Láska a svatý Augustin - Love and Saint Augustine

Láska a svatý Augustin
Láska a sv. Augustin.png
AutorHannah Arendt
ZeměNěmecko
JazykNěmec
PředmětFilozofie
VydavatelJulius Springer
Datum publikace
1929
Publikováno v angličtině
1996
Typ médiaTisk
Stránky80

Láska a svatý Augustin (Der Liebesbegriff bei Augustin. Versuch einer philosophischen Interpretation; K pojetí lásky v myšlence svatého Augustina: Pokus o filozofický výklad)[1] byl název Hannah Arendtové z roku 1929 disertační práce. Anglický překlad včetně revizí od Arendta byl publikován až v roce 1996.

Ovlivněna dvěma jejími učiteli, Martin Heidegger a Karl Jaspers zabývá se třemi pojmy lásky v díle Svatý Augustin, která by se v jejích dílech objevila po zbytek jejího života. Z nich fráze amor mundi (láska k světu) je často spojována s Arendt a obě proniká její prací a byla pohlcující vášní. Mezi další témata, která jsou klíčem k její pozdější práci, patří „Natality“ jako klíčová podmínka lidské existence a její role ve vývoji jednotlivce.

Dějiny

Láska a svatý Augustin byl název disertační práce Hannah Arendtové z University of Heidelberg v roce 1929.[1] Když byl poprvé publikován v Berlíně, přitahoval kritický zájem. Přestože anglický překlad připravil E. B Ashton[A] na začátku 60. let Arendt nechtěl, aby byla publikována bez revize a přidání nového materiálu. Přestože připravila několik rukopisů, od úkolu nakonec upustila a v angličtině vyšlo až po její smrti, v roce 1996.[3]

Struktura

V této práci kombinuje přístupy obou Heidegger a Jaspers, její nejvlivnější učitelé. Arendtova interpretace lásky v díle Svatý Augustin pojednává o třech pojmech, láska jako touha nebo touha (Amor qua appetitus), láska ve vztahu mezi člověkem (stvoření) a tvůrce (Stvořitel - Creatura) a sousedská láska (Dilectio proximi) a je sestaven do tří částí zabývajících se každou z nich. Láska jako touha předvídá budoucnost, zatímco láska ke Stvořiteli se zabývá vzpomínanou minulostí. Ze tří dilectio proximi nebo caritas[b] je vnímána jako nejzásadnější, na kterou se orientují první dva, se kterými zachází vita socialis (sociální život). Druhý z Velká přikázání (nebo zlaté pravidlo ) „Milovat budeš bližního svého jako sebe samého“ spojující a překračující to první.[C][5] Augustinův vliv (a názory Jasperse na jeho práci) přetrvával v Arendtových spisech po zbytek jejího života.[6]

Amor mundi

Amor mundi - warum ist es so schwer, die Welt zu lieben?
Láska ke světu - proč je tak těžké milovat svět?

—Denktagebuch I: 522[7]

Již v této práci některé z leitmotifs jejího kánonu bylo zřejmé. Například představila koncept Natalität (Natality) jako klíčová podmínka lidské existence a její role ve vývoji jedince. Ve svých revizích anglického překladu jasně uvedla, že to byla „přirozenost“, kterou zaváděla,[3][8][9] a bude se dále rozvíjet v Lidský stav (1958).[10][11] Ačkoli toto slovo konkrétně nepoužila Natalität v původní německé verzi vysvětlila, že konstrukt přirozenosti byl implikován v její diskusi o nových začátcích a nadšení člověka vůči Stvořiteli jako nova creatura.[12][13] Ústřednost tématu narození a obnovy je patrná v neustálém odkazu na augustiniánské myšlení, konkrétně na inovativní povahu narození, od této její první práce až po její poslední, Život mysli.[14]

Láska je další spojující téma. Kromě augustiniánských lásek odhalených ve své disertační práci, frázi amor mundi (láska k světu) je často spojována s Arendtovou a prostupuje její prací a byla pohlcující vášní z její disertační práce Život mysli (1978).[15][16] Vzala frázi z Augustinovy ​​homilie na první list svatého Jana „Pokud v nás přebývá láska ke světu“.[17] Amor mundi byl její původní název pro Lidský stav (1958),[d][19] podtitul Elisabeth Young-Bruehl biografie (1982),[20] název sbírky písemností o víře v její práci[21] a zpravodaj Centra Hannah Arendt v Bard College.[22]

Poznámky

  1. ^ E B Ashton: Pseudonym Ernsta Basche (1909–1983), kolegy emigrant kdo přeložil mnoho německých filozofických děl, včetně těch z Karl Jaspers, její vedoucí práce, a byl autorem Fašista: Jeho stát a jeho mysl (1937)[2]
  2. ^ Latina má tři podstatná jména pro lásku: milovat, dilectio a caritas. Odpovídající slovesa pro první dva jsou amare a diligere[4]
  3. ^ Matouš 22:39
  4. ^ Arendt vysvětlila Karlovi Jaspersovi v dopise ze dne 6. srpna 1955, že má v úmyslu použít koncept svatého Augustina amor mundi jako název, jako projev vděčnosti[18]

Reference

  1. ^ A b Arendt 1929.
  2. ^ Hilmes 2015, str. 267.
  3. ^ A b Arendt 1996.
  4. ^ Augustine 1995, str. 115 n. 31.
  5. ^ Young-Bruehl 2004, str. 74.
  6. ^ Calcagno 2013.
  7. ^ Arendt 2002a, str. 522.
  8. ^ Beiner 1997.
  9. ^ Kiess 2016, str. 22,40.
  10. ^ Arendt 2013.
  11. ^ Fry 2014.
  12. ^ Young-Bruehl 2004, str. 49–500.
  13. ^ Kiess 2016, s. 101ff.
  14. ^ Durst 2004.
  15. ^ Bernauer 1987a, str. 1.
  16. ^ Hill 2017.
  17. ^ Augustine 2008, II: 8 s. 45.
  18. ^ Vollrath 1997.
  19. ^ Bernauer 1987, str. proti.
  20. ^ Young-Bruehl 2004.
  21. ^ Bernauer 1987.
  22. ^ Amor Mundi 2018.

Bibliografie

Bibliografické poznámky

  1. ^ 1. vyd. Předmluva ix – xxv; 2. vyd. Předmluva k druhému vydání ix – xxxvi, předmluva xxxvii-l