Dějiny knihoven v Latinské Americe - History of libraries in Latin America

The historie knihoven v Latinské Americe pochází z doby před dobytím kontinentu Španělskem. Ačkoli domorodé národy Mexika, Střední Ameriky a Jižní Amerika vyvinula psaný jazyk a v některých případech vytvořila vlastní knihovny a vlastní depozitáře, historie knihoven kontinentu se obvykle zaměřuje na instituce po dobytí. Tento článek pojednává o historii knihoven v Latinské Americe.

Mexiko a Střední Amerika

Pre-dobytí

The Aztékové, Maya, Mixtec, Olmec, Purépecha, a Zapotecs před španělským dobytím všichni vyvinuli psaný jazyk.[1] Je důležité si uvědomit, že ačkoli četné kultury v regionu vyvinuly psací systémy, pouze Mayové vyvinuli fonetický jazyk.[1] Ačkoli bylo použito mnoho typů psacích ploch, jako je kámen, kost, kov a keramika, nejznámějšími dochovanými artefakty jsou kodexy. Stejně jako v jiných regionech byly kodexy vyráběny z dlouhých pásů materiálu složených do tvaru akordeonu; v této oblasti byla jako papír použita kůra z amátového stromu, vlákna agáve a / nebo zvířecí kůže a kodexy byly chráněny dřevěnými kryty.[2] Nahuatlské kodexy (obsahující díla Aztéků, Mayů a Mixteků, kromě jiných kmenů v jazykové rodině Nahua), jsou nejznámější z nich.[1] Kodexy byly použity k zaznamenání různých typů informací, včetně astronomických znalostí, náboženských kalendářů, genealogií vládnoucích rodin, kartografie a sbírky poct.[3] Chrámy a školy byly prvními „knihovnami“ v regionu, protože právě zde byly kodexy uloženy a použity jako vzdělávací materiály.[3]

Mayské knihovny

Během zlatého období Mayská civilizace také volal Klasické období (250 nl - 900 nl) se věřilo, že Mayové mají velké knihovny plné knih.[4] Na konci klasického období Mayů se předpokládá, že v mayských knihovnách byly uloženy tisíce knih napsaných na kůrovém papíru nebo jelení kůži.[5] Tyto knihovny obsahovaly kodexy které pokrývaly důležité předměty, jako je genealogie, astronomie, rituály, informace o rostlinách a zvířatech, lékařské znalosti a historie.[6]

Aztécký/Mexica ' Evidence

Říkalo se, že aztécké město Tenochtitlán se stalo tak „nádherným městem, které podle záznamů oslnilo Španěly“.[7] The Aztékové měl vyspělou prosperující civilizaci. I když se spekuluje, že Aztékové měli knihovny, není známo mnoho o tom, kde si Aztékové ve skutečnosti uchovávali své záznamy.[8] Díky přežívajícím kodexům a účtům Španělů je známo, že Aztéci vedli záznamy o aspektech života, včetně událostí, genealogických dějin, postupů, matematiky, vlastnictví půdy, map a občanských a trestních zákonů.[9] Ve skutečnosti v době dobytí Aztékové právě začali kodifikovat své [obvyklé] zákony do formálnější písemné podoby. “[10] Aztékové shromažďovali informace ve formě glyfů nebo obrázků a obrázků na knihách (tzv amoxtli v jazyce Nahuatl).[11] The Aztécké kodexy, v souladu s ostatními Střední Amerika kodexy, byly složeny do stylu „screenfold“ a ohraničeny tak, aby si čtenáři mohli prohlížet mnoho stránek najednou.[6] Ohraničené knihy byly vyrobeny z rostlin z jelení kůže a agáve.[9] Ačkoli Aztékové vedli záznamy o některých knihách, které Aztékové vlastnili, byly ve skutečnosti „předpojatou aztéckou verzí historie“.[9] „Aztékové se dříve pokoušeli vymazat mayskou kulturu a tradice“, aby byli považováni za dominantní říši.[9] Ačkoli není mnoho co sdílet o tom, kde přesně si Aztéci uchovávali své knihy, ať už to bylo v jedné velké knihovně nebo v několika skladovacích prostorách, před příchodem dobyvatelů se ve Střední Americe používaly „stovky domorodých knih“.[6]

Po dobytí 1600

Španělský příjezd bohužel znamenal, že již existující mezoamerické knihy a knihovny byly zničeny dobyvateli a misionáři.[3] Po roce 1521 přežilo pouze 15 kodexů; mezi ně patří Kodex Borgia, Kodex Vatikán B. a Kodex Tro-Cortesiano.[3] Kodexy však pomalu vymíraly; Nadále se vytvářely kodexy ve španělském, dvojjazyčném a domorodém jazyce, přičemž seznam materiálů se měnil tak, aby zahrnoval papír a předměty zaměřené na křesťanské náboženství a poctu koloniálním správcům.[3] Jedním z takových příkladů je Codex Mendoza; obsahuje etnografii Aztéků s komentářem španělských kněží a byla vytvořena v roce 1541 jako dárek pro Charles V Španělska.[12] První Mexičan tiskařský lis byla založena v roce 1539 Juanem Pablosem[13] První kniha vydaná na západní polokouli byla Doctrina breve, napsáno Juan de Zumárraga, první mexický arcibiskup.[14] To bylo vytištěno v Tenochtitlán, který se dnes nazývá Mexico City, v roce 1539.[14] Kvůli nedostatku rozšířené španělské gramotnosti byla většina tištěných předmětů uložena v knihovně univerzity v Mexico City nebo v soukromých knihovnách duchovenstva, šlechticů a vládních úředníků.[15] V roce 1646 nejstarší veřejná knihovna v Americe, Biblioteca Palafoxiana, byla založena v mexickém státě Puebla.[16] Narozen v roce 1648, Sor Juana Inés de la Cruz byl jedním z intelektuálů v Mexiku na konci 17. století.[17] Karmelitánka používala knihovnu o objemu 4 000 svazků zřízenou jejím dědečkem k dalšímu vzdělávání; korespondovala se sirem Isaacem Newtonem a byla také známá svými dovednostmi v poezii.[18] Sor Juana se bohužel v roce 1690 zapletl do boje s církevní politikou; i když vášnivě bránila právo žen na vzdělání, v roce 1691 jí byl zakázán psaní a její knihovna, o čtyři roky později zemřela.[19]

Jižní Amerika

Andy

Pre-dobytí

The Incká říše vyvinul komplexní systém uzlů zvaný quipu, který se používal k zaznamenávání informací; zda by to mohlo být považováno za systém psaní a sbírky quipu knihovny, je diskutován.[1]

Post-dobytí

Stejně jako v Mexiku a Střední Americe se do And dostalo tisku pomalu. Quito, Ekvádor, získal svůj první španělský tisk v roce 1760.[13] Stejně jako u ostatních kolonií v Mexiku a Střední Americe se mnoho tištěných materiálů dostalo do knihovny univerzity v Limě.[15]

Brazílie

Post-dobytí

Před polovinou 18. století byl v Brazílii přísně zakázán tisk kvůli jejímu postavení zemědělské kolonie.[20]

Biblioteca Nacional byla založena v roce 1810 portugalskou královskou rodinou; sbírka zůstala v zemi po podmínkách smlouvy, která umožňovala návrat královské rodiny.[21] Knihovna je jednou z největších v Americe s více než 9 miliony položek ve sbírce.[22] Biblioteca Nacional uspořádala první kurzy knihovnictví v Jižní Americe a byla průkopníkem modernizace.[23]

Reference

  1. ^ A b C d Roldan Vera, Eugenia (2013). "Historie knihy v Latinské Americe (včetně Inků a Aztéků)". V Suarez, Michael; Woudhuysen, H. R. (eds.). Kniha: Globální historie (1. vyd.). Oxford: Oxford University Press. str. 656. ISBN  978-0-19-967941-6.
  2. ^ Roldan Vera, Eugenia (2013). "Historie knihy v Latinské Americe (včetně Inků a Aztéků)". V Suarez, Michael; Woudhuysen, H. R. (eds.). Kniha: Globální historie (1. vyd.). Oxford: Oxford University Press. str. 656–670. ISBN  978-0-19-967941-6.
  3. ^ A b C d E Roldan Vera, Eugenia (2013). "Historie knihy v Latinské Americe (včetně Inků a Aztéků)". V Suarez, Michael; Woudhuysen, H. R. (eds.). Kniha: Globální historie (1. vyd.). Oxford: Oxford University Press. str. 657. ISBN  978-0-19-967941-6.
  4. ^ Phillips, Charles. Ilustrovaná encyklopedie Aztéků a Mayů: největší civilizace starověké Střední Ameriky s 1000 fotografiemi, malbami a mapami. Jones, David M. London. str. 486. ISBN  978-1-78214-340-6. OCLC  1005933447.
  5. ^ Fischer, Steven R. (2001). Historie psaní. London: Reaktion Books. str. 228. ISBN  978-1-86189-588-2. OCLC  438712074.
  6. ^ A b C Lyons, Martyn (2011). Knihy: živá historie. Londýn: Temže a Hudson. str. 84. ISBN  978-0-500-29115-3. OCLC  857089276.
  7. ^ "Cortés and the Aztecs - Exploring the Early Americas | Exhibitions - Library of Congress". www.loc.gov. 2007-12-12. Citováno 2020-04-20.
  8. ^ „Základní aztécká fakta: KNIHY AZTEC“. www.mexicolore.co.uk. Citováno 2020-04-20.
  9. ^ A b C d Murray, Stuart, 1948- (2009). Knihovna: ilustrovaná historie. New York, NY: Skyhorse Pub. str. 136. ISBN  978-1-60239-706-4. OCLC  277203534.CS1 maint: více jmen: seznam autorů (odkaz)
  10. ^ Speciální kolekce. „Tarlton Law Library: Exponát - aztécké a mayské právo: aztécký právní systém a prameny práva“. tarlton.law.utexas.edu. Citováno 2020-04-20.
  11. ^ Lyons, Martyn (2013). Knihy: Živá historie. London: Thames & Hudson. str. 84. ISBN  978-0-500-29115-3. OCLC  857089276.
  12. ^ Lyons, Martyn (2011). Knihy: Živá historie (2. vyd.). Los Angeles: Publikace Getty. str. 86. ISBN  978-1-60606-083-4.
  13. ^ A b Roldan Vera, Eugenia (2013). "Historie knihy v Latinské Americe (včetně Inků a Aztéků)". V Suarez, Michael; Woudhuysen, H. R. (eds.). Kniha: Globální historie (1. vyd.). Oxford: Oxford University Press. str. 660. ISBN  978-0-19-967941-6.
  14. ^ A b Murray, Stuart (2009). Knihovna: Ilustrovaná historie. Skyhorse Publishing. str. 136.
  15. ^ A b Roldan Vera, Eugenia (2013). "Historie knihy v Latinské Americe (včetně Inků a Aztéků)". V Suarez, Michael; Woudhuysen, H. R. (eds.). Kniha: Globální historie (1. vyd.). Oxford: Oxford University Press. str. 661. ISBN  978-0-19-967941-6.
  16. ^ "Biblioteca Palafoxiana" (PDF). UNESCO Biblioteca Palafoxiana.
  17. ^ Murray, Stuart (2009). Knihovna: Ilustrovaná historie. Skyhorse Publishing. str. 138. ISBN  9781616084530.
  18. ^ Murray, Stuart (2009). Knihovna: Ilustrovaná historie (1. vyd.). New York: Skyhorse Publishing. str.139. ISBN  978-1-60239-706-4.
  19. ^ Murray, Stuart (2009). Knihovna: Ilustrovaná historie (1. vyd.). New York: Skyhorse Publishing. str.140. ISBN  978-1-60239-706-4.
  20. ^ Roldan Vera, Eugenia (2013). "Historie knihy v Latinské Americe (včetně Inků a Aztéků)". V Suarez, Michael; Woudhuysen, H. R. (eds.). Kniha: Globální historie (1. vyd.). Oxford: Oxford University Press. str. 659. ISBN  978-0-19-967941-6.
  21. ^ Murray, Stuart (2009). Knihovna: Ilustrovaná historie (1. vyd.). New York: Skyhorse Publishing. str.276–277. ISBN  978-1-60239-706-4.
  22. ^ Murray, Stuart (2009). Knihovna: Ilustrovaná historie (1. vyd.). New York: Skyhorse Publishing. str.276. ISBN  978-1-60239-706-4.
  23. ^ Murray, Stuart (2009). Knihovna: Ilustrovaná historie (1. vyd.). New York: Skyhorse Publishing. str.277. ISBN  978-1-60239-706-4.