Maria Antònia Salvà i Ripoll - Maria Antònia Salvà i Ripoll

V tomhle Katalánské jméno, první nebo otcovský rodinné jméno je Salvà a druhé nebo mateřské příjmení je Ripoll; oba jsou obecně spojeny spojkou „i“.
Maria Antònia Salvà i Ripoll
Salvà i Ripoll.jpg
narozený(1869-11-04)4. listopadu 1869
Palma de Mallorca, Španělsko
Zemřel29 leden 1958(1958-01-29) (ve věku 88)
Llucmajor, Mallorca
Pozoruhodná práce
Poesies
HnutíRenaixença (Katalánská renesance)
OceněníPrvní finalista ca: Englantina d'or pro La rosa dins la neu

Maria Antònia Salvà i Ripoll (1869 – 1958)[1] byl Mallorcan básnířka a překladatelka a sestra politika Antoni Salvà i Ripoll [ca. ] a malíř Francesc Salvà Ripoll [ca. ]. Byla první básnířkou v Katalánština.[2]

Považována za první moderní básnířku v katalánském jazyce a první moderní překladatelku, je spojena s Renaixença na Mallorce. Psala básně jako „ca: Espigues en flor „(1926),„ El retorn “(1934) a„ Lluneta del pagès “(1952), stejně jako díla v próze, jako např. Viatge a Orient (1907) a Entre el record i l'enyorança (1955).[3]

Salvà byla popsána jako „poetka, která se přestrojila za překladatelku“, aby našla smysl v mužské poezii své doby.[4] Její překlady byly populární a stále jsou, zejména její verze z roku 1917 Frédéric Mistral je Mireia (1859).

Časný život

Pamětní deska na domě, ve kterém se narodil Salvà, na Carrer d'en Morei.

Salvà se narodil 4. listopadu 1869 v Palma, hlavní město Baleárské ostrov Mallorca. Její matka zemřela, když jí bylo jen několik měsíců; Maria a bratr Antoni (nar. 1868) byli dáni příbuzným v roce Llucmajor, zatímco nejstaršího bratra Francesca (nar. 1867) držel jejich otec a vyrůstal v Palmě. Od mladého věku měl Salvà velký zájem o poezii a jazyk. V monografii Mezi pamětí a touhou napsala: „Moje záliba v poezii a psaní písní by se téměř dala říct, že je ve mně vrozená kojná, přezdívaný Flauta, říkal, že když jsem odstavil, už jsem znal řetězec písní “.[5]

V šesti letech potkala svého otce v Palmě a byla vzdělávána v ca: Col·legi de la Puresa. Začala psát básně Katalánština ve věku 14 nebo 15 let; v těchto autobiografických básních ukazuje povědomí o výjimečné povaze, s níž by v mládí musela zažít psaní a první dospělost ženy. V šestnácti letech se vrátila do Llucmajoru, kde střídavě žila v la Posada de la Llapassa (na Carrer Rei Jaume I v město Llucmajor ) a na statku la Llapassa. V Palmě však její kariéra rostla díky známostem jejího otce; setkala se s intelektuály Renaixença na Mallorce a spisovatelé Romantická poezie, počítaje v to Josep Maria Quadrado [es ], Pere d'Alcàntara Penya [ca. ] a především rodiny Costa i Llobera a Ferrà, které by ovlivnily její literární kariéru. Miquel Costa i Llobera se stal jejím mentorem.[5]

Kariéra

V roce 1893 se stala známou v katalánských časopisech a pokračovala v psaní až do vydání své první sbírky, PoesiesV roce 1910 byl Salvà představen vládě prostřednictvím mladého Josep Carner a její jméno bylo sdíleno v publikacích o novém století. Salvà také začala psát prózu - zejména deník o své cestě do Svaté země v roce 1907 s Costa i Llobera - a překládat. Poté byla vždy spojena s básníkem Frédéric Mistral zejména díky jejím překladům jeho děl Mireia (1917); tito také dělali ji prvním literárním překladatelem moderní doby. Poté rozšířila své překlady do francouzštiny a italštiny. Díky této práci byla integrována do katalánského literárního korpusu spolu s podobnými postavami Francis Jammes, Alessandro Manzoni a Giovanni Pascoli.[5]

V roce 1918 získala v Palmě poctu od dalších mallorských spisovatelů a předsedala jí Joan Alcover, spojený s básníky z jiných Katalánsky mluvící země. Ve dvacátých letech minulého století našla svůj nejzralejší lyrický hlas, post-symbolistický styl jako ten Marià Manent i Cisa [ca. ]. Salva poezie je spojena s rozjímáním o povaze její rodné krajiny. Překonání Francovy katalánské cenzury, Redakční Moll [ca. ] nakladatelství začalo tisknout její kompletní díla v roce 1948. Salvà se stala referencí pro nové generace, které navštívily Llucmajor ve 40. a 50. letech. Kromě Josep Carnerové, který ji považoval za mimořádnou básnířku a bojoval za sdílení své práce, byl jejím nejintimnějším osobním a literárním partnerem Miquel Ferrà [ca. ] „v koho měla plnou, neomezenou důvěru“.[5]

Styl

S'Espigolera. Památník Maria Antònia Salvà na náměstí ca: Convent de Sant Bonaventura v Llucmajoru.

Jiní autoři popisují její styl jako uklizenou citlivost. Josep Maria Llompart [ca. ] řekl, že „bylo řečeno, že nemůže být náhodou, že nejvyšší postavou mallorské školy [jazyka] je žena. Chuť k důvodům, k uklizené adrese, k drobnému a jemnému tónu, spojenému s touha a nekonkrétní citlivost, je obvykle považována za ženskou vlastnost. A tato kvalita, typická pro školu, podstatně definuje poezii Na Maria Antonia “; Carner uvedla, že její psaní má „andělskou čistotu, intimní sebeuspokojení všeho na svém místě, přičemž každá emoce má vhodnou a vhodnou hudbu. Maria Antònia nás k této identifikaci s krásou přibližuje nebo více zcitlivuje: nádhera ordinis (nádhera řádu) Traspua cel. její radost a zášť a dává jejímu hlasu jakési pohlazení a její spontánnost, živená vybranými vizemi, se projevuje v milosti a její sloky, jak by lidé řekli, vypadají nedotčené “.[6]

Xesca Ensenyat [es ] hovořil o Salvově stylu, pokud jde o jeho předmět a identitu, a řekl, že „nemá estetickou ideologii ani intelektuální nároky. Je to poezie denní anekdoty, která souvisí s venkovanstvím, které je v katalánské literatuře od renesance konstantní“.[6]

Katalánská výjimečnost

V roce 1935 předsedal Salvá Jocs Florals de Mallorca a přednesl projev, ve kterém hájila katalánskou identitu a jazyk; a v červnu 1936 byla jednou ze signatářů Resposta jako katalánci [ca. ]. O několik let později, v roce 1939, krátce promluvila o podpoře Frankismus kvůli jeho religiozitě.[5]

Smrt

Salvà zemřela na svém dětském statku v Llucmajoru dne 29. ledna 1958 ve věku 88 let.[5]

Literární dílo

Její práce se zaměřuje zejména na krajinu, ale v autobiografických básních ukazuje vědomí, že její psaní bude podmíněno tím, že je žena.

Do roku 1893 již bylo dosaženo pokroku ve stavu žen. Na začátku průmyslové éry bylo vzdělávání přehodnoceno a byla uznána práce žen jako pedagogů dětí. Role matky je důstojná, ale zároveň se dostává do závislé polohy, kde ji pojímá jako milující bytost, jejímž úkolem je milovat a obětovat se za svého manžela a rodinu. Samotní autoři tuto domácí roli přijímají, přijímají skutečnost, že jejich tvorba bude tváří v tvář domácím pracem vždy zaujímat druhořadou pozici. S těmito omezeními prostředí připouští básnířku. Katalánští spisovatelé hledají u katalánských patricijů renesance úvahu a často se brání tomuto modelu požehnané a milé ženy (Maria Josepa Massanés, přestože byla klíčová při obraně intelektuální emancipace žen, omezuje výhody ženského vzdělání v domácnosti a pejorativně popisuje tohoto názoru se účastní i ti, kteří při výkonu své nezávislosti opouštějí domov pro pero (profil ztělesněný spisovatelkou Aurore Dupin, známou jako George Sand) v básni A la literata Agna Valldaura, Victòria Penya a Joaquima Santa Maria znamenalo přijetí kulturního kruhu tvořeného většinou vzdělanými a konzervativními katolíky, ačkoli to často znamenalo udušení samotného díla. naléhala na ženy, aby děkovaly Bohu za schopnost vytvářet poezii a nehledat osobní marnost nebo jednat ve veřejné sféře, protože jejich místo je doma, kde budou mít "teplo lásky, které v rodině najde [žena]. Žije tam, vedle svého manžela a obklopen dětmi “.[7]

Bibliografie

  • "Jocs de nins" (1903)
  • Viatge a Orient (1907) Publikováno v roce 1989
  • Poesies (1910)
  • Espigues en flor (1926)
  • „La rosa dins la neu“ (1931) (Jocs Florals de Barcelona, První finalista pro ca: Englantina d'or )
  • Mistral (1932) (Jocs Florals de Barcelona)
  • „De cara al pervindre. Mireio“ (1932) (Jocs Florals de Barcelona)
  • "El retorn" (1934)
  • „Llepolies i joguines“ (1946)
  • "Cel d'horabaixa" (1948)
  • „Lluneta del pagès“ (1952)
  • Entre el record i l'enyorança (1955), autobiografie

Překlady

  • Frederic Mistral, „Les Illes d'or“ (1910)
  • Frederic Mistral, Mireia (1917)
  • Andrée Bruguière de Gordot, „Dins les ruïnes d'Empúries. Sonets“ (1918)
  • Francis Jammes, „Les geòrgiques cristianes“ (1918)
  • Alessandro Manzoni, „Els promesos“ (1923–1924)
  • Petrarca, Sis sonets de Petrarca en el VI Centenari del seu enamorament de Laura, 6 d'abril de 1327 (1928)
  • Petrarca, In vita di madonna Laura. V morte di madonna Laura
  • Santa Teresa de Jesús, Poemes de Santa Teresa de l'Infant Jesús (1945)
  • Giovanni Pascoli, Poesies (1915–1942) Publikováno v roce 2002
  • Poemes de Maria Antònia Salvà. Llibre de poemes orientat a infants amb il·lustracions de Pavla Reznicková publicat a El tinter dels clàssics. 21 Publicacions de l'Abadia de Montserrat (1990)
  • Také překládala Giosuè Carducci a Giacomo Leopardi kromě četných básnických skladeb v různých časopisech a těch, které zůstaly nepublikované, jako je Pascoliho sbírka Poesies (2002).

Viz také

Reference

  1. ^ Associació d'Escriptors en Llengua Catalana (AELC) (ed.). „Maria Antònia Salvà, 1869-1958. Biografia“ (v katalánštině). Citováno 8. května 2020.
  2. ^ „Salvà, Maria Antònia. Biografie“. Poesia.cat (ve španělštině). 2008. Citováno 27. června 2013.
  3. ^ Exposició dones escriptores (PDF). Barcelona: Institut Català de les Dones. 2008. Citováno 20. srpna 2013.
  4. ^ Bacardí, Montserrat; Godayol, Pilar (2013). Les traductores i la tradició (v katalánštině). Lleida: Editorial Punctum. p. 20. ISBN  9788494069475.
  5. ^ A b C d E F „Maria Antònia Salvà Ripoll“. Diccionari Biogràfic de Dones. Barcelona: Associació Institut Joan Lluís Vives Web (CC-BY-SA prostřednictvím OTRS).
  6. ^ A b Salvà, Maria Antònia. Espigues en flor (v katalánštině). citáty z prologů, kde tyto hlasy popisují styl Marie Antonie.
  7. ^ Valldaura, Agna. Breusovy úvahy sobre la dona.

Další čtení

  • Bacardí, Montserrat i Godayol, Pilar. Překlad: de les disculpes a les afirmacions. Revista Literatures, 6, 2a època. ISSN 2013-6862 [v xarxa ]
  • Kontext smyslu slova. Jornades d'estudi de Maria Antònia Salvà (Palma-Llucmajor, 2-5 d'abril de 2008) Publicacions de l'Abadia de Montserrat. ISBN  9788498831245

externí odkazy