Harthama ibn Ayan - Harthama ibn Ayan - Wikipedia

Harthama ibn A'yan (arabština: هرثمة بن أعين; zemřel 8. června 816) byl a Khurasan -rozený generál a guvernér raných Abbasid Caliphate, sloužící pod kalify al-Hadi, Harun al-Rashid a al-Ma'mun. On hrál důležitou roli ve vítězství al-Ma'mun v Abbásovská občanská válka, ale byl popraven na jeho rozkaz, když protestoval proti moci Sahlid rodina, která dominovala jeho soudu.

Životopis

Rodák z Balch, Harthama byl mawla z Banu Dabba kmen.^[1] Poprvé se objevil za vlády druhého Abbasida Kalifa, al-Mansur (vládl 754–775), jako jeden z příznivců abbásovského prince a zjevný dědic Isa ibn Musa. Isa byl donucen vzdát se svého nároku na trůn ve prospěch syna Al-Mansura, al-Mahdí (r. 775–785), kterého nechal přivést Harthama Bagdád v řetězech a po celou dobu jeho vlády ho zatýkali.^[2][3]

Pod synem a nástupcem al-Mahdího al-Hadi (r. 785–786) byl však propuštěn a stal se prominentním jako jeden z nejbližších kalifových poradců. Na jednom místě prý doporučil, aby kalif popravil svého mladšího bratra a dědice, budoucího kalifa Harun al-Rashid (r. 786–809) otevřít cestu následnictví vlastních synů al-Hadiho, ale tento plán byl zmařen zásahem kalifovy matky, al-Khayzuran. Když však al-Hadi zemřel, byl to sám Harthama, kdo Haruna propuštěl z vězení.^[2]

Nadále si užíval privilegovaného postavení a vysokého úřadu i pod Harunem, kde působil jako guvernér Palestina, Egypt, Mosul a pak Ifriqiya,^[3] před převzetím velení kalifální stráže (haras) pod dohledem Harunových důvěryhodných vezír, Ja'far ibn Yahya the Barmakid. Z tohoto postu hrál roli při pádu Barmakidů v roce 803 a prosadil se jako jeden z vyšších vojenských vůdců chalífátu.^[2][3] Vedl také dva letní nájezdy Malá Asie proti Byzantinci.^[3] Když rozsáhlá vzpoura Rafi ibn al-Layth vypukl v Khurasanu v letech 805–806 a místní guvernér, Ali ibn Isa ibn Mahan, se ukázal jako neschopný potlačit to, al-Rashid poslal Harthama, aby ho nahradil, následovat sebe krátce poté, v roce 808.^[2][4]

Harthama byl uvnitř Samarkand když al-Rashid zemřel v Tus v březnu 809 a poté zůstal na východě.^[2] Následně hodil svůj los s al-Ma'mun (r. 813–833) v občanská válka proti al-Amin (r. 809–813) a byl spolu s Tahir ibn Husayn jeden ze dvou velitelů armády al-Ma'mun během rozhodující celoroční obléhání Bagdádu v letech 812–813. Během obléhání vedl útok z východu, zatímco Tahir velil ze západu. V závěrečné fázi obléhání se Harthama neúspěšně pokusil zajistit kapitulaci a život al-Amina vysláním člunu, který ho převezl přes Tigris. Loď se však převrátila a Tahirovi muži byli al-Amina zajati a popraveni.^[2][5]

Harthama zůstal uvnitř Irák poté hrál hlavní roli při porážce pro-Alid vzpoura z Abu 'l-Saraya al-Sirri v roce 815.^[2][3][6] Brzy poté, co byl jmenován guvernérem Arábie a Sýrie, ale místo toho se Harthama místo svého nástupu vydal na východ s úmyslem ocenit al-Ma'muna, který zůstal v Merv, o skutečné situaci v Iráku, a zejména o nelibosti způsobené vládní nadvládou skupinou Khurasanis kolem vezíra al-Ma'muna, al-Fadl ibn Sahl. Al-Fadl a jeho podporovatelé však byli schopni obrátit al-Ma'mun proti Harthamovi, který byl uvězněn a popraven v červnu 816.^[2][3][7] V reakci na zprávy o jeho popravě byl Harthamův syn Hatim, guvernér Arminiya, vedl vzpouru, kterou však přerušila jeho vlastní smrt.^[2][3] Další syn, A'yan, guvernér Sistan ca. 820, je také známý, a jeho potomci prostřednictvím Hatima pokračovali v obsazení vysokých úřadů až do 9. století.^[8]

Reference

Zdroje

• Babizna, Patricie (1980). Otroci na koních: vývoj islámského řádu. Cambridge: Cambridge University Press. ISBN  0-521-52940-9.
• Kennedy, Hugh N. (2004). Prorok a věk chalífátů: Islámský Blízký východ od 6. do 11. století (Druhé vydání.). Harlow, Velká Británie: Pearson Education Ltd. ISBN  0-582-40525-4.
• Pellat, Ch. (1971). „Hart̲h̲ama b. Aʿyan“. v Lewis, B.; Ménage, V. L.; Pellat, Ch. & Schacht, J. (eds.). Encyklopedie islámu, nové vydání, svazek III: H – Iram. Leiden: E. J. Brill. str. 231. OCLC  495469525.
• Rekaya, M. (1991). „al- Maʾmūn b. Hārūn al-Ras̲h̲īd“. v Bosworth, C. E.; van Donzel, E. & Pellat, Ch. (eds.). The Encyclopaedia of Islam, New Edition, Volume VI: Mahk – Mid. Leiden: E. J. Brill. 331–339. ISBN  978-90-04-08112-3.