Guglielmo della Porta - Guglielmo della Porta

Basreliéf z Sestup z kříže, nyní v Castello Sforzesco

Guglielmo della Porta (c. 1500–1577) byl italský architekt a sochař pozdní doby renesance nebo Manýrista doba.

Narodil se v prominentní severoitalské rodině zedníků, sochařů a architektů. Jeho otec Giovanni Battista della Porta byl sochař. Trénoval v dílně svého strýce v Janov a přestěhoval se do Řím kolem roku 1537, kde byl velmi ovlivněn Michelangelo. Della Porta poskytla nohy pro Farnese Hercules když byl poprvé vykopán; když byly o několik let později nalezeny původní nohy, Michelangelo doporučil, aby si nohy Della Porta zůstaly zachovány, což ukazuje, jak jsou moderní umělci schopni přímého srovnání s Antiky. Byl jmenován do papežská máta v roce 1547. Jeho plodný výstup je různorodý. Umělecký výcvik zahájil pod vedením svého strýce Giovanniho Giacoma, který ho vezme na staveniště Katedrála v Miláně a přidělil mu úkol vytesat a reinterpretovat díla Leonardo da Vinci^[1] asi do roku 1530. Později se nastěhoval se svým strýcem dovnitř Janov kde pod vedením malíře zdokonalil svůj design Perin del Vaga v pracích pro Villa del Principe, Palazzo di Andrea Doria.

Hlavní díla

Janovská katedrála, Kaple Petra a Pavla. Hlavní oltář, 1534-37. A vítězný oblouk motiv, který vyplňuje jeden konec kaple středem výklenek obsahující sedícího Krista obklopeného dvěma apoštoly.
Hrobka Odoarda Cikáda, ca. 1545; původně pozdně renesanční nástěnná hrobka v Michelangelově stylu v Cikádská kaple z Bazilika Santa Maria del Popolo, Řím; nyní roztříštěné.
Busta papeže Pavla III, ca. 1547; bílý a žlutý mramor (Muzeum Capodimonte, Neapol) Jedna z řady bust Farnese papež.
Hrob Pavla III, bronz a mramor, Bazilika svatého Petra, Řím, 1549-75. Signální práce Delly Porty, hrobka byla posunuta a upravena Bernini.

Bibliografie

Giovanni Baglione, Le Vite de 'Pittori, Scultori et Architetti dal Pontificato di Gregorio XIII fino a tutto quello d'Urbano VIII, Roma 1642, 70–71, 143, 169, 211, 307.
Filippo Titi, Descrizione delle Pitture, Sculture e Architetture espost v Římě, Marco Pagliarini, Roma 1674, rivista da Giovanni Bottari 1763, 15, 19, 111, 265.
S. Varni, Delle opere di Gian Giacomo, di Guglielmo Della Porta e di Nicolò Da Corte Scultori, Atti della Società Ligure di Storia patria, VII, Genova 1866.
Giorgio Vasari, Vite: Vita di Guglielmo Della Porta, di Michelangelo, di Leone Leoni e di Pierin del Vaga, VII, Milán 1880.
Giuseppe Merzario, Já Maestri Comacini. Storia artistica di mille duecento anni (600–1800), I – II, G. Agnelli, Milano 1893.
Ernesto Steinmann, Monumento a Paolo II a S. Pietro, Roma 1912.
Angelo Borzelli, Il capolavoro di Guglielmo Della Porta: la tomba di Paolo III v S. Pietro ve Vaticanu, Napoli 1920.
Guglielmo Matthiae, Attività romana di Guglielmo Della Porta, in Capitolium, 7, 1935, 313–326.
Ugo Donati, Vagabondaggi. Přispějte ke všem skladům a uměním ticinese, I, Arturo Salvioni & Co. Editori, Bellinzona 1939, 33.
Maria Gibellino Krasceninnicowa, Guglielmo Della Porta. Scultore lombardo, Fratelli Palombi Editori, Roma, 1944, 67, 72.
Alessandro Giobbi, Testimonianze di Storia di Claino con Osteno, Osteno 1971.
Clario Di Fabio, Il „mito delle origini“ a „nomen di di Genova nel Medioevo, in Bollettino Ligustico, XXXI, 1979 (ma 1981), 1/4, 37–44.
AA.VV., Dizionario biografico degli italiani, ad vocem, Istituto dell'Enciclopedia italiana, Roma.
AA.VV., La scultura a Genova e v Ligurii, 1, 1987.
Idem, La scultura bronzea a Genova nel Medioevo e il programma decorativo della Cattedrale nel primo Trecentov Bollettino d’Arte, s. VI, LXXVI, 1989, 55, 1–44.
Elena Parma Armani, Precisazioni sull’attività grafica di Guglielmo della Porta nel periodo genovese e nel primo momento romano, v Le vie del marmo. Aspetti della produzione e della diffusione dei manufatti marmorei tra Quattrocento e Cinquecento, atti del colloquio (Pietrasanta) a cura di R.P. Ciardi e S. Russo, Firenze 1994, 45–52.
Clario Di Fabio, Davide vincitore, Amici dei Musei, 1995, 62/63, 34–35; Idem, La Cattedrale di Genova nel Medioevo (secoli VI – XIV), Cinisello Balsamo 1998.
Alverio Gualandris, Porlezza. Storia - Art - Statuti - Artisti - Documenti, Attilio Sampietro Editore, Menaggio 2003, 170–172, 178.
Riccardo Navone, Viaggio nei Caruggi, edicole votive, pietre e portali, Fratelli Frilli Editori, Genova 2007, 473.
Yasmine Helfer, Guglielmo della Porta: dal Duomo di Genova al Duomo di Milano, in «Prospettiva», 132, 2008, 61–77.

Reference

^ Ve studii Maria Gibellino Krasceninnicowa se dozvídáme, že kresby a spisy Guglielma jsou shromážděny ve dvou svazcích ve zlatém pergamenu se slovy: „Opera di F. G. Della Porta“, autorem sbírky je Giuseppe Ghezzi, příbuzný Della Porta. Výkresy ukazují jeho složitou osobnost, ukazují nám obrazovou stránku jeho umění a v nich cítíme dech klasický Římská socha. Ghezzi vlastnil důležitý kód Leonarda: rukopis povaha, váha a pohyb vody pak řekl „Codex Hammer „ze jména finančníka, který jej koupil. Z tohoto kódu, který vlastnil Guglielmo po Leonardově smrti, byly stopy ztraceny a znovu se objevily, když se Ghezzi v roce 1717 rozhodl prodat jej bohatému Angličanovi, Thomas Coke, 1. hrabě z Leicesteru, jejíž dědicové jej prodali finančníkovi Armand Hammer za více než pět milionů dolarů

Umění on-line: Guglielmo della Porta

externí odkazy

Média související s Guglielmo della Porta na Wikimedia Commons

[1] Ve studii Maria Gibellino Krasceninnicowa se dozvídáme, že kresby a spisy Guglielma jsou shromážděny ve dvou svazcích ve zlatém pergamenu se slovy: „Opera di F. G. Della Porta“, autorem sbírky je Giuseppe Ghezzi, příbuzný Della Porta. Výkresy ukazují jeho složitou osobnost, ukazují nám obrazovou stránku jeho umění a v nich cítíme dech klasický Římská socha. Ghezzi vlastnil důležitý kód Leonarda: rukopis povaha, váha a pohyb vody pak řekl „Codex Hammer „ze jména finančníka, který jej koupil. Z tohoto kódu, který vlastnil Guglielmo po Leonardově smrti, byly stopy ztraceny a znovu se objevily, když se Ghezzi v roce 1717 rozhodl prodat jej bohatému Angličanovi, Thomas Coke, 1. hrabě z Leicesteru, jejíž dědicové jej prodali finančníkovi Armand Hammer za více než pět milionů dolarů

[1]