Matthias Storme - Matthias Storme

Matthias Storme
Matthias Storme
Matthias Storme
(s laskavým svolením Luc van Braekel)
narozený
Matthias Edward Storme

(1959-07-08) 8. července 1959 (věk 61)
Ghent, Belgie
NárodnostBelgie
obsazenípolitik, právník, akademik, filozof

Matthias Edward Storme (narozen 1959) je a belgický právník, akademický a konzervativní filozof.

Rodinný život

Storme se narodil a vyrůstal v katolík rodina v belgickém městě Gent. Jeho otec Marcel Storme (nar. 1930) býval vysokoškolským profesorem práva a přednášel na téma Občanský soudní řád, a člen Belgický senát (1977–1981) pro vlámské křesťanské demokraty. Jeho dědeček August De Schryver (1898–1992) zastával několik ministerských funkcí v mnoha belgických vládách, včetně Belgická exilová vláda v Londýn v době druhá světová válka. Držel své místo v Belgická komora zástupců do konce roku 1965. Jeho další dědeček Jules Storme byl profesorem na univerzitě v Gentu (Gent).

Studie

Storme byl vzděláván na jezuitské vysoké škole v Gentu Sint-Barbaracollege (Latinsko-řecká humanitní studia 1970-1976) a byl skautem ve skupině Sint-Barbara.

Vystudoval právo a filozofii, nejprve na UFSIA v Antverpy (1976–1978) a dále na Katolická univerzita v Lovani (1978–1981), kde získal a magisterský titul v právu.

Jako student v Lovani působil v vlámský nacionalista Katholiek Vlaams Hoogstudentenverbond (KVHV) v Lovani, stejně jako v Královská vlámská právnická společnost (Koninklijk Vlaams Rechtgenootschap, VRG [nl ]). Později se stal členem K.A.V. Lovania Leuven, katolické studentské bratrství, které je přidruženo k Cartellverband der katholischen deutschen Studentenverbindungen.

Storme také studoval na univerzita Yale v Nové nebe, dokončení a Master of Arts ve filozofii (1982) jako a Absolventka z Belgická americká vzdělávací nadace. Na Yale byl také členem Strana pravice a Calliopean Society.

Po vysokoškolských letech v Spojené státy, pokračoval ve vysokoškolském vzdělávání na Boloňská univerzita, Itálie a na Max Planck Institute for International and Foreign Private Law v Hamburg, Německo. Dostal svůj doktorát na smluvní právo pod profesorem Walter van Gerven, bývalý generální advokát Soudní dvůr Evropských společenství v Lucembursko.

Profesionální život

V současné době je Matthias Storme univerzitním profesorem připojeným k University of Leuven a University of Antwerp. Jeho přednášky zahrnují témata Občanské právo, Konkurzní zákon, Srovnávací právo, Civilní řízení a Právo Evropského společenství. Mimo právnickou školu vede kurz srovnávacího náboženství a ideologie. Píše také pro několik akademických a politických časopisy.

Jako člen bruselské advokátní komory byl prezidentem Bruselské advokátní komory mladých (Vlaams Pleitgenootschap bij de balie te Brussel) (1995), členem rady advokátů v letech 1996-1998 a členem Generální rady vlámských advokátních komor v roce 1998. celkem 2000 (Orde van Vlaamse balies).

Byl třikrát požádán, aby přednesl zahajovací přednášku advokátní komory v Bruselu v roce 1991, v Mechelenu (Malines) v roce 2000 a v Oudenaarde (Audenaerde) v roce 2007. Ta diskutovala o legitimizaci revoluce a odtržení v historii.

Storme je nyní senior partnerem právník v Ghent, (do roku 2013 v Brusel, často prosí před Rozhodčí soud, belgický soud pro otázky ústavních a občanských práv (nyní nazývaný Ústavní soud).

V roce 1999 Storme přinesl Případ doel (malá vlámská vesnice poblíž Scheldt řeka, která měla být evakuována a zničena, aby se zrychlil růst Antverpy port je možné) soudit jménem místních obyvatel a přidělit vlámskou vládu.

V roce 2007 rovněž podal u Ústavního soudu případ, který se snaží zrušit belgické zákony, které podle jeho názoru omezují výkon Svoboda projevu. Podobný soud začal dříve prominentní Vlaams Belang členů.[1]

Další případy projednávané před Ústavním soudem se týkají úpravy volebních zákonů, ochrany profesních privilegií právníků před právními předpisy EU atd.

Akademické aktivity a vliv

Matthias Storme jako vědecký pracovník publikuje hlavně v oblasti soukromého práva a snaží se obohatit belgické právo integrací prvků srovnávacího práva. Ve své disertační práci na téma Dobrá víra rozvinul teorii „zátěže“ (lasten) inspirovanou německou doktrínou Obliegenheiten. Vypracoval teorii důvěry v soukromé právo, mj. ve své přípravě na Vereniging voor de vergelijkende studie v België en Nederland. Hodně z jeho práce se týká další systematizace obecných pojmů dědického práva, jako je zastupování, dispoziční právo, oddělené dědictví a fondy, důvěryhodné pojmy, vlastnictví cenných papírů a systematický přístup k bezpečnostním právům.

Publikoval články z právní teorie a právních dějin o vývoji práva, zejména o vývoji práva prostřednictvím judikatury a právnické společnosti. Publikoval také otázky srovnávacího práva a ústavního práva a napsal práci na téma Právní tradice a systémy světa.[2]

Je odborníkem jmenovaným vlámskou vládou v belgické komisi pro Rámcová úmluva o ochraně národnostních menšin.

Od roku 1992 do konce své činnosti v roce 2003 byl členem Komise pro evropské smluvní právo, takzvaný Lando komise, a nadále je od roku 2000 členem Studijní skupina pro evropský občanský zákoník a tzv Evropská skupina Acquis. Tyto skupiny spolupracují při psaní návrhu „společného referenčního rámce“ pro evropské smluvní právo a obecněji Evropské soukromé právo (6. rámcový program Evropské unie). Storme je členem 10členného „týmu pro kompilaci a redakci“, který dokončuje tento koncept. Prozatímní verze návrhu CFR byla zveřejněna dne 1. ledna 2008. Storme je také členem Académie des Privatistes Européens v Pavia.

Pomohl zahájit projekt srovnávacího práva „Trento common core project“, který řídili Ugo Mattei (Torinská univerzita) a Mauro Bussani (Tridentská univerzita).

Je jedním ze zakladatelů Evropský právní institut (ELI) v roce 2011.

Je šéfredaktorem (původně u Ewouda Hondia, od roku 2016 u Andrého Janssena) v Evropská revize soukromého práva, jehož byl jedním ze zakladatelů v roce 1991. Je také členem redakční rady hlavního belgického soukromoprávního deníku, Tijdschrift voor Privaatrecht, a od roku 2014 jeden ze 2 ředitelů této kontroly.

Byl členem představenstva Centrum Pieter Gillis, a tenká nádrž na pluralismus připojený k University of Antwerp a je od roku 2014 členem představenstva Unia, belgická agentura pro diskriminaci a rovné příležitosti.

Ocenění

V roce 2000 obdržel Cena André Demedtsa.

Kvůli jeho snaze propagovat svoboda a politická svoboda, byl oceněn Cena svobody klasicko-liberální thinktank Nova Civitas v roce 2005. Cena byla udělena dříve Luuk van Middelaar a do Ayaan Hirsi Ali a poté senátorovi Alain Destexhe (2006) a spisovatelka a novinářka Derk Jan Eppink (2007).

V roce 2006 byl jmenován čestným senátorem, tj. Členem Evropský čestný senát z Hnutí za Spojené státy evropské.

Projevy

V roce 1998 přednesl výroční projev k vlámské asociaci pro podnikání v Bruselu („V.E.V.-Comité Brussel") obhajující vlámské odtržení od Belgie a nezávislost jako členského státu Evropské unie (23. září 1998.[3]

Přednášel na několika mezinárodních konferencích o právu (Coimbra, New Orleans, Rouen, Groningen, Utrecht, Atény, Jeruzalém, Budapešť, Trentino, Lille, Stellenbosch, Maastricht, Poitiers, Freiburg, Lleida, Salcburk, Porto, Trevír, Luzern, Münster, Tartu atd.).

V roce 2000 přednesl zahajovací projev advokátní komory v Mechelenu a prosil o převedení soudního systému z federálního státu na autonomní společenství.[4]

Na třetí Etické fórum z Fondace universitaire v Bruselu dne 25. listopadu 2004 (pořádá Philippe Van Parijs ), přednesl projev na téma „Svoboda projevu a ideologie multikulturalismu“.[5]

V roce 2005, kdy obdržel Cenu svobody („Prijs voor de vrijheid“), uspořádal tradiční Gustave de Molinari přednáška, ve které prohlásil, že „nejzásadnější svobodou je svoboda diskriminace“, přímo napadl a odmítl stávající belgickou „totalitní“ legislativu omezující svobodu volby v soukromých vztazích.[6]

V roce 2006, kdy byl nominován za člena Evropský čestný senát z Hnutí za Spojené státy evropsképřednesl projev s názvem „Evropské hodnoty: chránit je před hodnotami evropské ústavy“.

Sociálně-kulturní a politické aktivity

  • Prezident z Řád vlámského lva (Orde van de Vlaamse Leeuw).
  • Člen Vlámská asociace novinářů (Vlaamse Journalistenvereniging, VJV).
  • Přispěvatel několika blogy, zejména Ve flanderských polích, Bruselský deník a Vlámští konzervativci.
  • Bývalý předseda (1996–2004) Vlámská akademická unie (Verbond der Vlaamse Academici, VVA).
  • Bývalý předseda (1996–2001) Aliance vlámských organizací (Overlegcentrum van Vlaamse Verenigingen, OVV).
  • Člen klasicko-liberální tenká nádrž Nova Civitas, nyní Libera!
  • Čestný senátor (2006-) do Hnutí za Spojené státy evropské (Beweging voor de Verenigde Staten van Europa).
  • Člen Řád prince (Orde van den Prince ).
  • Člen Vize a realita (Visie en Werkelijkheid), tenká nádrž založená na principech Křesťansko-demokratická.
  • Člen (bývalý člen správní rady) Obecná nizozemská aliance (Algemeen Nederlands Verbond, ANV).
  • Člen (bývalý člen správní rady) Vlámské lidové hnutí (Vlaamse Volksbeweging, VVB).
  • Člen (bývalý člen představenstva) r Vlámská asociace právníků (Vlaamse Juristenvereniging) a Vlámská konference o veřejném právu (Vlaamse Staatsrechtsconferentie).
  • Člen výboru Jedenáct dní pro Flandry - Evropu (Elfdaagse Vlaanderen-Europa) a Hnutí za Flandry - Evropa (Beweging Vlaanderen-Europa).
  • Člen separatistický tenká nádrž Denkgroep v De Warande.
  • Bývalý redaktor nizozemského konzervativního dokumentu, Hořký citron [nl ].

V roce 2004, několik dní po odsouzení tří organizací EU Vlaams Blok strana pro „podněcování k nenávisti a diskriminaci“ v Gentu Odvolací soud Storme řekl novináři novin „De Morgen“, že „protože všechny takzvané demokratické strany podporovaly zákon proti rasismu zabíjející svobodu, bylo téměř morální povinností každého Fleminga milujícího svobodu, aby v příštím roce hlasoval pro Vlaams Blok volby." Poté Storme odstoupil jako člen představenstva Nová vlámská aliance strana.[7] Na začátku roku 2011 byl znovu zvolen za člena představenstva N-VA a znovu zvolen v roce 2015. Byl kandidátem do Evropského parlamentu ve volbách v roce 2014.

Viz také

Reference

  1. ^ "Storme betwist antidiscriminatiewet bij Grondwettelijk Hof". Gazet van Antwerpen. 3. prosince 2007. Archivovány od originál dne 7. prosince 2007. Citováno 3. prosince 2007.
  2. ^ „rechtsvergelijking overzicht rechtstradities rechtsstelsels wereld“. Storme.be. Citováno 15. dubna 2013.
  3. ^ „De roeping van onze tijd voor Vlaanderen en Brussel“. Storme.be. Citováno 15. dubna 2013.
  4. ^ „een Vlaamse justitie - De defederalisering van het gerecht in België“. Storme.be. Citováno 15. dubna 2013.
  5. ^ „Vítejte na stránkách Univerzitní nadace“ (francouzsky). Fondationuniversitaire.be. 25. listopadu 2004. Archivovány od originál dne 8. prosince 2013. Citováno 15. dubna 2013.
  6. ^ „Storme, Molinarilezing“ Prijs voor de vrijheid „2005 Nova civitas - de vrijheid om te discrimineren“. Storme.be. Citováno 15. dubna 2013.
  7. ^ (v holandštině) "Storme neemt ontslag uit partijbestuur N-VA: Niet omwille van uitspraak, maar omwille van 'stemoproep'", ("Storme rezignuje na stranu N-VA: Ne pro vyslovení, ale kvůli anketě") De Tijd, 27. dubna 2004

externí odkazy