Lope Díaz II de Haro - Lope Díaz II de Haro - Wikipedia

Pro ostatní lidi stejného jména viz Lope Díaz de Haro.
Paže Dům Haro.

Lope Díaz II de Haro "Cabeza Brava"(b. 1170 - d. 15. listopadu 1236) byl španělský šlechtic z Dům Haro, šestý Lord of Biscay, a zakladatel obce Plentzia. Byl nejstarším synem Diego López II de Haro a jeho manželka María Manrique. Lope byl také členem Řád Santiaga.

Životopis

Lope Díaz bojoval po boku svého otce u Bitva u Las Navas de Tolosa kde se vyznamenal. Tato akce vyloučila Almohads z regionu a přivedl to pod Kastilský pravidlo. Bitvě velili tři křesťanští králové; Alfonso VIII Kastilie, Peter II Aragonský a Sancho VII z Navarry.

Lope Díaz se dostal k moci v obtížných dobách po smrti svého otce 16. října 1214. Několik dní poté, co se dostal k moci, zemřel Kastilský král Alfonso VIII. Jeho desetiletý syn, nešťastný Jindřich I. Kastilský jako dědic trůnu po záhadné smrti svého staršího bratra, Fernando de Castilla y Plantagenet. The Dům Lary získal moc nad Henrym a zahájil soupeření se svou sestrou, Berengaria Kastilie, který byl následně patronem Lope Díaz. V roce 1217 byl Henry „náhodně“ zabit ve věku 13 let padající střešní taškou. On byl následován jeho sestrou Berengaria, s podporou Lope Díaz, mimo jiné šlechtici, kteří se později vzdal ve prospěch svého syna Ferdinand III Kastilský, korunován Nájera. Alfonso IX z Leónu, otec Ferdinanda III., byl proti korunovaci svého syna a napadl Kastilii s podporou rodu Lara. Během této invaze Álvaro Núñez de Lara získal moc v Nájera a následně byl poražen a uvězněn Lope Díaz.

Za svou vedlejší roli při podpoře Ferdinanda III. Jako krále byl Lope Díazovi udělen titul „Alférez del Rey“ neboli poručík krále. Byl ženatý s dcerou krále Alfonsa IX. A nevlastní sestrou Ferdinanda III., Urraca Alfonso de León. Také mu byly uděleny tituly nad vesnicemi Haro a Pedroso. Lope se účastnil různých dalších válek podporujících vzestup Ferdinanda III., Například expedic proti Maurům v roce Andalusie, z nichž nejdůležitější bylo zachycení Baeza v roce 1227. Za svou roli v zajetí města dostal Lope Díaz titul Conquistador de Baeza.

Na počátku třicátých let 20. století chtěl biskup v Calahorře uplatnit svou moc nad všemi církvemi, které podléhaly Kláštery San Millán de la Cogolla. To vedlo k několika soudním sporům, které by skončily v roce 1232 přesunem Diecéze Calahorra y La Calzada-Logroño na Santo Domingo de la Calzada. Do roku 1235 byl spad z tohoto otřesu tak velký, že Lope byl nucen vyhnat biskupa, který uprchl do Řím a diecéze se přestěhovala zpět do Calahorra.

V roce 1234 vypukl nový konflikt mezi králem Ferdinandem III. A dvěma jeho předními magnáty, Álvaro Pérez de Castro el Castellano: vedoucí House of Castro a Lope Díaz II de Haro. Lopeovy stížnosti na krále byly výsledkem neshody mezi nimi při obléhání Úbeda. Bez souhlasu krále, který byl strýcem Lopeových dcer, protože jeho sestrou byla Lopeova manželka, se Alvaro Perez de Castro oženil s Lopeovou dcerou Mencia Lopez de Haro. To vedlo krále Ferdinanda k tomu, aby se vzdal všech titulů a pozemků udělených Álvarovi Pérezovi de Castrovi korunou, přestože konflikt urovnal svévolně královny Berengaria de Castilla a Alžběta Švábská.[1]

Smrt

Lope Díaz de Haro II zemřel krátce poté, 15. listopadu 1236. Byl pohřben v hrobě v klášteře Santa María la Real de Nájera

Manželství a potomci

Lope Díaz se oženil Urraca Alfonso de León, nelegitimní dcera Alfonso IX z Leónu a jeho milenka, Inés Íñiguez de Mendoza. S touto ženou měl následující děti:[2]

S Toda de Salcedo de Santa Gadea měl jednoho syna:

  • Diego López de Salcedo - Merino starosta Kastilie a Adelantado z Álava a Guipúzcoa, který je přítomen v dokumentaci různých klášterů a který v roce 1275 byl přítomen v poslední vůli své nevlastní sestry, královny Mencía López de Haro. Byl pohřben ve stejné kapli jako ona a Lope Diaz v Monasterio de Santa María la Real de Nájera.[9] Oženil se s Teresou Álvarez de Lara, nemanželskou dcerou Alvara Fernándeza de Lara.[10]

Měl dalšího syna s neznámou matkou:

Předcházet
Diego López II de Haro
Lord of Biscay
1214–1236		Uspěl
Diego López III de Haro

Reference

  1. ^ Gonzalo, Martínez Díaz (2000). „La conquista de Andujar: su integración en la Corona de Castilla“. Boletín del Instituto de Estudios Giennenses (176). Jaén: Instituto de Estudios Giennenses. str. 638–639. ISSN  0561-3590.
  2. ^ Real Academia de Historia, Colección Salazar y Castro, ref. M-8, ° 63v-64 „Archivovaná kopie“ (PDF). Archivovány od originál (PDF) dne 2013-06-13. Citováno 2013-07-14.CS1 maint: archivovaná kopie jako titul (odkaz) V neurčité datum uznává Urraca Alfonso z Leónu, již ovdovělá, se svými dětmi Diego, Álvaro, Mencía, Alfonso, Lope López a Manrique López de Haro úhradu ze strany Orden de Santiago dluhu, který měl vůči svému manželovi a otci svých dětí.
  3. ^ Real Academia de Historia, Colección Salazar y Castro, ref. D-9, ° 21-24 „Archivovaná kopie“ (PDF). Archivovány od originál (PDF) dne 2013-06-13. Citováno 2013-07-14.CS1 maint: archivovaná kopie jako titul (odkaz)
  4. ^ Noticias históricas de la tres provincias Vascongadas, tomo III, de Juan Antonio Llorente, año 1807, página 142 y 143 books.google.com Noticias históricas.
  5. ^ Nobiliario del Conde de Barcelos, traducido por Manuel de Faria, an 1646, pánev 72 linka a pánev 431 apartmán Plana 72 books.google.com Nobiliario del Conde de Barcelos
  6. ^ V roce 1290 její dcera Inés López udělila Hospital de La Herrada všechny její nemovitosti v Autillo de Campos, Fuentes de Nava a Becerril a zmínila, že byla vnučkou Gonzala Rodrígueze a dcerou starosty Gonzáleze. Srov. Barón Faraldo (2006), str. 194
  7. ^ Dne 10. září 1295 Berenguela López, abatyše v klášteře Santa María la Real de Las Huelgas, zmiňuje, že je dcerou Dona Lópeze el Chico a starosty Gonzáleze.
  8. ^ Salazar y Acha (1989), str. 82
  9. ^ Fidel Fita Colomé, Doña Mencía, Reina de Portugal: Documentos Inéditos, [1]
  10. ^ Modesto, Salcedo Tapia (1989). „Boadilla del Camino y sus hijos“. Publicaciones del Institución Tello Téllez de Meneses (60). 291–498.
  • Většina informací na této stránce byla přeložena z jejího španělského ekvivalentu

Bibliografie

  • Arco y Garay, Ricardo del (1954). Instituto Jerónimo Zurita. Consejo Superior de Investigaciones Científicas (ed.). Sepulcros de la Casa Real de Castilla. OCLC  11366237.
  • Barón Faraldo, Andrés (2006). Grupos y dominios aristocráticos en la Tierra de Campos oriental, Siglos X-XIII (ve španělštině). Palencia: Monografías. ISBN  84-8173-122-6.
  • Eslava Galán, Juan (1987). „La campaña de 1225 y el primer cerco de Jaén por Fernando III“. Boletín del Instituto de Estudios Giennenses (132). Jaén: Instituto de Estudios Giennenses. 23–38. ISSN  0561-3590. Citováno 26. února 2010.
  • Salazar y Acha, Jaime de (1989). „Los descendientes del conde Ero Fernández, fundador de Monasterio de Santa María de Ferreira de Pallares“. El Museo de Pontevedra (43). str. 67–86. ISSN  0210-7791.

externí odkazy

Viz také