Gudmund Harlem - Gudmund Harlem

Gudmund Harlem (24. července 1917 - 22. března 1988) byl a Norština lékař a politik pro Dělnická strana. Byl to on Norský ministr sociálních věcí od roku 1955 do roku 1961 a Norský ministr obrany od roku 1961 do roku 1965 (s výjimkou krátké přestávky od srpna do září 1963). Jako lékař strávil většinu své kariéry v Statens Attføringsinstitutt, působil jako ředitel v letech 1970 až 1977. Poté byl profesorem na Norský technologický institut a ředitel NTNF. Byl otcem bývalého Norský předseda vlády Gro Harlem Brundtland a dřívější Norský ministr spravedlnosti Hanne Harlem.

Časný život a politická kariéra

Narodil se v Kristiania jako syn Gudmunda Harlemu st. (1885–1918) a Olgy Haugové (1887–1942). Ukončil střední vzdělání v roce 1935, zapsal se jako student na University of Oslo ve stejném roce a absolvoval s cand.med. stupně v roce 1946. Utekl ze země Švédsko v roce 1943 kvůli Německá okupace, a zůstal tam až do konce roku druhá světová válka.^[1] Na podzim roku 1945 byl vůdcem Norská studentská společnost. Byl najat jako lékař v Statens Attføringsinstitutt v roce 1946 a v roce 1953 byl povýšen na hlavního lékaře.^[2]

Rovněž se zapojil do politiky. Byl členem revoluční skupiny Mot Dag od roku 1934 do zrušení činnosti v roce 1936 a poté se připojil k Norská labouristická strana^[1] a seděl v městské radě v Oslu od roku 1945 do roku 1947 a ve školní obvodní radě v letech 1948 až 1955. Byl také členem ústředního výboru Dělnická mládežnická liga od roku 1946 do roku 1949 a Mezinárodní unie socialistické mládeže správní rada v letech 1946 až 1951. V letech 1949 až 1957 byl zástupcem člena ústředního výboru Strany práce; v letech 1952 až 1957 byl místopředsedou pobočky v Oslu.^[2]

Pozdější kariéra

Dne 1. srpna 1955 se stal Norský ministr sociálních věcí jako součást Gerhardsenův třetí kabinet. V únoru 1961 byl přeskupen, aby se stal Norský ministr obrany. Tuto pozici zastával až do srpna 1963, kdy John Lyng je krátkodobý kabinet převzal. Lyngský kabinet byl svržen už po měsíci a Harlem se stal ministrem obrany znovu od září 1963 do října 1965, kdy Per Borten je Skříň převzal.^[2]

Po skončení své politické kariéry se Harlem vrátil do Statens Attføringsinstitutt. Také se zdvojnásobil jako asistent lékaře v Rikshospitalet od roku 1965 do roku 1966. V roce 1970 byl povýšen na ředitele Statens Attføringsinstitutt, kde působil do roku 1977.^[2] Byl kandidátem na úspěch Karl Evang jako vůdce Norské ředitelství pro zdraví v roce 1972, ale Torbjørn Mork byl vybrán.^[1] Vzal Lékař stupně v roce 1976 s diplomovou prací Studie o vztahu mezi postižením, zdravotním postižením a závislostí, a byl profesorem na Norský technologický institut od roku 1977 do roku 1980. Svou kariéru zakončil jako ředitel NTNF od roku 1980 do roku 1986 a poté dva roky jako praktický lékař v Oslu. Zemřel v březnu 1988.^[2]

Harlem byl členem správní rady NAVF v letech 1949 až 1957 předsedal dvěma zvláštním výborům v NTNF (o znečištění v letech 1970 až 1976; o pracovním prostředí v letech 1977 až 1980), poté se stal ředitelem. Předsedal představenstvu Norská škola sportovních věd od roku 1976 do roku 1988 a Norský úřad inspekce práce v letech 1977 až 1988 působil jako místopředseda Rikshospitalet od roku 1970 do roku 1981 a Norský úřad finančního dohledu od roku 1985 do roku 1988. Byl zaměstnán v hnutí za práva zdravotně postižených, a předsedal Sentralrådet pro yrkesvalghemmede od roku 1955 do roku 1957 a od roku 1966 do roku 1970. Byl také prezidentem Mezinárodní společnost pro rehabilitaci zdravotně postižených od roku 1966 do roku 1972.^[2]

Osobní

V roce 1938 se oženil se švédskou občankou Ingou Margaretou Elisabet Brynolfovou (1918–2005), dcerou dvou právníků.^[1] Jejich dcera Gro Harlem Brundtland, narozen 1939, se stal Předseda vlády Norska (1980–1981, 1986–1989, 1990–1996) a Generální ředitel Světové zdravotnické organizace (1998–2003).^[3] Mnohem mladší dcera Hanne Harlem, narozen 1964, byl Ministr spravedlnosti (2000–2001).^[4]

Reference