Gutierre Rodríguez de Castro - Gutierre Rodríguez de Castro - Wikipedia
Gutierre Rodríguez de Castro | |
---|---|
![]() | |
narozený | 40. léta |
Zemřel | C. 1195 |
Vznešená rodina | House of Castro |
Otec | Rodrigo Fernández de Castro |
Matka | Elo Álvarez |
Gutierre Rodríguez de Castro také známý jako Gutierre Ruiz de Castro a přezdíval el Escalabrado (zemřel C. 1195) byl Kastilský šlechtic, člen House of Castro jako syn Rodrigo Fernández de Castro a jeho manželka Elo Álvarez,[1] dcera Álvar Fáñez a jeho manželka Starosta Pérez, dcera hraběte Pedro Ansúrez.[2]
Život
Král Alfonso VII z Leónu jmenoval Gutierrova strýce z otcovy strany, Gutierre Fernández de Castro, opatrovník a vychovatel jeho syna, Infante Sancho, budoucí král Sancho III Kastilie. Bylo to během krize regentství, kterou vykonával Manrique Pérez de Lara ten Gutierre se svými bratry, Fernando, Pedro a Álvaro opuštěná Kastilie[3] vzhledem k jejich rozdílům s členy Dům Lary a hledali útočiště v Království León sloužit králi Ferdinand II, kde byli čtyři bratři jmenováni do příslušných funkcí.[4] Gutierre se objevuje v letech 1180 až 1186 a řídí několik míst jako tenente během různých období. První z nich byl Benavente v roce 1180, v 1182 několika regionech v Galicie v oblasti Toroño a Lemos a Černá Hora stejně jako Villalpando v Zamoře, Asturie a Extremadura.[5][6] Jeho přítomnost je doložena několika královskými listinami od roku 1186 do roku 1190 Kastilie v curia regis krále Alfonso VIII.[7]
Objevuje se potvrzením mnoha listin u soudu a mnoha darů a dalších rodinných transakcí. Bratři Castrovi potvrdili dar daru Klášter Santa María de Retuerta vyrobeno v roce 1153 jejich matkou Elo a jejím druhým manželem Count Ramiro Froilaz .[8] En 1165, Gutierre a jeho bratr Pedro se souhlasem ostatních bratrů, Fernanda, Álvara a Sanchy, [9] darovali výše zmíněnému klášteru majetek, který sdíleli ve Villam Novam v údolí řeky Řeka Esgueva.[10] Dne 29. března, v letech 1188 až 1218, daroval Gutierre s manželkou Elvirou a čtyřmi z jejich pěti dětí Fernandem, Garcíou, Pedrem a Sanchou společně s dětmi z prvního manželství jejich matky klášter San Félix de Incio se všemi jeho panství do Hospitallers.[11] V březnu 1181 hraběnka Sancha Fernández de Traba, dcera Fernando Pérez de Traba, se svými dvěma dětmi, Vermudo a Rodrigo Álvarez dal Gutierrovi, jeho manželce Elviře a synovi Álvaru nějakou půdu v Lemosu.[12] V roce 1195 je Gutierre doložen v klášteře Retuerta se svými synovci Fernandem a Elo Álvarezem, dětmi jeho sestry Sanchy Rodríguez a jejího manžela Álvara Rodríguez de Guzmán.[13]
Manželství a problém
Mezi 18. zářím 1172 a 12. červencem následujícího roku se oženil s Elvirou Osorio, dcerou hraběte Osorio Martínez a Teresa Fernández de Villalobos, vdova po galicijském magnátovi Nuño Fernández, se kterou měla dvě děti: Munio a Urraca Núñez.[14] Ve své závěti požádala Elvira, aby byla pohřbena v té kapli v klášteře Sahagún poblíž své babičky z matčiny strany Elvira Alfónsez, nelegitimní dcera krále Alfonso VI z Leónu a jeho paní Jimena Muñoz.[15][14][16] Gutierre a Elvira byli rodiči:
- Fernán Gutiérrez de Castro (zemřel C. 1230) ženatý s Milia Íñiguez de Mendoza,[A] byl alférez skutečné y Mayordomo starosta. Vládl nejprve několika městům v Tierra de Campos a později byl hlavním nájemcem zemí, které jeho otec ovládal v Haliči. Toto manželství vedlo k galicijské větvi rodu Castro. Jeden z jejich synů byl Esteban Fernández de Castro.[18][19]
- García Gutiérrez de Castro[18][14]
- Pedro Gutiérrez de Castro (zemřel po roce 1218), Mayordomo krále Aragon, tenente z Hrad Algoso a Castrotorafe a od roku 1213 starosta mayordomo krále Leónu.[18][14]
- Álvaro Gutiérrez de Castro (zemřel C. 1213), starosta mayského krále Leónu v roce 1211 a guvernér města Aliste, Castrotorafe a Villafáfila, se objeví naposledy v listině ze dne 8. července 1213.[18]
- Sancha Gutiérrez de Castro[14] (zemřela po roce 1220), manželka Suero Téllez de Meneses,[18] syn Tello Pérez de Meneses a jeho manželka Gontrodo García. Jsou předky Téllez de Meneses z Toleda.[3]
Poznámky
- ^ Milia byla dcerou Íñiga Lópeze de Mendozy a Marie Garciové. Její sestra Inés byla jednou z milenek krále Alfonsa IX. Z Leónu, s nímž měla dceru Urraca Alfonso, provdanou za Lope Díaz II de Haro.[17]
Reference
- ^ Torres Sevilla-Quiñones de León 1999, str. 94.
- ^ Torres Sevilla-Quiñones de León 1999, str. 356.
- ^ A b Sánchez de Mora 2003, str. 165.
- ^ Torres Sevilla-Quiñones de León 1999, str. 90-92.
- ^ Salazar y Acha 1991, str. 43.
- ^ Torres Sevilla-Quiñones de León 1999, str. 92.
- ^ Torres Sevilla-Quiñones de León 1999, Poznámka 297, strana 92.
- ^ Antón y Casaseca 1942, Doc. 9, s. 259–260.
- ^ Sánchez de Mora 2003, str. 203, n. 412.
- ^ Antón y Casaseca 1942, Doc. 4, 259–260, doc. 4.
- ^ García Tato 2004, s. 148–149, doc. 46.
- ^ Domínguez Casal 2004, Doc. 89.
- ^ Antón y Casaseca 1942, Doc. 22 s. 279.
- ^ A b C d E Torres Sevilla-Quiñones de León 1999, str. 152.
- ^ Salazar y Acha 1991, str. 43–44.
- ^ Canal Sánchez-Pagín 1988, s. 18–19 a 24.
- ^ Calderón Medina 2011, s. 262–263.
- ^ A b C d E Salazar y Acha 1991, str. 44.
- ^ Torres Sevilla-Quiñones de León 1999, s. 94 a 152.
Bibliografie
- Antón y Casaseca, Francisco (1942). Monasterios medievales de la provincia de Valladolid (ve španělštině). Valladolid: Librería Santarén. OCLC 8907165.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Canal Sánchez-Pagín, José M. (1988). „El conde Osorio y los marqueses de Astorga“. Astorica: revista de estudios, documentación, creación y divulgación de temas astorganos (ve španělštině) (7): 11–32. ISSN 0212-6141.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Calderón Medina, Inés (2011). „Las otras mujeres del rey: El concubinato regio en el reino de León (1157- 1230)“. Seminário Medieval 2009–2011 (PDF) (ve španělštině). Koordinátoři: Ferreira, María do Rosário; Laranjinha, Ana Sofia; Ribeiro Miranda, José Carlos. Porto: Instituto de Filosofía da Faculdade de Letras da Universidade do Porto. 255–289. ISBN 9789898459145.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Domínguez Casal, María Mercedes (2004). „Colección documental do Mosteiro de Santa María de Meira“. CODOLGA: Corpus Documentale Latinum Gallaeciae (ve španělštině). Santiago de Compostela: Centro Ramón Piñeiro para investigación en humanidades (1). ISSN 1887-5602.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- García Tato, Isidro (2004). Las encomiendas gallegas de la Orden Militar de San Juan de Jerusalén. Estudio y edición documental (ve španělštině). Sv. I. Santiago de Compostela: CSIC, Xunta de Galicia, Instituto de Estudios Gallegos «Padre Sarmiento». ISBN 8400082508.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Salazar y Acha, Jaime de (1991). „El linaje castellano de Castro en el siglo XII: Consideraciones e hipótesis sobre su origen“. Anales de la Real Academia Matritense de Heráldica (ve španělštině) (1): 33–68. ISSN 1133-1240.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Sánchez de Mora, Antonio (2003). „La nobleza castellana en la plena Edad Media: el linaje de Lara. Doktorská práce. Universidad de Sevilla“ (ve španělštině). Citovat deník vyžaduje
| deník =
(Pomoc)CS1 maint: ref = harv (odkaz) - Torres Sevilla-Quiñones de León, Margarita Cecilia (1999). Linajes nobiliarios de León y Castilla: Siglos IX-XIII (ve španělštině). Salamanca: Junta de Castilla y León, Consejería de educación y cultura. ISBN 84-7846-781-5.CS1 maint: ref = harv (odkaz)