Lalla Carlsen - Lalla Carlsen - Wikipedia
Lalla Carlsen | |
---|---|
Lalla Carlsen | |
narozený | Haralda Petrea Christensen 17. srpna 1889 Svelvik, Norsko |
Zemřel | 23. března 1967 Oslo, Norsko | (ve věku 77)
Odpočívadlo | Západní civilní hřbitov v Oslu |
Národnost | Norština |
obsazení | Zpěvačka a herečka |
Aktivní roky | 1914–1965 |
Manžel (y) | |
Děti | 2 |
Lalla Carlsen (rozená Haralda Petrea Christensen) (17 srpna 1889-23 března 1967) byla norská zpěvačka a herečka. Je považována za jednu z nejlegendárnějších ženských revue umělkyň v Norsku.[1]
Osobní život
Lalla Carlsen se narodila v Svelvik jako dcera velitel lodi Carl Alfred Christensen a Laura Nilsson. Rodina se přestěhovala do Christiania (nyní Olso), když jí bylo deset let. Provdala se za skladatele, klavíristu a dirigent Carsten Carlsen (1892 –1961) v roce 1917 a byla známá pod uměleckým jménem Lalla Carlsen.[2]
Jejich dcera Gjertrud Carlsen (1919–2007) byla také klavíristkou Chat Noir, napsala několik dětských písní a byla matkou mediální osobnosti NRK Vibeke Sætherové (nar. 1943). Jejich syn Arne-Carsten Carlsen (narozen 1922) se stal autorem, novinářem a redaktorem Aftenposten.[1]
Kariéra
Studovala na Hudební konzervatoř v Oslu od roku 1909 do roku 1913 jako sopranistka.[1] Debutovala profesionálně v hudební komedie Høstmanøver v roce 1914.[3] Vystupovala v kabaretu Chat Noir od roku 1915 do roku 1947, a také se objevil ve fázích revue Kasino a Divadlo Carl Johan.[1] Její manžel Carsten Carlsen byl dirigent v Chat Noir a její pravidelný doprovod.[4]
Její průlomový výkon přišel Per Kvist píseň „Å blei d'a dei (din blei)?“ z revue z roku 1925 Summetonen.[1]
Její filmový debut byl v němém filmu Den glade enke i Trangvik od roku 1927 a ve filmu hrála jako zpěvačka Lalla vinner z roku 1932.[4] V letech 1928 až 1931 nahrála asi čtyřicet písní a náčrtky.[1] Během Druhá světová válka Carlsen vystupovala v divadle Carla Johana a její manžel skládal melodie pro několik jejích písní.[4] Její představení Finn Bø a Arild Feldborg píseň "Norge i rødt, hvitt og blått„v roce 1945 se setkalo s divokým nadšením.[1] Po válka hrála vedlejší postavy ve dvaceti filmech, v letech 1947 až 1965, například v I slik en natt z roku 1958 a ve filmu z roku 1961 Bussen podle Arne Skouen.[4] Vystupovala pro rozhlas, televizi, v revue divadlech Edderkoppen a Chat Noir a v tradičních divadlech. Jednala O'Neille je Skjønne ungdom na Rogaland Teater, hrál postavu "paní Peachum" v adaptaci Brecht /Kurt Weill muzikál Žebrácká opera na Riksteatret, znak „Aase“ v Ibsen veršované drama Peer Gynt a hrál v O'Neillově dramatu Anna Christie.[1][4]
Dědictví
Lalla Carlsen byla oceněna Královská medaile za zásluhy ve zlatě v roce 1949. Stala se čestnou členkou Norská asociace herců pro vlastní kapitál v roce 1958. Byla poctěna sochou v rodném domě Svelviku v roce 1989, kterou vytesal Per Palle Storm. Na ulici Lallakroken Briskeby v Oslo, kde žila od roku 1930, je jmenována na její počest.[1][5]
Životopis Lalla og hennes verden (Oslo: Gyldendal Forlag. 1989) napsal její syn Arne-Carsten Carlsen.[6]
Filmografie
- Den glade enke i Trangvik (1927), jako „Bergtora“
- Lalla vinnerová! (1932), jako „Lalla Hansen“
- Op med hodet! (1933), jako „herečka“
- Sankt Hans fest (1947), jako „Madam Blomgreen“
- Ukjent mann (1951), jako stará dáma
- Ung frue forsvunnet (1953), jako služebná
- Brudebuketten (1953), jako „Berthe“
- Blodveien (1955), jako „Ane“
- Bedre enn sitt rykte (1955), jako „slečna Hansen“
- Kvinnensovo vlákno (1956), jako „hosteska penzionu“
- På solsiden (1956), jako „člunka“
- I slik en natt (1958), jako „Maren“
- Høysommer (1958), jako „Oline“
- Hete septemberdager (1959), jako „Lindbyho sestra“
- Støv på hjernen (1959), jako „paní Svenkerudová“
- Miliona rok již často (1960), jako majitel Maison Stellas
- Sønner av Norge (1961)
- Bussen (1961), jako „Klara Tallerud“
- Tonny (1962), jako nosič novin
- Freske fraspark (1963)
- Všichni tiders kupp (1964), jako teta "Sara"
- Hjelp - vi får leilighet! (1965)
- Chcete-li topp (1965), jako „Josephine Hansen“
Reference
- ^ A b C d E F G h i Larsen, Svend Erik Løken. „Lalla Carlsen“. v Helle, Knuti (vyd.). Norsk biografisk leksikon (v norštině). Oslo: Kunnskapsforlaget. Citováno 15. listopadu 2009.
- ^ „Carsten M. Carlsen“. Uchovávejte norské leksikon. Citováno 1. ledna 2020.
- ^ „Lalla Carlsen“. Uchovávejte norské leksikon (v norštině). Oslo: Kunnskapsforlaget. 2007. Citováno 15. listopadu 2009.
- ^ A b C d E Jan Eggum; Bård Ose; Siren Steen, eds. (2005). „Carlsen, Lalla“. Norský pop a rockleksikon. Oslo: Vega Forlag. 97–99. ISBN 82-92489-09-6. Archivovány od originál dne 18. září 2010. Citováno 15. listopadu 2009.
- ^ „Lalla Carlsen“. lokalhistoriewiki.no. Citováno 1. ledna 2020.
- ^ Carlsen, Arne-Carsten (1989). Lalla og hennes verden (v norštině). Oslo: Gyldendal. ISBN 82-05-18391-0.