Mevhibe Kadın - Mevhibe Kadın - Wikipedia

V tomhle Osmanská turečtina název stylu, křestní jméno je Mevhibe, titul je Kadın a neexistuje žádné příjmení.
Mevhibe Kadın
narozenýC. 1844
Tbilisi, Gruzie
ZemřelC. 1936 (ve věku 91–92)
Şişli, Istanbul, krocan
Pohřbení
Hřbitov Ortaköy
Manželka
​
​
(m. 1857; zemřel 1904)​
Celé jméno
turečtina: Mevhibe Kadın
Osmanská turečtina: محبہ قادین‎
DůmTarkhnishvili (podle narození)
Osmanský (manželstvím)
OtecAhmed Tarkhnishvili
NáboženstvíSunnitský islám

Mevhibe Kadın (Osmanská turečtina: محبہ قادین‎; C. 1844 – C. 1936) byla první ženou a hlavní choť sultána Murad V z Osmanská říše.

Časný život

Mevhibe Kadın se narodil asi v roce 1844[1] v Tbilisi, Gruzie. Byla členkou a Gruzínský šlechtická rodina, Tarkhnishvili. Její otec byl Ahmed Bey Tarkhnishvili. Měla bratra Halila Beye, který sloužil ve stáji paláce. Dcera Halil Bey Gülter Hanim se později provdala za svého nevlastního syna, Şehzade Mehmed Selaheddin.[2]

V letech 1848-49[3] Gürcü Hayreddin Pasha, tehdejší guvernér Trebizond Eyalet, ji představil v císařském harému. Zde se její jméno podle zvyku osmanského soudu změnilo na Elâru.[1]

Během Krymská válka, ženy z harému recitovaly Korán a Elâru by se toho účastnil. Po skončení recitace všichni řekli „Amen“. Byla také součástí hudební hry, kterou tvořila Şevkefza Kadın pro Şehzade Murad, která zahrnovala celkem osm dívek. Ale v té době měl Murad malý zájem o hudbu.[1]

Manželství

Elâru se oženil s Muradem za vlády sultána Abdulmejid I., když byl ještě princem 2. ledna 1857 v paláci Dolmabahçe.[4][5] Bylo jí dvanáct let,[1] zatímco Muradovi bylo šestnáct let. Zůstala bezdětná.[1] Po Abdulmejidově smrti v roce 1861 a nastoupení jeho bratra sultána Abdulaziz, Murad se stal korunním princem. Oba žili v sídle v Kurbağalıdere, které mu přidělil Abdulaziz. Dříve zimovali v bytech korunních princů v paláci Dolmabahçe a v zámku Nisbetiye.[6] V roce 1875 ji Murad přejmenoval na Mevhibe.[1]

Poté, co Murad nastoupil na trůn 30. května 1876, po sesazení sultána Abdulazize,[7] získala titul „Senior Consort“. Všichni si to mysleli nejneobvyklejší, protože Mevhibe neporodila vůbec žádné děti a v imperiální praxi a konvenci nebylo zvykem, aby bezdětná manželka měla hodnost Kadına. Murad předvedl v této věci dobře další neobvyklé chování. Jednoduše trval na tom, aby se tato jeho stará láska, s níž vyrůstal od doby, kdy byli mladí, a která vstoupila do řad jeho manželek, když byl ještě princem, měla stát jeho Senior Consort.[8][5]

Určitě však byla pravda, že Mevhibe disponoval talentem a dovednostmi nezbytnými k obsazení pozice Senior Consort. Nejprve byla nesmírně krásná. Pod jejím nesrovnatelně půvabným černým obočím její blikající černé oči s brýlemi propůjčily neodolatelné kouzlo její jasné bílé tváři zahřáté nádechem jemné růžové, kdykoli promluvila. Byla vysoce inteligentní a vnímavá. Kdokoli, kdo se s ní setkal nebo s ní mluvil, se nemohl ubránit tomu, aby propadl jejím očarujícímu kouzlu.[8]

Poté, co vládl tři měsíce, byl Murad sesazen dne 30. srpna 1876,[9] kvůli duševní nestabilitě a byl uvězněn v Palác Çırağan. Mevhibe také následoval Murada do vězení.[10] Po celou dobu jejich uvěznění zůstávala svému manželovi naprosto loajální.[8] Její byty se nacházely na istanbulské straně paláce.[11] Murad se občas stěhovala do jejích bytů.[11] Dovedla také vyrábět oblečení, které mohla být považována za odbornou švadlenu. Několikrát dokonce vyráběla oblečení pro Murada.[11] Po Şevkefza Kadın Smrt v roce 1889, autorita nad harémem přešla na Mevhiba, pozici, kterou Murad jmenoval na celý život.[12]

Ovdověla po Muradově smrti v roce 1904, poté skončila její zkouška v paláci Çırağan.[13] Po jeho smrti Mevhibe uvedla ve své písemné petici, která se týkala sultána Abdul Hamid II že navzdory lékařským vyšetřením na dny a noci po dobu dvaceti osmi let díky ochraně, milosrdenství a náklonnosti Abdula Hamida její manžel zemřel přirozenou smrtí.[14]

Pozdější roky a smrt

Po Muradově smrti se Mevhibe usadil v paláci Tarlabaşı. Tento palác kdysi patřil Zekiye Sultan, nejstarší dcera sultána Abdul Hamid II.[15] Po vyhlášení druhá ústava v roce 1908 koupila dům v Şişli a ustoupili tam, aby žili život v ústraní.[16] V exilu císařské rodiny v březnu 1924 se Mevhibe jako pomocný člen rodiny rozhodl zůstat v Istanbulu. Zemřela v roce 1936,[17] a byl pohřben na hřbitově v Ortaköy.[18]

Viz také

Reference

  1. ^ A b C d E F İrtem, Süleyman Kani (1. března 1934). „Saray ve Babıali'nin iç yüzü: Sultan Murad'ın baş kadını Mevhibe Hanım'ın anlattıkları“. Akşam. Citováno 22. listopadu 2020.
  2. ^ Açba, Harun (2007). Kadın efendiler: 1839-1924. Profil. str. 98. ISBN  978-9-759-96109-1.
  3. ^ Toraman, Ömer. Trabzon Eyaletinde Yurtluk-Ocaklık Suretiyle Arazi Tasarrufuna Son Verilmesi (1847-1864). Uluslararası Karadeniz İncelemeleri Dergisi. str. 60.
  4. ^ Adra, Jamil (2005). Genealogie císařské osmanské rodiny 2005. str. 19.
  5. ^ A b Sakaoğlu 2008, str. 649.
  6. ^ Satı 2020, str. 17.
  7. ^ Roudometof, Victor (2001). Nacionalismus, globalizace a pravoslaví: sociální počátky etnických konfliktů na Balkáně. Greenwood Publishing Group. str. 86–7. ISBN  978-0-313-31949-5.
  8. ^ A b C Brookes 2010, str. 37.
  9. ^ Williams, Augustus Warner; Gabriel, Mgrditch Simbad (1896). Bleeding Armedia: jeho historie a hrůzy pod kletbou islámu. Unie vydavatelů. str. 214.
  10. ^ Brookes 2010, str. 64.
  11. ^ A b C Brokes 2010, str. 113.
  12. ^ Brokes 2010, str. 5, 112.
  13. ^ Brookes 2010, str. 17.
  14. ^ Yanatma, Servet (2007). Smrt a pohřební obřady osmanských sultánů (od sultána Mahmuda II. Po sultána Mehmeda VI Vahideddina). str. 40.
  15. ^ Çavdar, Döndü (2015). Tanzimat'tan Cumhuriyet'e Mefruşat-ı Hümayun İdaresi (Disertační práce). Selçuk University Institute of Social Sciences. str. 213.
  16. ^ Brookes 2010, str. 37 a n. 19.
  17. ^ Vâsıb, Ali; Osmanoğlu, Osman Selaheddin (2004). Bir şehzadenin hâtırâtı: vatan ve menfâda gördüklerim ve işittiklerim. YKY. str. 28. ISBN  978-9-750-80878-4.
  18. ^ Satı 2020, str. 189.

Zdroje

  • Brookes, Douglas Scott (2010). Konkubína, princezna a učitel: Hlasy z osmanského harému. University of Texas Press. ISBN  978-0-292-78335-5.
  • Sakaoğlu, Necdet (2008). Bu mülkün kadın sultanları: Vâlide sultanlar, hâtunlar, hasekiler, kadınefendiler, sallelfendiler. Oğlak Yayıncılık. ISBN  978-9-753-29623-6.
  • Uluçay, Mustafa Çağatay (2011). Padişahların kadınları ve kızları. Ankara: Ötüken. ISBN  978-9-754-37840-5.
  • Satı, İbrahim (2020). Sultan V. Murad'ın Hayatı ve Kısa Saltanatı (1840-1904).