Lucius Aelius Stilo Praeconinus - Lucius Aelius Stilo Praeconinus - Wikipedia
Lucius Aelius Stilo Praeconinus (/ˈstaɪloʊ/, latinský: [ˈSt̪ɪloː]; C. 154 - 74 př. N.l.), z Lanuvium, byl nejdříve známý filolog z Římská republika. Pocházel z významné rodiny a patřil k jezdecký řád.[1]
Jmenoval se Stilo (od latinský stilus, „pero pro psaní na vosk“), protože psal projevy pro ostatní, a Praeconinus z povolání svého otce (praeco, "hlasatel, veřejný vyvolávač, hlasatel"). Jeho aristokratické sympatie byli tak silní, že je dobrovolně doprovázel Caecilius Metellus Numidicus do exilu. V Římě rozdělil svůj čas mezi výuku (i když ne jako profesionální učitel) a literární práci.[1]
Jeho nejslavnější žáci byli Varro a Cicero a mezi jeho přáteli byl Coelius Antipater, historik. Podle Cicera, který vyjádřil špatný názor na své pravomoci řečníka, byl Stilo stoupencem Stoická škola. Z jeho děl zbývá jen několik fragmentů. Napsal komentáře o písních z Salii (Carmen Saliare ), a pravděpodobně také na Dvanáct tabulek. Analyzoval autenticitu komedie údajně od Plautus a uznal 25 za kanonické, o čtyři více, než povolil Varro.[1]
Je pravděpodobné, že byl autorem obecného glosografického díla zabývajícího se literárními, historickými a starožitný otázky. Řečnické pojednání Ad Herennium byl připisován jemu některými učenci[1] počátku 20. století.
Reference
- ^ A b C d
Jedna nebo více z předchozích vět obsahuje text z publikace, která je nyní v veřejná doména: Chisholm, Hugh, ed. (1911). "Stilo Praeconinus, Lucius Aelius ". Encyklopedie Britannica. 25 (11. vydání). Cambridge University Press. p. 922.
Bibliografie
Starověké zdroje
- Cicero, Brutus, 205-207, De legibus, ii.23, 59
- Suetonius, De grammaticis, 2
- Gellius iii. 3, I.12
- Quintilian, Inst. orat., x, I, 99
Stipendium z 19. století
- Jan Adolf Karel van Heusde Dissertatio de Aelio Stilone, Ciceronis in Rhetoricis magistro, Rhetoricorum ad Herennium, ut videtur auctore(1839)
- Ferdinand Mentz De Lucio Aelio Stilone (1888)
- Theodor Mommsen, Hist. Říma, bk. iv, ch. 12, 13
- J. E. Sandys, Historie klasického stipendia (2. vydání, 1906)
- Martin Schanz, Geschichte der römischen Literatur (1898), sv. i.
- Teuffel, Dějiny římské literatury (Angl. Trans., 1900), s. 148.