Khulasat-ut-Tawarikh - Khulasat-ut-Tawarikh

Khulasat-ut-Tawarikh
AutorSujan Rai
ZeměMughalská říše
JazykPeršan
PředmětDějiny Indie
Žánrliteratura faktu
Publikováno1695 (rukopis); 1918 (tištěný)

Khulasat-ut-Tawarikh (Peršan: خلاصۃ التواریخ, "Ztělesněním historie") je a Perský jazyk kronika napsal Sujan Rai v Mughalská říše dnešní Indie. Zabývá se historií Hindustan (severní Indický subkontinent ) a také obsahuje podrobnosti o současné Mughalské říši. Autor dokončil práci v roce 1695 nl, za vlády Aurangzeb. Přepis o Aurangzebově smrti byl později přidán do původní kopie přepisovatelem.

Mezi alternativní přepisy názvu knihy patří Khulasat-Al-Tavarikh a Khulasatu-t-Tawarikh.

Autorství a datum

Jméno autora není ve skutečné knize nikde uvedeno, ale poznámky přepisovatelů v několika rukopisech ho zmiňují jako Sujan Rai. Některé rukopisy připojily k jeho jménu Bhandariho nebo Batalviho.[1] Nadpis Munshi má také předponu před svým jménem. Jeden rukopis ho nazývá „Munshi of Munshis“.[2]

Rai byl Khatri Hind z Batala. Jako mladý muž sloužil jako dabir (sekretářka) některým šlechticům.[1] On věděl hindština, Peršan a Sanskrt jazyky.[2]

Khulasat-ut-Tawarikh byla dokončena v 40. roce Aurangzebovy vlády, což odpovídá roku 1695 n. l. Většina rukopisů obsahuje krátký popis Aurangzebovy smrti na konci, napsaný náhle v malém počtu řádků. Tato část je považována za vložení do časné kopie přepisovatelem a byla opakována v následujících kopiích.[3]

Obsah

Předmluva

Kniha má dlouhou předmluvu, která obsahuje seznam 27 perských a sanskrtských historických děl použitých jako reference:[1][2]

Perské překlady sanskrtských děl

  1. Razm-Namah, překlad Mahábhárata podle Abdul Qadir Badayuni a šejk Muhammad Sultan Thanesari; pověřen Akbar
  2. Překlad Ramayana; pověřen Akbarem
  3. Překlad Harivamsa, přeložila Maulana Tabrezi; pověřen Akbarem
  4. Jog Basisht, překlad Jóga Vasistha Shaikh Ahmad; pověřen Dara Shikoh
  5. Kitab Bhagawat
  6. Gulafshan, překlad Singhasan Battisi
  7. Překlad Bidhadhar's Rajavali od Nibahuram
  8. Překlad Pandit Raghu Nath je Rajatarangini od Maulany Imad-ud-Din

Texty v perském jazyce

  1. Tarikh-i-Mahmud Gaznawi Maulana Unsuri; o Mahmud z Ghazni
  2. Tarikh-i-Sultan Shihab-ud-Din Guri; o Muhammad Ghor
  3. Tarikh-i-Sultan Ala-ud-Din Khalji; o Alauddin Khalji
  4. Tarikh-i-Firuzshahi Maulana A'azz-ud-Din Khalid Khani; o Firuz Shah Tughlaq
  5. Tarikh-i-Afaghina Husain Khan Afghan
  6. Zafar Namah podle Sharaf-ud-Din Ali Yazdi; o Timur
  7. Timur Namah od Hatifi; o Timuru
  8. Akbar Namah Abu'l Fazl; o Akbar
  9. Tarikh-i Akbar Shahi od Ata Beg Qazwini; o Akbar
  10. Akbar Namah Shaykh Ilahdad Munshi Murtada Khani; o Akbar
  11. Tabaqat-i-Akbari autor: Nizam-ud-Din Ahmad Bakshi; o Akbar
  12. Iqbal Namah
  13. Jahangir Namah; o Jahangir
  14. Tarikh-i-Shah Jahan Waris Khan, opraveno Sa'd Ullah Khan; o Shah Jahan
  15. Tarikh-i-Alamgiri Mir Muhammad Kazim; o Aurangzeb
  16. Tarikh-i-Bahadur Shahi; o Bahadur Shah z Gudžarátu

jiný

  1. Padmavat
  2. Tarikh-i-Baburi; o Babur; přeloženo z Turki Mirza Abad-ur-Rahim Khan Khanan
  3. Tarikh-i-Kašmír, přeloženo z kašmírského jazyka Maulana Shah Muhammad Shahabadi

Geografie Indie za vlády Aurangzeba

Popis Hindustan[1][3]

  • Lidé a jejich zvyky
  • Flóra a fauna
  • Geografie subahs (provincie) Mughalské říše
    • Hlavní města a řeky
    • Řemeslné výrobky a jiné výrobky
    • Zajímavé lokality a budovy
    • Pododdělení (sarkary a mahals ), včetně výnosů

Kniha pojednává o následujících provinciích:[4]

  1. Shahjahanbad (Dillí )
  2. Akbarabad (Agra )
  3. Allahabad
  4. Awadh
  5. Bihar
  6. Bengálsko
  7. Orissa
  8. Aurangabad
  9. Berar
  10. Khandesh
  11. Malwa
  12. Ajmer
  13. Ahmedabad (Gudžarát )
  14. To je
  15. Multan
  16. Lahore
  17. Kašmír
  18. Kábul

Popisy mnoha provincií, zejména těch, které jsou daleko od autorova rodáka Region Paňdžáb, jsou vypůjčené od Ain-i-Akbari.[4] Kniha podává podrobný a originální popis Paňdžábu, zejména pak Lahore Subah a Batala sarkar.[3]

Hinduističtí králové Indie

Tato část podává popis zejména předislámských vládců Indie Dillí. Pokrývá krále z dob legendárních Pandava pravítko Judhishthira Rai Pithora (Prithviraj Chauhan ). Kniha obsahuje seznam jmen vládců, období jejich vládnutí a krátký popis. Tato část je více legend než historie.[3]

Muslimští králové Indie

Tato část uvádí podrobnosti o muslimských vládcích z Nasir-ud-din Sabuktigin do Aurangzebu. Velká část této části je vypůjčena z jiných děl zmíněných v předmluvě. Informace jedinečné pro Khulasat-i-Tawarikh obsahuje popis soutěže mezi Aurangzebem a jeho bratry.[3]

Aurangzebova smrt

Některé kopie obsahují dodatek o Aurangzebově smrti, vložený přepisovatelem. Tato část zmiňuje, že Aurangzeb zemřel Ahmadnagar, Deccan. Datum jeho smrti byl pátek, 28. Zulqada roku 1118 A. H., tři hodiny po svítání. Jeho věk v době jeho smrti je uveden jako 91 let, 17 dní a 2 hodiny. Doba jeho vlády je stanovena na 50 let, 2 měsíce a 28 dní.[3]

Editio princeps

V roce 1918 Archeologický průzkum Indie První dal k dispozici M. Zafar Hasan editio princeps knihy. Narazil na odkaz na knihu v Syed Ahmed Khan je Asar-us-Sanadid. Poté začal hledat rukopisy knihy a spojil je do tištěného vydání.[3]

Pět rukopisů používaných Hasanem bylo:[3]

  1. Párty požírané červy, ale kompletní kopie. Zdá se, že je poměrně starší, protože neobsahuje popis Aurangzebovy smrti. Je napsán v Shikasta kaligrafický styl. Jeho dokončení se datuje do prvního roku vlády Muiz-ud-din Alamgira II. Získané z Dillí.
  2. Napsáno Nastaliq kaligrafický styl. Je datován do roku 1864 Vikram Samvat (1808-09). Bylo to napsáno v Jaipur město, za vlády Jagata Singha II Jaipur, vazal Mughalského císaře Akbar II. Pořízeno od Lucknow.
  3. Je napsán znaky Nastaliq. Rok složení je nečitelný. Pořízeno od Moradabad.
  4. Je napsán znaky Nastaliq. Jíst červy, ale kompletní. Neexistuje žádné datum přepisu. Pořízeno od Sardhana.
  5. Neúplná kopie, která končí vypovězením císaře Shah Jahana. První tři stránky chybí. Napsáno ve stylu Shikasta. Získané z Dillí.

Reference

  1. ^ A b C d Muzaffar Alam; Sanjay Subrahmanyam (2011). Writing the Mughal World: Studies on Culture and Politics. Columbia University Press. 414–419. ISBN  978-0-231-52790-3.
  2. ^ A b C „Khulasat-ut-Tawarikh“. Indian History - Vol 7, No. 540. s. 12–14.
  3. ^ A b C d E F G h M. Zafar Hasan, vyd. (1918). Khulasatu-t-Tawarikh. VT J. & Sons. str. i – iii.
  4. ^ A b Jadunath Sarkar (1901). Indie Aurangzib. Kinnera. str. xii – xvi.

externí odkazy