Vynalézavý krok v rámci Evropské patentové úmluvy - Inventive step under the European Patent Convention

Právní požadavky vztahující se na Evropské patentové přihlášky a patenty
Poznámka: Výše ​​uvedený seznam právních požadavků není vyčerpávající.

Pod Evropská patentová úmluva (EPC), budou uděleny evropské patenty vynálezy který mimo jiné zahrnovat vynalézavý krok.[1] Ústřední právní ustanovení vysvětlující, co to znamená, tj. Ústřední právní ustanovení týkající se invenční krok v rámci EPC, je Článek 56 EPC. To je vynález s ohledem na nejmodernější, nesmí být pro a odborník v oboru. The Odvolací senáty Evropského patentového úřadu (EPO) vyvinuli přístup zvaný „přístup problém a řešení“, který má posoudit, zda vynález zahrnuje invenční krok.[2]

Přístup problém a řešení

The Zkoumání divizí, Opoziční divize a odvolací senáty EPO[poznámky 1] aplikovat „přístup k řešení problému a řešení“ (nazývaný také „přístup k řešení problému“) k posouzení a rozhodnutí, zda vynález zahrnuje invenční krok.[3]

Přístup k řešení problému v zásadě sestává ze tří kroků:

  1. identifikace nejbližší stav techniky, tj. nejrelevantnější část dosavadního stavu techniky nebo vhodný výchozí bod pro posouzení kroku podle vynálezu a určení rozdílu (rozdílů) mezi vynálezem a nejbližším stavem techniky;
  2. stanovení technického účinku způsobeného rozdílem (rozdíly), a který definuje objektivní technický problém (jmenovitě z pohledu nejbližšího stavu techniky technický problém, který tvrdil vynález řeší a úspěšně řeší); a
  3. zkoumá zda nebo ne nárokované řešení k objektivnímu technickému problému je zřejmé pro odborníka s ohledem na stav techniky obecně.[4]

Nejbližší stav techniky nebo vhodný výchozí bod

Tento první krok přístupu k řešení problému spočívá ve výběru nejslibnějšího výchozího bodu, od kterého by odborník mohl dospět k nárokovanému vynálezu. Jinými slovy je třeba určit nejslibnější odrazový můstek směrem k vynálezu. Tento veřejný kus dosavadního stavu techniky se nazývá nejbližší stav techniky,[5] což má být „blíže vynálezu, než jakýkoli jiný citovaný díl dosavadního stavu techniky.“[6] Podle člena odvolacího senátu Grahama Ashleyho je výraz „vhodný výchozí bod“ pravděpodobně relevantnější, protože invenční hodnocení by ve skutečnosti mohlo být zahájeno z více než jednoho předchozího stavu techniky. Ve skutečnosti neexistuje žádný požadavek na výběr jedinečného kusu dosavadního stavu techniky jako výchozího bodu a jeho dodržení. Je možné, že bude třeba provést přístup k řešení problému z různých výchozích bodů.[7][8]

Nejbližší stav techniky však nemusí být dokumentem. Nejbližší dosavadní stav techniky může vzniknout z veřejného předchozího použití. Ve skutečnosti „funkce zpřístupněné veřejnosti veřejným předchozím použitím ... lze považovat za nejbližší stav techniky.“[9] Předpokládá se, že si fiktivní osoba v oboru uvědomuje veškerý stav dosavadního stavu techniky týkající se příslušné oblasti technologie, a zejména všeho, co je veřejnosti k dispozici ve smyslu Čl. 54 odst. 2 EPC.[10]

Objektivní technický problém nebo úkol, který má odborník řešit

Druhým krokem je určení objektivní technický problém, tj. ve světle nejbližšího stavu techniky určit technický problém nebo úkol (Němec: Aufgabe),[11] které nárokovaný vynález řeší a úspěšně řeší. To znamená určení znaku (znaků) odlišujícího nárokovaný předmět od nejbližšího stavu techniky, stanovení technického účinku (znaků) rozlišovacího znaku (znaků) a nakonec objektivní technický problém nebo úkol je, jak se přizpůsobit nebo upravit nejbližší dosavadní stav techniky pro získání identifikovaného technického účinku. Objektivní technický problém musí být formulován tak, aby neobsahoval odkazy na řešení. Jinými slovy, technický problém musí být formulován bez zahrnutí části řešení poskytovaného vynálezem. Jinak by to mělo za následek ex post facto posouzení invenčního kroku, tj. posouzení provedeného s zpětný pohled.[12]

Problém použitý pro přístup řešení problému nemusí být totožný s problémem původně uvedeným vynálezcem v patentové přihlášce. V případě potřeby může být problém přeformulován, alespoň do určité míry.[13]

Musí být prokázán jakýkoli údajný technický účinek, který by přinesly rozdíly mezi nárokovaným vynálezem a nejbližším dosavadním stavem techniky, jinak musí být problém přeformulován, jak je uvedeno výše.[14] Poskytnutí experimentálních údajů v přihlášce však není nutně nutné,[15] pokud „technický problém, který je základem vynálezu, byl alespoň věrohodně vyřešen ke dni podání přihlášky“.[16] „Údajné výhody, na které se majitel patentu / přihlašovatel pouze odvolává, aniž by poskytli dostatečné důkazy na podporu srovnání s nejbližším dosavadním stavem techniky, nelze vzít v úvahu při určování problému, který je základem vynálezu, a tudíž při posuzování vynálezcovského kroku“.[17] Jinými slovy musí být věrohodné, že problém je efektivně vyřešen v celém nárokovaném rozsahu.[18]

Řešení objektivního technického problému a zda je předmět zjevný

Poslední krok přístupu k řešení problému se provádí podle „možného přístupu“. Na základě tohoto přístupu je třeba za účelem posouzení, zda vynález zahrnuje invenční krok, řešit následující otázku (vyvrcholením je přístup k řešení problému):

Existuje nějaké učení v předchozí umění, jako celek, to by, prostě nemohl, přiměly odbornou osobu, tváří v tvář objektivnímu technickému problému formulovanému při zvažování technických vlastností, které nebyly zveřejněny v nejbližším dosavadním stavu techniky, upravit nebo přizpůsobit uvedený nejbližší dosavadní stav techniky s přihlédnutím k této výuce [výuka dosavadního stavu techniky, nikoli poučení z nejbližšího dosavadního stavu techniky], čímž dojde k něčemu, co spadá do rozsahu patentových nároků, a tím dosáhnete toho, čeho dosáhne vynález?

Pokud by byl odborník vyzván k úpravě nejbližšího dosavadního stavu techniky tak, aby dospěl k něčemu, co spadá do rozsahu nároků, pak vynález nezahrnuje invenční krok.

Nejde o to, zda je to kvalifikovaný člověk mohl dospěli k vynálezu úpravou nebo úpravou nejbližšího stavu techniky, ale zda on bych tak učinily, protože dosavadní stav techniky by jej k tomu podněcoval v naději na vyřešení objektivního technického problému nebo v očekávání nějakého zlepšení nebo výhody.[19] Musí existovat důvod pro kombinaci dvou dokumentů. To musel být případ odborníka před podáním nebo přednost datum platné pro posuzovanou reklamaci.

Dílčí problémy

Při aplikaci přístupu řešení problému se objektivní technický problém někdy považuje za agregaci plurality „dílčích problémů“. „To je případ, kdy nedochází k žádnému technickému efektu dosaženému všemi rozlišovacími znaky, které se berou v kombinaci, ale spíše je několik dílčích problémů nezávisle řešeno různými sadami rozlišovacích znaků (...).“[20] V takovém případě je každá sada rozlišovacích znaků hodnocena samostatně.[21]

Například mohou být identifikovány dva rozdíly mezi nárokovaným předmětem a dokumentem považovaným za nejbližší stav techniky, zatímco tyto dva rozdíly řeší dva různé objektivní problémy, které jsou na sobě nezávislé. Tyto dva objektivní problémy lze poté považovat „za samostatné dílčí problémy pro účely posouzení invenčního kroku“.[22]

Vynálezy spočívající ve směsi technických a netechnických prvků

Viz také: Softwarové patenty podle Evropské patentové úmluvy

Vynález může spočívat ve směsi technických a netechnických znaků. V takových případech EPO obecně uplatňuje takzvaný „Comvikův přístup“ (srov. T 641/00 ) k posouzení, zda vynález zahrnuje invenční krok.[23] V „přístupu Comvik“ jakýkoli netechnický prvek, tj. Prvek z oblasti vyloučené z patentovatelnosti pod Čl. 52 odst. 2 a 3 EPC, je při hodnocení invenčního kroku ignorován, pokud netechnické prvky interagují s technickým předmětem k vyřešení technického problému.[24] Posouzení, zda prvek přispívá k technické povaze nároku, bylo považováno za obtížné.[25]

Přístup společnosti Comvik stanovený v rozhodnutí T 641/00 je v souladu s principem, že „technicky nefunkční úpravy jsou (...) pro invenční krok irelevantní, i když odborník na takovou úpravu nikdy nepomyslí.“[26] Úprava zařízení, která nemá žádný technický účinek, tj. Žádný vliv na provoz zařízení, nezahrnuje řešení technického problému. Svévolná úprava zařízení nezahrnuje invenční krok, pokud nemá úprava technický význam.[26]

Rozhodující mezníky

T 24/81 vyvinul „přístup k řešení problému“, nyní známý přístup k rozhodování, zda vynález zahrnuje invenční krok.

T 2/83 zkoumala otázku „mohla by“ při určování, zda je odborník vyzván ke kombinaci dvou odkazů podle dosavadního stavu techniky.[27] Rozhodnutí také diskutovalo o takzvaných „problémových vynálezech“, konkrétně o odhalení neuznaného problému, který může za určitých okolností vést k patentovatelnému předmětu, i když je nárokované řešení „zpětně triviální a samo o sobě zřejmé“.[28][29] Pokud identifikace problému není zřejmá, „řešení problému také nemůže být zřejmé, i když se zpětně zdá být triviální vzhledem k identifikovanému problému“.[30]

Poznámky

  1. ^ Výjimkou mezi četnými rozhodnutími odvolacích senátů, které uplatnily „přístup problém a řešení“, je T 465/92 (slitiny hliníku) ze dne 14.10.1994.[3] Jeho hlavní poznámka zní: „„ Přístup k problému a řešení “není více než jednou možnou cestou pro posouzení invence. Proto jeho použití není při rozhodování o invenci podle článku 56 EPC nezbytnou podmínkou.“

Reference

  1. ^ Čl. 52 odst. 1 EPC
  2. ^ Knesch, G. „Posouzení invenčního kroku při zkoumání a námitkovém řízení v EPO“ (PDF). epi Informace (3/1994): 95–101. Archivovány od originál (PDF) dne 7. srpna 2011. Citováno 16. srpna 2015.
  3. ^ A b Služba právního výzkumu pro odvolací senáty, Evropský patentový úřad, Judikatura odvolacích senátů EPO (9. vydání, červenec 2019), i.d.2 : "Problém a přístup k řešení"
  4. ^ Graham Ashley (23. – 24. Března 2011). Judikatura odvolacích senátů EPO: přezkum interními a externími odborníky, invenční krok, část 1: přístup k řešení problému. Mnichov, Německo: Evropský patentový úřad. 5:55 až 9:26 minuty. Citováno 12. srpna 2012.
  5. ^ Rozhodnutí T 1742/12 (instance na vyžádání / RAYTHEON) ze dne 22.6.2016, bod 6.2: „„ Nejbližší dosavadní stav techniky “je často charakterizován jako„ nejslibnější odrazový můstek pro vynález “(viz zejména T 254/86, Úř. věst. EPO 1989, 115, důvody 15; a T 656/90, důvody 1.1). “
  6. ^ Graham Ashley (23. – 24. Března 2011). Judikatura odvolacích senátů EPO: přezkum interními a externími odborníky, invenční krok, část 2: Výchozí bod a příslušná rozhodnutí BoA. Mnichov, Německo: Evropský patentový úřad. 0:12 až 1:37 minuty. Citováno 12. srpna 2012.
  7. ^ Graham Ashley (23. – 24. Března 2011). Judikatura odvolacích senátů EPO: přezkum interními a externími odborníky, invenční krok, část 2: Výchozí bod a příslušná rozhodnutí BoA. Mnichov, Německo: Evropský patentový úřad. 3:32 až 5:00 minut. Citováno 12. srpna 2012. (s odkazem na rozhodnutí T 824/05 ze dne 28. září 2007 )
  8. ^ Rozhodnutí T 1742/12 (instance na vyžádání / RAYTHEON) ze dne 22.6.2016, bod 6.5, první věta: „Bylo však uznáno, že výběr nejbližšího stavu techniky nemusí být vždy jednoznačný a že v takovém případě bude možná třeba postup řešení problému opakovat, počínaje od jiných částí stavu techniky (viz T 710/97, důvody 3.2.1). " a bod 2.2 třetí odstavec druhá věta: „Je legitimní zahájit invenční krokové posouzení z více různých dokumentů.“
  9. ^ Rozhodnutí T 1464/05 technické odvolací rady 3.4.02 ze dne 14. května 2009 „Důvody 5.2.1, poslední odstavec.
  10. ^ Rozhodnutí T 1464/05, důvody 5.2.2, třetí odstavec.
  11. ^ Graham Ashley (23. – 24. Března 2011). Judikatura odvolacích senátů EPO: přezkum interními a externími odborníky, invenční krok, část 3: (nový) problém / úkol. Mnichov, Německo: Evropský patentový úřad. 0:46 až 1:04 minuty. Citováno 12. srpna 2012.
  12. ^ Služba právního výzkumu pro odvolací senáty, Evropský patentový úřad, Judikatura odvolacích senátů EPO (9. vydání, červenec 2019), i.d.4.3.1 : "Žádný ukazatel na řešení"
  13. ^ Graham Ashley (23. – 24. Března 2011). Judikatura odvolacích senátů EPO: přezkum interními a externími odborníky, Inventivní krok, část 3: (nový) problém / úkol. Mnichov, Německo: Evropský patentový úřad. 1:05 až 1:46 a 5:59 až 10:12 minut v. Citováno 12. srpna 2012. (s odkazem na rozhodnutí T 13/84, T 386/89 a T 452/05)
  14. ^ Graham Ashley (23. – 24. Března 2011). Judikatura odvolacích senátů EPO: přezkum interními a externími odborníky, invenční krok, část 3: (nový) problém / úkol. Mnichov, Německo: Evropský patentový úřad. 10:15 až 13:02 minut. Citováno 12. srpna 2012. (s odkazem na rozhodnutí T 355/97 a T 87/08)
  15. ^ T 578/06, bod 13 důvodů
  16. ^ T 0488/16 (Dasatinib / BRISTOL-MYERS SQUIB) ze dne 1.2.2017, důvody 4.9.
  17. ^ Rozhodnutí odvolacího senátu T 258/05 ze dne 21. června 2007, důvody 5.4, odkazující na „Judikaturu odvolacích senátů Evropského patentového úřadu, 5. vydání 2006, I.D.4.2“.
  18. ^ Viz například Rozhodnutí odvolacího senátu T 1621/08 ze dne 17. září 2010 „Důvody 2.1.3 až 2.1.4 .; nebo rozhodnutí T 1214/09, bod 4.8.3: „... lze pochybovat, zda je údajného účinku skutečně dosaženo v celém rozsahu nároku.“
  19. ^ Graham Ashley (23. – 24. Března 2011). Judikatura odvolacích senátů EPO: přezkum interními a externími odborníky, invenční krok, část 5: Zjevnost, bonusové účinky, sekundární indikace. Mnichov, Německo: Evropský patentový úřad. 3:04 až 11:24 minut. Citováno 12. srpna 2012. (s odkazem na rozhodnutí T 2/83, T 301/01: „Hlavním účelem přístupu [mohl-by] je odlišit čistě teoretické kombinace znaků z dosavadního stavu techniky („ mohl “) od takových kombinací, které jsou uvedeny kvalifikovanému člověku na základě technického výsledku, kterého se rozhodl dosáhnout („by“). V tomto světle není „může / by se přiblížilo“ nic jiného než přepracování jednoho aspektu základního vodítka princip zkoumání invenčního kroku v Evropském patentovém úřadu, a to princip problému a řešení. (...) “a T 142/84)
  20. ^ Pokyny pro zkoušení v EPO sekce G-vii, 5.2 : "Formulace objektivního technického problému"
  21. ^ Pokyny pro zkoušení v EPO sekce G-vii, 6 : „Kombinace kusů předchozího umění“
  22. ^ Rozhodnutí T 1095/07 ze dne 20. ledna 2010, důvody 3.2.
  23. ^ Zvláštní vydání OJ EPO 2/2011, judikatura odvolacího senátu EPO, str. 16
  24. ^ Rozhodnutí T 154/04 ze dne 15. listopadu 2006, důvody 5 (F), zveřejněné v Úřední věstník Evropského patentového úřadu 2008, 46.
  25. ^ Rozhodnutí T 1749/06 technické odvolací rady 3.4.03 ze dne 24. února 2010 „Důvody rozhodnutí 4.2.2. Diskutováno dovnitř Zvláštní vydání Úř. Věst. EPO 2/2011, judikatura odvolacího senátu EPO, str. 15: „Představenstvo si všimlo obtíží při posuzování, zda prvek přispěl k technické povaze nároku či nikoli.“
  26. ^ A b T 176/97 (ionizační kapalina / IBBOTT) ze dne 18.3.1998 bod 4.4 pátý odstavec důvodů. Uvedený v T 641/00, bod 6 důvodů, a v Ian Harris (8. – 9. Listopadu 2012). Odvolací komise EPO a klíčová rozhodnutí: Patentovatelnost počítačových a obchodních vynálezů z pohledu patentového zástupce (část 2 ze 3). Mnichov, Německo: Evropský patentový úřad. 1:37 až 2:37 minut. Citováno 9. listopadu 2013.
  27. ^ T 2/83 (tableta simethikonu) ze dne 15.3.1984, důvody 7: „Otázka týkající se kroku podle vynálezu ve vztahu k modifikaci vrstvené tablety podle stavu techniky, jak ji navrhují přihlašovatelé, není, zda odborník mohl vložit bariéru mezi vrstvy, ale zda udělal by to v očekávání nějakého zlepšení nebo výhody. “
  28. ^ T 2/83, hlavní poznámka I, a důvody 6: „Objev dosud nerozpoznaného problému může za určitých okolností vést k patentovatelnému předmětu, a to navzdory skutečnosti, že nárokované řešení je zpětně triviální a samo o sobě zřejmé ( "problémové vynálezy"). "
  29. ^ Rees, Dai (14. dubna 2017). „Vynalézavý krok: příběhy, které vyprávíme“. doi:10,2139 / ssrn.2952332. Úřad EPO BoA však uznává možnost „problémového vynálezu“ (judikatura BoA ID9.10: „Objev neuznaného problému může za určitých okolností vést k patentovatelnému předmětu, a to navzdory skutečnosti, že nárokované řešení je retrospektivně triviální a samo o sobě zřejmé (viz T 2/83, Úř. věst. 1984, 265; T 255/84) “), takže negativní hodnocení invenčního kroku by měl vždy vysvětlete, jak by si kvalifikovaná osoba uvědomila problém, aniž by to bylo samo o sobě vynalézavé (ačkoli to bohužel ne vždy dělají). Citovat deník vyžaduje | deník = (Pomoc)
  30. ^ T 1641/09, důvody 3.2.6-3.2.7.

Další čtení

  • Szabo, G.S.A. (1986). „Přístup problému a řešení k vynalézavému kroku“. EIPR: 293–303.
  • White, Alan W. (1996). „Přístup problému a řešení k zjevnosti“. EIPR: 387.

externí odkazy