích lom, jatky, zemědělské družstvo a sýpka, mlýny, Stát hřebčinec nebo byli zaměstnáni v lesní správě.

Po roce 1918 byli také dva opravy automobilů, punčochový zboží, prádelna a lisovna, stejně jako pára elektrárna, kterou později převzala společnost Jihočeské elektrárny v Mydlovarech nedaleko České Budějovice. Do roku 1945 bylo ve městě 74 různých řemeslníků a 37 různých obchodů. Byla zde také malá továrna na nábytek a dvě stavební společnosti.

Občané Mladé Vožice se živili těžbou dřeva pro domácnosti a dodávkou vody z fontány a sběr ovoce. V 19. a na počátku 20. století šli pracovat do zlatého dolu Roudný. Kromě výše zmíněných pracovních míst našli sezónní a celoroční po celé republice i před tím Rakousko – Maďarsko.

Město a okolí Mladých Vožic bylo čistě zemědělský oblast do roku 1945 a změna směrem k industrializaci začala až po osvobození. Do roku 1947 byla Mladá Vožice soudním obvodem v politickém okrese Tábor která zabírala plochu 268 kilometrů čtverečních a měla 17 422 obyvatel ve 141 vesnicích a odlehlých osadách, sdružených v 39 politických obcí. Měla dvě města, Mladá Vožice a Miličín a jedno městečko Kamberk (dříve Zlaté Hory, předtím Kamberk). Podle národnosti se zařadil mezi nejčistší české regiony.

Od roku 1949, po změně politického a státního systému, byla Mladá Vožice zařazena do nově vzniklého okresu Votice v Pražský kraj. Po pozemkové reorganizaci v roce 1960 spadly Mladá Vožice pod okres Tábor v Jihočeský kraj. V letech 1975–1980 malé vesnice a osady byly sjednoceny s městem Mladá Vožice pod jedním národním výborem (tj. městská rada používaná v letech 1945–1990), ale po 1989 některé z vesnic obnovily svou nezávislost.

Památky

Kostel sv. Martina
  • Kostel sv. Martina se nachází na zesílené terase nad hlavním Žižkovým náměstím. Všechny kostelní zvony byly zabaveny v roce 1942 kromě procházejícího zvonu; zvon zvaný Jan byl vrácen a požehnán až v roce 1952[2] a tři nové zvony, znějící Maria, Václav a Martin Gloria v souladu, byly zakoupeny díky získávání finančních prostředků v roce 1986.
  • Na stejném náměstí byl v letech 1570–1603 postaven zámek. Dluží svou přítomnost Barokní podívejte se na Küenburgs, který ji vlastnil 250 let. V roce 1946 byl zámek zkonfiskován a jeho interiéry byly využívány Koh-i-Noor továrna.[2] V současné době je budova pro veřejnost uzavřená a její stav je špatný, zejména z důvodu neúspěšných restitucí.
  • Kaple Nanebevzetí Panny Marie se nachází na kopci nad městem, kde stál královský hrad. Postavil ji Krištof Karel Přehořovský z Kvasejovic,[2] majitel vožického panství, roku 1646.
  • Zřícenina hradu Šelmberk najdete asi 2 km severovýchodně od města. Bohužel jen kolo držet se dochovala dodnes. Je volně přístupný s výjimkou věže, která byla přeměněna na muzeum a vyhlídková věž a lze je navštívit v otevírací době.

Pozoruhodné osoby

Galerie

  • Zvonice ze školy

  • Svatý Václav socha na Žižkově náměstí

  • Dům č. 193, který býval sídlem soudu nebo zdravotnických služeb

Reference

  1. ^ „Obyvatelstvo obcí - 1. ledna 2020“. Český statistický úřad. 2020-04-30.
  2. ^ A b C Markéta Vysloužilová, Mladá Vožice, str. 33–42, Praha (2001)

externí odkazy