Martin Hammerich - Martin Hammerich
Martin Hammerich | |
---|---|
![]() Martin Hammerich od Jørgen Roed (1855) | |
narozený | |
Zemřel | 20. září 1881 Iselingen, Dánsko | (ve věku 69)
Národnost | dánština |
obsazení | Učenec a pedagog |
Martin Johannes Hammerich (4. prosince 1811 - 20. září 1881) byl a dánština historik umění, pedagog, autor a překladatel. Byl součástí Národní liberál hnutí a člen 1848 Dánské ústavodárné shromáždění. Byl ředitelem Borgerdydskolerne od roku 1842 do roku 1867.
raný život a vzdělávání
Hammerich se narodil v roce Kodaň, syn obchodníka Johannes Hammerich (1777-1852) a Meta Magdalena Adolph (1777-1823). Byl bratrem teologa a historika Frederika Hammericha (1809-1877) a otcem inženýra Holger Hammerich (1845-1915). [1]
Vyrůstal v bohatém domě, kde absolvoval Borgerdydskolerne Christianshavn v roce 1828. Poté se zapsal na Kodaňská univerzita kde získal 2. cenu za referát o osvobození muži ve starověkém Římě před absolvováním teologie v roce 1833. Získal a magisterský titul v roce 1836 s prací o Ragnarok mýtus a jeho role v Staré severské náboženství. Jednalo se o první diplomovou práci napsanou v dánštině na univerzitě. V žádosti poukázal na nepřiměřenost zacházení se severskými tématy v latině a navzdory obavám krále Frederika VI mu byla udělena výjimka.[2][3]
Cesty a raná akademická kariéra
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/9/98/Martin_Hammerich_%28Hansen%29.jpg/180px-Martin_Hammerich_%28Hansen%29.jpg)
Hammerichovy primární zájmy byly filologie a mytologie, od Islandu po Indii. Po ukončení diplomové práce odešel do zahraničí pokračovat ve studiu. Zpočátku cestoval do University of Bonn studovat Sanskrt pod profesorem August Wilhelm Schlegel (1767–1845) a později pokračoval Oxfordská univerzita kde studoval u anglického orientalisty Horace Hayman Wilson (1786–1860). Jeho další cesta do zahraničí, v roce 1838, ho zavedla do Francie, Itálie a Řecka.
Po svém návratu do Dánska byl spoluzakladatelem Liberal Student Society (Studentersamfund) po boku Carla Plouga (1813-1894), Andreas Frederik Krieger (1817–1893), Ditlev Gothard Monrad (1811–1887) a další, krátce působící jako jeho předseda. Už to bylo zastřeleno univerzitní radou (Consistorium) v roce 1840. V letech 1841–44 byl zaměstnán jako herec docent v sanskrtu na univerzitě. Jeho zájem o staroindickou kulturu byl inspirován čtením Sacontalá neboli Fatální prsten jak přeložil dánský konzul Hans West (1758-1811). V roce 1845 ovlivněn vylepšenou verzí sanskrtského učence Otto von Böhtlingk (1815–1904) vydal Hammerich překlad do dánského jazyka s názvem Sacontala eller den uheldige Ring.[4]
Pedagog
Po smrti Nielse Byguma Krarupa v roce 1842 byl Hammerich jmenován novým ředitelem Borgerdydskolerne, jeho staré školy v Christianshavnu. Ve funkci zůstal 25 let. Člen školské komise a prostřednictvím mnoha článků měl významný dopad na Johan Nicolai Madvig (1804-1886) a reorganizace systému středních škol v roce 1850.
Politika
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/6/62/Danska_och_norska_l%C3%A4sestycken.djvu/page1-160px-Danska_och_norska_l%C3%A4sestycken.djvu.jpg)
Hammerich byl součástí Skandinávské hnutí. Byl spoluzakladatelem Skandinávské společnosti (Skandinavisk selskab) v roce 1843 a Severská literární historická společnost (Nordisk literatur-samfund v roce 1847 a Nordic University Journal (Nordisk Universitetstidskrift ve skandinavismu) v roce 1854. Byl členem správní rady švédské asociace Letterstedtka (Letterstedtska föreningen) z roku 1876.[5]
Hammerich byl zvolen do zemského sněmu v Roskilde (Roskilde Stænderforsamling) a člen dánského ústavodárného shromáždění zvolený v 1. kodaňském obvodu.
Vydavatel a spisovatel
Hammerich a G. Rode publikovali Aandelige Sjunge-Chor od Bishopa Thomas Kingo (1634–1703). Přispěl také do knihy o Ludvig Holberg a napsal malou knihu o dánské a norské literatuře a také Evalds Levnet (1860), biografie dramatika Johannes Ewald (1743–1781). Napsal také knihu o díle sochaře Bertel Thorvaldsen (1770–1844) posmrtně publikován jako Om Fremstillingens Kunst i Retning af det almeenlæselige (1881). Jeho projevy, přednášky a články byly publikovány v pětidílném vydání Smaaskrifter om Cullur og Underviisning (1866–82).[6][7]
Osobní život
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/3/35/Iselingen_%282%29.jpg/220px-Iselingen_%282%29.jpg)
Hammerich se oženil s Annou Mathea Aagaardovou (16. června 1820 - 28. února 1904), dcerou Holger Halling Aagaardové (1785-1866) a Marie Koesové (1790-1858) dne 3. prosince 1841. Rodina žila v Wildersgade 5 v Christianshavnu z roku 1844. Stal se rytířem Řád Dannebrog v roce 1856.[8]
Zdědil majetek Iselingen v Vordingborg od svého tchána v roce 1867. Zemřel na panství 20. září 1881. Je pohřben na hřbitově Ørslev. Hlavní kámen navrhl Thorvald Bindesbøll a má reliéf portrétu od Vilhelm Bissen.[9][10]
Vybraná díla
- Om Ragnaroksmythen Og Dens Betydning I Den Oldnordiske Religion (Trykt hos J. D. Quist, 1836)
- Danska och norska läsestycken (Förlagt af Den Gyldendalske Boghandel, 1865)
Reference
- ^ Jørgen Fink. „Holger Hammerich“. Den Store Danske, Gyldendal. Citováno 1. listopadu 2019.
- ^ Vagn Skovgaard-Petersen, Georg Christensen. „Martin Hammerich“. Dansk Biografisk Leksikon, Gyldendal. Citováno 6. února 2019.CS1 maint: používá parametr autoři (odkaz)
- ^ Vagn Skovgaard-Petersen. "Borgerdydskolerne". Den Store Danske, Gyldendal. Citováno 1. listopadu 2019.
- ^ Sv. E. Green-Pedersen. „Hans West“. Dansk Biografisk Leksikon, Gyldendal. Citováno 1. listopadu 2019.
- ^ „Letterstedtska föreningen“. letterstedtska.org. Citováno 1. listopadu 2019.
- ^ „Thomas Kingo“. Dansk Biografisk Leksikon, Gyldendal. Citováno 1. listopadu 2019.
- ^ „Johannes Ewald“. Dansk Biografisk Leksikon, Gyldendal. Citováno 1. listopadu 2019.
- ^ „Bopælsregister: Martin Hammerich“. indenforvoldene.dk (v dánštině). Citováno 6. února 2019.
- ^ „Martin Hammerich“. gravsted.dk (v dánštině). Citováno 6. února 2019.
- ^ "Iselingen". danskeherregaarde.dk. Citováno 1. listopadu 2019.
Jiné zdroje
- Jesper Brandt Andersen (2011) Martin Hammerich - kunst og dannelse i Guldalderen (Forlaget Vandkunsten) ISBN 978-87-7695-266-2