Lugné-Poe - Lugné-Poe

Lugné-Poe
Aurélien Lugné-Poë.jpg
Lugné-Poe dovnitř Figures contemporeses tirées de l’Album Mariani. Leptání c. 1903.
narozený(1869-12-27)27. prosince 1869
Paříž, Francie
Zemřel19. června 1940(1940-06-19) (ve věku 70)
Villeneuve-les-Avignon, Francie
VzděláváníPařížská konzervatoř (1889–1891)
Známý jakoDivadelní režisér, designér
HnutíSymbolismus
Manžel (y)Suzanne Desprès
OceněníOfficier, Lègion d'Honneur

Aurélien-Marie Lugné[1] (27. prosince 1869 - 19. června 1940), známý pod svým uměleckým jménem a pseudonym Lugné-Poe,[2] byl francouzský herec, divadelní režisér, a scénický designér nejlépe známý pro svou práci v Théâtre de l'Œuvre,[3] jedno z prvních divadel ve Francii, které poskytlo domov umělcům z symbolistické hnutí na konci devatenáctého století.[4] Nejpozoruhodnější je, že Lugné-Poe představilo francouzské publikum skandinávským dramatikům August Strindberg a Henrik Ibsen.[5]

Život a kariéra

V devatenácti letech vstoupil do Pařížská konzervatoř a připojil se k Théâtre Libre soukromý přírodovědec divadlo spuštěn André Antoine. Přijal pseudonym Lugné-Poe v poctě Edgar Allan Poe,[3] s nimiž někdy tvrdil, že je vzdáleně příbuzný.[6]

Zorganizoval skupinu malířů známých jako Nabis, propagující svou práci v sérii článků.[6]

Vytvořil La Maison de l'Œuvre, také známý jako Le Théâtre de l'Œuvre, soukromá skupina diváků a experimentální divadlo která šla proti naturalistickému hnutí a přispěla k symbolista pohyb v divadle a objev nových dramatiků.[Citace je zapotřebí ]

V roce 1895 Jakub Grein a Nezávislá divadelní společnost pozval Lugné-Poea a jeho soubor, aby představili Ibsenovu sezónu Rosmersholm, Mistr stavitel, a Maurice Maeterlinck je symbolista L'Intruse a Pelléas a Mélisande v Londýně.[7]

Funguje

Théâtre des Bouffes-Parisiens
Théâtre des Bouffes du Nord
  • 1893: Rosmersholm (Henrik Ibsen, přeložil Prozor)
  • 1893: Un Ennemi du peuple (Henrik Ibsen, přeložili Chennevière a Johansen)
  • 1893: Ames solitaires (Gerhart Hauptmann, přeložil Cohen)
  • 1894: L'Araignée de cristal (Rachilde)
  • 1894: Lidské síly Au-dessus des (Björnstjerne-Björnson, překládal Prozor)
  • 1894: Une Nuit d'avril à Céos (Trarieux)
  • 1894: L'Image (Beaubourg)
  • 1894: Solness le construsteur (Henrik Ibsen, přeložil Prozor)
Nouveau-Théâtre
Comédie-Parisienne
Théâtre du Ménus-Plaisirs
  • 1895: L'École de l'idéal (Vérola)
  • 1895: Le Petit Eyolf (Henrik Ibsen, přeložil Prozor)
  • 1895: Le Volant (Paul Claudel )
Salle de Trianon, Paříž
  • 1906: Madame la markýza (Sutro)
  • 1906: Le Troisième Couvert (Savojir)
  • 1906: Leurs Soucis (Bahr)
Théâtre Marigny
Théâtre Grévin
  • 1907: Une Aventure de Frédérick Lemaître (Baset)
  • 1907: Klidně (Séverin-Malfayde a Dolley)
  • 1907: Zénaïde ou les caprices du destin (Delorme a Gally)
Théâtre Fémina
Théâtre Antoine
Théâtre du Palais-Royal
  • 1912: La Dernière Heure (Frappa)
  • 1912: Grégoire (Falk)
  • 1912: Morituri (Prozor)
Théâtre Malakoff, Paříž
Théâtre de l'Œuvre, Cité Monthiers
Další pařížská divadla
  • 1895: Karmosin (Musset), Ministère du Commerce
  • 1896: Le Grand Galeoto (Echegaray), domov Ruth Rattazzi
  • 1898: Mesure pour mesure (William Shakespeare ), Cirque d'été
  • 1899: Noblesse de la terre (Faramond), Théâtre de la Renaissance
  • 1899: Un Ennemi du peuple (Henrik Ibsen, překládali Chennevière a Johansen), Théâtre de la Renaissance
  • 1900: Monsieur Bonnet (Faramond), Théâtre du Gymnase
  • 1911: Le Philanthrope ou la Maison des amours (Bouvelet), Théâtre Réjane
  • 1913: Le Baladin du monde Occidental (Synge, překládal Bourgeois), Salle Berlioz

Reference

  1. ^ "Lugné-Poe" (francouzsky). Encyklopedie Universalis Online. Citováno 6. září 2013.
  2. ^ "Lugné-Poe" (francouzsky). Dictionnaire Larousse Online. Citováno 6. září 2013.
  3. ^ A b „Théâtre de l'Œuvre“. Musée d'Orsay Online. Archivovány od originál 4. března 2016. Citováno 6. září 2013.
  4. ^ Braun, Edward (1982). „Symbolistické divadlo.“ v Režisér a scéna: Od naturalismu k Grotowskému. New York: Holmes & Meier. ISBN  0841908001.
  5. ^ Shaw, George Bernard (1932). Naše divadla v devadesátých letech. Londýn: Constable & Co. ISBN  140674302X.
  6. ^ A b Knapp, Bettina (1975). Maurice Maeterlinck. Boston: Twayne. str.67. ISBN  0805725628.
  7. ^ Styan, J. Moderní drama v teorii a praxi: realismus a naturalismus str. 55–57 (Cambridge University Press, 1981) ISBN  0-521-29628-5.