Tello Pérez de Meneses - Tello Pérez de Meneses

Pohled na Meneses z Montealegre

Tello Pérez de Meneses (zemřel C. 1200) byl a Kastilský magnát a vojenský vůdce za vlády krále Alfonso VIII Kastilie, a předchůdce Téllez de Meneses, prominentní šlechtické linie, jejíž potomci zahrnují několik královských členů, jako je královna María de Molina, Pravnučka Tello, a Leonor Telles de Meneses, královna choť z Portugalsko. Tello se účastnilo několika vojenských tažení během Rekonquista a následující Repoblación, a byl také velkorysým zakladatelem a mecenášem klášterů a nemocnic pro zajatce a malomocné. Spolu s Girónem patřili Téllez de Meneses k nejvlivnějším a nejmocnějším aristokratickým skupinám v Tierra de Campos.[1]

Rodinné zázemí

Název společnosti Tello v současných latinských chartách je Tellus Petri nebo Petriz. Jméno jeho matky není známo. Jeho otec byl Pedro Martínez,[2] syn Martína Péreze, pána Tordesillas a merino starosta královny Urraca.[3] Přestože je otcovství Martína Péreze neznámé, musel být členem jejího nejvyššího postavení šlechty, protože se oženil jako její druhý manžel, starosta Pérez,[3] vdova po Álvar Fáñez a dcera hraběte Pedro Ansúrez a jeho manželka hraběnka Eylo Alfonso.[2][4]

U soudu, tenencias a majetky, vojenské kampaně a repopulace

Tello Pérez de Meneses byl významným členem curia regis krále Alfonso VIII Kastilie koho sloužil jako věrný vazal a od kterého získal mnoho královských laskavostí.[5]

Vlastnil obrovské majetky ve východní části Tierra de Campos, z nichž některé sousedily s Torozos počítaje v to Meneses a Montealegre. Vlastnil také pozemky v údolí řeky Sequillo a další nemovitosti podél řeky Cesta svatého Jakuba, kde založil nemocnice pro poutníky a malomocné.[6]

Byl tenente Cea v roce 1181, region, kde také vlastnil několik majetků,[5] stejně jako Meneses.[2] Dne 3. února 1184 dostal Tello dar některých mlýnů ve Villanuevě na Cea od Alfonsa VIII.[7]

V roce 1177 bojoval a vedl křesťanské armády v devítiměsíčním obléhání Cuenca dokud se město nevzdalo 21. září téhož roku.[8]

Tello mělo na starosti opětovné osídlení údolí řeky Guadiana v oblasti sahající od Tablas de Daimiel mokřady k ústí řeky Jabalón jako součást dohody s Řád Calatrava podle něhož byl Tello pověřen úkolem přivést dobytek a maurské otroky do oblasti Calatrava la Vieja. Jako náhradu za své úsilí získal Tello práva užívací právo za jeho života a po jeho smrti se veškerý majetek a polovina dobytka vrátí do řádu. Také jako odškodné mu byla udělena vila Ocaña během jeho života. V lednu 1177, během obléhání Cuency, spolu s manželkou darovali Ocañu, kterou dostali od Alfonsa VIII., Řádu Calatrava.[5][9] Ve stejném měsíci král Alfonso také dal Tellu několik domů v Cuenca výměnou za hrad Malagón[10] které Tello následně věnovalo na stavbu a údržbu nemocnice pro zajatce v tomto městě.[11]

Náboženský patronát a nadace

Gotický sarkofág ze 13. století z kláštera Santa María de Trianos, nyní v kostele San Tirso na Sahagúnu.

V listopadu 1173 dal král Alfonso VIII Tellovi a jeho manželce Gontrodovi své majetky v Matallaně a v roce 1175 tentýž král potvrdil založení kláštera Santa María de Matallana Tellem a jeho manželkou. Dokument potvrdilo pět dětí tohoto manželství; Alfonso, García, Tello, Suero a Teresa. Tento klášter se nachází v Villalba de los Alcores v provincie Valladolid.[12][13][14][15]

Dne 13. března 1182 založili Tello a jeho příbuzný Pedro Gutiérrez a jeho manželka María Boso nemocnici pro zajatce a poutníky v Cuence, kterou předali Řád Santiaga pro jeho správu.[16][15] "Zajatci" hospitalis captiuorum byli bývalí váleční zajatci muslimů.[17]

Se svou ženou a dětmi Tello v roce 1185 poskytl velkorysý dar klášteru Santa María de Trianos, který zahrnoval jeho statky a majetek v Trianos, Villacreces, Tordellos, San Nicolás del Real Camino a Fresno, nemovitosti, které on a jeho tchyně Teresa Pérez abatyší v klášteře v Gradefes, dříve získal.[18] Následujícího června král Alfonso VIII potvrdil tento dar a daroval další vlastnosti. Ačkoli založení tohoto kláštera bylo přičítáno Tellovi a jeho manželce, klášter existoval již v roce 1125, kdy 7. prosince téhož roku Papež Honorius II vydal a Papežský býk jmenování opata a předchozího tohoto náboženského zařízení.[19][20] Tello a jeho potomci byli i nadále patrony a dobrodinci tohoto kláštera.

V roce 1195 založili Tello a jeho manželka nemocnici pro malomocné v San Nicolás del Real Camino, kterou následně darovali klášteru Santa María de Trianos, a také 6. prosince 1196 založili další nemocnici pro malomocné v Villamartín, blízko Carrión de los Condes, jejíž správu později svěřili Řád Santiaga.[18][21][22][23]

Se souhlasem svých pěti dětí, z nichž všechny jsou uvedeny v listině, Tello v červenci 1195 poskytl velkorysý dar klášteru v Villanueva de San Mancio která byla založena před sto lety, ale jejíž majetek se značně zmenšil. Tello a jeho děti tento klášter později darovali Klášter Sahagún v roce 1198.[24]

Tello Pérez de Meneses pravděpodobně zemřel v první polovině roku 1200, protože jeho děti v červnu téhož roku darovaly opátovi kláštera Sahagún a určitě ještě před dubnem 1201, kdy opět poskytly dar několika majetkům pro duše jejich rodiče.[25] Podle historika ze 16. století Ambrosio de Morales, sarkofágy zakladatelů byly v hlavní kapli zmizeného kláštera Matallana.[26]

Manželství a problém

Zřícenina Monasterio de Santa María de Matallana

Dne 22. června 1161 společnost Tello poskytla arras jeho manželce Gontrodovi Garcíi.[27] Mezi nemovitosti patřily Meneses, Villa Avia, Barrio Falcón, Villa Nova a Castriello.[28][29] Gontrodo pravděpodobně přispěla nemovitostmi a statky, které zdědila po rodině Flaínezových v Tierra de Campos.[18] Jako pravnučka Martín Flaínez, jeden z hrabat, kteří zemřeli v Battle of Uclés Gontrodo byla dcerou Garcíi Péreze (zemřel v září 1165),[30] tenente v Cea a Teresa Pérez (zemřel 10. května 1187),[31] zakladatelé Cisterciácký Klášter Santa María la Real de Gradefes kde se Tereza jako vdova stala jeptiškou a později její abatyší.[32][33] Měli pět dětí, všechny se narodily v letech 1161 až 1175. Všichni mužští potomci se zúčastnili Bitva u Navas de Tolosa v červnu 1212.[34]

Reference

  1. ^ Barón Faraldo 2006, str. 201.
  2. ^ A b C Barón Faraldo 2006, str. 202.
  3. ^ A b Martínez Martín 2006, str. 376.
  4. ^ Torres Sevilla-Quiñones de León 1999, str. 357.
  5. ^ A b C Sánchez de Mora 2003, str. 478, sv. I.
  6. ^ Barón Faraldo 2006, str. 201–04.
  7. ^ Barton 1997, str. 107 n. 17.
  8. ^ Salcedo Tapia 1999, str. 85–87.
  9. ^ Barton 1997, str. 181 n. 180.
  10. ^ Ruiz Gómez 2003, s. 146–48 a 163.
  11. ^ Ruiz Gómez 2003, str. 167.
  12. ^ Salcedo Tapia 1999, str. 82.
  13. ^ Ara Gil 2009, s. 7–24.
  14. ^ Alonso Álvarez 2007, str. 681.
  15. ^ A b Castán Lanaspa 1984, str. 114.
  16. ^ Salcedo Tapia 1999, str. 116.
  17. ^ Barton 1997, str. 199–200.
  18. ^ A b C Barón Faraldo 2006, str. 211.
  19. ^ Castán Lanaspa et al 1992, str. 11.
  20. ^ Calvo 1945, str. 171.
  21. ^ Castán Lanaspa 1984, str. 112–13.
  22. ^ Salcedo Tapia 1999, str. 115.
  23. ^ Barton 1997, str. 331, vydává listinu ze dne 9. prosince 1196, kdy bylo leprosárium předáno Santiagu.
  24. ^ Salcedo Tapia 1999, str. 114.
  25. ^ Salcedo Tapia 1999, str. 117.
  26. ^ Ara Gil 2009, str. 18.
  27. ^ Její jméno je různě hláskované Gontrodo Garciaz, Gontino Garsie a Gontroo Garsie.
  28. ^ Calvo 1945, str. 311.
  29. ^ Salcedo Tapia 1999, str. 60–61.
  30. ^ Calvo 1945, str. 174.
  31. ^ Calvo 1945, str. 233.
  32. ^ Torres Sevilla-Quiñones de León 1999, str. 150–53.
  33. ^ Calvo 1945, s. 163–67.
  34. ^ Sánchez de Mora 2003, str. 236, sv. I.
  35. ^ Castán Lanaspa 1984, str. 115.
  36. ^ A b C d E Salcedo Tapia 1999, str. 62.
  37. ^ Sánchez de Mora 2003 236 a 478, sv. I.
  38. ^ A b Barón Faraldo 2006, str. 205.
  39. ^ Sánchez de Mora 2003, str. 479, sv. I.
  40. ^ Barón Faraldo 2006, str. 210-211.
  41. ^ Sánchez de Mora 2003, str. 519, sv. II.

Bibliografie

  • Alonso Álvarez, Raquel (2007). „Los promotores de la Orden del Císter en los reinos de Castilla y León: Familias aristocráticas y damas nobles“. Anuario de Estudios Medievales (ve španělštině) (37/2): 653–710. ISSN  0066-5061.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Ara Gil, Clementina Julia (září 2009). „Monasterio de Santa María de Matallana“ (PDF). Argaya: Revista de Cultura (ve španělštině). Diputación de Valladolid: 7–24.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Barón Faraldo, Andrés. Grupos y dominios aristocráticos en la Tierra de Campos oriental, Siglos X-XIII (ve španělštině). Palencia: Monografías. ISBN  84-8173-122-6.
  • Barton, Simon (1997). Aristokracie ve dvanáctém století v Leónu a Kastilii. Cambridge: Cambridge University Press.
  • Calvo, Aurelio (1945). El Monasterio de Gradefes: Apuntes para su historia y la de algunos otros cenobios y pueblos del Concejo (ve španělštině). León: Imprenta Provincial. OCLC  4156821.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Castán Lanaspa, Guillermo; Castán Lanaspa, Javier (1992). Documentos del Monasterio de Santa María de Trianos (Siglos XII-XIII) (ve španělštině). Salamanca: Ediciones Universidad de Salamanca. ISBN  84-7481-713-7.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Castán Lanaspa, Guillermo (1984). „San Nicolás del Real Camino: Un hospital de leprosos castellano-leonés en la Edad Media“ (PDF). Publicaciones de la Institución Tello Téllez de Meneses (ve španělštině) (51). ISSN  0210-7317.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Martínez Martín, Manuel (2006). „Claves para una tesis: las murallas medievales de Valladolid“ (PDF). Historia, Instituciones, Documentos (ve španělštině). Universidad de Sevilla: Departamento de Historia Medieval y Ciencias y Técnicas Historiográficas (33): 365–421. ISSN  0210-7716.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Ruiz Gómez, Francisco (2003). Los orígenes de las órdenes militares y la repoblación de los teritorios de La Mancha (1150-1250) (ve španělštině). Consejo Superior de Investigaciones Científicas. ISBN  84-00-08159-5.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Salcedo Tapia, Modesto (1999). La familia Téllez de Meneses en los tronos de Castilla y Portugal (ve španělštině). Palencia: Institución Tello Téllez de Meneses CECEL-CSIC, Diputación de Palencia, Departamento de Cultura. ISBN  848173-070-X.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Sánchez de Mora, Antonio (2003). „La nobleza castellana en la plena Edad Media: el linaje de Lara. Doktorská práce. Universidad de Sevilla“ (ve španělštině). Citovat deník vyžaduje | deník = (Pomoc)CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Torres Sevilla-Quiñones de León, Margarita Cecilia (1999). Linajes nobiliarios de León y Castilla: Siglos IX-XIII (ve španělštině). Salamanca: Junta de Castilla y León, Consejería de Educación y Cultura. ISBN  84-7846-781-5.CS1 maint: ref = harv (odkaz)