Marilyn (opera) - Marilyn (opera)

Opery Lorenzo Ferrero

Marilyn: Scény z 50. let ve dvou dějstvích, je opera od Lorenzo Ferrero nastaven na dvojjazyčný libreto od Floriany Bossi a skladatele. Text se skládá ze sbírky fragmentů převzatých z původních politických, sociálních a kulturních dokumentů a má dvě různé jazykové úrovně: angličtinu pro zpívané části (svěřenou výhradně čtyřem postavám) a jazyk země, ve které se představení koná mluvené části.[1]

Nachází se ve dvou prostorech, z nichž jeden představuje osobní život Marilyn Monroe (1926-1962) a další, která zobrazuje momenty amerického politického a občanského života, prolíná příběh mýtus a úpadek filmová hvězda až do její záhadné smrti s popisem významných minulých událostí: Korejská válka, Vyšetřování z McCarthyho éry, stíhání Wilhelm Reich a přednášky Timothy Leary o užívání psychedelických drog. Marilyn je vnímána jako nedobrovolná oběť masové kultury své doby, postava jen povrchně vyrovnaná a optimistická, hrdinka navzdory sobě, jejíž rozporuplná osobnost je zastoupena ve dvanácti scénách rovnoměrně rozložených ve dvou dějstvích.[2]

Hudba je směsicí stylů a samotné téma naznačuje italskou verzi postmoderny.[3] Novotónové materiály, které již narážejí na syntézu opery 19. století a poválečné populární hudby typické pro jeho pozdější díla, se mísí s modernistickými orchestrálními texturami.[4]

Historie výkonu

Opera byla poprvé uvedena v Teatro dell'Opera di Roma dne 23. února 1980. Po římské premiéře dirigoval Gianluigi Gelmetti a režíroval Maria Francesca Siciliani, dílo mělo několik dalších nových inscenací: v Německu pro documenta, na Staatstheater Kassel dne 18. června 1982, dirigoval Alexander Sander; ve Finsku, v divadle Vaasa dne 14. ledna 1993, dirigoval Martti Tiainen. Tato výroba byla obnovena dne 31. Října 1995 v Finské národní divadlo.

Role

RoleTyp hlasuPremiérové ​​obsazení, 23. února 1980
(Dirigent: Gianluigi Gelmetti)
Marilyn Monroe, Americká herečkakoloraturní sopránEmilia Ravaglia
Douglas MacArthur, Americký generálbasbarytonMario Basiola
Wilhelm Reich, Rakouský psychoanalytiklyrický tenorRobert Dumé
Allen Ginsberg, Americký básníkjazzrocková zpěvačkaFederico Troiani
Yves Montand, Francouzský zpěvák a herecherec
Timothy Leary, Americký spisovatelherec
Mažoretky, intelektuálové, vojáci, demonstranti, refrén, kapela na jevišti, doplňky; 19 mluvících rolí, které mají být rozděleny mezi 8 nebo více aktérů.

Synopse

Místo: Nespecifikováno. Je vyžadováno rozdělení pódia na dva oddíly: jeden soukromý prostor pro Marilyn a jeden prostor, kde se odehrávají všechny ostatní akce.
Čas: Druhá polovina 20. století.

1. dějství

v Centrální park skupina intonuje americkou hymnu a začíná pochodovat společně se skupinou mažoretky. Ve svém vlastním prostoru Marilyn myslí na své nešťastné dětství. V Koreji, stojící mezi oběťmi, Generál MacArthur oživuje své jednotky a vypráví svůj projev před Kongresem ve prospěch války. Marilyn přemýšlí o svém životě a stěžuje si, že je považována za pouhou sexuální symbol. Různé postavy podezřelé z příslušnosti k Americká komunistická strana objevit se dříve sněmovního výboru pro neamerické aktivity k výslechu. Marilyn zavolá doktoru Johnsonovi do telefonu a mluví o jejích iracionálních obavách ze zbláznění, pocitech osamělosti, prázdnoty a depersonalizace. V pozadí jsou spáleny knihy, včetně knih od Wilhelma Reicha. Psychiatr na pokraji šílenství je odvezen do vězení. V imaginárním duetu s Marilyn křičí o tom, že ho někdo pronásleduje Kristus zatímco mluví o svém utrpení.

Zákon 2

Skupina básníků Beat Generation shromáždit se Allen Ginsberg v kouřové atmosféře podzemního sklepa, kde Bebop hraje hudba. Mluví o Marilynině smrti a hledají na východ naději v podobě masky Buddha a Nirvana. Marilyn má večeři s Yves Montand a dá mu jednu z jejích básní. Zůstala sama a zpívá hymnus na noc. Tichá pacifistická demonstrace zaznamenává minulost a je rozdělena policií. Marilyn znovu zavolá svému analytikovi a poté přijme návštěvu záhadné osoby, která jí dá facku. Timothy Leary přednáší o dopadech LSD, Meskalin a Psilocybin a podněcuje publikum k experimentování s drogami. Policie ukončí obecné delirium tím, že všechny odvede pryč. Marilyn, v beznadějném stavu, pod vlivem alkoholu a barbiturátů, mluví o své zoufalství s panenkou. Na pozadí se objevují hrozivé stíny dvou mužských postav. Pomoc! Pomoc! volá...

Pochodující mažoretky lhostejně překračují Marilyninu mrtvolu za zvuku americké hymny, zatímco dav slaví Americký způsob života.

Pozoruhodné árie a výňatky

Árie Marilyn Night of the Nite byl vydán jako ukázka koncertního provedení[5] a a Marilyn Suite[6] bylo provedeno orchestrem della RAI di Milano v roce 1981 a na Donaueschingen Festival v roce 1982.

Reference

Poznámky

  1. ^ Salvetti a Sità, La cultura dei musicisti italiani nel Novecento, p. 202
  2. ^ Gelli, Dizionario dell'Opera 2008, p. 808
  3. ^ Salzman a Desi, Nové hudební divadlo, str. 195
  4. ^ Osmond-Smith v The New Grove Dictionary of Opera, Sv. 3
  5. ^ „Katalog Casa Ricordi“.
  6. ^ „Katalog Casa Ricordi“.

Zdroje

  • Anon. (1982–83). Lorenzo Ferrero "Marilyn" —Anmerkungen zur Oper. v Neuland: Ansätze zur Musik der Gegenwart, editoval Herbert Henck sv. 3, s. 142–146. Bergisch Gladbach: Neuland Musikverlag Herbert Henck. ISBN  3-922875-04-1
  • Bussotti, Sylvano (1982). Já miei teatri. Palermo: Edizioni Novecento. ISBN  88-373-0027-1
  • Enciclopedia della musica vstup: Ferrero: Marilyn. Turín: UTET, 1996. ISBN  88-02-05381-2
  • Fearn, Raymond (1998). Italská opera od roku 1945. London: Routledge. ISBN  90-5755-001-6
  • Fleuret, Maurice (1992). Chroniques pour la musique d'aujourd'hui. Arles: Éditions Bernard Coutaz. ISBN  2-87712-049-X
  • Gelli, Piero, ed. (2007). Dizionario dell'Opera 2008, položky: Lorenzo Ferrero a Marilyn. Milano: Baldini Castoldi Dalai editore. ISBN  978-88-6073-184-5
  • Gerhartz, Leo Karl (1983). Provozovatel: Aspekte der Gattung. Laaber: Laaber-Verlag. ISBN  3-921518-63-6
  • Girardi, Enrico (2000). Il teatro musicale italiano oggi: La generazione della post-avanguardia. Torino: De Sono-Paravia. ISBN  88-395-9129-X
  • Henze, Hans Werner (1983). Die englische Katze: ein Arbeitstagebuch 1978-82. Frankfurt: Fischer Verlag. ISBN  3-10-032604-0
  • Holden, Amanda, ed. (2001). Průvodce New Penguin Opera. London: Penguin Books. ISBN  0-14-051475-9
  • Killinger, Charles (2005). Kultura a zvyky v Itálii. Westport, CT: Greenwood Press. ISBN  0-313-32489-1
  • Lanza, Andrea (1980). Il secondo novecento. Turín: EDT Srl. ISBN  88-7063-115-X
  • Larousse dictionnaire de la musique vstup: Lorenzo Ferrero. Paris: Larousse, 2005. ISBN  2-03-575040-7
  • Moliterno, Gino, ed. (2000). Encyklopedie současné italské kultury. Londýn a New York: Routledge. ISBN  0-415-14584-8
  • Peyser, Joan, ed. (2006). The Orchestra: A Collection of 23 Esays on its Origins and Transformations. Milwaukee: Hal Leonard Publishing Corporation. ISBN  1-4234-1026-2
  • Sadie, Stanley, ed. (1992-2002). The New Grove Dictionary of Opera. London: Macmillan Publishers. ISBN  0-19-522186-9
  • Salvetti, Guido e Maria Grazia Sità, eds. (2003). La cultura dei musicisti Italiani nel Novecento. Milano: Edizioni Angelo Guerini e Associati SpA. ISBN  88-8335-510-5
  • Salzman, Eric a Thomas Desi (2008). Nové hudební divadlo. Oxford a New York: Oxford University Press. ISBN  0-19-509936-2
  • Schreiber, Ulrich (2005). Opernführer für Fortgeschrittene. Bärenreiter-Verlag. ISBN  3-7618-1437-2
  • Webb, Michael D. (2008). Italská hudba 20. století: Pátrání po modernosti. London: Kahn & Averill. ISBN  978-187108289-0

externí odkazy