Hoochie Coochie Man - Hoochie Coochie Man

„Jsem tvůj Hoochie Cooche Man“
I'm Your Hoochie Coochie Man single cover.jpg
Singl podle Muddy Waters
B-strana"Ona je tak pěkná"
UvolněnoLeden 1954 (1954-01)[1]
NahránoChicago, 7. ledna 1954
ŽánrChicago blues
Délka2:47
OznačeníŠachy
Skladatel (y)Willie Dixon[A]
VýrobceLeonardovy šachy

"Hoochie Coochie Man„(původně s názvem“)Jsem tvůj Hoochie Cooche Man")[b] je bluesový standard napsáno Willie Dixon a nejprve zaznamenáno Muddy Waters v roce 1954. Píseň odkazuje smůla prvky lidové magie a románově využívá a stop-time hudební aranžmá. Stala se jednou z Watersových nejpopulárnějších a identifikovatelných písní a pomohla zajistit roli Dixona jako Šachové záznamy „hlavní skladatel.

Píseň je klasikou Chicago blues a jedna z prvních nahrávek Watersa s plnou doprovodnou kapelou. Dixonovy texty vycházejí z Watersova dřívějšího použití braggadocio a témata štěstí a sexuální přitažlivosti. Stop-time riff byl „brzy absorbován do lingua franca blues, R&B, jazzu a rock and rollu “, tvrdí muzikolog Robert Palmer a je používán v několika populárních písních.[4] Když Bo Diddley upraveno pro „Jsem muž “, stala se jednou z nejznámějších hudebních frází v blues.

Po počátečním úspěchu písně v roce 1954, Waters zaznamenal několik živých a nových studiových verzí. Originál se objeví v roce 1958 To nejlepší z Muddy Waters album a mnoho kompilací. Mnoho hudebníků nahrálo „Hoochie Coochie Man“ v různých stylech, což z něj činí jednu z nejvíce interpretovaných skladeb Waters a Dixon. The Blues Foundation a Grammy Hall of Fame uznávají skladbu za její vliv v populární hudbě a Národní registr nahrávání US Library of Congress ji v roce 2004 vybral pro uchování.

Pozadí

V letech 1947 a 1954 Muddy Waters mapoval řadu nahrávek hitů pro Chess Records a její Artistokrat předchůdce.[5] Jedním z jeho prvních singlů byla „Gypsy Woman“, zaznamenaná v roce 1947.[6] Píseň ukazuje Delta blues kořeny ve stylu kytary, ale texty klade „důraz na nadpřirozené prvky - cikány, věštění, [a] štěstí“, tvrdí muzikolog Robert Palmer.[7]

Víš, cikánka mi řekla, že jsi smůla své matky
No, máš teď dobrý čas, ale po chvíli to bude problém[8]

Waters rozšířil téma v "Louisiana Blues", který byl zaznamenán v roce 1950 s Malý Walter doprovod na harmoniku.[9] Zpívá o cestování do New Orleans v Louisianě, aby získal mojo ruka, kapuce amulet nebo talisman;[10] se svými magickými schopnostmi doufá, že „všem ukáže, jak dobře vypadáte ženám, jak zacházet se svým mužem“.[11] Podobné texty se objevily v „Hoodoo Hoodoo“, nahrávce z roku 1946 John Lee "Sonny Boy" Williamson: "No, teď jedu dolů do Louisiany a koupím mi další mojo ruku".[12][C] Ačkoli Waters byl rozpolcený ohledně hoodoo,[d] viděl, že hudba má svou vlastní sílu:[11]

Když jim píšete písničky, které vycházejí z tohoto způsobu [Delta Mississippi], nemůžete o té věci mojo něco vynechat. Protože v to tehdy černoši opravdu věřili ... dokonce i dnes (kolem roku 1980), když hrajete staré blues jako já, se z toho nedostanete.[14]

Od roku 1946 do roku 1951 Willie Dixon zpíval a hrál na basu s trojkou Velké trojky.[15] Poté, co se skupina rozpadla, pracoval pro Chess Records jako aranžér nahrávání a basista.[16] Dixon napsal několik písní, ale spolumajitel labelu Leonard Chess nejprve neprojevil žádný zájem.[17] A konečně, v roce 1953, použila Chess dvě Dixonovy písně: „Too Late“, kterou nahrál Malý Walter,[18] a "třetí stupeň", zaznamenaný Eddie Boyd.[19] „Třetí stupeň“ se stala první Dixonovou skladbou, která vstoupila do rekordních žebříčků.[20] V září Waters nahrál „Mad Love (I Want You to Love Me)“,[3] kterou Dixonův životopisec Mitsutoshi Inaba nazývá „testovacím dílem pro nadcházejícího„ Hoochie Coochie Mana ““ kvůli jeho společným lyrickým a hudebním prvkům.[21] Píseň se stala Watersovým prvním rekordním úspěchem v žebříčku za téměř dva roky.[5]

Termín „hoochie coochie“ se změnami pravopisu se používá v různých kontextech. Koncem 19. století se objevila hoochie coochie byl sexuálně provokativní tanec. Don Wilmeth to identifikuje jako „předchůdce striptýzu ... z břišního tance, ale přerušovaný hrboly a grindy a kombinací expozice, erotických pohybů a škádlení.“[22] Podle jednoho účtu se poprvé objevil ve Philadelphii Sté výročí výstavy v roce 1876[23] a byl populární atrakcí v roce 1893 Světová výstava v Chicagu.[24] Tanec je spojován s baviči Malý Egypt[25] a Sophie Tucker,[26] ale v 10. letech 19. století klesla na popularitě.[E] „Hoochie coochie“ se také používá k označení sexuálně přitažlivé osoby nebo praktikující hoodoo.[21] Ve své autobiografii Já jsem Blues, Dixon zahrnul „hoochie coochie man“ do svých příkladů věštce nebo a jasnovidec s napojením na folklór amerického jihu: „Tenhle chlap je chuligán, tato dáma je čarodějnice, ten druhý je hoochie coochie, je to nějaká vúdú osoba“.[28]

Složení a nahrávání

Nedlouho po úspěchu „Mad Love“ v listopadu 1953 oslovil Dixon Leonarda Chesse s „Hoochie Coochie Man“, což je nová píseň, kterou považoval za správnou pro Waters.[17] Šachy odpověděly: „Pokud se to Muddymu líbí, dej mu to.“[17] V té době Waters vystupoval v klubu Zanzibar v Chicagu.[29] Během přestávky mu Dixon ukázal píseň.[F] Podle Dixona se Waters okamžitě pustil do melodie, protože měla tolik známých prvků a on se dokázal té noci naučit dost, aby ji provedl.[28] Jimmy Rogers, který byl druhým Watersovým kytaristou, si pamatoval, že to trvalo trochu déle:

Dixon přišel do klubu a broukal to Muddymu a napsal texty. Muddy je chvíli pracoval, dokud to nedostal dolů, aby tomu porozuměl, a pobláznil se s nimi. Byl na jevišti a vyzkoušel to, pár lízání z toho. Stavěli jsme uspořádání, to je to, co jsme opravdu dělali.[31]

Willie Dixon na jazzovém festivalu v Monterey, 1981

7. ledna 1954 vstoupil Waters se svou kapelou do nahrávacího studia, aby píseň nahrál.[21] Považován za klasickou chicagskou bluesovou kapelu,[32] hudební kritik Bill Janovitz popsal Watersovu skupinu jako „kdo je kdo z bluesmenů“.[33] Waters zpívá a hraje na elektrickou kytaru spolu s Rogersem, virtuózní bluesovou harmonikou Little Walter a bubeníkem Elgin Evans, z nichž všichni vystupovali s Watersem od roku 1951.[2] (Fred níže, který vystřídal Evanse v průběhu roku 1954, je někdy uveden jako bubeník.)[3][34] Klavírista Otis Spann, který se připojil v roce 1953, a Dixon při svém debutu na kontrabas pro Watersovo nahrávání uzavírají skupinu.[2] Byly zaznamenány dva záběry písně.[35] I když v alternativním záběru existují určité okamžiky, kdy se časování hráče znatelně rozběhne nebo zatáhne, protože pásmo je tak těsné, rozdíl od mistra je pouze šest sekund (u téměř tříminutové skladby).[36][G]

„Hoochie Coochie Man“ následuje a šestnáct-bar blues progression, což je rozšíření známého blues s dvanácti pruhy vzor.[34] První čtyři pruhy jsou zdvojnásobeny, takže harmonie zůstává na tonikum pro osm tyčí nebo polovinu postupu šestnácti tyčí.[37] Dixon vysvětlil, že rozšiřování dvanáctibarového blues bylo odpovědí na zesílení, což dodávalo nástrojům větší udržitelnost.[38] Extra pruhy také zvyšují kontrastní účinek opakujícího se času zastavení hudební postava nebo riff.[39] U druhých osmi taktů se skladba vrátí na posledních osm z dvanácti taktu, který funguje jako refrén nebo háček.[39][21] Různé textury poskytují melodii silný kontrast,[34] což pomáhá zdůraznit texty.[40] Píseň se hraje v mírném blues tempo (72 tepů za minutu ) v klíč A..[41] To je notováno v 12
8 čas a obsahuje tři šestnáctibarové sekce.[42]

Klíčovým rysem písně je použití času zastavení nebo pauz v hudbě během první poloviny postupu.[32] Toto hudební zařízení je běžně slyšet New Orleans jazz,[32] když se instrumentace krátce zastaví, což umožňuje krátké instrumentální sólo před pokračováním.[43] Watersovo a Dixonovo použití času zastavení však slouží ke zvýšení napětí opakováním,[44] následuje spíše vokální než nástrojová výplň.[45] Doprovodný riff, který Dixon popsal jako figurku s pěti notami,[28] je podobný jako u „Mad Love“.[21] Připsal to kapele[32] a použití takové fráze pro osm barů byl nový přístup.[44] Ačkoli Palmer poznamenává, že celá skupina frázuje riff dovnitř unisono,[32] Boone to popisuje jako „těžký, nespěchaný kontrapunkt všemi nástroji dohromady“.[37] Campbell identifikuje otevření jako ve skutečnosti s "dvěma konkurenčními riffy"[34] nebo kontrapunktický pohyb, přičemž jeden hraje Malý Walter na zesílenou harmoniku a druhý Waters na elektrickou kytaru.[34]

U druhých osmi pruhů postupu se skladba řídí standardní strukturou I – IV – V7, která udržuje spojení s tradičním blues.[45] Celá kapela to hraje jako shuffle s tripletovým rytmem, který Campbell popisuje jako „free-for-all [s] harmonikovými trylky, kytarovými riffy, klavírními akordy, bušení basy, [a] míchaným vzorem na bicí“.[46] Dodává, že tento typ těžkého zvuku byl zřídka slyšet v malých hudebních komboch před rockem.[46] Na rozdíl od polyfonie New Orleans Jazz, instrumentace se vyrovná Watersovu agresivnímu vokálnímu přístupu a posiluje texty.[37] Použití zesílení hráčů, tlačené do bodu zkreslení, je klíčovým rysem chicagského blues a dalším rockovým precedensem.[46] Zejména Malá Waltersova přehnaná saxofonová harmonika[47] hraní splétá do a z hlasových linek, což zvyšuje dramatičnost.[48]

Texty a tlumočení

„Hoochie Coochie Man“ charakterizuje Janovitz jako „samo-mytologizující testament“.[33] Vypravěč se chlubí svým štěstím a vlivem na ženy, kterému napomáhá hoodoo.[21] Waters zkoumal podobná témata v dřívějších písních, ale jeho přístup byl jemnější.[49] Podle Palmera Dixon vylepšil ante více „okázalostí, macho pozicí a mimořádně velkorysou pomocí senzacechtivosti hoodoo“.[49] Dixon tvrdil, že myšlenka vidoucího byla inspirována historií a Biblí.[4] Verše ve třech šestnáctibarových sekcích písně postupují chronologicky.[50] Úvodní verš začíná před narozením vypravěče[51] a odkazy na Watersovu píseň „Gypsy Woman“ z roku 1947:

Muddy Waters s James Cotton, 1971

Cikánka to řekla matce, než jsem se narodil
Já [sic ][h] Přichází chlapčenské dítě, bude synem zbraně
Vyrobí hezké ženy, vyskočí a zakřičí
A pak svět chce vědět, o co jde[52]

Jako chlapec na jihu si Dixon vzpomínal na Cikány v krytých vozech, kteří se plavili obchodem od města k městu.[28] Věštkyně zdůraznily příznivé okolnosti, aby zvýšily své výdělky, zejména při čtení těhotných žen.[53] Ve druhé části je příběh v současnosti a je zde několik odkazů na kouzla používaná kouzelníky hoodoo.[54] Patří mezi ně a černá kočičí kost, a John dobyvatel kořen a mojo,[55] poslední z nich figuruje v „Louisiana Blues“. Jejich magické síly zajišťují, že cikánské proroctví bude potvrzeno: ženy a zbytek světa si toho všimnou.[56] Píseň končí závěrečnou částí, která promítá štěstí do budoucnosti.[56] Číslo sedm je prominentní: sedmou hodinu, sedmý den atd.[57] Spojení sedmiček je dalším dobrým znamením a je obdobou sedmý syn sedmého syna folklóru.[58] Dixon později toto téma rozšířil ve své písni z roku 1955 „Sedmý syn ".[59]

Každá sekce je spojena refrénem nebo opakujícím se sborem.[56] Funguje jako háček a liší se od obvyklého „volného asociativního aspektu“ tradičního blues.[43] Spisovatel Benjamin Filene to vidí a Dixonovu touhu vyprávět úplné příběhy, přičemž verše staví na sobě, jako sdílení prvků pop music.[60] Sbor: „Ale víš, že jsem tady, každý ví, že jsem tady, no, víš, že jsem ten hoochie coochie, všichni ví, že jsem tady“,[52] potvrzuje identitu vypravěče jakožto subjektu cikánského proroctví i samotného všemocného vidoucího.[56] Dixon cítil, že texty vyjadřují část nenaplněné touhy publika chlubit se,[31] zatímco Waters později připustil, že měli mít komický efekt.[61] Hudební historik Ted Gioia poukazuje na to, že základní téma sexuality a mužnosti je sociologicky významné.[62] Považuje to za výzvu strachu z míšení plemen v umírajících dnech rasová segregace ve Spojených státech.[63] Hudební producent Marshallovy šachy zaujal jednodušší pohled: „Byl to sex. Pokud jste někdy viděli Muddyho, účinek, který měl na ženy [byl jasný]. Protože blues, jak víte, vždy byl ženským trhem“.[64]

Vydání a grafy

Na začátku roku 1954 vydala společnost Chess Records „I'm Your Hoochie Cooche Man“ podporovanou „She's So Pretty“, a to jak u standardních desetipalcových 78 ot./min, tak u novějších sedmipalcových 45 ot./min. Brzy se stal největším hitem Watersovy kariéry.[34] Singl vstoupil Plakátovací tabule časopis Rhythm & Blues Records 13. března 1954, a dosáhl čísla tři v žebříčku Juke Box a čísla osm v žebříčku bestsellerů.[5] To zůstalo na žebříčku po dobu 13 týdnů, což z něj dělá doposud nejdelší Watersův rekord v mapování (další dvě písně Waters-Dixon, „Just Make Love to Me (Chci se s tebou jen milovat „) a„ Blízko vás “, obě později také trvaly 13 týdnů).[5]

Šachy zahrnovaly píseň na Watersově prvním albu, kompilaci z roku 1958 To nejlepší z Muddy Waters, ale přetvořil jej „Hoochie Coochie“.[65] Četné pozdější Watersovy oficiální kompilace jej obsahují, jako např Plout na; McKinley Morganfield alias Muddy Waters; Šachová krabička; Jeho nejlepší: 1947 až 1955; The Best of Muddy Waters - The Millennium Collection; Antologie (1947–1972); Hoochie Coochie Man: The Complete Chess Masters, sv. 2: 1952–1958; a The Definitive Collection.[66]Marshallovy šachy zařídil Watersovi předělat píseň pomocí psychedelický rock stylové vybavení pro album z roku 1968 Electric Mud, což byl pokus oslovit nové publikum.[67] V roce 1972 Waters nahrál „unplugged“ ztvárnění písně s Louis Myers na akustickou kytaru a George "Mojo" Buford na nezesílenou harmoniku.[68] Šachy ji vydaly v roce 1994 ve sbírce vzácností Waters One Mile.[68] V roce 1977 se k písni vrátil s původním kytaristou Jimmym Rogersem.[69] Znovu to nahráli pro Jsem připraven, Cena Grammy -výherní album produkované Johnny Winter.[69]

Waters představoval píseň ve svých vystoupeních a bylo vydáno několik živých nahrávek.[66] Jeho uznávaný V Newportu 1960, jedno z prvních živých bluesových alb, obsahuje ztvárnění jeho pozdější kapely se Spannem, Pat Hare, James Cotton, a Francis Clay.[70] Jiná živá alba mají verze, které pokrývají jeho kariéru s různými záložními kapelami. Tyto zahrnují Žije v roce 1958 (zaznamenané v Anglii v roce 1958 u Spanna a Chris Barber je trad jazz kapela, vydána v roce 1993 a znovu vydána jako Spolupráce v roce 1995); Authorized Bootleg: Live at the Fillmore Auditorium - San Francisco Nov 04–06 1966 (vydáno 2009); Ztracené pásky (zaznamenaný 1971, vydaný 1999); Muddy "Mississippi" Waters - Živě (zaznamenaný v roce 1977, vydaný v roce 1979); a Žije v šachovnicovém salonku, Chicago 1981 se členy Rolling Stones (vydáno 2012).[66]

Vliv a uznání

„Tato klasická bluesová fráze by se nakonec dostala do psychiky moderní kultury tím, že by byla uvedena v hudebních žánrech od folku po rock a dokonce i v dětských písních a byla by použita v televizních a rozhlasových reklamách.“

—Bryan Grove, Encyclopedia of the Blues (2005)[45]

„Hoochie Coochie Man“ představuje Watersův přechod záznamu od elektrifikovaného, ​​ale tradičnějšího bluesového stylu z konce 40. let - počátku 50. let k novému chicagskému bluesovému zvuku.[71] Píseň byla důležitá pro Dixonovu kariéru a signalizovala také změnu - Chess se přesvědčil o Dixonově hodnotě jako skladatel a zajistil jeho vztah jako takový se značkou.[72] Waters brzy následoval několik variací na šestnáctibodový stop-time uspořádání napsaný Dixonem.[73][33] Patří mezi ně „Jen se s tebou chci milovat“, “Jsem připraven “a„ Jsem milovník přirozeného původu “.[74] Všechny tyto písně sledují podobné lyrické téma a podle Gioie „pomohly utvářet image Muddyho Watersa jako testosteronového krále blues“.[74]

Bo Diddley upravil podpisový riff písně pro svou píseň z března 1955 "Jsem muž ".[75] Přepracoval to jako figurku se čtyřmi notami, která se opakuje pro celou skladbu bez postupu k dalším akordům.[75] Hudební kritik a spisovatel Mládě Koda nazývá to „nejznámějším bluesovým lízáním na světě“.[75] Waters, aby toho nebylo málo, odpověděl o dva měsíce později an odpovědět píseň na „Jsem muž“ s názvem „Mannish Boy ".[76] „Bo Diddley, sledoval mě svým rytmem, když vytvořil„ Jsem muž “. To je z„ Hoochie Coochie Man “. Pak jsem se do toho pustil s „Mannish Boy“ a vyhnal jsem mu ho z cesty, “vzpomínal Waters.[77] Waters zdůrazňuje původ písně Bo Diddleye a drží se původní původní osmičkové věty z „Hoochie Coochie Man“ a obsahuje některé odkazy na hoodoo.[78]

Podle Palmera skladatelé přizpůsobili frázi jiným umělcům a byla „brzy vstřebána do lingua franca blues, jazzu a rokenrolu ".[32] V roce 1955, skladatelé Jerry Leiber a Mike Stoller použil riff pro "Nepokoje v buňce číslo 9 "[32] (později přepracován Beach Boys tak jako "Demonstrační čas studenta „) a„ Zarámováno “pro skupinu R&B Robins. "Problémy “, další Leiber a Stoller skladba, která používá riff, byla zpívána Elvis Presley v hudebním dramatickém filmu z roku 1958 Král kreolský. Americký skladatel Elmer Bernstein citoval postavu v jiném filmu, Muž se zlatou paží,[32] který obdržel nominaci na Cena Akademie za nejlepší originální skóre v roce 1955. Dixon poznamenal: „Cítili jsme, že to byl velký úspěch pro jednu z těchto bluesových frází, které byly použity ve filmu.“[32]

Protože mnoho umělců to nahrávalo v různých stylech, „Hoochie Coochie Man“ se stal bluesovým standardem.[12][45] Janovitz popisuje píseň jako „zásadní kus chicagského elektrického blues, který spojuje Delta s rock & roll“.[33] Rockoví hudebníci jsou mezi mnoha, kteří to interpretovali.[45] V roce 1984 byl uveden do Watersova originálu "Jsem tvůj Hoochie Coochie Man" Blues Foundation Síň slávy. Nadace poznamenala, že „Kromě nesčetných verzí chicagských bluesových umělců tuto píseň nahráli i tak různí umělci jako Jimi Hendrix, Chuck Berry a jazzový varhaník Jimmy Smith“[79] ke kterému Grove dodává B.B. King, Buddy Guy, John P. Hammond, Allman Brothers Band, a Eric Clapton.[45][i] A Cena Síně slávy Grammy následovala v roce 1998, která „ctí nahrávky trvalého kvalitativního nebo historického významu“.[82] The Rock and Roll Hall of Fame Seznam „500 písní, které formovaly rock and roll“ uznává vliv písně na rock.[83] Zástupci hudebního průmyslu a tisku hlasovali pro číslo 226 Valící se kámen seznam časopisu „500 největších písní všech dob ".[84] V roce 2004 Národní rada pro uchování záznamů, poradci USA Knihovna Kongresu, vybral pro uchování v Národní registr záznamů a vzal na vědomí příspěvky členů kapely.[85]

Poznámky

Poznámky pod čarou

  1. ^ Ačkoli původní singl Chess uvádí skladatele jako „M. Watersa“, vydává znovu Willieho Dixona.[2] BMI ukazuje skladatele / skladatele jako Willie Dixon.„Jsem váš Hoochie Cooche Man (právní titul) - BMI Work # 668840“. BMI. Archivovány od originál 9. září 2014. Citováno 9. září 2014.
  2. ^ Některé z Chessových singlů se také zobrazují jako „Jsem tvůj Hoochie Kooche Man“;[3] původní šachy z roku 1958 To nejlepší z Muddy Waters uvádí jako „Hoochie Coochie“. 30. ledna 1954, reklama v Plakátovací tabule použitý „Hoochy Coochy Man“.[1]
  3. ^ V červnu 1953, sedm měsíců před „Hoochie Coochie Man“, Junior Wells nahrál Williamsonův „Hoodoo Hoodoo“ jako chicagský bluesový singl s Elmore James s názvem "Hoodoo Man Blues" a znovu v roce 1965 pro jeho Hoodoo Man Blues album.[12]
  4. ^ Waters vysvětlil: „Kdyby něco jako mojo bylo dobré, museli byste jít dolů do Louisiany, abyste ho našli. Kde jsme byli, v Deltě, nemohli nic udělat,“ Já nemysli. A není možné, abych na tebe potřásl prstem a přinutil tě štěkat jako pes, nebo aby z tebe vyskočily žáby a hady. Býkhovno. V žádném případě".[13]
  5. ^ v Jazyk Blues: Od Alcorub po Zuzu, Debra Devi nabízí alternativní definici hoochie coochie tanečnice jako striptérka a hoochie coochie muže jako pasáka.[27]
  6. ^ Podle Watersa ho Dixon následoval na toaletu, aby mu poslechl píseň.[29] Ve své autobiografii Dixon napsal, že nechal Watersovi získat jeho kytaru a oni zkoušeli píseň před toaletou u dveří, zatímco patroni přicházeli a odcházeli.[30]
  7. ^ Záznam předcházel použití metronomické zařízení, například a klikněte na stopu, nahrávacími studii.
  8. ^ Použití „I“ je chmýří z Watersovy strany; Dixonova lyrika zní: „Přišel jsi chlapeček.“[35]
  9. ^ Když anglický bluesový zpěvák Dlouhý John Baldry převzal Cyril Davies „All Stars, přejmenoval je na„ Long John Baldry and the Hoochie Coochie Men “, jako vědomou paralelu k Valící se kameny „použití jiné písničky Muddy Waters“.[80] Skupina trvala asi rok a produkovala jedno album, Long John's Blues, který také obsahoval verzi písně.[81]

Citace

  1. ^ A b Billboard 1954, str. 47.
  2. ^ A b C Palmer 1989, str. 28.
  3. ^ A b C Wight & Rothwell 1991, str. 40.
  4. ^ A b Palmer 1981, str. 166.
  5. ^ A b C d Whitburn 1988, str. 435.
  6. ^ Wight & Rothwell 1991, str. 37.
  7. ^ Palmer 1989, s. 16–17.
  8. ^ Palmer 1981, str. 158.
  9. ^ Palmer 1981, str. 98–99.
  10. ^ Gioia 2008, str. 218–219.
  11. ^ A b Palmer 1981, str. 99.
  12. ^ A b C Herzhaft 1992, str. 452.
  13. ^ Palmer 1981, str. 97.
  14. ^ Palmer 1981, s. 97–98.
  15. ^ Dixon & Snowden 1989, str. 58–59.
  16. ^ Dixon & Snowden 1989, str. 81.
  17. ^ A b C Dixon & Snowden 1989, str. 83.
  18. ^ Snowden 1993, str. 12.
  19. ^ Dixon & Snowden 1989, str. 86.
  20. ^ Whitburn 1988, str. 52.
  21. ^ A b C d E F Inaba 2011, str. 81.
  22. ^ Wilmeth 1981, str. 63.
  23. ^ Cohen 1993, str. 126.
  24. ^ Stencell 1999, str. 4.
  25. ^ Stencell 1999, str. 5–7.
  26. ^ Blecha 2004, str. 19.
  27. ^ Devi, str. 131.
  28. ^ A b C d Dixon & Snowden 1989, str. 84.
  29. ^ A b Gordon 2002, str. 123.
  30. ^ Dixon & Snowden 1989, str. 123.
  31. ^ A b Dixon & Snowden 1989, str. 85.
  32. ^ A b C d E F G h i Palmer 1981, str. 167.
  33. ^ A b C d Janovitz, Bill. „Muddy Waters: (I'm Your) Hoochie Coochie Man - Song Review“. Veškerá muzika. Citováno 16. srpna 2014.
  34. ^ A b C d E F Campbell 2011, str. 166.
  35. ^ A b Inaba 2011, str. 87.
  36. ^ Inaba 2011, str. 87–88.
  37. ^ A b C Boone 2003, str. 72.
  38. ^ Inaba, str. 79–90.
  39. ^ A b Boone 2003, str. 73.
  40. ^ Boone 2003, str. 74.
  41. ^ Hal Leonard 1995, str. 112.
  42. ^ Hal Leonard 1995, str. 112–113.
  43. ^ A b Filene 2000, str. 100.
  44. ^ A b Inaba 2011, str. 82.
  45. ^ A b C d E F Grove 2005, str. 454.
  46. ^ A b C Campbell 2007, str. 80.
  47. ^ Gordon 2002, str. 124.
  48. ^ Gillett 1972, str. 160.
  49. ^ A b Palmer 1981, str. 168.
  50. ^ Filene 2000, str. 101–102.
  51. ^ Filene 2000, str. 101.
  52. ^ A b Dixon & Snowden 1989, str. 6.
  53. ^ Dixon & Snowden 1989, str. 84–85.
  54. ^ Inaba 2011, str. 85–86.
  55. ^ Dixon & Snowden, str. 6.
  56. ^ A b C d Filene 2000, str. 102.
  57. ^ Dixon & Snowden 1989, str. 7.
  58. ^ Filene 2000, s. 102–103.
  59. ^ Dixon & Snowden 1989, str. 87.
  60. ^ Filene 2000, str. 100–101.
  61. ^ Wald 2004, str. 177.
  62. ^ Gioia 2008, str. 219–220.
  63. ^ Gioia 2008, str. 220.
  64. ^ Inaba 2011, str. 80.
  65. ^ Palmer 1989, str. 26.
  66. ^ A b C "Muddy Waters: Hoochie Coochie Man - objeví se na". Veškerá muzika. Citováno 3. září 2014.
  67. ^ Gordon 2002, str. 205–206.
  68. ^ A b Aldin 1994, str. 21.
  69. ^ A b Gordon, reverend Keith A. „Muddy Waters: Jsem připraven - recenze alba“. Veškerá muzika. Citováno 20. listopadu 2014.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  70. ^ Dahl 1996, str. 269.
  71. ^ Filene 2000, str. 99.
  72. ^ Eder 1996, str. 72.
  73. ^ Inaba 2011, str. 89.
  74. ^ A b Gioia 2008, str. 222.
  75. ^ A b C Koda, mládě. "Bo Diddley: Jsem muž". Veškerá muzika. Citováno 3. září 2013.
  76. ^ Herzhaft 1992, str. 454.
  77. ^ Gordon 2002, str. 142.
  78. ^ Janovitz, Bill. „Muddy Waters: Mannish Boy - Song Review“. Veškerá muzika. Citováno 3. září 2014.
  79. ^ Blues Foundation (10. listopadu 2016). „Síň slávy indukovaných v roce 1984: Jsem tvůj Hoochie Coochie Man - Muddy Waters (Chess, 1954)“. The Blues Foundation. Citováno 9. února 2017.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  80. ^ Myers 2007, str. 67.
  81. ^ Myers 2007, s. 72–73.
  82. ^ „Ceny Grammy Hall of Fame Awards - minulí příjemci“. Grammy.org. 1998. Archivováno od originál 7. července 2015. Citováno 10. ledna 2011.
  83. ^ „500 písní, které formovaly rock and roll“. Rock and Roll Hall of Fame. 1995. Archivovány od originál 2. května 2007. Citováno 10. ledna 2011.
  84. ^ „500 největších písní všech dob“. Valící se kámen (963). 9. prosince 2004. Citováno 10. ledna 2011.
  85. ^ „Kompletní výpis národního záznamového registru“. NÁS. Knihovna Kongresu. Citováno 11. června 2014.

Reference