Lucia Ronchetti - Lucia Ronchetti

Lucia Ronchetti - Fotografie od Stefano Corso

Lucia Ronchetti (narozen 3. února 1963) je současný italský skladatel.

Životopis

Lucia Ronchetti studovala kompozici a počítačovou hudbu na Konzervatoř Santa Cecilia v Římě a zúčastnil se kompozičních seminářů s Sylvano Bussotti na Scuola di Musica of Fiesole (1981–1985) a s Salvatore Sciarrino na Corsi Internazionali v Città di Castello (1988–1989). Studovala humanitní obory na Univerzita Sapienza v Římě, kde získala titul v roce 1987, kde prezentovala disertační práci Bruno Maderna orchestrální skladby. V roce 1991 získala Diplôme d'Études Approfondies (D.E.A.) v estetice od University of Paris I-Sorbonna. Následně studovala hudební vědu u François Lesure na École Pratique des Hautes Études jw.org cs Sorbonne a získala doktorát se svou diplomovou prací o orchestrálním stylu Ernest Chausson a Wagnerian vliv na francouzské orchestrální psaní na konci 19. století. V Paříži se účastnila kompozičních seminářů Gérard Grisey (1993–1996) a zúčastnil se výročních kurzů počítačové hudby v IRCAM (1997) pod dohledem Tristan Murail. V roce 2005 působila jako hostující vědecká pracovnice (Fulbright Fellow ) na hudebním oddělení Columbia University (New York) poté, co byl pozván Tristanem Murailem.[1]

Její práce publikovaly Rai Trade, Durand, Ricordi a Lemoine a produkovaly, zadávaly a prováděly takové instituce jako Bayerische Staatsoper, Mnichov; Konzerthaus, Berlín; Rai Radio Tre, Řím; Deutschland Radio Kultur, Berlín; Ensemble Modern, Frankfurt; MaerzMusik, Berlín; Musik der Jahrhunderte, Stuttgart; Deutschland Radio, Berlín; soubor recherche, Freiburg; Festival Ultrashall, Berlín; Orchestr Rai, Turín; WDR Sinfonieorchester, Kolín nad Rýnem; Teatro La Fenice, Benátky; Wittener Tagen, Witten; G. R. M., Rádio Francie, Paříž; a Mnichovské bienále.

Ocenění a uznání

  • Cena hudebního divadla 2008 nyní (Mezinárodní divadelní institut)
  • 2006 skladatel v rezidenci, Yaddo, New York
  • 2005-06 Hostující skladatel, Berliner Künstlerprogramm, D.A.A.D.
  • 2005 Visiting Scholar (Fulbright Fellow), Columbia University, New York
  • 2003-04 rezidenční skladatel, Staatsoper Stuttgart (ForumNeues Musiktheater)
  • 2003 rezidenční skladatel, The MacDowell Colony, Peterborough, (USA)
  • 2000-01 rezidenční skladatel, Akademie Schloss Solitude, Stuttgart
  • Cena za složení 2000, Federazione Cemat, Řím
  • 1997 Fellowship, Fondation des Treilles, Paříž
  • 1997 Dimitri Mitropoulos International Composition Prize, Atény
  • 1997 Společenstvo Erato-Farnesina, italské ministerstvo zahraničních věcí
  • 1995 Cena za složení „Progetto Dionysos“, italské ministerstvo kultury
  • 1993 rezidenční skladatelka, Fondation Nadia Boulanger, Paříž
  • Stipendium na doktorské studium 1988-92, italské ministerstvo univerzit

Funguje

Od roku 1998 realizovala na festivalu různé produkce Berlínský technologický institut (TUB) ve spolupráci s Folkmarem Heinem. V roce 2003 začala pracovat ve Experimentálním studiu ve Freiburgu, kde za pomoci André Richarda, Reinholda Braiga a Joachima Haase a ve spolupráci s violistkou Barbarou Maurerovou napsala cyklus skladeb, které zkoumají zvukovou konfiguraci violy; byl představen v Berlíně (Festival Ultrashall 2007) a nese název „Xylocopa Violacea“ (CD Stradivarius 2010).[2]

V posledních několika letech Lucia Ronchetti pracuje na kompozičním zpracování hlasu a intenzivně spolupracuje s Neue Vocalsolisten ze Stuttgartu, jednoho z nejvýznamnějších evropských souborů se specializací na současnou vokální hudbu.[3] Výsledkem jejich spolupráce bylo osm různých inscenací: Studio detto dei ventipro čtyři hlasy, 2010; Le voyage d’Urien, pro hlasy a soubor, 2008; Hamletův mlýn, pro hlasy, violu a violoncello, 2007; Mince a kříže, pro šest hlasů, 2007; Pinocchio, una storia parallelapro čtyři mužské hlasy, 2005; Poslední touha, komorní opera pro výškový hlas, kontratenor a bas, 2003;[4][5] Hombre de mucha gravedad, pro čtyři hlasy a smyčcové kvarteto, 2002; Anatra al sal, Comedia harmonika pro šest hlasů, 2000 (CD Kairos 2010).

Realizovala řadu projektů hudebního divadla inspirovaných sociální scénou,[6] zkoumání dramaturgie pojmu jinakosti (BendelSchlemihl, Strasse-opern, 2000, text Ivan Vladislavic); cizí skupiny a dysptopie (Narrenschiffe, in-transit action, 2010, text after Sebastian Brant);[7] limen / hranice (Der Sonne entgegen, komorní opera, 2009, text Steffi Hansel);[8] přechodná duševní nemoc (Le voyage d’Urien, dramatmaturgie, text po Gideovi a psychiatrických reportážích z 19. století, 2008); sub-urbanita (Rumori da monumenti, dramatmaturgie, text Ivan Vladislavic, 2007); a Sebenza e-mine, Radio Play, ve spolupráci s Philipem Millerem, 2010).

Při svých projektech hudebního divadla spolupracovala se spisovateli Ermanno Cavazzoni, Ivan Vladislavic, Eugene Ostashevsky; umělci Toti Scialoja, Alberto Sorbelli, Judith Cahen, Dörte Meyer, Adrian Tranquilli, Elisabetta Benassi, Mirella Weingarten; a zvukoví designéři Marie-Hélène Serra, Folkmar Hein, André Richard, Reinhold Braig, Carl Faia, Olivier Pasquet a Thomas Seelig.

Seznam posledních prací

  • Hudební divadlo
    • Lezioni di tenebra (2010) pro hlasy a ansámbl, po Giasone Francesca Cavalliho
    • Narrenschiffe (2009–2010) Akce v tranzitu po Sebastianovi Brantovi
    • Der Sonne entgegen (2007–2009) pro 14 hlasů, soubor a živě (text S. Hensel)
    • Poslední touha (2004) pro výškový hlas, kontratenor, basy, violu a živé vysílání (text od O. Wilde)
    • L’ape apatica (2001) pro výškové hlasy, soubory a živé vysílání (text Toti Scialoja)
    • Le tentazioni di Girolamo (1995) pro herce, sólisty a živou elektroniku (text E.Cavazzoni)
    • Musikfässli (1994) pro herce, sólisty a živou elektroniku po Adolfu Wölfli
  • Divadelní koncert funguje
    • Prosopopeia (2009) pro vokální a instrumentální soubor[9]
    • Rumori da monumenti (2008) pro nahraný hlas a soubor (text I. Vladislavic)[10]
    • Le Voyage d’Urien (2008) pro 5 hlasů a soubor
    • Xylocopa Violacea (2007) pro sólovou violu a živou elektroniku
    • Albertine (2007) pro ženský hlas a šeptající veřejnost (text M.Proust)
    • Hamletův mlýn (2007) pro soprán, basu, violu a violoncello (text E. Ostashevsky)
    • Pinocchio, una storia parallela (2005) pro čtyři mužské hlasy (text od G. Manganelliho)
    • Hombre de mucha gravedad (2002) pro vokální kvarteto a smyčcové kvarteto
    • BendelSchlemihl (2000) pro zaznamenané hlasy, akordeon a živé vysílání (text I. Vladislavic)
    • Anatra al sal (1999) Comedia harmonika pro šest hlasů (text E. Cavazzoni)
  • Orchestrální díla
    • Arborescence (2004)
    • Déclive-Étude (2002)
    • Quaderno gotico (1999)
    • Schiffbruch mit Zuschauer (1995, rev.1999)
    • Die Sorge getht über den Fluss (1995) pro flétnu, klarinet a orchestr
  • Komorní hudba funguje
    • Rosso pompeiano (2010) Scherzo pro soubor
    • Studio detto dei venti (2010) Pokus o směsici pro 6 hlasů
    • Jako když se zima pohybuje dozadu (2009) Studie pro jeden klavír, čtyři ruce
    • Le nuove musiche di Giulio Caccini detto Romano„1601, Lesson for solo voice (2008)
    • Mince a kříže (2007) Yessong pro vokální soubor
    • Ve tvaru úzkosti (2005) V Nomine Studio pro soubor
    • Prosklená střecha (2005) pro soubor
    • Opus 100 (2005) Kriptomnesie da Schubert, pro housle, violoncello a klavír
    • Il sonno di Atys (2004) pro violu a živou elektroniku
    • Geographisches Heft (2001) Studio da Adolf Wölfli pro soubor
  • Rádiové hry
    • Sebenza e-mine (2010) ve spolupráci s Philipem Millerem
    • Il Castello d’Atlante (2007)
    • Rivelazione (1998) ve spolupráci s Ermannem Cavazzonim

Reference

  1. ^ Rainer Pöllmann, o Lucii Ronchetti, Rai Trade Catalogue[trvalý mrtvý odkaz ]
  2. ^ Peter Uehling, CDs mit neuer Musik von Lucia Ronchetti und Jay Schwartz, Archiv 2009-09. Juli, Feuilleton, Berliner Zeitung
  3. ^ Sandro Cappelletto, bizarní Poetik Die Musik Lucia Ronchettis Archivováno 19. 8. 2010 na Wayback Machine
  4. ^ Uwe Schweikert, Warten auf Salomé, Opern Welt, únor 2005
  5. ^ Annette Eckerle, Eine etwas andere Baustelle, Neue Zeitschrift für Musik, Ausgabe 6, listopad 2004
  6. ^ L.Ronchetti_Über die Linie-2010_Programbooklet MaerzMusik 2010.pdf
  7. ^ Munchener Opernfestspiele 2010, Narrenschiffe, Materialen 1-2-3, Siebner 2010
  8. ^ Stefano Nardelli, Declinazione della frontiera Der Sonne entgegen (Verso il sole) di Lucia Ronchetti, Giornale della Musica 14. května 2007
  9. ^ Guido Barbieri, Zeremonielle Theatralität, Lucia Ronchettis Vokalwerk „Prosopopeia“ Archivováno 19. 8. 2010 na Wayback Machine
  10. ^ „Lucia Ronchetti“ Archivováno 2010-10-21 na Wayback Machine, Heike Hoffmann / červen 2008, Into, projekt EnsembleModern a Siemens Arts Program, ve spolupráci s Goethe-Institut.

externí odkazy