Mezivládní konference o společném trhu a Euratomu - Intergovernmental Conference on the Common Market and Euratom
Tento článek obsahuje a seznam doporučení, související čtení nebo externí odkazy, ale její zdroje zůstávají nejasné, protože jí chybí vložené citace.Květen 2016) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony) ( |
Část série na | ||||||||||||||||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Historie Evropská unie | ||||||||||||||||||||||||||
Organizace
| ||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||
Portál Evropské unie | ||||||||||||||||||||||||||
The Mezivládní konference o společném trhu a Euratomu byl držen v Brusel a začalo 26. června 1956 zasedáním ve Velkém salonu belgického ministerstva zahraničí. Jednání pokračovala na Château of Val-Duchesse v Auderghem (Brusel) a bude pokračovat až do března 1957. Konference se konala za účelem vypracování smluv zakládajících Evropské hospodářské společenství (EHS) a Evropské společenství pro atomovou energii (ESAE nebo Euratom). Konference stavěla na výsledcích konference Spaakova zpráva z Spaakův výbor a rozhodnutí přijaté na Benátská konference připravit plán na zřízení a běžný obchod a založení Evropského společenství pro mírové využití atomové energie.
Konferenci vedl Paul-Henri Spaak, Belgický ministr zahraničí, vedoucí delegací ze šesti Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO) byly Lodovico Benvenuti (Itálie), hrabě Jean Charles Snoy et d'Oppuers (Belgie), Karl Friedrich Ophüls (Spolková republika Německo), Maurice Faure (Francie), Johan Linthorst Homan (Nizozemsko) a Lambert Schaus (Lucembursko).
Běžný obchod
Na základním principu společného trhu se shodlo šest členů ESUO, ale ohledně postupů při jeho provádění panovala široká neshoda. Německo i tři Benelux země s jejich ekonomikami orientovanými na export ekonomický liberalismus a chtěl snížit celní poplatky s cílem snížit překážky obchodu mezi zúčastněnými zeměmi. Na druhé straně stály Francie a Itálie se svými méně konkurenceschopnými ekonomikami, které byly primárně pro mechanismus regulace trhu a určitou míru ochrany vnější konkurence. Francie chtěla nějakým způsobem zahrnout svou africkou koloniální na nadcházející společný evropský trh. Účastníci konference nemohli dosáhnout uspokojivé dohody o společném zemědělství politika Výsledek konference však počítal se zvýšením produktivity, soběstačností v potravinách pro komunitu a vytvořením adekvátní příjem pro zemědělce.
Euratom
Jednání o Euratom byly komplikovány francouzskou opozicí proti jakékoli moci Euratomu o vojenském využití jaderné energie, která by mohla bránit v získávání nukleární zbraně pro Francii. Francie chtěla sdílet náklady na rozvoj civilního jaderného výzkumu s Euratomem, který by uvolnil finanční zdroje pro vlastní vojenský jaderný výzkum. Přestože se ostatní země zdráhaly tento postoj přijmout, nakonec souhlasily s tím, že vojenské použití jaderného výzkumu ze smlouvy nebude podléhat mezinárodním kontrolám. USA se rovněž postavily proti vzniku nezávislé evropské jaderné síly.
The Suezská krize z roku 1956, která odhalila zranitelnost Evropy, pokud jde o její dodávky energie, měla vliv na jednání.
Výsledek
Konference by vedla k Římské smlouvy byla podepsána 25. března 1957. Založili Evropské hospodářské společenství (EHS) a Evropské společenství pro atomovou energii (Euratom) mezi členy ESUO.
Viz také
Zdroje
- Jednání o EHS a Euratomu
- Smlouva o založení Evropského společenství pro atomovou energii
- Raymond Bertrand, Návrh společného evropského trhu, Mezinárodní organizace, sv. 10, č. 4 (listopad 1956), str. 559–574.
- Pierre-Henri Laurent, Paul-Henri Spaak a diplomatické počátky společného trhu, 1955–1956, Political Quarterly, roč. 85, č. 3 (září 1970), str. 373–396