Il Postino (opera) - Il Postino (opera)

Il Postino
Opera podle Daniel Catán
Il Postino DVD Catan.jpg
DVD obal premiérového představení Il Postino
LibretistaDaniel Catán
Jazykšpanělština
Na základěArdiente paciencia podle Antonio Skármeta a film Il Postino podle Michael Radford
Premiéra
23. září 2010 (2010-09-23)
Pavilon Dorothy Chandlerové, Los Angeles

Il Postino je opera ve třech dějstvích Daniel Catán se Španělem libreto skladatel. Na základě románu Ardiente paciencia podle Antonio Skármeta a film Il Postino podle Michael Radford, práce obsahuje prvky dramatu a komedie, integrující témata lásky a přátelství spolu s politickými a duchovními konflikty.[1] Opera měla premiéru v Pavilon Dorothy Chandlerové podle Opera v Los Angeles dne 23. září 2010.[2]

Zasazený na malém italském ostrově, chilský básník v exilu Pablo Neruda dostává tolik fanouškovské pošty, že je najat osobní pošťák Mario Ruoppolo, aby doručil jeho dopisy. Mario, poražený Beatrice Russo, se obrací na Pabla o pomoc s psaním poezie, která by mu pomohla získat srdce ženy, po které touží. Brzy poté se Mario a barmanka zamilují a ožení se. Ve třetím aktu, ovlivněném Pablovými pracemi, Mario začíná psát politické básně a při recitování na komunistické demonstraci vypukne násilí a on dostane střelnou ránu a zabije ho.[3]

Il Postino byl zadán Los Angeles Opera, který koprodukoval premiérovou produkci s Theater an der Wien ve Vídni a Théâtre du Châtelet v Paříži.[4] Daniel Catán napsal roli Pabla Nerudy pro Plácido Domingo, který ji zazpíval na premiéře v Los Angeles a v dalších představeních ve Vídni a Paříži.[5][6][7]

Pozadí a historie výkonu

Il Postino byl pátý a poslední z oper Daniela Catána a první, pro kterou také napsal libreto. Jeho cesta k vytvoření díla začala, když poprvé viděl film z roku 1994 Il Postino a myslel si, že z toho bude dobrá opera. V té době však byl uprostřed komponování Florencia en el Amazonas a poté získal provizi od Houston Grand Opera za svou čtvrtou operu Salsipuedes která měla premiéru v roce 2004. Po dokončení této práce se vrátil do Postino projekt. V rozhovoru krátce před premiérou Catán řekl:

Je vzácné, že nápad, který jsem měl před 15 lety, se znovu objeví, pak se ho chopím, protože jeden se za tu dobu tolik změní. Ale když jsem se vrátil k této myšlence, ve skutečnosti mě to stále zajímalo, ale z různých důvodů. Místo toho, abych se ztotožňoval s postavou Maria, s mladým začínajícím básníkem, ve skutečnosti jsem teď viděl příběh z jiného úhlu pohledu, který byl staršího básníka.[8]

Diskuze s Plácidem Domingem, který se stal generálním ředitelem opery v Los Angeles v roce 2003, vedly k provizi od společnosti, která byla vyhlášena v roce 2005. Premiéra se měla uskutečnit v sezóně 2009, kde hrál Domingo jako básník Neruda a Rolando Villazón jako Mario. Finanční potíže v Los Angeles Opera však způsobily odložení premiéry až do následující sezóny. Mezitím se Villazón, který se zotavoval po operaci hlasových akordů, stáhl z výroby a byl nakonec nahrazen Charles Castronovo.[5][9][10]

The Pavilon Dorothy Chandlerové v Los Angeles, kde Il Postino měla světovou premiéru

Opera měla konečnou premiéru 23. září 2010 jako zahajovací inscenaci sezóny 2010. Bylo provedeno Udělte Geršona a režie Ron Daniels se scénami a kostýmy, které navrhl Riccardo Hernandez. Součástí inscenace byly i projekce navržené uživatelem Philip Bussmann který vytvořil středomořskou atmosféru a na různých místech ukázal staré záběry politických nepokojů v Chile a na nich napsanou tabulku s poezií.[5][7] Po premiéře ji chilská vláda udělila Orden al Mérito Pablo Neruda [es ] na Daniela Catána, Antonia Skármetu, Plácida Dominga a Cristina Gallardo-Domâs který zpíval roli Nerudovy manželky Matilde.[11]

Produkce v Los Angeles probíhala šest představení a skončila 16. října a byla natočena pro pozdější vysílání PBS televize.[4] Následujícího prosince se inscenace dostala do vídeňského Theater an der Wien s převážně stejným obsazením, včetně Dominga jako Neruda. Také zpíval roli, když v červnu 2011 inscenace cestovala do pařížského Théâtre du Châtelet a do Santiago V Chile v červenci 2012.[12] Domingo měl tuto roli zpívat v červenci 2013 na Teatro Real v Madridu, opět ve stejné produkci, ale byl nucen odstoupit, když utrpěl plicní embolii a byl nahrazen španělským tenorem Vicente Ombuena.[13] Ombuena také zpívala roli Nerudy, když produkce putovala do Mexico City Palacio de Bellas Artes na mexickou premiéru opery v říjnu 2011.[14]

Il Postino měla premiéru na východním pobřeží USA v samostatné produkci v Prince Music Theatre ve Filadelfii v květnu 2012, kterou hrálo Center City Opera Theatre, komorní opera společnost. Při této příležitosti bylo orchestrální bodování sníženo na 21 hráčů.[15] Opera byla také uvedena v červenci 2016 v nové inscenaci v podání Opera Saratoga v Saratoga Springs, New York.[16] Mezi studentská vystoupení patřila i University of Houston Moores School of Music v roce 2011 a Mannesova hudební škola v roce 2014 (premiéra opery v New Yorku).[17][18]

Libreto

Pablo Neruda v roce 1951

Při psaní libreta sledoval Catán zápletku Michael Radford italský film Il Postino (a jeho doprovodné anachronismy) docela věrně, ale také použil Antonio Skármeta román z roku 1985 Ardiente paciencia (na kterém byl film založen) rozvíjet charakterizaci Pablo Neruda.[7][19] Herec Massimo Troisi, který ve filmu hrál titulní roli a zemřel krátce po jeho dokončení, vlastnil práva na scénář a chtěl je svěřit svým pěti sourozencům. Jakmile se Catán rozhodl pro Postino projektu navštívil každého z nich osobně, aby si zajistil práva na adaptaci, místo aby se spoléhal na právníky. Podle Catanova syna měl téměř úplně formulovat charakterizace hlavních zpěváků, než zahájil vlastní kompozici, a rukopisy libreta obsahovaly relativně málo revizí.[20]

Zcela fiktivní příběh Nerudy a jeho pošťáka je vyprávěn ve filmu i ve Skármetově románu. Mezi románem, filmem i operou, však existuje několik klíčových rozdílů. Ardiente paciencia se odehrává v Chile během vzestupu a pádu Allendeho vlády na začátku 70. let s Nerudou a jeho manželkou Matilde žijící v jejich domě v Isla Negra, na chilském pobřeží. Film a opera přesouvají národní prostředí z Chile na fiktivní italský ostrov a do počátku 50. let. Ačkoli Neruda a Matilde (kteří ještě nebyli manželé) pobýval v Itálii během svého vyhnanství z Chile a zůstal na Ostrov Capri on-and-off mezi lety 1951 a 1952, byli hosty v Edwin Cerio je tam vila a neměla vlastní dům. V té době Neruda ještě nedosáhl celosvětové slávy jako básník, který měl na začátku 70. let, kdy vyhrál Nobelova cena za literaturu.[21] Básně citované jak ve filmu, tak v opeře byly napsány několik let poté, co se vrátil do Chile. V opeře používá éra éry Neruda 1 „Desnuda“ text z „Mañana XXVII“ v Cien Sonetos de Amor který byl poprvé publikován v roce 1959.[22][23][24]

Stejně jako všechny předchozí Catánovy opery bylo libreto ve španělštině.[25] V eseji z roku 2008 publikované v Revista de Musicología, napsal o svém snu založit silnou tradici španělské opery, která ve Španělsku i v Latinské Americe stále chyběla. V té době pracoval pro libreto pro Il Postino a napsal:

Není to například ironické, že to bylo italské kino, kterým Neruda zachránil Il Postino?[A] Teď si vezmu zpět Il Postino. Udělám z toho operu a obnovím v ní náš jazyk. Proč zachraňovat, když můžeme tvořit?[26][b]

Výběr jazyka vyvolal u kritiků smíšenou reakci. The Los Angeles Times kritik to vzhledem k italskému prostředí považoval za „zvláštní“.[5] Ronald Blum píše pro Associated Press si myslel, že nesoulad je „trochu nepříjemný“, ale zjistil, že účinek se rozplynul, jak se opera rozvinula.[19] Kritik pro britský časopis Opera napsal: „Jediným skutečným problémem je, že Catán z nějakého nevysvětlitelného důvodu udržuje příběh zasazený do Itálie - navzdory psaní opery ve španělštině. [...] Stejně tak Skármetaův román není zasazen do Itálie, ale na ostrov u pobřeží. z Chile. Kde byl dramaturg během toho všeho? “[27]

Role

RoleTyp hlasu[2]Premiéra, 23. září 2010[2]
(Dirigent: Udělte Geršona )
Mario Ruoppolo, pošťák na malém italském ostrovětenorCharles Castronovo
Pablo Neruda, básník žijící v exilu na ostrovětenorPlácido Domingo
Beatrice Russo, barmanka milovaná MariemsopránAmanda Squitieri
Matilde Neruda, Pablova manželkasopránCristina Gallardo-Domâs
Giorgio, ostrovní poštmistrbasbarytonVladimir Černov
Donna Rosa, Beatrice tetamezzosopránNancy Fabiola Herrera
Di Cosimo, místní politikbarytonJosé Adán Pérez
Marioův otectenorGabriel Osuna
KněztenorChristopher Gillett

Synopse

Nastavení: Fiktivní italský ostrov Cala di Sotto v 50. letech[28]

1. dějství

The Ostrov Salina, použitý ve filmu Il Postino jako prostředí pro fiktivní ostrov Cala di Sotto

Předehra
Di Cosimo, politik kandidující na úřad na ostrově, zpívá nacionalistickou píseň. Brzy poté je v rozhlase oznámeno, že do Říma přijel velký chilský básník Pablo Neruda. Ve vyhnanství bude žít na ostrově Cala di Sotto.

Scéna 1: „Žádná papá, žádná sena agua“
Mario ve své ložnici popisuje svému otci, jak moc se mu nelíbí pracovat jako rybář. Poté odhalí, že si našel novou práci jako pošťák.

Scéna 2: „Tus manos…“
Následující den Pablo čte na terase, když dorazí jeho žena Matilde. Objal ji a poeticky zpívá „Desnuda“ („Nude“), čímž ji a její tělo spojuje s krásou přírody.

Scéna 3: „Buenos dias… su Coro“
Mario přijde a doručí Pablovu poštu. Pablo chytil pár v objetí a rychle se obrátil k Mariovi, sbíral poštu a poprvé se s ním setkal.

Scéna 4: "Mujer! Mujer!"
Na poště sedí Mario u poštmistra Giorgia a zkoumá dopisy, které mají být doručeny Pablovi. Když Mario zjistil, že většina dopisů pochází od žen, řekne Giorgiovi, že si koupil jednu z Pablových knih a chce ji mít podepsanou, aby mohl udělat dojem na ostatní.

Scéna 5: "Correo! Correo!"
Během dalšího porodu Mario řekne Pablovi, že se chce stát básníkem, aby i on mohl mít do něj ženy zamilované. Pablo mu říká, aby pozoroval svět kolem sebe a objevil jeho metafory. Na příkladu moře Pablo zpívá „Oda al mar“ („Óda na moře“) a popisuje modrou vodu, jak se rozlévá a pohybuje. Mario brzy začne rozumět slovům Pabla v duetu „Metaforas“ („Metafory“).

Scéna 6: Romanza
Představena je barmanka Beatrice Russo, která při práci v místní kavárně zpívá romanzu. Mario, zaujatý její krásou, se k ní přiblíží. Ti dva si zahrají stolní fotbal a Beatrice ho porazí. Mario se dozví její jméno.

Scéna 7: „Don Pablo!“
Pablo dorazí do doků. Mario drží zásilku, běží k němu a přiznává, že je zamilovaný do Beatrice. Pablo se směje. Mario ho požádá o pomoc při psaní básně, aby zapůsobil na Beatrice, ale Pablo odmítá, protože ji nezná. Když dal Pablovi poštu, Mario odmítl platbu.

Scéna 8: „Ya duerme el mar“
Ve sboru zpívají přístavní dělníci moře.

Zákon 2

Dům na ostrově Salina sloužil jako prostředí pro Nerudův dům ve filmu Il Postino

Scéna 1: „Que haces?“
Beatrice ve své ložnici myslí na Maria. Její teta Donna Rosa vstoupí do místnosti a je nespokojená kontaktem její neteře s mladším mužem. Beatrice, zamilovaná do Maria, řekne své tetě, že s ní mluvil v metaforách. Brzy se dohadují o Mariových záměrech a Donna Rosa najde dopis od Maria. Vezme to pryč a opustí místnost.

Scéna 2: „Tus manos ...“
Di Cosimo, který hledá hlasy v příštích volbách, slibuje, že na ostrov přivede vodu. Giorgio a další si stěžují, že to slibuje už léta. Di Cosimo je nazývá lháři a prohlašuje, že to nebyl on, kdo dal sliby. Donna Rosa, nadšená z vyhlídky, že na ostrov přijdou pracovníci a stanou se zákazníky, slibuje svou podporu Di Cosimo.

Scéna 3: Love Duet # 1
Mario se večer blíží k Beatrice a zpívá více metafor ve snaze zapůsobit na ni. Pod vlivem své tety se Beatrice zdráhá přijmout Mariovi pokroky.

Scéna 4: „Te caíste de la cama“
Ve své další dodávce Mario přináší Pablovi zvukový kotouč. Pablo mu dá knihu, která mu pomůže s jeho metaforami, a poté jej představí zvukovým záznamníkem. Zařízení hraje a říká jim, že Pablova kniha má v Chile velký úspěch a bude znovu vytištěna.

Scéna 5: „Léamela Padre“
Zoufalý Donna Rosa běží ke knězi a dává mu Mariovi dopis ke čtení. Po vyslechnutí dopisu je Donna Rosa zděšena obsahem poezie napsané Beatrice.

Scéna 6: Love Duet # 2
Mario a Beatrice se setkají v noci a sdílejí objetí. Se zbraní je přichází hledat Donna Rosa a volá na svou neteř. Mario a Beatrice sdílejí polibek a Beatrice uteče.

Scéna 7: „Chile la sangre de tus hijos“
Pablo dostává dopis z Chile, ve kterém mu říká, že dochází k dalšímu krveprolití. Zpěv „Chile la sangre de tus hijos“ („Chile, krev vašich dětí“) Pablo běduje nad ztracenými životy a problémy doma. Matilde vstoupí do místnosti a Pablo sdílí jeho smutek. Mario přijde a chce si promluvit s Pablem, ale čeká, až se pár obejme. Pablo a Matilde vyměnili svou náklonnost a zpívali „Comprendo“ („Rozumím“).

Scény 8 a 9: „Señor Neruda!“
Donna Rosa křičí Pablovo jméno. Mario v panice vběhne do Pablova pokoje a schová se. Donna Rosa přijde se zbraní a řekne Pablovi, že Mario otrávil svou neteř metaforami. Vyhrožuje zastřelením Maria, pokud se znovu setká s Beatrice, a pak odejde.

Scéna 10: Love Duet # 3
Sám Mario zpívá Beatrice. Beatrice odpoví a brzy se setkají a sdílejí svou lásku k sobě navzájem. Donna Rosa se je snaží neúspěšně pronásledovat.

Scéna 11: „Svatba“
Mario a Beatrice se vzali. Po svatbě se hosté shromáždí u stolu a oslavují. Donna Rosa, nešťastná z manželství, váhavě pozdraví Maria. Marioův otec zpívá píseň, po které následuje projev od Maria. Pablo zpívá píseň pro novomanželský pár a hosté oslavují.

Zákon 3

Předehra a scéna 1: „Ne, Don Pablo“
Pablo a Matilde se připravují na cestu domů do Chile. Pablo nabízí Mariovi peníze, protože bude brzy nezaměstnaný. Neochotně to přijímá a oba se rozloučí.

Scény 2–5: „Qué Pasa“
Pracovníci pokládají vodovodní potrubí, které slíbil Di Cosimo. Giorgio přijde a řekne Mariovi, že Pablo uděluje ocenění v Rusku. Přicházejí lupiči Di Cosima a rozdávají letáky. Objeví se zpráva, že Pablo je v Paříži. V rozhovoru Pablo uvedl, že mu chybí ostrov, ale ne lidé, což některé rozčiluje a cítí se zapomenuto.

Zprávy přicházejí s tím, že Di Cosimo vyhrál volby. Brzy dorazí a oznámí Donně Rosě, že veškeré vodní práce jsou přerušeny, čímž porušil svůj slib. Mario se blíží k Di Cosimovi a je ohrožen.

Scéna 6: Scéna a Aria „Más bien era yo“
Pabloův sekretář přijde neosobní dopis, v němž žádá Maria, aby poslal zbývající předměty tohoto muže do Chile. Hurt, Mario se cítí zapomenut a zpívá „Más bien era yo“ („Spíše jsem to byl já“). Beatrice řekne Mariovi, že je těhotná.

Scéna 7: „Comprendo“
Po návratu do Pablova domu Mario najde nahrávku jeho a Pabla. Na nahrávce Pablo zpívá „Comprendo“ („Rozumím“).

Scéna 8: „Estás seguro?“
Mario načte zvukový záznamník. On a Giorgio připojují zařízení k baterii a cestují po ostrově a shromažďují jeho zvuky.

Scéna 9: „Es Curioso“Čas plyne a Pablo a Matilde se vracejí na ostrov. Při pohledu na Maria najdou Beatrice, kde vysvětluje, že Mario byl pozván ke čtení jeho poezie na komunistické demonstraci. Událost se stala násilnou a Mario byl zastřelen.

Duet: „Querido Don Pablo“ (Mario's Farewell)
Pablo dostane nahrávku Maria. Při nahrávání Mario děkuje Pablovi za to, že mu do života přinesl poezii.

Kritický příjem

Kritici, kteří psali o americké i rakouské premiéře, poznamenali „neapologeticky“ melodickou povahu partitury a poznamenali, že to připomíná Puccini, a to jak v instrumentálních barvách orchestrálních přestávek, tak v áriích, přičemž zvlášť vyzdvihuje písmo pro dechové nástroje a smyčce.[27][19][7][5] Ve své recenzi na rakouskou premiéru George Loomis napsal, že stejně jako předchozí Catánovy opery byla partitura poznamenána „hudební tvarovostí“ a „schopností stoupat a [...] poslouchat posluchače“. Rovněž shrnul smíšený kritický příjem v německém a rakouském tisku s tím, že Frankfurter Allgemeine Zeitung prohlásil to za „triumf“, ale Die Presse popsal příběh opery jako „přikrytý operní cukrovou polevou“, přičemž více než jedna recenze ho popisovala jako kýč.[7] Anne Midgette napsal dovnitř The Washington Post že „jazyk, kterým mluví krásná Catánova partitura, je univerzální: bezpečně melodický terén mezinárodní opery.“[23] Byl to pohled, který odrážela Joshua Kosman v San Francisco Chronicle který popsal operu jako „půvabné, i když omezené“ dílo a napsal, že „operátoři, kteří si stěžují, že je nepíšou, jako tomu bylo dříve, se mohou těšit Il Postino".[29]

Nahrávky

  • Catán: Il Postino (DVD, 2012) - Plácido Domingo, Charles Castronovo, Cristina Gallardo-Domas, Vladimir Chernov; Orchestr a sbor v Los Angeles pod vedením Granta Gershona; režie: Ron Daniels; televizní směr o Brian Large. Označení: Sony Classical 88691919 7099

Natočeno během premiérového běhu s původním obsazením v říjnu 2010, tato nahrávka byla poprvé vysílána v roce 2011 jako součást televizního seriálu PBS Skvělé výkony a byla vydána na DVD následující rok.[30]

Poznámky

  1. ^ Úspěch filmu a marketingová strategie jeho distributora Miramax vedlo k nárůstu zájmu o Nerudovu poezii v anglicky mluvícím světě. Miramax vydal knihu, Láska: Deset básní Pabla Nerudya nahrávka známých herců, kteří četli jeho básně a doprovázeli film. Miramax také organizoval a sponzoroval čtení poezie po USA ve spojení s Lis na měděný kaňon který nedávno vydal několik svazků Nerudovy poezie v anglickém překladu.[22]
  2. ^ Původní španělština: "¿No es irónico, por ejemplo, que haya sido el cine italiano el que rescató a Neruda con Il Postino? Yo ahora retomo Il Postino, lo convierto en ópera y lo devuelvo a nuestra lengua. „Por qué rescatar cuando podemos crear?“

Reference

  1. ^ "Il Postino". Opera Saratoga. Citováno 6. října 2016.
  2. ^ A b C "Il Postino - Severoamerický adresář prací ". Opera America. Citováno 6. října 2016.
  3. ^ "Il Postino Synopse - Divadlo opery v centru města ". www.operatheater.org. Archivovány od originálu dne 10. ledna 2014. Citováno 6. října 2016.CS1 maint: BOT: stav původní adresy URL neznámý (odkaz)
  4. ^ A b „Skvělé výkony: Il Postino z LA ". PBS. 24. listopadu 2011. Citováno 30. srpna 2016.
  5. ^ A b C d E Švéd, Mark (24. září 2010). „Recenze opery: Opera L.A. má premiéru„ Il Postino ““. Los Angeles Times. Vyvolány 6 October je 2016.
  6. ^ Olivier, Ellen (21. června 2011). „Expedice z Paříže:„ Il Postino “otevírá Placido Domingo a vzpomínky na Daniela Catana“. Los Angeles Times. Vyvolány 6 October je 2016.
  7. ^ A b C d E Loomis, George (15. prosince 2010). „Pablo Neruda a jeho pošťák, tentokrát zpívaný“. International Herald Tribune. Vyvolány 6 October je 2016.
  8. ^ Mangan, Timothy (21. září 2010). „Il Postino se stává operou“. Orange County Register. Vyvolány 6 October je 2016.
  9. ^ Pasles, Chris (23. července 2005). „Opera„ Il Postino “se připravuje“. Los Angeles Times. Vyvolány 6 October je 2016.
  10. ^ Nunez, Erika (16. ledna 2009). „Opera LA odkládá světovou premiéru filmu„ Il Postino “. Ranní zprávy z Dallasu. Associated Press. Vyvolány 6 October je 2016.
  11. ^ Consejo Nacional de la Cultura y las Artes, Gobierno de Chile (24. září 2010). „En estreno mundial de Il Postino: Ministro de Cultura entregó Orden al Mérito Pablo Neruda ". Vyvolány 9 October je 2016 (ve španělštině).
  12. ^ Boehm, Mike (16. července 2012). „Placido Domingo vítězí, když se„ Il Postino “vrací domů do Chile“. Los Angeles Times. Vyvolány 6 October je 2016.
  13. ^ Irurzun, José María (červenec 2013), „Opera v Madridu uzavírá sezónu Catánovým Il Postino“. Seen and Heard International. Vyvolány 6 October je 2016.
  14. ^ Figueroa, Fernando (13. října 2011). „Estrenan 'Il Postino' en Bellas Artes". El Universal. Vyvolány 6 October je 2016 (ve španělštině).
  15. ^ Stearns, David Patrick (19. května 2012). „Recenze: Centrum City Opera je v pořádku Il Postino". Philadelphia Inquirer. Vyvolány 6 October je 2016.
  16. ^ Freedman, Geraldine (9. července 2016). „Úžasné obsazení, chytrá výšková poloha Il Postino". The Daily Gazette. Vyvolány 6 October je 2016.
  17. ^ Boehm, Mike (25. března 2011). „Domingo s„ Il Postino “ještě neskončilo, ale Texans má skladatelův v pořádku, aby skočil dovnitř.“. Los Angeles Times. Vyvolány 6 October je 2016.
  18. ^ Newyorčan (Květen 2014). „Mannesova opera: Il Postino“. Vyvolány 6 October je 2016.
  19. ^ A b C Blum, Ronald (24. září 2010). „Il Postino od Daniela Catana otevírá Domingo“. The Boston Globe přes Associated Press. Vyvolány 6 October je 2016.
  20. ^ Stearns, David Patrick (17. dubna 2011). „Daniel Catán nekrolog“. Opatrovník. Vyvolány 6 October je 2016.
  21. ^ "Neruda". Nezkrácený slovník Random House Webster. Vyvolány 6 October je 2016.
  22. ^ A b Hodgson, Irene B. (2002). „Dechileanizace Nerudy v Il Postino"v Teresa Longo (ed.). Pablo Neruda a americký kulturní průmysl, str. 97–113. Psychologie Press. ISBN  0815333862
  23. ^ A b Midgette, Anne (25. září 2010). „Tenor Dominga zvedá úctyhodné, ale příliš doslovné, Il Postino Daniel Catán ". The Washington Post. Vyvolány 6 October je 2016.
  24. ^ Wilson, Jason (2014), Společník Pabla Nerudy: Hodnocení Nerudovy poezie, str. 227–228 (dotisk vydání z roku 2008). Boydell & Brewer. ISBN  1855662809
  25. ^ Martin, Nicholas Ivor (2013). Manuál opery. Strašák Press. str. 297. ISBN  978-0-8108-8869-2.
  26. ^ Catán, Daniel (červen 2008). „Ópera en español. Revista de Musicología. Sv. 31, č. 1, s. 249–254. Sociedad Española de Musicología. Citováno 10. října 2016 prostřednictvím JSTOR (vyžadováno předplatné) (ve španělštině).
  27. ^ A b Taylor, James C. (2010). "Posouzení: Il Postino, Los Angeles ". Opera. Citováno 10. října 2016.
  28. ^ Synopse na základě Large, Brian (2012). Poznámky k nahrávce, Il Postino DVD. Sony Classical
  29. ^ Kosman, Joshua (25. září 2010). „Recenze opery: Opera L.A. má premiéru Il Postino“. San Francisco Chronicle
  30. ^ Gurewitsch, Matthew (duben 2013). „Recenze záznamu: Catán: Il Postino". Zprávy opery.

externí odkazy