Milan Komar - Milan Komar

Milan Komar
Milan Komar.jpg
narozený(1921-06-04)4. června 1921
Lublaň, Slovinsko
Zemřel20. ledna 2006(2006-01-20) (ve věku 84)
ÉraFilozofie 20. století
ŠkolaNeo-scholastika, Personalismus, Křesťanský realismus

Milan Komar, také známý jako Emilio Komar (4. června 1921 - 20. ledna 2006) byl a Slovinská argentinština katolík filozof a esejista.

Život

Narodil se v Lublaň, Slovinsko, pak část Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, do a slovinština rodina, která emigrovala z italština -obsazený Julian March. Jeho otec, Ludvik, byl důstojníkem v důchodu Rakousko-uherská armáda. Milan strávil dětství v Lublani a Škofja Loka, a v roce 1939 se zapsal do Univerzita v Lublani kde studoval právo. Specializoval se na Kanonické právo a pokračoval ve studiu na Turínská univerzita, kterou absolvoval v roce 1942. Nejprve se začal zajímat o filozofii v Lublani pod vedením slovinského Neomtomista myslitel Aleš Ušeničnik a Ruský emigrant Eugeni Vasilievitch Spektorsky (1875-1951), který si myslel filozofie práva na univerzitě v Lublani. Dále rozvíjel své filozofické znalosti v Turín pod vlivem Giuseppe Gemellaro a Carlo Mazzantini. V těch letech také objevil myšlenku na francouzština personalisté jako Jacques Maritain a Emmanuel Mounier. Byl také ovlivněn politickými spisy Luigi Sturzo které pak kolovaly v katolíku protifašistický podzemí.

Již jako student v Lublani se zapojil do a Katolický integrál mládežnická skupina, organizovaná v rámci slovinštiny Katolická akce. Tato skupina, tzv Borci („Bojovníci“, podle jejich interního deníku, Mi mladi borci, tedy „My, mladí bojovníci“) jsme měli antikomunistický ideologie. Jim, Komunismus bylo největší nebezpečí pro lidstvo; nicméně trvali na tom, aby s ní bojovali v kulturní, intelektuální a umělecké oblasti, přičemž odmítli přímou politickou angažovanost i ozbrojený boj.

Po Kapitulace Itálie v září 1943 se Komar vrátil do Slovinsko, který byl poté obsazen nacistické Německo. V Slovinské přímoří, připojil se k Slovinský sbor národní obrany (Slovenski narodno varstveni zbor - SNVZ), malý spolupracovník milice, úzce přidružené k Slovinská domobrana, který bojoval proti partyzánský odpor v Julian March. Do roku 1945 pracoval v sekci propagandy a kultury a pomáhal zakládat několik kulturních institucí (časopisy, nakladatelství, školy) v celém Goriška kraj. V květnu 1945 se stáhl do Spojenecké -obsazený severní Itálie aby unikl Komunistický pronásledování. Odtamtud emigroval do Argentina v roce 1948.

Usadil se Buenos Aires, kde strávil většinu svého pozdějšího života. Zpočátku pracoval jako dělník ve sklárně, studoval na habilitace zkouška z filozofie a pedagogika. Na konci 40. let začal učit filozofii a klasické jazyky na různých středních školách a později filozofii a pedagogiku na University of Buenos Aires. V roce 1959 zahájil výuku dějin moderní filozofie na VŠE Papežská katolická univerzita v Argentině. V letech 1981 až 1982 působil na stejné univerzitě jako děkan Filozofické fakulty. V roce 1998 odešel ze své učitelské pozice.

Během svého působení v emigrace, začal publikovat eseje v místním jazyce slovinský, stejně jako španělština -jazykový tisk. Přesto se proslavil zejména jako učitel a pedagog a kolem něj se vyvinula takzvaná „komarská škola“. V roce 1992 papež Jan Pavel II dal mu insignie Řád svatého Řehoře Velikého. Poslední desetiletí svého života strávil ve městě Boulogne sur Mer v Provincie Buenos Aires. Zemřel ve věku 84 let v argentinském městě San Isidro a byl pohřben v Žale Hřbitov v jeho rodném domě Lublaň.

Komar byl polyglot: hovořil plynně slovinský, španělština, italština, Němec, Srbochorvatština, francouzština, latinský a řecký; četl také v polština, Katalánština a portugalština.

Myslel

Začínal jako expert na racionalistickou filozofii Christian Wolff a později se obrátil k Kant a Hegel. Byl pozorným kritikem moderní doby imanentista filozofie, která ho přiblížila k určitému aspektu fenomenologie, zejména proud představovaný Edith Steinová. Byl také silně ovlivněn myšlenkou španělského filozofa José Ortega y Gasset a v menší míře Miguel de Unamuno. Později se začal zajímat o psychologie, zejména Sigmund Freud, ke kterému držel uctivou diskordinaci, a Erik Erikson.

Byl také ovlivněn nekonformní Katoličtí myslitelé jako např G. K. Chesterton a Georges Bernanos, ale vždy zůstal ve spojení s Neo-Scholastic tradice, nejlépe ilustrovaná myšlenkou Étienne Gilson a Josef Pieper. V polovině 60. let vytvořil silné intelektuální a osobní přátelství s italským filozofem a politologem Augusto Del Noce, kterého považoval za svého „duchovního bratra“. Spolu s ním a s polština filozof Stefan Swieżawski, začal pracovat na svém nedokončeném životním projektu, konkrétně na reperiodizaci moderní filozofie.

Během Komunistický režimu, všechny jeho spisy byly v roce zakázány Slovinsko; byly poprvé publikovány počátkem 90. let, ale jeho vliv je stále silnější Latinská Amerika, v Španělsko a v Itálie než v jeho rodné zemi.

Hlavní díla

  • Pot iz mrtvila (Buenos Aires, 1965)
  • Apuntes filosóficos (Buenos Aires, 1973)
  • Juliette o iluminismo y moral (Buenos Aires, 1974)
  • Para una filosofía de la filiación (Buenos Aires, 1975)
  • Fe y cultura (Buenos Aires, 1986)
  • Partecipación: términos, etimologías, definiciones (Buenos Aires, 1986)
  • Modernidad y postmodernidad (Buenos Aires, 1989)
  • Orden y misterio (Buenos Aires, 1996)
  • Iz dolge vigilije (Lublaň, 2002)

externí odkazy

Zdroje

  • Bojan Godeša, Kdor ni z nami, je proti nam: slovenski izobraženci med okupatorji, Osvobodilno fronto in protirevolucionarnim taborom (Ljubljana: Cankarjeva založba, 1995).
  • Mitja Ogrin, „Milan Komar“, předmluva k Milanovi Komarovi: Razmišljanja ob razgovorih (Ljubljana: Založba Družina, 2000)
  • Igor Senčar, „Milan Komar“, doslov k Milanovi Komarovi: Pot iz mrtvila (Ljubljana: Študentska založba, 1999)
  • Enrique María Serra, „Milan Komar - Maestro de realismo vivido“, Huellas, 4. 4. 2006 (1. 4. 2006)