Iselingen - Iselingen - Wikipedia
Iselingen | |
---|---|
Vinobraní fotografie hlavní budovy | |
Obecná informace | |
Architektonický styl | Historismus |
Umístění | Obec Vordingborg |
Země | Dánsko |
Souřadnice | 55 ° 0'58 ″ severní šířky 11 ° 55'38 ″ východní délky / 55,01611 ° N 11,92722 ° ESouřadnice: 55 ° 0'58 ″ severní šířky 11 ° 55'38 ″ východní délky / 55,01611 ° N 11,92722 ° E |
Stavba začala | 1802 |
Renovovaný | 1869–74 |
Design a konstrukce | |
Architekt | Vilhelm Dahlerup |
Iselingen je zámek a panství poblíž Vordingborg v jižní části Zéland na jihovýchodě Dánsko. Pojmenoval si ho podle švýcarského obchodníka Reinhard Iselin kdo ji založil v 70. letech 17. století. Současná hlavní budova byla podle návrhu dokončena o sto let později Vilhelm Dahlerup.
Dějiny
Rodina Iselinů
Iselingen byl vytvořen, když byla bývalá jezdecká čtvrť Vordingborg rozdělena na 12 statků a v roce 1774 prodána v dražbě korunou. Jedním z nich byl bývalý Hrad Vordingborg. Hrad byl zříceninou, ale půdu a její nájemní hospodářství získal obchodník Reinhard Iselin kdo mu dal jméno Iselingen. Získal také jeden z dalších statků, bývalou domácí farmu hradu Vordingborg (Vordingborg Ladegård), která byla pojmenována [[Rosenfeld] t]]. Iselin byl povýšen do šlechtického stavu v roce 1776. Když zemřel v roce 1781, jeho vdova Anna Elisabeth Iselin rozená Fanritius založila Stamhuset Iselingen pro jejich nejstarší dceru Marii Margrethe Iselin. Rosenfeldt se také změnil na stamhus a předal mladší dceři Anně Elisabeth Iselin. Právní účinek a stamhus bylo, že majetek nemohl být prodán nebo rozdělen mezi několik dědiců. Datteren Marie Margrethe byla vdaná za Christiana Frederika Ernsta Rantzaua, ale pár se - pro tu dobu velmi neobvykle - rozvedl v roce 1793. V roce 1802 zahájila stavbu nové hlavní budovy na místě severovýchodně od staré zříceniny hradu.[1]
V roce 1803 byl Stamhuset Iselingen rozpuštěn a nahrazen rodinnou důvěrou (fideikommis). Panství bylo poté prodáno kapitánovi lodi Jens Lindovi.
Aagaard a Hammerich
Asi po roce Lind prodal Iselingena okresnímu manažerovi (amtsforvalter) H. H. P. Reiersen, který jej krátce nato prodal konsorciu z Kodaně, které tvoří: Jen Michael Aagaard, Peder Bech, Iver Qvistgaard a Hans Wassard. Získali také nedaleké Marienlyst Manor. Aagaard se stal jediným vlastníkem Iselingenu v roce 1806, zatímco Wassard získal plné vlastnictví Marienlyst v roce 1810.
Aagaard nabídl svého syna Holger Halling Aagaard stát se správcem nemovitosti. Nedávno zasnoubený s 18letou Marií Koësovou konzultoval tuto záležitost se svým snoubencem a ona odpověděla: „Ano, přesuňme se do Iselingenu, pak mohu mít velkou zahradu se spoustou květin a jahod!“.[2] Holger Halling Aagaard spravoval panství s velkou zručností a zdědil ho v roce 1819. Iselingen vlastnil až do roku 1866 a získal si pověst nejbohatšího panství v zemi. Velmi se zajímal o umění i vědu a socializoval se s mnoha nejvýznamnějšími osobnostmi své doby. Mezi jeho návštěvníky v Iselingenu patřili bratři Ørstedové, Grundtvig, Bertel Thorvaldsen, Adam Oehlenschläger a Christian Winther.[3]
Syn Holger Aagaarda, Georg Aagaard, a Národní liberál politik, který byl členem Ústavodárného shromáždění, které připravilo Dánská ústava z roku 1849, zemřel před svým otcem. Iselingen byl proto předán zeťovi Holgera Aagaarda Martin Hammerich, vědec se specializací na severskou lingvistiku, kulturu, historii. Jeho domov v Iselingenu se stal místem setkání mnoha nejvýznamnějších severských intelektuálů té doby.
Syn Martina Hammericha Johannes Hammerich zdědil Iselingen v roce 1881.
Pozdější historie
Johannes Hammerich prodal Iselingen Carlu Morescovi v roce 1812. V roce 1918 jej získal Th. Wessel. V roce 1823 jej prodal P. Lindovi. Jeho dcera Elly Bille Hansen zdědila panství v roce 1945. Po manželově smrti v roce 1957 jej postoupila své dceři Tove, hraběnce z Ahlefeldt – Laurvig. Iselingen získal Niels Otto Hansen dne 1. ledna 1997.
Architektura
Hlavní budova je z roku 1902 a byla částečně postavena z materiálů zříceniny hradu Vordingborg. Budova byla upravena v roce 1874 pod dohledem Jens Vilhelm Dahlerup a o. Bøttger. Skládá se z dvoupodlažního hlavního křídla lemovaného dvěma jednopodlažními bočními křídly. Věž s věží byla přidána v roce 1920.[4]
Dnes
Panství dnes vlastní Niels Otto Hansen. Rozkládá se na celkové ploše 526 hektarů, z toho 290 hektarů zemědělské půdy a 145 hektarů lesů. Zahrada pokrývá pět hektarů.
V kultuře
- Iselingen byl použit jako umístění ve filmu z roku 1953 Vi som går køkkenvejen.[5]
Seznam vlastníků
- (-1774) Koruna
- (1774-1781) Reinhard Iselin
- (1781) Anna Elisabeth Iselin roz Fabritius-Tengnagel
- (1781-1793) Christian Frederik Ernst Rantzau
- (1793-1803) Marie Margrethe Iselin, dárek Rantzau
- (1803-1804) Jens Lind
- (1804) H.H.P. Reiersen
- (1804-1806) Peder Bech /Iver Qvistgaard / Hans Wassard /Jen Michael Aagaard
- (1806-1819) Jen Michael Aagaard
- (1819-1866) Holger Halling Aagaard
- (1866-1881) Martin Hammerich
- (1881-1905) Anna Hammerich rozená Mathea Aagaard
- (1905-1912) Johannes Hammerich
- (1912-1918) Carl Moresco
- (1918-1923) Čt. Wessel
- (1923-1945) P. Lind
- (1945-1958) E. Bille-Hansen
- (1958-) Tove Ahlefeldt-Laurvig
- (1996 – dosud) Niels Otto Hansen
Viz také
Reference
- ^ „Iselingen - ejerhistorie“. danskeherregaarde.dk (v dánštině). Citováno 31. srpna 2017.
- ^ „H. Hammerich: Mit levnetsløb“. brondsted.dk (v dánštině). Citováno 31. srpna 2017.
- ^ „Hans Peter Koster Dorph“. mernsogn.dk (v dánštině). Citováno 31. srpna 2017.
- ^ „Iselingen - bygninger“. danskeherregaarde.dk (v dánštině). Citováno 31. srpna 2017.
- ^ "Iselingen Gods". danskefilm.dk (v dánštině). Citováno 31. srpna 2017.