Isabel Florence Hapgood - Isabel Florence Hapgood
Isabel Florence Hapgood | |
---|---|
![]() Isabel F. Hapgood, v roce 1890 | |
narozený | |
Zemřel | 26. června 1928 New York City, Spojené státy | (ve věku 76)
Isabel Florence Hapgood (21. listopadu 1851 - 26. června 1928) byl americký ekumenista, spisovatel a překladatel, zejména z ruština a francouzština texty.
Časný život
Hapgood se narodil v roce Boston Asa Hapgood a Lydii Anně Bronson Crossley se svým dvojčetem Asou. Jejich rodiče měli později dalšího syna Williama Franka Hapgooda (který se stal patentovým právníkem). Asa Hapgood byl vynálezce a jeho rodina anglického a skotského původu žila poblíž Worcester, Massachusetts od 17. století.[1] Otec její matky emigroval z Anglie a vlastnil farmu v Mason County, Kentucky.[2] Zatímco byl Asa poslán do Harvardská Univerzita, která nepřijala ženy (a nakonec se pustila do papírenského průmyslu), Isabel v letech 1863 až 1865 navštěvovala vysokoškolský institut ve Worcesteru, poté přešla do Slečna Porterova škola v Farmington, Connecticut. Promovala v roce 1868, rok, kdy zemřel její otec. Hapgood prokázal značné jazykové schopnosti, mnoho ovládal Romantika a germánský stejně jako Slovanské jazyky, počítaje v to ruština, polština a Církevní slovanština.[3]
Kariéra
Hapgood se stal významným překladatelem francouzské a ruské literatury a klíčovou postavou v dialogu mezi západním křesťanstvím a Pravoslaví. Pomohla Harvard profesor Francis James Child s jeho Kniha balad která začala vycházet v roce 1882. V roce 1885 vydala Hapgood vlastní Epické písně Ruska,[4] pro které dítě dodalo předmluvu a které obdrželo několik dobrých recenzí. Příští rok zveřejnil Hapgood překlady z Lev Tolstoj Je Dětství, dětství, mládí a Nikolay Gogol Je Taras Bulba a Mrtvé duše. V roce 1887 její překlady hlavních děl Victor Hugo zahájila publikaci a představila tohoto významného francouzského autora americkému publiku.
Hapgood snil o cestování do Rusko, a tak angažovala ruskou dámu, aby jí pomohla dosáhnout plynulosti mluveného jazyka. V letech 1887 až 1889 cestovala se svou ovdovělou matkou po Rusku. Zatímco tam, Hapgood se setkal s několika významnými ruskými literárními a administrativními osobnostmi. Po této cestě začal Hapgood každoročně cestovat do Ruska. Na této dlouhé první cestě strávil Hapgood několik týdnů se slavným ruským romanopiscem Lev Tolstoj na svém venkovském statku a pokračoval ve vydávání překladů svých děl. V roce 1891 Atlantik Časopis zveřejnil dlouhý článek Hapgooda, který podrobně popisuje její pozorování Tolstého jako muže, který se snaží žít svůj ideální život.[5]
Hapgood 22 let psal pro New York Evening Post a národ jako novinář, zahraniční zpravodaj a redaktor.[6] V roce 1893 Hapgood recenzoval knihu od Kate Marsden která popsala její cestu napříč Ruskem, aby našla lék na malomocenství. Vzala knihu na kusy a obsadila Marsdena jako „dobrodružku“, která se jen snažila „svým malomocným“ pomoci. The Královská geografická společnost chválil Marsdena, ale Hapgood zlevnil její úsilí. Hapgood napsal všem od královny Viktorie dolů a varoval je před Kate Marsden. Jeden vědec později spekuloval, že Hapgood žárlí na to, že Marsden píše o „své“ zemi, nebo kvůli homofobním pověstem o Marsdenovi.[7]
Mnoho autorů, které Hapgood přeložil, byli lidé se silným náboženským přesvědčením. Sama Hapgood byla celoživotní a oddaná episkopální.
Hapgood na ně obzvlášť zapůsobil ruskou pravoslavnou liturgií a sborovým zpěvem a chtěl je přeložit pro americké publikum. Tichon, tehdejší arcibiskup Aljašky a Aleutských ostrovů, podpořil její úsilí a stal se jejím přítelem. Hapgood pomohl uspořádat sbor pro jeho vysvěcení katedrály svatého Mikuláše v New Yorku v roce 1903. Tichonův nástupce po svém návratu do Ruska a povýšení, arcibiskup Nicholas, dal Hapgoodovi kompletní soubor církevně slovanských textů. První vydání jejího překladu vyšlo v roce 1906. V letech 1916-1917 byla Hapgood na návštěvě u Tichonu, který se stal Moskevský patriarcha a úpravy druhého vydání díla během jejího výletu do Moskva když Ruská revoluce vypukl. Stala se jednou z prvních, která informovala o popravě rodiny Romanovů.[8] Hapgood s pomocí amerického konzula uprchl a vrátil se do Spojených států. Vzhledem k tomu, že patriarcha Tichon byl v domácím vězení, druhé vydání vyšlo až v roce 1922 ( Křesťanské sdružení mladých mužů ), ale obsahoval Tichonovo potvrzení ze dne 3. listopadu 1921.[9] Za těch jedenáct let práce Hapgood přijal honorář 500 $.[3] Kniha obdržela příznivé recenze od pravoslavných a anglikánských recenzentů; několik vydání bylo také publikováno jinými pravoslavnými denominacemi, včetně antiochijských pravoslavných, po její smrti.[10]

Hapgood nadále obdivoval pravoslavnou církevní hudbu a pomáhal ortodoxním sborům ve Spojených státech, včetně vystoupení na festivalu Katedrála svatého Jana Božského v New Yorku a před prezidentem Woodrow Wilson v Bílém domě. Ona také sestavila historii ruské církevní hudby, ale rukopis nebyl nikdy publikován a ztracen.[11]
Přes nabádání hraběte Tolstého, že by se měla provdat, se Hapgood nikdy neoženil (ani jeden z jejích bratrů) a neměl žádné děti.
Smrt a dědictví
Isabel Hapgood zemřela v New York City 26. června 1928 a její ostatky byly převezeny a pohřbeny v rodinném spiknutí ve Worcesteru v Massachusetts.[12] The liturgický kalendář biskupské církve (USA) si každoročně pamatuje významného překladatele a ekumenistu s a vzpomínka 26. června.
Její práce jsou ve sbírce rukopisů veřejné knihovny v New Yorku.[13]
Vlastní díla
- Epické písně Ruska (1886) (nové vydání s úvodem Prof J.W.Macktail, 1915))
- Hrabě Tolstoi a veřejný cenzor, 1887[14]
- Pozoruhodné ženy: Sonya Kovalevsky,[15] jak se objevil v Century Magazine (1895).
- Ruské bitvy (1895)[16]
- Průzkum ruské literatury (1902)[17]
- Ruské a Petrohradské povídky (Datum neznámé)
- „Smrt a pohřeb svatého Raphaela“,[18] New York Tribune, 8. března 1915
Překlady
- Dětství, Chlapectví, Mládí (1888) a Sevastopol (1888)[19] podle Lev Tolstoj
- Kreutzerova sonáta[20] (1890) od Lev Tolstoj
- O práci a luxusu,[21] O významu vědy a umění[22] Článek o sčítání lidu v Moskvě,[23] Myšlenky vyvolané sčítáním Moskvy[24] a co dělat?[25][26] podle Lev Tolstoj
- Mrtvé duše, Staromódní zemědělci,[27] Třezalka předvečer,[28] Taras Bulba, Plášť, Portrét a Příběh o tom, jak se Ivan Ivanovič hádal s Ivanem Nikiforovičem od Nikolai Gogol
- Bídníci (1887), Notre Dame de Paris[29] (1888) a Námořníci (1888) od Victor Hugo
- Vzpomínky a dopisy (1892) od Ernest Renan
- Revoluce Francie za třetí republiky (1897)[30] podle Pierre de Coubertin
- Foma Gordyeef (1901) a Orloff a jeho žena (1901) od Maksim Gorky
- Bratři Karamazovi (1905) od Fjodor Dostojevskij
- Racek (1905) od Anton Čechov
- Evangelium ve zkratce (2008, nové vydání 2010) od Lev Tolstoj
- Služební kniha svaté pravoslavně-katolické (řecko-ruské) církve (1906)[31][32] (publikováno 1922)[33]
- Vesnice (1923) od Ivan Bunin
- Cuore (Heart): Italský školák Journal podle Edmondo De Amicis[34]
- Deník nadbytečného muže a jiné příběhy,[35] Bezohledná postava a další příběhy[36] a Šlechtické hnízdo[37] podle Ivan Turgeněv
Reference
- ^ Warren Hapgood, Rodina Hapgoodů: Shadrachovi potomci 1656-1898 (1898) str. 256, k dispozici na https://books.google.com/books?id=xT09AAAAYAAJ&printsec=frontcover&source=gbs_ge_summary_r&cad=0#v=onepage&q&f=false Archivováno 19. 2. 2018 na Wayback Machine
- ^ „Archivovaná kopie“ (PDF). Archivováno (PDF) od originálu dne 2013-08-10. Citováno 2014-06-25.CS1 maint: archivovaná kopie jako titul (odkaz)
- ^ A b "Isabel Hapgood - OrthodoxWiki". orthodoxwiki.org. Archivováno z původního dne 2008-07-06.
- ^ Hapgood, Isabel Florence; Mackail, J. W. (John William) (17. února 2018). „Epické písně Ruska“. New York: C. Scribner's Sons. Archivováno od originálu 11. března 2016 - prostřednictvím internetového archivu.
- ^ Hapgood, Isabel (1891). „Hrabě Tolstoj doma“. Atlantik. Archivováno od původního dne 2011-05-30. Citováno 2011-05-26.
- ^ „Isabel Florence Hapgood - životopis a fakta“. Archivováno od originálu dne 2011-06-23.
- ^ Anderson, Monica (2006). Ženy a cestovní politika: 1870-1914. Madison, NJ [USA]: Fairleigh Dickinson Univ. Lis. p. 172. ISBN 0838640915.
- ^ „str. 11“ (PDF). Archivováno (PDF) z původního dne 2013-08-10.
- ^ „Archivovaná kopie“. Archivovány od originál dne 7. 10. 2008. Citováno 2008-10-01.CS1 maint: archivovaná kopie jako titul (odkaz)
- ^ „str. 7-9“ (PDF). Archivováno (PDF) od originálu dne 2013-08-10.
- ^ „str. 10-11“ (PDF). Archivováno (PDF) od originálu dne 2013-08-10.
- ^ „Pravoslavný anglický překlad“. Rev. Peter M. Preble. Archivováno z původního dne 2016-03-04. Citováno 2016-04-10.
- ^ „archive.nypl.org - papíry Isabel Florence Hapgoodové“. archive.nypl.org. Archivováno z původního dne 2014-10-28.
- ^ Wikisource: Count Tolstoi and the Public Censor
- ^ Wikisource: Century Magazine / Svazek 50 / Číslo 4 / Pozoruhodné ženy: Sonya Kovalevsky
- ^ „Ruské bitvy od Isabel Florence Hapgoodové“. Archivováno od původního dne 2015-03-28.
- ^ „Průzkum ruské literatury s výběry Isabel Florence Hapgoodové“. Archivováno od původního dne 2015-03-28.
- ^ „Isabel Hapgood: Smrt a pohřeb svatého Raphaela - OrthodoxHistory.org“. 2. prosince 2010. Archivováno z původního dne 24. dubna 2015.
- ^ „Sevastopol grafem Lva Tolstého“. Archivováno z původního dne 2015-09-05.
- ^ Wikisource: Tolstého „Kreutzerova sonáta“
- ^ Wikisource: O práci a luxusu
- ^ Wikisource: O významu vědy a umění
- ^ Wikisource: Článek o sčítání lidu v Moskvě
- ^ (neúplný)
- ^ Wikisource: Co dělat?
- ^ „Co dělat? Myšlenky vyvolané sčítáním Moskvy grafem Lva Tolstého“. Archivováno od původního dne 2015-03-21.
- ^ Wikisource: Staromódní zemědělci
- ^ Wikisource: Sv. John's Eve (Gogol)
- ^ „Notre-Dame De Paris od Victora Huga“. Archivováno od originálu dne 2018-03-21.
- ^ "Recenze Vývoj Francie za třetí republiky baron Pierre de Coubertin, trans. z francouzštiny Isabel F. Hapgood ... “ Čtvrtletní přezkum. 189: 241–265. Ledna 1899.
- ^ Služební kniha svaté pravoslavné církve od Hapgooda.
- ^ Církev, pravoslavná východní (01.01.1906). Služební kniha svaté pravoslavně-katolické apoštolské (řecko-ruské) církve. Houghton, Mifflin.
- ^ Církev, pravoslavná východní (01.01.1922). Služební kniha svaté pravoslavně-katolické apoštolské církve. Sdružení Press.
- ^ „Cuore (Heart): Italian Schoolboy's Journal od Edmonda De Amicise“. Archivováno z původního dne 2015-03-23.
- ^ „Deník nadbytečného muže a další příběhy Ivana Sergejeviče Turgeněva“. Archivováno od původního dne 2015-03-21.
- ^ „Bezohledná postava a další příběhy Ivana Sergejeviče Turgeněva“. Archivováno od původního dne 2015-03-21.
- ^ „Šlechtické hnízdo Ivana Sergejeviče Turgeněva“. Archivováno od původního dne 2015-03-21.
externí odkazy
- Díla Isabel Florence Hapgoodové na Projekt Gutenberg
- Díla nebo o Isabel Florence Hapgoodové na Internetový archiv
- Díla Isabel Florence Hapgoodové na LibriVox (public domain audioknihy)
- Orthodoxwiki: Isabel Hapgood
- Isabel Hapgood - Fr. Alexey Young (krátká biografie)
- Lingvistický most k pravoslaví: In Memoriam Isabel Florence Hapgood - Marina Ledkovsky. Přednáška na dvanácté výroční konferenci ruských pravoslavných hudebníků, 7. – 11. Října 1998, Washington, D.C. (PDF)