John Wolryche - John Wolryche - Wikipedia

Portrét Johna Wolrycheho, kolem 1680

John Wolryche (c.1637–1685) byl právník a politik přistála šlechta kdo zastupoval Hodně Wenlock v House of Commons of England ve dvou parlamentech Karel II. Byl umírněný Whig, oponovat posloupnosti Jakub II ale vyhnout se zapojení do spiknutí.

Pozadí a vzdělání

John Wolryche byl pátý syn, ale třetí přeživší syn z^[1]

• Thomas Wolryche z Dudmaston Hall, blízko Bridgnorth, významný vlastník půdy na jihu a východě Shropshire.^[2] Zpočátku klient svého strýce, Edward Bromley, Wolryche byl poslancem za Much Wenlock. Stal se nadšencem monarchista v Anglická občanská válka a předtím byl vojenským guvernérem Bridgnorth oddělený a přinutil sloučenina za 730 GBP.
• Ursula Ottley, dcera Thomase Ottleyho z Pitchfordu, Shropshire. Byla sestrou Francis Ottley, klíčový lídr v monarchistickém uchopení moci v Shropshire a vojenský guvernér Shrewsbury

John Wolryche byl původně vzděláván na základní škola v Stone, Staffordshire.^[3] Byl přijat jako důchodce, tj. student platící poplatky, na Kristova vysoká škola v Cambridge, ve věku 16 let, 19. května 1653 - poctivý průvodce jeho datem narození. On imatrikulovaný ve stejném roce a pokračoval v absolvování BA v 1656-7.

Právní školení a kariéra

Mapa Gray's Inn, jak tomu bylo v roce 1677. Cageovy budovy, kde měl Wolryche komoru, je C v jihozápadním rohu Holborn Court.

Oxfordský doktor občanského práva ve svolání, od David Loggan rytina 1675 Oxonia Illustrata.

Zatímco ještě dokončil svůj Cambridge titul, bylo Wolrycheovo jméno zapsáno do přijímacího rejstříku v Gray's Inn dne 6. prosince 1655.^[4] Pro jeho rodinu to byla neobvyklá volba: jeho otec, Edward Bromley, Francis Ottley a mnoho dalších příbuzných byli členy Vnitřní chrám. Na rozdíl od sira Thomase neočekával John Wolryche, že se stane významným vlastníkem půdy, a své právní studium bral vážně.

Dne 25. listopadu 1661 nařídil důchod nebo vládní rada, aby byl Wolryche zavolal do baru, jako součást velké dávky studentů, pod podmínkou, že za provedení svého vkladu vloží 4 £ jako záruku bar moot.^[5] Zdá se, že si vzal komory hospoda: v roce 1668 byl uveden jako obývající pokoj ve třetím patře Cageových budov.^[6] V roce 1670 získal titul Doktor občanského práva z Oxfordská univerzita.^[3][7] V roce 1676 byl jmenován zapisovač Bridgnorth - místo, které zastával až do své smrti.^[1] Dne 26. listopadu 1680 ho Penzion Gray's Inn přijal do Velké společnosti starověku,^[8] jeho skupina nejučenějších a nejzkušenějších členů.

Statkář

Sir Thomas Wolryche vlastnil asi 6 000 akrů, soustředěných na jeho sídlo Dudmaston, v Quatt, na jih od Bridgnorth.^[2] Pozemky byly určeny pro jeho nejstaršího syna Františka Wolrycheho, ale byl považován za neschopného spravovat je kvůli duševní nemoci. Sir Thomas je tedy důvěrně usadil na Johnovi. Sir Thomas zemřel v roce 1668 a John Wolryche získal soukromý akt parlamentu v roce 1673, aby potvrdil svůj postoj.^[1] Dudmaston byl podstatný majetek, pravděpodobně opevněný zámek, hodnoceno pro daňové účely jako s 24 krby v roce 1673.^[9] John Wolryche začal stavět nový dům poblíž kostela Quatt v 80. letech 16. století, ale za jeho života nebyl dokončen a nakonec se stal dower house.^[10] Současná hala byla postavena pro jeho syna Thomase v 90. letech 16. století.^[11]

Od roku 1668 hrál Wolryche v kraji významnější roli a zaujímal pozice odpovídající jeho postavení významného vlastníka půdy. V roce 1669 byl vyroben svobodný Bridgnorth. Následující rok se stal a smírčí soudce. V letech 1673–80 byl komisařem pro vyměřování, klíčovým úřadem při místním ukládání daní. Stejně jako jeho otec se stal kapitánem milice, což bylo místo, které vedlo k jeho jmenování Zástupce poručíka Shropshire v roce 1683.

Politická kariéra

Candidate ve společnosti Bridgnorth

Wolryche poprvé kandidoval do parlamentu dne 21. února 1679 v Bridgnorth kde působil jako zapisovatel nebo hlavní právní úředník, místo, o kterém se dalo očekávat, že mu dá výhodu. Při volbě však zpochybňoval moc Whitmores. Wolrycheův otec, Sir Thomas, byl blízkým přítelem a obchodním partnerem společnosti Sir Thomas Whitmore, 1. Baronet: Whitmore bydlel v Hrad Bridgnorth zatímco Wolryche byl guvernérem města. Toto sdružení nezdědila příští generace. Sir William Whitmore, 2. Baronet zastupoval Bridgnorth ve sněmovně od roku 1661 a měl tak činit až do své smrti v roce 1699:^[12] považoval sedadla městské části za k dispozici. Jeho bratr, sir Thomas Whitmore, obsadil druhé místo v doplňovacích volbách v roce 1663, po tvrdé soutěži, v níž bylo během šesti týdnů před hlasováním vyrobeno 182 nových svobodných.^[13] Zdá se, že při této příležitosti došlo k podobnému šikanování, protože Wolryche podal stížnost na stížnost na manipulaci ze strany soudní vykonavatelé po jeho porážce, ale to nebylo hlášeno.

Whitmoresové byli pro soud široce přijatelní a Thomas byl obzvláště nadáván Shaftesbury,^[14] kdo pracoval pro vyloučení katolického bratra Karla II., James, vévoda z Yorku od nástupnictví na trůn. Wolryche stál výslovně za „venkovskou stranu“, na rozdíl od soudu.

MP pro Much Wenlock

Krátkotrvající Parlament Habeas Corpus na jaře 1679 posunula zemi dále do politické krize a král hledal východisko ze slepé uličky tím, že v létě požadoval nové volby. Wolryche se poučil ze svých dřívějších zkušeností a rozhodl se hledat volby jinde. Dříve byly majetky Wolryche klíčovou podporou jejich parlamentních ambicí. Sir Thomas Wolryche byl poslancem ve třech parlamentech Hodně Wenlock,^[2] volební obvod, ve kterém měli Wolryche dva významné statky: velké panství Hughley^[15] a nedaleké panství Presthope.^[16] I John se rozhodl vyzkoušet své štěstí volitelně u Much Wenlock. Na únorových volbách se sir George Weld zastával svého syna Johna, který byl zkažený jeho podporou nyní zneuctěného Hrabě z Danby, a byl zvolen společně se stále radikálnějšími William Forester.^[17] Wolryche teď stál břidlice s Foresterem, sdílení volebních výdajů, které činily 124 £ 9 s. Použili stejné metody, jaké používají jejich nepřátelé, Whitmores, kteří mají zapsáno velké množství nových měšťanů. Výsledkem je, že ve volbách konaných dne 27. srpna porazili Welda a Sir Francis Lawley, 2. Baronet. Parlament však byl prorogován a shromáždil se až v říjnu následujícího roku.

V tomhle Parlament pro vyloučení, který trval jen tři měsíce, byl Wolryche jmenován do důležitého volebního výboru a privilegia, jakož i výbor pro vyšetřování aféry Peyton. Sir Robert Peyton byl republikán a člen Klub zelené stužky, který ho vyloučil, když se pokusil dosáhnout osobního smíření s vévodou z Yorku.^[18] Vyrážky, které učinil za přítomnosti Elizabeth Cellier pak vedlo k zatčení pro velezrada, propuštění, obvinění z účasti na „Meal Tub Plot“ a následné vystoupení v baru Dolní sněmovny. Byl vyloučen z domu.

Wolryche byl znovu zvolen za Much Wenlock dne 18. února 1681^[17] a představoval ji v tzv Oxfordský parlament, který seděl jen týden. Znovu ho doprovázel Forester, který byl nyní hluboce zapleten se Shaftesbury a embryonem Whig strana.^[19] Byl opět jmenován členem výboru pro volby a privilegia.

Žito Dům Plot

Poté, co opozice nezajistila zákon o vyloučení, následovala Žito Dům Plot, ve kterém se radikální Whigs údajně spikli, aby přepadli krále a jeho bratra. Po objevení spiknutí v červnu 1683 byl Wolryche jedním z náměstků poručíků, kteří navzdory svému opozičnímu záznamu nařídili hledat zbraně v Shropshire. Jedním z těch, kterých se to týkalo, byl Forester, u kterého bylo zjištěno, že skryl značné množství zbraní nebo střeliva.^[19]

Smrt

Wolryche přežil jen několik měsíců do vlády Jakuba II. Zemřel na neštovice^[10] a byl pohřben v kostele sv. Ondřeje v Quattu dne 17. června 1685.^[1] Jeho dědicem byl jeho nejstarší syn Thomas. Jelikož však jeho starší bratr Sir Francis neměl dědice po mužích, uspěl Thomas po jeho smrti v roce 1688 po obou zemích.

Manželství a rodina

Kolem roku 1670 se Wolryche oženil s Mary Griffithovou, dcerou Matthew Griffith (c. 1599–1665).^[1] Griffith, militantní a vituperativní monarchista, byl kaplanem Karel I. během občanské války a stal se mistrem Temple Church za vlády Karla II.^[20] Mary, podle jejího epitafu, byla kultivovaná a uznávaná zpěvačka a lutnista.^[10] Bylo jí asi 33 let, když se provdala za Wolryche a byla vdovou po Georgeovi Elphickovi, majiteli půdy v Sussexu. Zemřela při porodu ve věku 41 let v roce 1678 a připomněla si ji působivá památka ve farním kostele Quatt. Už porodila dva syny, včetně Thomase, kteří se měli stát třetím z nich Wolryche baronety.

Rodokmen

Památník Mary Wolryche rozené Griffithové (zemřel 1678). Kostel svatého Ondřeje, Quatt.

Poznámky

Reference

• „Wolryche, John (WLRC653J)“. Databáze absolventů Cambridge. Univerzita v Cambridge.
• George Edward Cokayne (1900). Complete Baronetage, díl II, 1625–1649, Exeter: William Pollard. Přístup k 10. červnu 2014 v internetovém archivu.
• C R J Currie (editor), A P Baggs, G C Baugh, D C Cox, Jessie McFall, P A Stamper (1998). Historie hrabství Shropshire: Svazek 10 - Munslow Hundred (část), Svoboda a čtvrť Wenlock, Ústav historického výzkumu. Přístup 11. června 2014.
• Reginald J. Fletcher (1901). Kniha Pensionů Gray's Inn 1569–1669 „Vytištěno v tisku v Chiswicku a zveřejněno na příkaz mistrů lavičky. Přístup k internetovému archivu, 10. června 2014.
• Reginald J. Fletcher (1910). Kniha Pension Gray's Inn 1669–1800 „Vytištěno v tisku v Chiswicku a zveřejněno na příkaz mistrů lavičky. Přístup k internetovému archivu, 10. června 2014.
• Joseph Foster (1889)Rejstřík příjmů do Gray's Inn 1521–1889 Hansard. Přístup k internetovému archivu, 10. června 2014.
• Joseph Foster (editor) (1891). "Wilson-Wood". Alumni Oxonienses 1500–1714. Ústav historického výzkumu. Citováno 10. června 2014.CS1 maint: další text: seznam autorů (odkaz)
• Oliver Garnett (2005). DudmastoneNárodní důvěra, ISBN  9781843590149.
• Goodwin, Gordon (1890). „Griffith, Matthew“. v Stephen, Leslie; Lee, Sidney (eds.). Slovník národní biografie. 23. London: Smith, Elder & Co.
• Henning, B.D. (1983). Historie parlamentu: sněmovna 1660–1690. Boydell a Brewer. Citováno 10. června 2014.
• Drozd, Andrew; Ferris, John P. (1982). Historie parlamentu: sněmovna 1604–1629. Boydell a Brewer. Citováno 26. května 2014.