Kole Rašić - Kole Rašić

Kole Rašić
Portrét Kole Rašić s medailemi.jpg
Kole Rašic se svými cenami za úspěchy
Rodné jménoNikola Rašić
Přezdívky)Kole
narozenýca. 1839
Niš, Osmanská říše
Zemřel6. srpna 1898
Niš, knížectví Srbska
Pohřben
Starý hřbitov v Niši
VěrnostSrbské knížectví
Servis/větevDobrovolníci
Roky služby1876–1878
Hodnostvojvoda
Bitvy / válkySrbsko-turecké války (1876–1878)
OceněníTakovo kříž
PamátníkyNiš
Manžel (y)Jelena, řecká žena z Plovdivu

Nikola Rašić (Srbská cyrilice: Никола Рашић; ca. 1839 - 6. srpna 1898), známý jako Kole Rašić (Коле Рашић)[1] byl Srb revoluční a partyzánský bojovník, který vedl a cheta mezi 300 muži Niš a Leskovac v osmanských oblastech během Srbsko-turecké války (1876–1878). Později se stal politikem v osvobozeném Niši. Byl to obchodník z povolání, který se na své cestě do Ruska setkal s Milošem Obrenovićem a rozhodl se zůstat v Niši, aby připravil budoucí osvobození pomocí srbské armády. Rašić byl jedním ze zakladatelů a organizátorů Výbor Niš, založená v roce 1874, s cílem osvobodit Niš Sanjak. Jeho jednotka se přidala k generálovi Michail Černyajev v roce 1876.

Život

Brzy

Rašić se narodil v roce Niş (Niš), část Sanjak z Niš, Osmanská říše (moderní Srbsko), v ca. 1839.[2] Říká se o něm, že byl od přírody živý a bojovný. Profesní obchodník, měl dobré kontakty v Srbské knížectví a Niš Eyalet. V roce 1858 vstoupil do Srbska s úmyslem odejít do Ruska, ale dynastická změna ho přiměla změnit názor.[3] Zatímco v Negotin, slyšel to Miloš Obrenović dorazí, tak na něj počkal a pak oba promluvili. Rašić, jako slušný občan Niš, byl nyní poslán tajně vládou Obrenoviće, aby podnítil vzpouru v oblasti Niš i mimo ni proti Osmanům. Plánovaná operace nebyla realizována v roce 1860.[4] Ukázalo se to jako dlouhý proces a Kole Rašić usiloval od té doby o osvobození Niš a poté dalších regionů pod osmanskou vládou.

Revoluční organizace

Výbor Niš přísahal. Kole Rašić je viděn klečící před knězem.

24. Února 1874 "Výbor pro srbské osvobození pro Sanjak z Niš", známý jednoduše jako Výbor Niš, byla založena a organizována Kole Rašić, Todor Milovanović, Dimitrije Đorđević, Milan Novičić, Tasko Tasa Uzunović, Đorđe Pop Manić, Mihajlo Božidarac, a Todor Stanković.[5] Shromáždili se v Božidaracově domě a u pravoslavného kněze Petar Ikonomović přísahal Přísaha na Křesťanský kříž a Evangelium, připomínající Orašac shromáždění (1804).[5] Plán Nišova výboru spočíval v systematické akci, kdy místní povstání Osmany oslabily a postupné vyzbrojování lidu pomohlo osvobodit region. Rašić byl prohlášen vojvoda. V očích Osmanů Rašić nepředstavoval žádnou hrozbu, protože se zdálo, že rád pije a ženy. Když si však Osmané mysleli, že je aktivní v han, byl ve vesnicích a mluvil s lidmi o definitivním osvobození, na které čekali staletí. Vojvoda Kole byla vysílána po celou dobu Dobrič (Donji Milanovac), Toplica a Zaplanje (kde Stanko Čavdar a Srndak se před ním vzbouřili). V roce 1875 Hercegovinské povstání vypukla a dala naději lidem Sanjak z Niš. Osmané prošli skutečnou aktivitou Rašiće a 25. června 1875 Kole Rašić a další významní exponovaní Niš lidé překročili hranici a unikli smrti, zatímco v Niši pokračovali další akce dalšími spiklenci, kteří byli mnohem méně prominentní.

V roce 1876 se jeho jednotka (cheta) skládala ze 300 bojovníků a přidal se k generálovi Michail Černyajev v bojích za osvobození Niš a dalších regionů.[6] Předvolal jednotku pomocí Miloše Milojeviče a sousedních vesnic, které byly stále pod osmanskou vládou. Jeho jednotka byla aktivní mezi Niš a Leskovac Během Srbsko-turecká válka (1876–1878).

Srbsko-turecká válka (1876–1878)

Fotografie z roku 1876.

Úkolem jednotky bylo uvolnit cestu dalšímu pronikání srbské armády na jih. V první srbsko-turecké válce Kole Rašić, vedle Todora Stankoviće a dalších významných vůdců Nišova výboru, stejně jako další lidé jako Miloš Milojević a Vladimir-Vlajko Stojanović a další pomáhali srbské armádě.[7]

9. prosince 1877 osvobodila vesnice Srbska kombinovaná jednotka srbských vojáků a dobrovolníků Kočane, Pukovac a most na Moravě poblíž Čečina, který měl velký strategický význam, protože Niš byl tak rozřezán na jih.[8] Leskovac vstoupil do vztahů s Koleem, poté bylo rozhodnuto, že jeho jednotka vstoupí do města.[9] Jeho jednotka a armáda předvoj byli první, kdo vstoupili do Leskovacu, 11. prosince 1877,[9] kde přednesl projev k osvobozenému lidu. Na rozkaz vrchního velení pokračoval v organizování povstání ve směru Vlasotince -Rudare -Turekovac.[9] Kole, který zamířil se svými dobrovolníky z osvobozeného Leskovacu, byl uvítán rebely Vlasotince, kteří odzbrojili 170 Osmanů.[9] Po osvobození těchto měst Kole pokračoval ve své práci na pomoc partyzánské válce Staré Srbsko.

Dne 31. prosince 1877 vyslali městští úředníci Leskovace delegaci, která zahrnovala Kole Rašiće, pět z Leskovce a jednoho z Vlasotince, aby pozdravili Princ Milan I. když vstoupil do Niš poprvé.[10] Během boje za osvobození Nišu se vedle královské armády zúčastnilo asi 6 000 dobrovolníků a rebelů z osvobozených osmanských oblastí. Těch 6 000 mužů vedl Kole Rašić.[11]

Po válce získal pro svou práci titul vojvoda. Po válce poslala srbská vojenská vláda výzbroj a pomoc rebelům v Kosovu a Makedonii.[12] Křesťanské povstalecké skupiny se formovaly po celém regionu.[12] Mnoho z těchto pásem, soukromě organizovaných a podporovaných vládou, bylo založeno v Srbsku a přešlo na osmanské území.[12] Tím způsobem, Micko Krstić založil povstaleckou kapelu v roce 1879 v Niš, s pomocí Rašiće a vojenské vlády v Vranje.[12]

Politická práce

Po válce vstoupil do politického života osvobozeného Niša. Jako zástupce liberální strany zvítězil v prvních volbách do Národního shromáždění města Niš a stal se státním zástupcem Niš.[13] Znovu zvítězil ve volbách třetího shromáždění (7. září 1883), avšak po zrušení volebních výsledků místo nich zvítězil zástupce Progresivní strany Jovan Mitić.[14]

Byl oceněn nejvyšší platovou třídou Takovo kříž - rytíř (vitez).[11] Kole Rašić byl pohřben na starém hřbitově v Niši.[15]

Dědictví

Současný palác práva v Niši byl postaven v letech 1909/10 jako soud kraje (srez ), na místě domu Kole Rašić.[16] Vojvoda Živojin Mišić ho považoval za slavného hrdinu.[17] Dnes je po něm pojmenována základní škola v Niši a dvě ulice v Niši a Leskovci. Je přítomen u Památníku osvoboditelů v Niši s přísahou kněze Ikonomoviće.[18]

Viz také

Reference

  1. ^

    У Нишу у дал »ој околини поштују као таквог човека устаоца Николу Рашића, познатог иначе под имен - Коле данас живи у Нишу, од народа поштован и уважен. Наравно, у времена данашња, кад се разликује ...

  2. ^ Stojanović-Boke 1941

    НИКОЛА КОЛЕ РАШИЋ нишки војвода Коле Рашић рођен је око 1839 године. Од своје ране младости показивао је свој револуционарни дух. У Нишу он крадом отвара школе и доноси књиге - букваре из слободног дела Србије. Од своје куће на- правио је читав магацин оружја. Он је страх и трепет за Турке. Искрен и храбар, он је једновремено и врло пожртвован за српске националне ствари. Оже- жен је Гркињом из Пловдива и од тада добија верног друга за сарадника на свима националним

  3. ^ Milić 1983 s. 293

    Нишлија Никола-Коле Рашић. Он је 1858. прешао у Србију са намером да иде у Русију, али га је династичка промена омела у тОј њего ,Атим, почетком 1859. он ,е, као угледни нишки грађанин, послао тајно у Србију двадесет утицајнији љо и

  4. ^ Stojković-Stojičić-Rakić 1992 s. 112
  5. ^ A b Milić 1983, str. 298
  6. ^ Sevdelin Andrejević (1970). Ekonomski razvoj Niša od 1830. do 1946. godine. Narodne novine.

    Ни- кола-Коле Рашић, који је, поред осталог, 1874. тодине организовао заверу против Турака, а 1876. године окупио око 300 бораца Ø при- дружио се као четовоћа војсци генерала Черњајева у борби за осло- боћење Ниша,

  7. ^ Мица Ђенић. „Изборни плакати у периоду од 1878. до 1941. године“. Историјски архив - Ниш. Archivovány od originál dne 2012-07-20. Citováno 2014-03-09. Citovat deník vyžaduje | deník = (Pomoc)
  8. ^ Milić 1983, str. 303
  9. ^ A b C d Stojković-Stojičić-Rakić 1992, s. 117-120
  10. ^ Stojković-Stojičić-Rakić 1992 s. 126
  11. ^ A b Milić 1983, str. 304
  12. ^ A b C d Hadži-Vasiljević 1928, str. 8.
  13. ^ Národní muzej, Niš. „Niš u prvého svetského ratu“.
  14. ^ „Archivovaná kopie“. Archivovány od originál dne 03.03.2014. Citováno 2014-03-09.CS1 maint: archivovaná kopie jako titul (odkaz)
  15. ^ http://www.novosti.rs/vesti/srbija.73.html:257782-Istorija-Nisa-na-izvolte-satanistima
  16. ^ https://web.archive.org/web/20140309174407/http://www.niskigrafit.rs/index.php/en/stari_nis-vremeplov.php. Archivovány od originál 9. března 2014. Citováno 9. března 2014. Chybějící nebo prázdný | název = (Pomoc)
  17. ^ Живојин Мишић, Моје успомене, Београдски издавачко-графички завод, треће издање, Београд 1981, стр. 158
  18. ^ http://www.ubnt.ni.ac.rs/images/stories/materijal/digitalna%20biblioteka/pdf/razno/DGB_00190_Spomenik_oslobodiocima_Nisa_1937.pdf[trvalý mrtvý odkaz ]

Zdroje