Poplatky v řízení před Evropským patentovým úřadem - Fees in proceedings before the European Patent Office

Poplatky splatné na Evropský patentový úřad (EPO) ve vztahu k evropské patentové přihlášce jsou stanovena v Pravidlech týkajících se poplatků ze dne 20. října 1977 přijatých rozhodnutím Správní rada Evropské patentové organizace ze dne 7. prosince 2006 a naposledy pozměněná rozhodnutím správní rady ze dne 12. prosince 2018.

Poplatky za obnovení

Hlavní článek: Udržovací poplatky (patent)

Obnovovací poplatky se platí EPO za nevyřízené evropské patentové přihlášky ve třetím roce od data podání.[1] Tyto poplatky se platí předem před rokem, ve kterém jsou splatné (tak, že obnovovací poplatek pro třetí rok je splatný dva roky od data podání) a splatný poslední den měsíce, který obsahuje výročí data podání.[2] Obnovovací poplatky nemusí být platně zaplaceny více než tři měsíce před splatností, s výjimkou obnovovacího poplatku za třetí rok, který nemusí být zaplacen déle než šest měsíců před splatností.[3]

Pokud poplatek za obnovení evropské patentové přihlášky není zaplacen včas, může být poplatek za obnovení stále platně zaplacen do šesti měsíců od data splatnosti, za předpokladu, že dodatečný poplatek poskytnutý Pravidlo 51 odst. 2 EPC je rovněž vyplácena v období šesti měsíců.[4] Pro výpočet dodatečného šestiměsíčního období, tzv de ultimo ad ultimo toto pravidlo uplatňuje EPO.[3] Podle tohoto pravidla běží šestiměsíční období „od posledního dne v měsíci do posledního dne v měsíci“.[5] Pokud byl například poplatek za obnovení splatný v únoru 2004, dodatečný poplatek byl splatný 31. srpna 2004 (úterý), tj. Šest měsíců od konce února 2004.

Povinnost platit poplatky za obnovení končí platbou poplatku za obnovení splatného za rok, ve kterém je zveřejněna zmínka o udělení evropského patentu.[6] Následně jsou poplatky za obnovení splatné národním úřadům smluvních států EPC, ve kterých evropský patent vstoupil v platnost. Každý smluvní stát poté platí Evropská patentová organizace část každého poplatku za obnovení obdrženého za evropský patent v uvedeném státě.[7]

Zatímco za nevyřízenou evropskou patentovou přihlášku musí přihlašovatel zaplatit jednotný udržovací poplatek u EPO, může být mnohem nákladnější zaplatit několik udržovacích poplatků několika národním patentovým úřadům za udržování uděleného evropského patentu v řadě zemí. To však závisí na počtu zemí, ve kterých chce majitel patentu udržet svůj evropský patent v platnosti.[8][9]

Vrácení peněz

Za určitých okolností, například po stažení evropské patentové přihlášky nebo po stažení evropské patentové přihlášky odvolání, některé poplatky, které byly zaplaceny, mohou být vráceny. To platí pro poplatky za vyhledávání,[10] poplatek za zkoušku,[11] a poplatek za odvolání.[12]

Struktura poplatků

Struktura poplatků „nemusí v každém jednotlivém případě nutně odrážet skutečnou pracovní zátěž uloženou EPÚ. Zákonodárci spíše zvolili paušální částky jako poplatky, které jsou například nezávislé na počtu pomocných žádostí, o nichž se má rozhodnout, nebo na dnech povolených pro vedení ústního jednání. “[13]

Reference

  1. ^ Čl.86 odst.1 EPC
  2. ^ Pravidlo 51 EPC (dříve Pravidlo 37 EPC 1973 ).
  3. ^ A b Pokyny pro zkoušení v EPO sekce A-X, 5.2.4 „Obnovovací poplatky“. (Odráží změny v Pravidlo 51 odst. 1 EPC k 1. dubnu 2018).
  4. ^ Pravidlo 51 odst. 2 EPC (dříve Pravidlo 37 odst. 2 EPC 1973 )
  5. ^ Rozhodnutí J4 / 91 ze dne 22. října 1991, Právní Odvolací senát 3.1.1 Evropského patentového úřadu. Publikoval v Úř. Věst 8/1992, 402.
  6. ^ Čl.86 odst.4 EPC
  7. ^ Článek 39 EPC
  8. ^ Čl. 2.1 odst. 4 RFee
  9. ^ „Platba obnovovacích poplatků za evropské patenty“. Vnitrostátní právo týkající se EPC. Evropský patentový úřad (EPO). Citováno 15. prosince 2019.
  10. ^ Článek 9 Poplatky
  11. ^ Článek 11 Poplatky
  12. ^ Pravidlo 103 EPC
  13. ^ Rozhodnutí T 2017/12 „Důvody 2 (odvolací senát EPO 3.5.06 24. února 2014).

externí odkazy