Opatství Medingen - Medingen Abbey

Medingenský klášter
Klášter Medingen St. Maurice
Bad Bevensen Medingen - Klosterweg - Kloster 11 ies.jpg
Medingen Convent sídlí v Německo
Medingenský klášter
Medingenský klášter
Umístění kláštera Medingen v Dolním Sasku v Německu
Souřadnice: 53 ° 05'26 ″ severní šířky 10 ° 33'55 ″ východní délky / 53,090601 ° N 10,565176 ° E / 53.090601; 10.565176
UmístěníMedingen, Dolní Sasko
ZeměNěmecko
OznačeníProtestantský luterán
Předchozí označeníkatolík
webová stránkawww.kloster-medingen.de
Dějiny
PostaveníKlášter
Založený1241
Architektura
Funkční stavAktivní

Opatství Medingen nebo Medingenský klášter (Němec: Kloster Medingen) je bývalý Cisterciácký ženský klášter. Dnes je rezidencí pro ženy v Protestantský luterán víra (německy: Damenstift ) blízko Dolní Sasko město Bad Bevensen a je pod dohledem klášterní komory v Hannoveru (Klosterkammer Hannover). Současný ředitel opatství (Äbtissin) je historička umění Dr. Kristin Püttmann.[1]

Dějiny

první panel cyklu 15 lakovaných dřevěných desek
Laický bratr Johann, který obdržel božský rozkaz postavit nový klášter, reprodukovaný Johann Ludolf Lyssmann, 1772 (originální umělecké dílo vyrobené v roce 1499)

A zakládající legenda připisuje původ kláštera a laický bratr volal Johannes; historie kláštera od jeho založení po zvolení abatyše Margaretha Puffen byla dříve zobrazena v cyklu 15 malovaných dřevěných desek, které byly zničeny při požáru v roce 1781; jedinou dochovanou kopií je přípona v Johann Ludolf Lyßman's Historische Nachrichten (1772).[2] Legenda říká, že Johannes požadoval božské vedení ve své snaze postavit nový klášter. Komunita byla založena v roce 1228 v Restorf am Höhbeck Johannesem a čtyřmi jeptiškami, které se k němu připojily Magdeburg, ale skupina tam nezůstala. Z neznámých důvodů se přesunuli na Plate poblíž Lüchow a později Bohndorf, než se nakonec usadili Altenmedingen, kde byly 24. srpna 1241 vysvěceny první budovy.[3]

Vojenská silnice procházející dvorem kláštera představovala stále přítomné nebezpečí útoků nebo žhářství, proto se klášter rozhodl naposledy přestěhovat do vesnice Zellensen, dnešní Medingen. Nový kostel byl vysvěcen 24. srpna 1336.[4]

1479 viděl příchod reforem kláštera pod vlivem devotio moderna. Mnoho klášterů v té době nedodržovalo cisterciácké pravidlo příliš přísně; jeptišky si mohly ponechat své věci a zůstat v kontaktu se svými příbuznými, jakmile vstoupili do kláštera. Byl znovu zaveden cisterciácký řád a představená Margarete Puffen byla vyrobena abatyše v roce 1494.[5]Po reformách a skriptorium se stal jedním z ústředních bodů konventu a dodnes lze velké množství rukopisů nalezených po celém světě připsat jeptiškám z Medingenu ze 16. století. Hymny (Leisen) uvedené v těchto textech jsou stále součástí katolické i protestant zpěvníky dnes, např. v současném německém protestantském kancionálu Evangelisches Gesangbuch EG 23 "Gelobet seist du, Ježíš Kristus ", EG 100" Wir wollen alle fröhlich sein "a EG 214"Gott sei gelobet und gebenedeiet „, i když byly nesprávně datovány do 14. století hudebním historikem Waltherem Lipphardtem.[6]

čtrnáctý panel cyklu 15 malovaných dřevěných desek
Panel zobrazující některé změny v Medingenu po reformách kláštera v roce 1479 - společná jídla, kde nejmladší jeptiška četla z rukopisů, reprodukovaných Johannem Ludolfem Lyssmannem, 1772 (originální umělecké dílo z roku 1499)

The Reformace pokusil se být představen v Medingenu v roce 1524, setkal se s odporem jeptišek. Skryli své vyznavač v podkroví veřejně spálil Luteránská bible a téměř čelil rozpuštění kláštera. V roce 1541 Uelzen Landtag rozhodl zajistit ekonomickou bezpečnost Medingenu a dalších pěti okolních klášterů. To bylo v zájmu šlechty, protože jejich neprovdané dcery mohly těžit z obživy a vzdělání vhodného pro jejich postavení. V roce 1542 bylo zkonfiskováno veškeré zboží a výdělky kláštera a byl zakázán kontakt mezi jeptiškami a jejich rodinou. The abatyše Margareta von Stöteroggeová se nevzdala požadavku na přivedení veškerého zbývajícího majetku Celle, ale raději šel do Hildesheim po dobu dvou let s sebou klášterní archiv a cennosti. Trvalo její bratr Nikolaus von Stöterogge, aby ji nakonec přesvědčil, aby přijímala přijímání v obou formách.[7] Nakonec, v roce 1554, se klášter stal protestantským a od té doby i Klosterordnung (klášterní řád) byl definován Landesherr nebo územní pán.[8]

Po zavedení reformace se život drasticky změnil: Úřadujícím bylo nyní dovoleno se oženit, ale když tak učinili, museli opustit klášter. V roce 1605 nahradili tradiční cisterciácký zvyk s oblečením podle řádu kláštera zavedeného Vévoda William v roce 1574. Třicetiletá válka zanechal stopy na klášteře a jeho okolí. Nový klášterní řád zavedl Kurfürst (volič ) George Louis v roce 1706.[9]

Většina budov kláštera byla zničena při požáru v lednu 1781, i když cenné předměty jako archivy a abatyše biskupská berla z roku 1494 bylo možné zachránit. Zříceniny byly zbořeny v roce 1782 a klášter byl znovu postaven na počátku neoklasický styl. Dokončeno v roce 1788, nové budovy byly vysvěceny 24. srpna.[10]

Seznam hlav kláštera

Seznam proboštů
názevZDokud
Helmerich1236?1240
Nikolaus I.12411249
Johannes12611261
Nikolaus II12611286
Hartwig von der Sülze12861306
křesťan1306odstoupil 1326
Ludolf von Lüneburg13261355
Dietrich Bromes13551358
Dietrich von Langlingen13591370
Johannes Ostermann13701380
Dietrich Brand (von Melle?)13801396
Johannes Meyer13961416
Lüdiger Tolner1416odstoupil 1446
Ludolf Lützken14461464
Dr. iur utr Johannes Mahler14641467
Tilemann von Bavenstedt14671494
Ulrich von Bülow14941516
Johann von Mahrenholtz15161516
Bruno von Alten15161518
Johann von Mahrenholtz15181529
Seznam kněžek
názevZDokud
Imma já12631284
Imma II12841315
Imma (Irmgard) III13151323
Imma IV Ruffen13231332
Wigburg13271327
Mechthild I. von Meding13331343
Elisabeth I. von Bernowe13441366
Alburg von dem Sande13681371
Alžběta II13761379
Alžběta III13791399
Druda von Dageförde13991428
Mechthild II Semmelbecker14281435
Caecilia von dem Berge14351445
Elisabeth IV Langendorf14451464
Mechthild III von Römstedt14641479
Margaretha I. Puffen14791494, později abatyše
Seznam abatyší
názevZDokudOznačení
Margaretha I. Puffen1494, bývalá kněžka1513katolík
Elisabeth I. von Elvern15131524katolík
Margaretha II. Stöterogge15241567katolík
Getrud I. von Töbing15671588Protestantský luterán
Elisabeth II von Töbing15881630Protestantský luterán
Anna I. von Sarstedt16301635Protestantský luterán
Margaretha III von Dassel16361667Protestantský luterán
Margaretha IV von Dassel16671680Protestantský luterán
Catharina Prigge16811706Protestantský luterán
Clara Anna von Lüneburg17071719Protestantský luterán
Anna von Laffert17201721Protestantský luterán
Elisabeth Catharina von Stöterogge17221741Protestantský luterán
Sophia Catharina von Meiseburg17411750Protestantský luterán
Sibylla Hedewig von Laffert17511755Protestantský luterán
Margaretha Elisabeth von Braunschweig17551793Protestantský luterán
Luise Charlotta von Heimburg17931797Protestantský luterán
Sophie Eleonore von Töbing17981810Protestantský luterán
Rahel Charlotte von Töbing18101814Protestantský luterán
Luise Amalie von Wallmoden18141825Protestantský luterán
Auguste von Töbingen18261849Protestantský luterán
Ottilie von Brömbsen18501906Protestantský luterán
Auguste von Schmidt-Phiseldeck19071917Protestantský luterán
Emma von Laffert19171930Protestantský luterán
Luise von Brömbsen19311943Protestantský luterán
Ilse von Döring19441972Protestantský luterán
Helge von Bülow19721989Protestantský luterán
Gisela Rothbarth19891999Protestantský luterán
Monika von Kleist19992012Protestantský luterán
Dr. Kristin Püttmannod roku 2012Protestantský luterán

[11]

Kulturní dědictví

Velké množství středověkých rukopisy bylo vyrobeno v Medingenu, z nichž 44 přežilo a je konzervováno po celém světě. Jeptišky vylepšily liturgie napsáno v latinský s Nízká němčina modlitby a písně, vytvářející jedinečné kompilace osvětlených textů, které byly důležité pro ně i pro šlechtičny v okolních oblastech.[12]

Dále pivovar (německy: Brauhaus), postavený v roce 1397, přežil požár z roku 1781 a lze ho vidět dodnes. Svědčí o tom, že klášter byl původně postaven v Cihlová gotika styl.[13]

Reference

  1. ^ https://www.klosterkammer.de/ueber-die-klosterkammer/ereignisse/2012/neue-aebtissin-im-kloster-medingen-dr-kristin-puettmann/
  2. ^ Lyßmann, Johann Ludolf, gewesenen Predigers zu Closter Meding, und nachherigen Superintendenten zu Fallersleben: Nachricht von dem Ursprunge, Anwachs und Schicksalen des im Lüneburgischen Herzogthum belegenen Closters Meding, dessen Pröbsten, Priorinnen und Abbati. nebst darzu gehörigen Urkunden und Anmerkungen bis auf das Jahr 1769 fortgesetzt. Mit Kupfern. Halle, 1772.
  3. ^ Vogtherr, Thomas: Medingen. In: Dolle, Josef (ed.): Niedersächsisches Klosterbuch. Sv. 3, Bielefeld 2012, s. 1044.
  4. ^ Der Umzug in das heutige Medingen / Přesun do dnešního Medingenu na www.kloster-medingen.de. Vyvolány 4 June 2013
  5. ^ [1] na www.inschriften.net. Citováno dne 5. června 2013
  6. ^ Achten, Gerard (1987). De Gebedenboeken van de Cistercienserinnenkloosters Medingen en Wienhausen v: Miscellanea Neerlandica 3 (= FS Jan Deschamps), s. 173–188.
  7. ^ Dopis Nikolause Stöteroggena sestře Margarete Stöteroggenové, napsaný v červnu 1554, publikovaný ve sbírce listin a dopisů opatství Medingen od Homeyera (2006) č. 705
  8. ^ Die Reformation / The Reformation na kloster-medingen.de. Citováno dne 5. června 2013
  9. ^ Das Leben nach der Evangelisierung / Život po reformaci na kloster-medingen.de. Citováno dne 5. června 2013
  10. ^ Der Brand 1781 und der Wiederaufbau / Oheň z roku 1781 a rekonstrukce na kloster-medingen.de. Citováno dne 5. června 2013
  11. ^ Vogtherr, Thomas: Medingen. In: Dolle, Josef (ed.): Niedersächsisches Klosterbuch. Sv. 3, Bielefeld 2012, s. 1049.
  12. ^ Medingenské rukopisy, projekt digitalizace rukopisů vytvořených v Medingenu. Citováno dne 2. července 2016
  13. ^ Historisches Brauhaus und ehemaliges Knechtshaus / Historický pivovar a dům bývalých služebníků na www.kloster-medingen.de. Citováno dne 4. června 2013

Další čtení

  • Achten, Gerard: De Gebedenboeken van de Cistercienserinnenkloosters Medingen en Wienhausen, v: Miscellanea Neerlandica 3 (= FS Jan Deschamps), 1987, s. 173–188.
  • Brohmann, Friedrich: Geschichte von Bevensen und Kloster Medingen, 1928.
  • Hascher-Burger, Ulrike / Lähnemann, Henrike: Liturgie a reforma v Kloster Medingen. Edition und Untersuchung des Propst-Handbuchs Oxford, Bodleian Library, MS. Lat. liturg. E. 18 (Spätmittelalter und Reformation. Neue Reihe), Tübingen: Mohr Siebeck, 2013 (v tisku).
  • Heutger, Nicolaus Carl: Kloster Medingen in der Lüneburger Heide, in: „Cistercienser Chronik.“ Forum für Geschichte, Kunst, Literatur und Spiritualität des Mönchtums, sv. 101 (1994), s. 15–18
  • Homeyer, Joachim: 750 Jahre Kloster Medingen. Kleine Beiträge zur frühen Klostergeschichte. (Schriften zur Uelzener Heimatkunde, hg. V. Hans E. Seidat, H. 3), Uelzen, 1978.
  • Homeyer, Joachim: Kloster Medingen, die Gründungslegende und ihre historischen Elemente, in: Jahrbuch der Gesellschaft für niedersächsische Kirchengeschichte 79 (1981), s. 9–60.
  • Homeyer, Joachim (Hg.): Kloster Medingen 1788-1988, 200 Jahre Neubau. Kleine Beiträge zum Jubiläum. Uelzen, 1988
  • Homeyer, Joachim: Urkundenbuch des Klosters Medingen. Hahn, Hannover 2006, ISBN  978-3-7752-6033-6.
  • Homeyer, Joachim: 500 Jahre Äbtissinnen v Medingenu (Schriften zur Uelzener Heimatkunde, hg.v. von Horst Hoffmann, H. 11), Uelzen, 1994.
  • Krüger, Nilüfer: Niederdeutsches Osterorationale aus Medingen, v: FS für Horst Gronemeyer zum 60. Geburtstag, hg.v. Herald Weigel, Herzberg, 1993, s. 179–201.
  • Lähnemann, Henrike: Dessen bom wil ik stighen. Die Ikonographie des Wichmannsburger Antependiums im Kontext der Medinger Handschriften, in: Oxford German Studies 34 (2005), s. 19–46.
  • Lähnemann, Henrike / Linden, Sandra: Na organu. Musikalische Unterweisung in Handschriften der Lüneburger Klöster, v: Dichtung und Didaxe. Lehrhaftes Sprechen in der deutschen Literatur des Mittelalters, Berlín / New York, 2009, s. 397-412.
  • Lähnemann, Henrike: Die Erscheinungen Christi nach Ostern in Medinger Handschriften, v: Medialität des Heils im späten Mittelalter, vyd. autorů: Carla Dauven-van Knippenberg, Cornelia Herberichs a Christian Kiening, Chronos, 2009 (Medienwandel - Medienwechsel - Medienwissen 10), s. 189–202.
  • Lähnemann, Henrike: Schnipsel, Schleier, Textkombinatorik. Die Materialität der Medinger Orationalien, v: Materialität in der Editionswissenschaft, vyd. Martin Schubert, Tübingen, 2010 (Beihefte zu editio), str. 135–146.
  • Lyßmann, Johann Ludolf, gewesenen Predigers zu Closter Meding, und nachherigen Superintendenten zu Fallersleben: Historische Nachricht von dem Ursprunge, Anwachs und Schicksalen des im Lüneburgischen Herzogthum belegenen Closters Meding, dessen Pröbsten, Priorinnen und Abbatißinnen, auch fürnehmsten Gebräuchen und Lutherischen Predigern atd. nebst darzu gehörigen Urkunden und Anmerkungen bis auf das Jahr 1769 fortgesetzt. Mit Kupfern. Halle, 1772. (Digitální verze )
  • Čáp, Hans-Walter: Die mittelalterlichen Handschriften des ehemaligen Zisterzienserinnenklosters Medingen zur Zeit der Klosterreform im 15. Jahrhundert und in nachreformatorischer Zeit., v: Otte, Hans (ed.): Evangelisches Klosterleben. Studien zur Geschichte der evangelischen Klöster und Stifte in Niedersachsen, Göttingen 2013, str. 337 - 360.
  • Vogtherr, Thomas: Medingen, in: Dolle, Josef (ed.): Niedersächsisches Klosterbuch. Verzeichnis der Klöster, Stifte, Kommenden und Beginenhäuser in Niedersachsen und Bremen von den Anfängen bis 1810. Marienthal bis Zeven (Vol. 3), Bielefeld 2012, str. 1044–1050.
  • Wehking, Sabine: Die Inschriften der Lüneburger Klöster. Ebstorf, Isenhagen, Lüne, Medingen, Walsrode, Wienhausen (Die Deutschen Inschriften 76 = Die deutschen Inschriften: Göttinger Reihe 13) Wiesbaden 2009.

externí odkazy