Ignat Bednarik - Ignat Bednarik
Tento článek obsahuje a seznam doporučení, související čtení nebo externí odkazy, ale jeho zdroje zůstávají nejasné, protože mu chybí vložené citace.Srpna 2020) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony) ( |
Ignat Bednarik | |
---|---|
narozený | |
Zemřel | 11. března 1963 | (ve věku 81)
Národnost | rumunština |
Známý jako | Malba, dekorativní umění, design, ilustrace |
Hnutí | Symbolismus |
Ignat Bednarik (8. března 1882 - 11. března 1963) byl a rumunština malíř, který pracoval téměř ve všech žánrech malby, než se věnoval čistě vodové barvy. Zajímal se také o dekorativní umění, design, vnitřní dekorace a rezervovat ilustrace. Za svůj život vyrobil více než 3000 uměleckých děl.
Životopis
Časný život
Bednarik se narodil v Orschowa (Orşova), v té době část Rakousko-Uhersko, do čeština rodiče; byl synem druhého manželství Adalberta Bednarika (původem z Morava ) a Genoveva Hauschka, následovaná dvěma sestrami, Genoveva a Maria.
Zatímco byl žákem na Traian High School v Drobeta Turnu Severin, získal za své práce v kresbě na Cenu první cenu Tinerimea Română společnost.
Od roku 1898 do roku 1900 Bednarik studoval na Bukurešť Škola výtvarných umění pod sochařem a vodním koloristou, Ion Georgescu. V roce 1901 odešel do Vídeň kde příležitostně navštěvoval kurzy v Akademie výtvarných umění; Bednarik místo toho raději studoval mistrovská díla ve sbírkách Kunsthistorisches Museum a Albertina.
V roce 1909 se oženil s Elenou Alexandrinou Barabaşovou, absolventkou Bukurešťské školy výtvarných umění. Společně odešli do Mnichov studovat na Královská škola užitého umění, v době, kdy bylo město dynamickým mezinárodním kulturním centrem plným nových myšlenek, zejména vlivu Secese estetický.
Symbolismus
Bednarikové debutovali v roce 1910 v roce Paříž, na Salon d'Automne držen v Grand Palais. Ve stejném roce se vrátili do Bukurešti. Ignat Bednarik vystavoval poprvé v Rumunsku v roce 1913 s Associaţia Artistică; následně se zúčastnil oficiálních salonů a v roce 1915 otevřel svou první samostatnou výstavu v Bukurešti.[1]
Jeho práce z tohoto období přinesly vliv evropského symbolismus do Rumunska ve stejnou dobu jako Alexandru Macedonski zkoumal podobné myšlenky v poezii.[2] Touha po úniku, oblíbená záležitost symbolistů, se v jeho práci projevuje různými způsoby. Symbolická interpretace reality viděná světem mýtů se nachází v pracích jako Uložené, zatímco je zkoumána vzájemná závislost nebe a země Když bohové sestoupili na Zemi a pokus o demythologizaci fikce Konec legendy (vše 1915). Vidíme také potřebu útěku, touhu po absolutnu a touhu znovu vytvořit realitu v ideální dimenzi Směrem ke slávě (1915), Duch triumfuje (1916), Excelsior, Cesty života (1922) a Æternum Vale!.
Únik do světa legend a starodávných balad (například Meşterul Manole ) demonstruje Bednarikův dluh Rumunské lidové pohádky, viděný zvláště dobře v jeho sérii ilustrací pro Petre Ispirescu je Příběhy Rumunů (1925–1926).
Tóny nostalgie a snění prostupují také jeho portrétními kompozicemi Ioana (1920), Dopis (1921) a Portrét paní M. Tomescu (1923), zatímco jeho zacházení s filozofickými předměty, jako např Směrem k Styx (1916), Záhada života (1919), Chiméra nebo Být či nebýt (1922), je naplněn nádechem symbolického tajemství.
Další druh symbolického úniku se nachází v říši jemných vjemů, korespondence. Téma hudby se často objevuje například v Bednarikově díle Mladá dívka si hraje na housle (1915), Na klavír (1922) a Hra na housle (1922). Bednarik často spojuje hudbu s květinami, které zdobí interiér, kde se první vyrábí; občas jsou na plátně tak slabě načrtnuty, že jsou téměř neviditelné (další symbolistická vlastnost). Na portrétech dětí jsou často přítomny květiny (Narozeniny matky) a téměř vždy na obrazech ženských postav (oblíbené sdružení secese umělci), například v Portrét umělcova manželky (1919), Portrét mladé dívky (1925), nebo Portrét slečny J.P. (1924). Jsou také vidět v jeho interiérech s akty namalovanými v roce 1921. Symbolika květin je umocněna výběrem květu, který doprovází ženskou postavu. Bednarik, který ovládá jemnou průhlednost akvarelu, obklopuje své sedící někdy liliemi, ale častěji růžemi nebo pivoňkami. V dalším období, od roku 1919 do roku 1928, se zátiší s květinami stalo jedním z jeho oblíbených předmětů.[3]
Novost jeho díla spočívá v jejím symbolistickém pojetí i v atmosféře hlubokého filozofického rozjímání, transponovaného do akvarelu, který propůjčuje jeho malbě tak výraznou individualitu.
Později práce
Násilí z první světová válka prudce zastavil jeho opojné a barevné symbolistické kompozice. Jako člen Válečný tým umělců a sochařů[4] nastavit v Iaşi podle Královna Marie v době, kdy Bukurešť byla obsazené německými silami Bednarik využil veškeré své grafické schopnosti k energickému zobrazení konfliktů a strádání.
V letech 1915 až 1927 uspořádal Bednarik v Bukurešti osm samostatných výstav akvarelu a v roce 1928 jednu New York City.[5] Provedl také řadu děl, které byly navrženy jako přehlédnutí typických scén z rumunského každodenního života. Směrem k roku 1947, částečně obnovující zrak po období téměř úplné slepoty, namaloval řadu pláten zobrazujících postavy ze staré Bukurešti nebo scény z Rumunská historie (Provádění Gheorghe Doja 1954). V roce 1956 uspořádala Unie umělců v Bukurešti retrospektivu díla Ignáce Bednarika.[6]
V roce 1961 úplně oslepl. Zemřel o dva roky později.
Dědictví
Dnes jsou jeho díla k vidění ve sbírkách a muzeích v Rumunsku i v zahraničí, například v Národní muzeum rumunského umění, Vojenské muzeum a Národní muzeum rumunské historie, Muzeum historie a umění v Bukurešti, knihovna Rumunská akademie, Muzeum Brukenthal v Sibiu; také v Kolekce Albertina v Vídeň a v soukromých sbírkách v Evropě, Americe a na Středním východě.[7]
Poznámky
- ^ Gemaldeasstellung „Bednarik - Sofronie” v Rumanischer Lloyd, XXXII (1915), nr. 8507, decembrie 22, str. 2
- ^ Olimp Grigore Ioan: „Le Cénacle idéaliste” / „Cenaclul Idealist” / „Idealistický literární klub” v L’Indepéndence Roumaine ”, 38 (1915), nr. 12236, listopad 30 / pros. 13, s. 2.
- ^ Temele simboliste, s. 10–13, Album Ignat Bednarik, Editura Meridiane, 1987, autor Beatrice Bednarik
- ^ Petru Comarnescu, „Pictorul Bednarik” / „Painter Bednarik”, Arta Plastică IX (1962), nr / č. 4, strana 44.
- ^ Art Center 65-67 East 56th Street, Exhibition of Paintings and Water Colours od Oscara Schmidta, Ignatze Bednarika a Edwarda Nagela. Zobrazeno pod záštitou Královské rumunské vyslanectví. 16. října až 6. listopadu 1928
- ^ Catalogue Expoziției retrospective de acuarelă și desen I. Bednarik, Editat de Uniunea Artiștilor Plastici, București, 1956 / Catalogue Exhibition of Ignat Bednarik Publishing House, U.A.P. Bukurešť 1956
- ^ Beatrice Bednarik, album Ignata Bednarika, nakladatelství Meridiane, Bukurešť 1987, s. 5
Bibliografie
- Beatrice Bednarik, album Ignata Bednarika, nakladatelství Meridiane, Bukurešť 1987
- Beatrice Bednarik - „Ignat Bednarik, ilustrátor ilusti ilustrátor al reginei Maria“ - Revista Academica, Nr. 56-57 (193-194), Anul XVII, Noiembrie-Decembrie 2006
- Catalogue Expoziției retrospective de acuarelă și desen I. Bednarik, Editat de Uniunea Artiștilor Plastici, București, 1956 / Catalogue Exhibition of Ignat Bednarik Publishing House, U.A.P. Bukurešť 1956.
- Petru Comarnescu, „Pictorul Bednarik”, Arta Plastică IX (1962), č. 4, s. 44.
- Victor Bilciurescu, „Pictorul Bednarik” v Lumea Ilustrată, Nr. 5, Ianuarie 29, str. 5.
- Art Center 65-67 East 56th Street, Exhibition of Paintings and Water Colours od Oscara Schmidta, Ignatze Bednarika a Edwarda Nagela. Zobrazeno pod záštitou Královské rumunské legace. 16. října až 6. listopadu 1928.
- Fulmen, „(Expoziție de Artă) Pictorul Bednarik”, în Adevărul, XXXII (1919), nr. 10994, decembrie 26, str. 2.
- Leontin Iliescu, „Un gânditor in art art: I. Bednarik” în Universul, 38 (1919), nr. 42, decembrie 27, str. 4.
- Nicolae Tonitza „Expozițiile: Manea, Bednarik, Lazăr, Ionescu-Doru, Savargin“ v Izbândě II (1920), č. 679 decembrie 6, str. 4.
- Constanța Zissu, „Expoziția de pictură I.Bednarik și Sofronie” v Drepturile Femeii, IV (1915), decembrie, s. 1 156.
- Gemaldeasstellung „Bednarik - Sofronie” v Rumanischer Lloyd, XXXII (1915), nr. 8507, decembrie 22, str. 2.
- Ignat Bednarik, v Repertoriul Graficii Românești din Secolul al XX lea, A-C, sv. I, Editat de Muzeul Național de Artă a României, București, 1978, s. 158-160
- Mircea Deac „Nudul în pictura româneacă“, vyd. Monitorul Oficial, 2010, str. 132.
- Ministerul Cultelor și Artelor. Muzeul A. Simu și Casa Simu - katalog Muzeu. Fondul Anastase Simu - București 1937.
- Paul Dudea „Ignat Bednarik. Un artist plastic polivalent ”- (115 ani de la nașterea sa), v Revista Gândirea, Sibiu, Seria Nouă nr. 5-6, VI (1997), str. 101 -102.
- Lucifer / Sigmund Maur /: (Pictură - Sculptură) „Expoziția aquarelistului I. Bednarik” în Rampa IV (1920), nr. 930, noiembrie 29, str. 2.
- Rogin, Theodor: „Ignat Bednarik - uitat umělce?“ în Minimum, Tel Aviv, XII˝ (1998), nr.139, octombrie, str. 77
- Ministerul Cultelor Ari Artelor. Muzeul A. Simu și Casa Simu - katalog Muzeu. Fondul Anastase Simu - București 1937.
- Șotropa, Adriana, „Visuri și himere“, Editura Compania, București, 2009
- Iliescu, Leontin, „Salonul de toamnă al Cenaclului Idealist“ v Universul Literar, XXXI (1915), nr. 47, noiembrie 22, str. 5.
- Iliescu, Leontin „Cenaclul Idealist“ („Un salon artistic de toamnă„), Universul Literar, XXXI (1915), nr. 42, octombrie 18, str. 6.
- Olimp Grigore Ioan: „Le Cénacle idéaliste” în L’Indepéndence Roumaine ”, 38 (1915), nr. 12236, listopad 30 / pros. 13, s. 2.