Iselingen - Iselingen - Wikipedia

Iselingen
Iselingen (2) .jpg
Vinobraní fotografie hlavní budovy
Obecná informace
Architektonický stylHistorismus
UmístěníObec Vordingborg
ZeměDánsko
Souřadnice55 ° 0'58 ″ severní šířky 11 ° 55'38 ″ východní délky / 55,01611 ° N 11,92722 ° E / 55.01611; 11.92722Souřadnice: 55 ° 0'58 ″ severní šířky 11 ° 55'38 ″ východní délky / 55,01611 ° N 11,92722 ° E / 55.01611; 11.92722
Stavba začala1802
Renovovaný1869–74
Design a konstrukce
ArchitektVilhelm Dahlerup

Iselingen je zámek a panství poblíž Vordingborg v jižní části Zéland na jihovýchodě Dánsko. Pojmenoval si ho podle švýcarského obchodníka Reinhard Iselin kdo ji založil v 70. letech 17. století. Současná hlavní budova byla podle návrhu dokončena o sto let později Vilhelm Dahlerup.

Dějiny

Rodina Iselinů

Reinhard Iselin namaloval Georg Mathias Fuchs, 1766

Iselingen byl vytvořen, když byla bývalá jezdecká čtvrť Vordingborg rozdělena na 12 statků a v roce 1774 prodána v dražbě korunou. Jedním z nich byl bývalý Hrad Vordingborg. Hrad byl zříceninou, ale půdu a její nájemní hospodářství získal obchodník Reinhard Iselin kdo mu dal jméno Iselingen. Získal také jeden z dalších statků, bývalou domácí farmu hradu Vordingborg (Vordingborg Ladegård), která byla pojmenována [[Rosenfeld] t]]. Iselin byl povýšen do šlechtického stavu v roce 1776. Když zemřel v roce 1781, jeho vdova Anna Elisabeth Iselin rozená Fanritius založila Stamhuset Iselingen pro jejich nejstarší dceru Marii Margrethe Iselin. Rosenfeldt se také změnil na stamhus a předal mladší dceři Anně Elisabeth Iselin. Právní účinek a stamhus bylo, že majetek nemohl být prodán nebo rozdělen mezi několik dědiců. Datteren Marie Margrethe byla vdaná za Christiana Frederika Ernsta Rantzaua, ale pár se - pro tu dobu velmi neobvykle - rozvedl v roce 1793. V roce 1802 zahájila stavbu nové hlavní budovy na místě severovýchodně od staré zříceniny hradu.[1]

V roce 1803 byl Stamhuset Iselingen rozpuštěn a nahrazen rodinnou důvěrou (fideikommis). Panství bylo poté prodáno kapitánovi lodi Jens Lindovi.

Aagaard a Hammerich

Jen Michael Aagaard

Asi po roce Lind prodal Iselingena okresnímu manažerovi (amtsforvalter) H. H. P. Reiersen, který jej krátce nato prodal konsorciu z Kodaně, které tvoří: Jen Michael Aagaard, Peder Bech, Iver Qvistgaard a Hans Wassard. Získali také nedaleké Marienlyst Manor. Aagaard se stal jediným vlastníkem Iselingenu v roce 1806, zatímco Wassard získal plné vlastnictví Marienlyst v roce 1810.

Iselingen v 60. letech 19. století
Martin Hammerich v Iselingenu s P. C. Skovgaard malba Bukové dřevo v květnu poblíž Iselingen Manor vidět na zdi

Aagaard nabídl svého syna Holger Halling Aagaard stát se správcem nemovitosti. Nedávno zasnoubený s 18letou Marií Koësovou konzultoval tuto záležitost se svým snoubencem a ona odpověděla: „Ano, přesuňme se do Iselingenu, pak mohu mít velkou zahradu se spoustou květin a jahod!“.[2] Holger Halling Aagaard spravoval panství s velkou zručností a zdědil ho v roce 1819. Iselingen vlastnil až do roku 1866 a získal si pověst nejbohatšího panství v zemi. Velmi se zajímal o umění i vědu a socializoval se s mnoha nejvýznamnějšími osobnostmi své doby. Mezi jeho návštěvníky v Iselingenu patřili bratři Ørstedové, Grundtvig, Bertel Thorvaldsen, Adam Oehlenschläger a Christian Winther.[3]

Syn Holger Aagaarda, Georg Aagaard, a Národní liberál politik, který byl členem Ústavodárného shromáždění, které připravilo Dánská ústava z roku 1849, zemřel před svým otcem. Iselingen byl proto předán zeťovi Holgera Aagaarda Martin Hammerich, vědec se specializací na severskou lingvistiku, kulturu, historii. Jeho domov v Iselingenu se stal místem setkání mnoha nejvýznamnějších severských intelektuálů té doby.

Syn Martina Hammericha Johannes Hammerich zdědil Iselingen v roce 1881.

Pozdější historie

Johannes Hammerich prodal Iselingen Carlu Morescovi v roce 1812. V roce 1918 jej získal Th. Wessel. V roce 1823 jej prodal P. Lindovi. Jeho dcera Elly Bille Hansen zdědila panství v roce 1945. Po manželově smrti v roce 1957 jej postoupila své dceři Tove, hraběnce z Ahlefeldt – Laurvig. Iselingen získal Niels Otto Hansen dne 1. ledna 1997.

Architektura

Hlavní budova je z roku 1902 a byla částečně postavena z materiálů zříceniny hradu Vordingborg. Budova byla upravena v roce 1874 pod dohledem Jens Vilhelm Dahlerup a o. Bøttger. Skládá se z dvoupodlažního hlavního křídla lemovaného dvěma jednopodlažními bočními křídly. Věž s věží byla přidána v roce 1920.[4]

Dnes

Panství dnes vlastní Niels Otto Hansen. Rozkládá se na celkové ploše 526 hektarů, z toho 290 hektarů zemědělské půdy a 145 hektarů lesů. Zahrada pokrývá pět hektarů.

V kultuře

Seznam vlastníků

Viz také

Reference

  1. ^ „Iselingen - ejerhistorie“. danskeherregaarde.dk (v dánštině). Citováno 31. srpna 2017.
  2. ^ „H. Hammerich: Mit levnetsløb“. brondsted.dk (v dánštině). Citováno 31. srpna 2017.
  3. ^ „Hans Peter Koster Dorph“. mernsogn.dk (v dánštině). Citováno 31. srpna 2017.
  4. ^ „Iselingen - bygninger“. danskeherregaarde.dk (v dánštině). Citováno 31. srpna 2017.
  5. ^ "Iselingen Gods". danskefilm.dk (v dánštině). Citováno 31. srpna 2017.

externí odkazy