Blodveien (film) - Blodveien (film)
| Blodveien | |
|---|---|
| Režie: | Kåre Bergstrøm Radoš Novaković |
| Produkovaný | Arild Brinchmann Mladen Todić |
| Napsáno | Sigurd Evensmo |
| V hlavních rolích | Ola Isene Andreas Bjarke Tom Tellefsen Milan Milosević |
| Hudba od | Predrag Milosević |
| Kinematografie | Ragnar Sørensen |
| Upraveno uživatelem | Nevenka Paskuljević |
| Distribuovány | Norský film TAK JAKO Avala Film |
Datum vydání |
|
Provozní doba | 94 minut |
| Země | Norsko Jugoslávie |
| Jazyk | Norština Srbochorvatština |
Blodveien (The Blood Road; Srbochorvatština: Krvavi dal) je Norština -Jugoslávská dramatický film z roku 1955 v režii Kåre Bergstrøm[1] a Radoš Novaković.[2][3][4] Scénář napsal Sigurd Evensmo.[5] Film měl premiéru v Norsku 17. února 1955.
Spiknutí
Blodveien vykresluje podmínky, v nichž žili jugoslávští (většinou srbští) otroci a váleční zajatci Severní Norsko v roce 1942 během Druhá světová válka, když Němci chtěli vybudovat trasu známou jako „Blood Road "(dnes součást Evropská cesta E6 mimo jiné).
Dva místní norští přátelé a stavební dělníci, Ketil a Ivar, slouží jako stavební dozor na silnici pod tlakem Němců. Dříve pomáhali budovat malý koncentrační tábor, ve kterém vězni později žili, aniž by pochopili, do čeho byli zapojeni. Vězni jsou jim nakloněni, protože se jim snaží pomoci, jak jen mohou. Němci se po pokusu o útěk ostře pomstili zastřelením některých vězňů. Němci, vedeni sadistickým Schwarzem, téměř denně terorizují a zabíjejí vězně.
Ketilův mladý syn Magnar se doma na malé horské farmě nudí a chce se dostat ven a něco udělat se svým životem. Přihlásí se k německým silám a stane se strážcem v zajateckém táboře. Vězeň Janko unikl z tábora poté, co byl zastřelen Schwarzem. Po dramatickém útěku se mu během cesty dostává pomoci a je na cestě přes hory do neutrálního Švédska, když je zajat Magnarem a předán u hlavně zpět do zajateckého tábora. Setká se s nimi Magnarův otec Ketil, který se snažil Jankovi pomoci, a dochází ke střetu mezi otcem a synem. Otec chce, aby všichni tři utekli do Švédska, ale syn ne. Během rvačky mezi otcem a synem se puška mezi nimi vybije a syn je smrtelně zraněn. Film končí tím, že otec Ketil následoval Janka k švédským hranicím a rozloučil se se slovy Frihet pro mennesket "Svoboda pro lidstvo."[6]
Obsazení
- Ola Isene: Ketil[2][7]
- Andreas Bjarke: Ivar[2]
- Tom Tellefsen: Magnar, Ketilův syn[2][8]
- Milan Milosević: Janko[2]
- Milivoj Zivanović: Miljan
- Liv Strømsted: Ragnhild
- Lalla Carlsen: Ane
- Helge Essmar: Guttorm
- Arne Lie: nacista
- Thor Hjorth-Jenssen: nacista
- Antun Nalis: Schwarz
- Ivan Jonas: Vlado
- Mihajlo Paskavljević: lékař
- Aca Ognjatović: herec
- Marijan Berger: Bojan
- Dobrica Stefanović: Milenko
- Janez Vhrovec: Vuk
- Ivica Kadić: Vjeko
- Rolf Søder: voják
Reference
- ^ Uchovávejte norské leksikon: Kåre Bergstrøm.
- ^ A b C d E Uchovávejte norské leksikon: Blodveien.
- ^ Maerz, Susanne. 2007. Die langen Schatten der Besatzungszeit. Berlín: BWV, s. 60.
- ^ Liehm, Mira a Antonín J. Liehm. 1977. Nejdůležitější umění: sovětský a východoevropský film po roce 1945. Berkeley: University of California Press, s. 131–132.
- ^ Uchovávejte norské leksikon: Sigurd Evensmo.
- ^ Norsk filmografi: Blodveien.
- ^ Uchovávejte norské leksikon: Ola Isene.
- ^ Uchovávejte norské leksikon: Tom Tellefsen.