Kara Mahmud Pasha - Kara Mahmud Pasha
Kara Mahmud Pasha | |
|---|---|
 | |
| Guvernér Scutari | |
| Panování | |
| Předchůdce | Mehmed Pasha |
| Nástupce | Ibrahim Pasha |
| narozený | Sanjak ze Scutari, Osmanská říše |
| Zemřel | 22. září 1796 Krusi, Černá Hora |
| Rodina | Bushati |
| Problém | |
| Otec | Mehmed Pasha |
Kara Mahmud Pasha (Osmanská turečtina: بوشاطلی قره محمود پاشا Buşatlı Kara Mahmud Paşa, turečtina: Kara Mahmud Paşa, fl. 1749–22. Září 1796) byl dědičný osmanský albánský guvernér (mutasarrıf ) z Pashalik ze Scutari a de jure vládce Albánie, patřící k Osmanské Albánec Bushati rodina (Buşatlı).
Život
Mahmud byl synem Mehmed Pasha Bushati, guvernér sanjak ze Scutari.[1] Když Mehmed Pasha zemřel v červnu 1775, sultánova vláda nebyla vrácena do severní Albánie; on byl následován jeho mladým synem, Mahmud Pasha.[2]
V 80. letech 20. století ho jeho vzpurná postava dostala do konfliktu s Osmany. Tento konflikt je v albánské historiografii považován za snahu o vytvoření nezávislého knížectví. Okamžitou příčinou konfliktu s Osmany však byl jeho střet s Tosk Pashas z jižní Albánie, jmenovitě Ali Pasha a Ahmet Kurt Pasha. Jeho hlavní hádky byly s Černá Hora, na který zaútočil v roce 1785. Během svých útoků v Černé Hoře dokonce upálil Cetinje a vypleněný region, včetně knihovny a pokladnice Klášter Reževići.[3]
Během konfliktu s jižním albánským Pashasem byl osloven Rakušané a Rusové kteří ho chtěli použít proti Osmanům. Nabídli převést Karu Mahmuda Paši na křesťanství, čímž ho uznali za krále Albánie. Přijal návrh, ale poté, co se dozvěděl, že chtějí předat jeho země Černé Hoře, odmítl jejich nabídky v roce 1788 a sťal delegaci hlavu a poslal své hlavy jako trofeje osmanskému sultánovi, který ho omilostnil za jeho spory s místními Pashas .
Kara Mahmud Paša se nadále hádala s Osmanskou říší, avšak připojením Sanjak z Prizrenu a velké části Černé Hory a zahájením vojenských a politických reforem v jeho státě bez povolení Porte. Prostřednictvím těchto snah doufal, že vytvoří nezávislý stát bez osmanské kontroly. Aby tomuto úsilí zabránili, vyslali Osmané výpravu do jeho říše a obklíčili Scutari, který obsadili jeho nejvěrnější muži. Obléhání bylo zrušeno a osmanská výprava ustoupila, poté se vrátila, ale nedokončila obléhání.
Když guvernadur Jovan Radonjić viděl armádu Mahmuda Pashy přes Bjelicu, zapálil svůj dům a uprchl na benátské území.[4] Mahmud Pasha šel spálit kmen Njeguši, ale Nikšići požádal ho, aby to zachoval, protože s nimi měli obchodní vztahy.[4] Mahmud Pasha urovnal slíbený válečný dar; dal Milić a pokleknout Martinović dvě baňky naplněné osmanskými měděnými mincemi a po 10 dukátů za službu, kterou pro něj udělali.[4] Mahmud Paša poté prošel se svou armádou Paštrovići vrátit se do Scutari.[4] Když překročil Paštrovići ve výšce Kašćela poblíž kostela, Rade Andrović a jeho dva přátelé se přiblížili a nedokázali ho zavraždit.[4]
Kara Mahmud Pasha zahájila ofenzívu na Černou Horu v roce 1796, po jejím proklamovaném sjednocení s osmanskou vládou Brda kraj. Jeho armáda utrpěla počáteční porážku v červenci v Bitva o Martinići, ale pokračoval ve vojenských operacích až do září, kdy Černohorské kmeny z Piperi a Bjelopavlići porazil svou armádu v Bitva o Krusi, ve kterém ho sťal náčelník Bogdan Nikolić. Jeho lebka je stále vystavena v Cetinje klášter.
Následky
Jeho bratr Ibrahim Pasha nadále vládl Scutari pod osmanským sultánem až do své smrti v roce 1810. Ibrahim sloužil jako Beylerbey z Rumelie a hrál důležitou roli při rozdrcení První srbské povstání vedené Karadjordje.
Dědictví
- Severská albánská folklórní píseň pojednávající o konfliktu Mahmuda Pashy s Černohorci je Kanga e Kara Mahmud Pashes Kundra Malazezve (Píseň Kara Mahmud Pasha proti Černohorcům).[5]
Anotace
- V albánštině je známý jako Kara Mahmud Pashë Bushati. V srbštině je známý jako Mahmut-paša Bušatlija (Махмут-паша Бушатлија), nebo jednoduše Kara-Mahmut (Кара-Махмут). Robert Elsie ho albánským neologismem nazývá „Kara Mahmud Pasha Bushatlliu“.
Reference
- ^ Stanojević & Vasić 1975, str. 398.
- ^ Istorijski zapisi. 9–10. Istorijski institut SR Crne Gore. 1956. str. 54.
17уна 1775 умро је Мехмед-паша Бушатлија. То султану није вратило власт над северном Албанијом: очево место заузео је млади .Махмуд-паша
- ^ Dušan J. Martinović; Centralna narodna biblioteka Republike Crne Gore "Đurđe Crnojević" (Cetinje). (2002). 160 let Národní knihovny Černé Hory. Crnogorska akademija nauka i umjetnosti. p. 37. Citováno 2. srpna 2013.
Манастир Режевићи са библиотеком a ризницом страдао је у познатој Махмут-пашиној похари
- ^ A b C d E Rade Turov Plamenac; Jovan R. Bojović (1997). Memoari. CID. p. 537.
Гувернадур Јоко, чим опази турску војску преко Бјелица, он из- гори своју кућу и утече у Млетачку Кара-Махмут паша хо- ћаше опалит племе Његуше, него су га измолили Никшићи да се са- чувају, јес ве Кара-паша подмири обећани дар вој. Милићу и кнезу Мартиновићу са пуне двије боце „башлика“ (турских бакарних новаца) и повр њих у грла од боца напуни по десет дуката за њихову услугу коју су му учињели, па се онда преко Паштровића врати с војском у Скадар. Кад је прелазијо преко Паштровића почине више Кашћела бли- зу цркве; онда поп Раде Андровић нови Обилић узме два
- ^ Monografie americké společnosti lidové tradice. Americká společnost lidové tradice. 1954. str. 94.
Bibliografie
- Anscombe, Frederick (2006). Osmanský Balkán: 1750-1830. Princeton, New Jersey: Vydavatelé Markuse Wienera. ISBN 978-1-55876-383-8.
- Hickok, Michael Robert (1997). Osmanská vojenská správa v Bosně osmnáctého století. Leiden, New York, Köln: BRILL. ISBN 90-04-10689-8.
- Jazexhiu, Olsi (2002). Albánský pašalík ze Skadry pod Bushatlisem 1757 - 1831. Kuala Lumpur: IIUM. Archivovány od originál dne 2015-06-27.
- Jaxhezi, Olsi. „Kara Mahmud Pashë Bushati: Bualli i Shkodrës“. Archivovány od originál dne 11. dubna 2011. Citováno 7. března 2012.
- Jelavich, Barbara (1983). Dějiny Balkánu: Osmnácté a devatenácté století. 1. Cambridge: Cambridge University Press. ISBN 0-521-25249-0.
- Malcolm, Noel (1998). Kosovo: Krátká historie. Washington Square, New York: New York University Press. ISBN 978-0-8147-5598-3.
- Roberts, Elizabeth (2007). Realm of the Black Mountains: A History of Montenegro. Ithaca, New York: Cornell University Press. ISBN 978-0-8014-4601-6.
- Shaw, Stanford (1971). Mezi starým a novým: Osmanská říše za vlády sultána Selima III. (1789-1807). Cambridge, Massachusetts: Harvard University Press.
- Stanojević, Gligor; Vasić, Milan (1975). Istorija Crne Gore (3): od početka XVI do kraja XVIII vijeka. Titograd: Redakcija za istoriju Crne Gore. OCLC 799489791.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
| Předcházet Mehmed Pasha | Pasha ze Scutari Červen 1775 - září 1796 | Uspěl Ibrahim Pasha |