Marko Murat - Marko Murat

Marko Murat
Murat Marko.jpg
narozený
Marko Murat

(1864-12-30)30. prosince 1864
Šipanska Luka u Dubrovník, Království Dalmácie, Rakouská říše
Zemřel14. října 1944(1944-10-14) (ve věku 79)
Dubrovník, FS Chorvatsko, DF Jugoslávie
Známý jakoMalíř

Marko Murat (Srbská cyrilice: Марко Мурат; 30.12.1864 - 14.10.1944) byl a srbština[1][2] malíř z Dubrovník který strávil 20 let svého života v Bělehrad, stává se vedoucím členem srbština a Jugoslávská tehdejší umělecké scény, než se vrátil do svého rodného města, kde se významně zapsal do ochrany umění.

Život a dílo

Dušan mocný vstupující dovnitř Dubrovník, 1899
Dživo Gundulić, Národní muzeum v Pančevo

Murat se narodil v roce Šipanska Luka poblíž Dubrovníku v katolické rodině, protože jeho strýc Vice Palunko byl známým knězem a pomocným biskupem a jeho starší bratr Andro Murat se také stal knězem.[3] Po ukončení základní školy v Dubrovníku v roce 1883 navštěvoval Marko Murat seminář v Zadar.[3] V roce 1886 předložil kresbu Vijenac který si všiml Baron Lujo Vranyczany, který mu financoval stipendium ke studiu na Mnichovská umělecká akademie.[3] Po promoci v roce 1893 odešel do Řím a Paříž.

V roce 1894 se přestěhoval do Bělehradu, kde se nakonec usadil v roce 1898 a byl zaměstnán na druhém bělehradském gymnáziu.[3] V roce 1900 byl Marko Murat zástupcem Srbska na Světová výstava 1900 v Paříži, kde získal bronzovou kartu za své umělecké dílo - Příjezd Tzar Dushan ze Srbska do Dubrovníku.[3] V roce 1905 byl jedním ze zakladatelů školy Art & Craft, předchůdců Akademie výtvarných umění, Bělehrad.[3] V letech 1904 až 1906 byl také učitelem kresby Royal Prince Aleksandar Karađorđević Srbska.[3] Jeho práce byly také vystaveny na Světová výstava 1911 v Římě.[3]

Murat byl zastáncem Jugoslávství který ve své autobiografii napsal o srbských a chorvatských kmenech jugoslávského národa.[3]

Při vypuknutí první světová válka, byl v Dubrovníku, kde rakouský úřady ho zatkly a držely v Maďarsku až do května 1916.[3] Po válce měl Marko Murat hlavní roli jako konzervátor umění v Dubrovníku, od roku 1919 do roku 1932.[3]

V roce 1920 se stal čestným členem Srbská akademie věd a umění, a od roku 1940 byl řádným členem.[4]

V osobní korespondenci s autorem a kritikem dr. Milan Šević v roce 1932 si Murat stěžoval, že pravoslavní Srbové neuznávají katolickou srbskou komunitu na základě své víry.[5]

Marko Murat byl jedním z prvních impresionistů v jihoslovanském regionu. Jeho ochrannou známkou byly krajiny, portréty a historické kompozice. Jeho práce byly vystaveny na téměř každé příslušné výstavě v Jugoslávie i v zahraničí v Sofie, Mnichov, Paříž, Řím, Vídeň a Londýn.

Zemřel v Dubrovníku. Rukopis jeho nedokončené autobiografie byl po jeho smrti ztracen a nalezen teprve nedávno; představuje vzácný popis každodenního života v Dubrovníku v 60. a 70. letech 18. století. Byl publikován v roce 2007 v chorvatském literárním časopise Kolo.[3]

Viz také

Reference

  1. ^ Nikola Tolja, Dubrovacki Srbi katolici - istine i zablude, Dubrovník 2012
  2. ^ „Marko Murat, srpski slikar, vitez akademije“. Časopis restartujte (v srbštině). Archivovány od originál dne 2019-04-26. Citováno 2019-02-07.
  3. ^ A b C d E F G h i j k l Ivan Viđen, Marko Murat (léto 2007). „Muratova (auto) biografska uzgrednica / Sjećanja i misli“. Kolo (v chorvatštině). Matica hrvatska (2). ISSN  1331-0992. Archivovány od originál dne 2010-08-09. Citováno 2013-02-05.CS1 maint: používá parametr autoři (odkaz)
  4. ^ Životopis na webu Srbské akademie věd a umění Archivováno 2011-07-27 na Wayback Machine (v srbštině)
  5. ^ Bozic, Sofija (01.01.2014). „Umetnost, politika, svakodnevica - tematski okviri prijateljstva Marka Murata i Milana Sevica“. Prilozi za knjizevnost i jezik, istoriju i folklor: 203–217. doi:10,2298 / PKJIF1480203B. ... Ove tvoje poslednje reklo bi se da nisi primio moju gde sam Ti doneo jednu istinitu prič o Zmaju kad ono bijaše u Dubr. o otkrivanju spomenika Dživu Gunduliću. Pitao Zmaj jednog mladog dubrovačkog majstora da mu pokaže gde je srpska crkva. Mladić odgovori: "Koja?" Zmaj: „Srpska“. Mladić: "Koja? Ovdi su u nas sve srpske. Koju mislite?" Zmaj: "Pravoslavnu". Mladić: „E! Tako recitovat. Pravoslavna vam je она онамо“. I Zmaj je pohvalio našega meštra koji mu je dao dobru lekciju. - Ali sve zaludu, Milane moj! Ovi naši pravoslavci (koji ne vjeruju ništa, ateiste) zbog vere ne priznaju nas. Nismo im pravi. Ne veruju nikome. Ni vama šojkama. Valjda im niste dovoljno pravoslavni !! Jer su oni jako skrupolozni in re fidei et morum. Et morum, Milane moj! E se non ridi - piange piuttosto. Zato nam ide sve ovako manjifiko. Hoćemo mi naši specijalnu kulturu! Sve su drugo švabe kelerabe etcetc!

Zdroje