Lansquenet - Lansquenet

Grand Dauphin Louis hraje Lansquenet na Versailles (1694)

Jacob Duck: strážnice s vojáky hrajícími karty, 17. století

Lansquenet je karetní hra, pojmenovaný podle francouzského hláskování německého slova Landsknecht („zaměstnanec země nebo země“), který odkazuje na němčinu z 15. a 16. století žoldák pěšáci; Lannsquenetový buben je typ polního bubnu, který tito vojáci používají. Je zaznamenán již v roce 1534 Francois Rabelais v Gargantua.

Karty

Lansquenet se hraje s Italský balíček 40 karet.

Hraní her

Dealer nebo bankéř vsadí určitou částku, kterou musí nejdříve splnit nejbližší prodejce atd. Když je sázka splněna, krupiér otočí jednu kartu a položí ji po pravé straně ke stolu nebo hráčům a další kartu před sebe pro banku. Poté pokračuje v obracení karet (přičemž první dvě karty zůstává viditelné), dokud se neobjeví karta s hodnotou odpovídající jedné z prvních dvou karet. Například pokud bylo pět diamantů položeno pro banku, pak dalších pět, bez ohledu na barvu, představuje pro bankéře výhru. Pokud je karta stolu porovnána jako první, prohrává a další hráč nalevo se stává bankéřem a postupuje stejným způsobem.

Když se objeví karta dealera, může vzít sázku a projít bankou; nebo může dovolit, aby kůl zůstal, načež se při splnění zdvojnásobí. Může tedy pokračovat tak dlouho, dokud se karty objeví v jeho prospěch - kdykoli se může vzdát banky a odejít do důchodu. Pokud to udělá, hráč, kterému předá banku, má možnost v ní pokračovat ve stejné výši, v jaké byla ponechána. Pool může být tvořen příspěvky všech hráčů v určitých poměrech. Použité termíny respektující postavení kůl jsou „uvidím“ (à moi le tout) a Je tiens. Když jumelle (dvojčata), nebo se objeví podobné karty na obou stranách, pak si dealer vezme polovinu vkladu.

Robert-Houdin vysvětlil mechanismus, kterým a karta ostrá mohl podvádět na lansquenetu, tím palming a pak umístit na balíček balíček karet v připraveném pořadí.^[1]

Kulturní odkazy

Lansquenet je uveden v seznamu Francois Rabelais v Gargantua v roce 1534.

Lansquenet hraje Porthos v Alexandre Dumas román Tři mušketýři.

Lansquenet hraje D'Artagnan v Alexandre Dumas román Dvacet let poté.

Lucien Debray si představuje, že by se baronka Danglerová mohla zabývat lansquenetem v Alexandre Dumas román Hrabě Monte Cristo.

Lansquenet hrají různé postavy v Pierre Choderlos de Laclos román Les Liaisons dangereuses.

Hra v Le financier et le savetier (1856) od Offenbach umožňuje ševci získat ruku dcery finančníka.

Krátce zmíněno v románu A Rebours podle Joris-Karl Huysmans.

Krátce zmíněno v románu Generál ve svém labyrintu podle Gabriel García Márquez.

Lansquenet hrají dva vojáci na kamenné lavici pod uzavřeným topol jak je uvedeno v poznámce Kinbote k řádku 130 in Bledý oheň podle Vladimir Nabokov.

Lansquenet hraje Fatima a její rodina Charles Perrault je Modrovous.

Lansquenet-sous-Tannes je fiktivní vesnice v Joanne Harris „román čokoláda

Krátce zmíněno v románu Po pohřbu podle Agatha Christie jako nepřítomný nepřítomný manžel.

Lansquenet je zmíněn v Pražský hřbitov podle Umberto Eco.

Tato hra je zmíněna v několika historických románech Georgette Heyerové. Například v kapitole Třináct z „Maškarníci ".

Lansquenet se hraje v románu "Štěstí Barry Lyndona "od William Makepeace Thackeray.

Poznámky

Zdroje

• Steinmetz, Andrew. Herní stůl: jeho voliči a oběti, ve všech dobách a zemích, zejména v Anglii a Francii. Tinsley Brothers, 1870. ISBN  978-0-87585-096-2 [1]

externí odkazy

• Chisholm, Hugh, ed. (1911). „Lansquenet“. Encyklopedie Britannica. 16 (11. vydání). Cambridge University Press. p. 185.
• „Lansquenet“. Collierova nová encyklopedie. 1921.