Guarache - Guaracha - Wikipedia

The guarache (Výslovnost španělština:[ɡwaˈɾatʃa]) je žánr hudby, ze kterého pochází Kuba, s rychlým tempem a komiksy nebo pikareky.[1][2] Slovo bylo v tomto smyslu používáno přinejmenším od konce 18. a počátku 19. století.[3] Guarache hráli a zpívali hudební divadla a v tanečních salonech nižší třídy. Stali se nedílnou součástí bufo komické divadlo v polovině 19. století.[4] Během pozdnějšího 19. a počátku 20. století byla guarache oblíbenou hudební formou v nevěstincích Havana.[5][6] Guarache přežívá dnes v repertoárech některých trova hudebníci, spojivky a velké kapely v kubánském stylu.

Raná použití slova

Ačkoli toto slovo může být historicky španělského původu, jeho použití v této souvislosti je původního kubánského původu.[7] Toto jsou výňatky z referenčních zdrojů v pořadí podle data: Latinskoamerická koleda „Convidando esta la noche“ pochází přinejmenším z poloviny 17. století a obě zmiňuje a je guaracha. To bylo složeno nebo shromážděny Juan Garcia de Zespedes, 1620-1678, Puebla, Mexiko. Toto je španělská guarache, hudební styl oblíbený v karibských koloniích. „Šťastně slaví, někteří milí pastýři zpívají nový styl juguet pro guarachu. V této guarache oslavujeme, zatímco se chlapeček ztrácí ve snech. Hrajte a tancujte, protože máme oheň v ledu a led v ohni.“

  • Gazeta de Barcelona má řadu reklam na hudbu, které zmiňují guarache.[8] Nejstarší zmínka v tomto zdroji je # 64, ze dne 11. srpna 1789, kde je položka, která zní „... otra del Sr. Brito, Portugues: el fandango, la guaracha y seis contradanzas, todo en cifra para guitarra .. ". Pozdější položka č. 83, 15. října 1796, odkazuje na „... guaracha intitulada Tarántula ...“.
  • „Báile de la gentualla casi desusado“ (tanec pro chátrače, trochu staromódní).[9] Pozdější komentáře k tomuto: „The bailes de la gentualla jsou při jiných příležitostech známy jako Bailes de Cuna kde se mísí lidé různých ras. Guarache využívá strukturu soloist – coro, to znamená, že verše nebo pasáže se mezi sborem a sólistou liší, dochází k improvizaci a odkazy na každodenní záležitosti, poseté lstivými vtipy. “ [10]
  • "Una canción popular que se canta a coro ... Música u orquesta pobre, compuesta de acordeón o guitarra, güiro, maracas atd." (populární píseň, která se střídavě zpívá (volání a odpověď?) ... pokorná hudba a skupina atd.).[11]
  • „Cierto género musical“ (zvláštní hudební žánr).[12]

Všechny tyto odkazy se týkají hudby; ale zda stejného typu není zcela jasné. Užívání guarache je někdy rozšířeno, což obecně znamená mít se dobře. Jiný význam slova znamená žert nebo odklon.

Vznik Guarache

María Teresa Vera a Rafael Zequeira

20. ledna 1801 zveřejnila Buenaventura Pascual Ferrer v novinách „El Regañón de La Havana“ poznámku, ve které odkazuje na určité zpěvy, které „běhají ven vulgárními hlasy“. Mezi nimi zmínil „guarache“ jménem „La Guabina“, o kterém říká: „v hlase těch, kteří to zpívají, chutná jako každá věc špinavá, neslušná nebo nechutná, na kterou si můžete myslet…“ Později, v neurčeném datu se „La Guabina“ objevuje mezi prvními hudebními partiturami vytištěnými v Havaně na počátku 19. století.[13]

Podle komentářů publikovaných v „El Regañón de La Habana“ můžeme konstatovat, že tyto „guarachy“ byly v té době velmi populární v havanské populaci, protože ve stejném dříve zmíněném článku autor říká: „… ale hlavně, nejvíce mi vadí svoboda, s níž se po ulicích a městských domech zpívá řada chorálů, kde je nevinnost urážena a morálně urážena ... mnoha jednotlivci, nejen nejnižší třídy, ale i některými lidmi, kteří mají být nazýván vzdělaným… “. Proto můžeme říci, že ty „guarachy“ velmi odvážného obsahu byly zjevně již zpívány v širokém sociálním sektoru populace Havany.[13]

Buenaventura Pascual Ferrer také zmiňuje, že na počátku 19. století se každý den v Havaně konalo až padesát tanečních večírků, kde se kromě jiných populárních skladeb zpívalo a tancovalo slavné „Guarache“.[14]

Guarache jako tanec

Baletní tanec «la Quarache» v 1. dějství La muette de Portici na Académie royale de musique (Salle Le Peletier, Paříž ) v roce 1828.

Existuje jen málo důkazů o tom, jaký styl tance byl původně prováděn na guarache na Kubě. Některé rytiny z 19. století naznačují, že šlo o tanec nezávislých párů, tj. ne A sekvenční tanec tak jako kontradanza.[15] Prototypem nezávislého páru byl tanec valčík (počátek 19. století Vals na Kubě). První forma kreolského tance na Kubě, o které je známo, že ji tančí nezávislé páry, byla danzón. Pokud je guarache starším příkladem, bylo by to zajímavé z a taneční historie úhel pohledu.

Guarache v divadle bufo

V průběhu 19. století hrálo divadlo bufo se svým robustním humorem, kreolizovanými postavami a guarache roli v hnutí za emancipaci otroků a nezávislost Kuby. Podíleli se na kritice úřadů, parodování osobností veřejného života a podpoře hrdinských revolucionářů.[16][17] Satira a humor jsou významnými zbraněmi pro podrobený lid.

V roce 1869 u Teatro Villanueva v Havaně hrál protispanielský bufo, když najednou zaútočil na divadlo nějaký španělský Voluntarios a zabil asi deset patronů. Kontext byl takový, že Desetiletá válka začal předchozí rok, kdy Carlos Manuel de Céspedes osvobodil své otroky a vyhlásil kubánskou nezávislost. Kreolské nálady rychle docházely a koloniální vláda a jejich bohatí španělští obchodníci reagovali. Není to poprvé ani naposledy, co byla politika a hudba úzce propojena, protože hudebníci byli integrováni již před rokem 1800. Divadla Bufo byla po této tragické události několik let zavřena.

V bufosu se guaracha vyskytovala na místech označených autorem: guaracheros vstoupil v barevných košilích, bílých kalhotách a botách, kapesnících na hlavách, ženy v bílých pláštích a skupina provedla guarachu. Guarache by obecně zahrnoval dialog mezi tiple, tenor a refrén. Nejlepší období guarache na jevišti bylo počátkem 20. století v Alhambra divadlo v Havaně, když takoví skladatelé jako Jorge Anckermann, José Marín Varona a Manuel Mauri napsal čísla pro špičkovou zpěvačku Adolfo Colombo.[18] Většina z předních trova hudebníci napsali guarache: Pepe Sánchez, Sindo Garay, Manuel Corona, a později Ñico Saquito.

Text

Použití text v divadelní hudbě je běžné, ale jejich použití v populární taneční hudbě nebylo běžné v 18. a 19. století. Pouze habanera zpíval texty a guarache rozhodně předcházel habaneru o několik desetiletí. Proto je guarache první kubánskou kreolskou taneční hudbou, která zahrnovala zpěváky.

Havana Diario de la Marina z roku 1868 říká: „Myslíme si, že skupina bufo má rozsáhlý repertoár chutných guarachas, s nimiž udržuje svou veřejnost šťastnou, lepší než italské písně.“ [19] Texty byly plné slangu a zabývaly se událostmi a lidmi ve zprávách. Guarache rytmicky vykazuje řadu rytmických kombinací, jako např 6
8 s 2
4.[20][21]

Alejo Carpentier cituje řadu veršů guarache, které ilustrují styl:

Mi marido se murió,
Dios en el cielo lo tiene
y que lo tenga tan tenido
que acá jamás nunca vuelva.
(Můj manžel zemřel,
Bůh v nebi ho má;
Kéž ho tak dobře udrží
Že se nikdy nevrátí!)
Žádné seno mulata má hermosa.
más pilla y más sandunguera,
ni que tenga en la cadera
más azúcar que mi Rosa.
(Neexistuje žádná nádhernější mulata,
zlovolnější a pikantnější,
ani ten, jehož boky mají
více cukru než moje Rosa!) [22]

Guarache ve 20. století

V polovině 20. století byl styl převzat spojivky a velké kapely jako typ up-tempo hudby. Mnoho z prvních trovadores, jako Manuel Corona (který pracoval v bordelské oblasti Havany), složil a zpíval guarache jako rovnováhu pro pomalejší bolerka a canciónes. Ñico Saquito byl především zpěvákem a skladatelem guarache. Satirický lyrický obsah také dobře zapadl do syna a mnoho kapel hrálo oba žánry. Dnes se zdá, že existuje jen zřetelná hudební forma, s výjimkou rukou hudebníků trova; ve větších skupinách byl absorbován do obrovské tlamy Salsa.

Byli povoláni zpěváci, kteří zvládli rychlé texty a byli dobrými improvizátory guaracheros nebo guaracheras. Celia Cruz byl příkladem, i když, jako Miguelito Valdés a Benny Moré, zpíval téměř každý typ kubánské lyrické studny. Lepším příkladem je Cascarita (Orlando Guerra), s nímž byl zřetelně méně spokojen bolerka, ale brilantní s rychlými čísly. V moderní kubánské hudbě je protkáno tolik vláken, že tyto starší kořeny nelze snadno odlišit. Možná v textech Los Van Van aktuálnost a bystrost starých guarache našla nový život, i když rytmus by starodávné osoby překvapil.

Mezi dalšími skladateli, kteří napsali Guarachas, je Morton Gould - skladba se nachází ve třetí větě jeho latinskoamerické symfonie (Symphonette No. 4) (1940). Později v 80. letech se Pedro Luis Ferrer a Virulo (Alejandro García Villalón) snažili guarachu renovovat a vymýšlet moderní podobu starých témat.

Guarache v Portoriku

V průběhu 19. století dorazilo do Portorika z Kuby mnoho divadelních společností Bufo, které si přivezly Guarache. Později byla Guarache přijata v Portoriku a stala se součástí portorikánské hudební tradice, jako jsou „Rosarios Cantaos“, Baquiné, vánoční písně a dětské písničky.

Guarache je styl zpěvu a tance, který je také považován za hudbu pro vánoční „Parrandas“ a koncertní populární hudbu. Guarache ovlivňuje několik moderních žánrů, jako je Rumba a Salsa. Guarache byl během 20. století pěstován portorickými hudebníky, jako např Rafael Hernández, Pedro Flores, Bobby Capó, Tite Curet, Rafael Cortijo, Ismael Rivera, Francisco Alvarado, Luigi Teixidor a „Kombinace El Gran ”.

Někteří slavní Guarache jsou: Hermoso Bouquet, Pueblo Latino, Borracho no vale, Compay póngase duro, Mujer trigueña, Marinerito a Piel Canela.[23]

Reference

  1. ^ Díaz Ayala, Cristóbal 1981. Música cubana del Areyto a la Nueva Trova. 2. rev., Kubánský, San Juan P.R.
  2. ^ Alternativně Giro Radamés 2007. Diccionario enciclopédico de la música en Cuba sv. 2, str. 179 říká, že termín je „španělského (andaluského) původu a tanec byl jakýmsi druhem zapateo „[transl: contrib.] a Diccionario de la música Labor říká: „Nevíme, kdy vzniklo; [slovo] mělo být původně použito pro tanec španělského původu.“ Toto slovo však mohlo být původně použito, v kontextu kubánské hudby je text přesný.
  3. ^ Pichardo, Esteban 1836. Diccionario provincial casi razonado de vozes y frases cubanas. La Havana. „Báile de la gentualla casi en desuso“. p303, 1985 dotisk.
  4. ^ Leal, Rine 1982. La selva oscura: de los bufos a la neocolonia (historia del teatro cubano de 1868 a 1902). La Habana.
  5. ^ Canizares, Dulcila 2000. San Isidro 1910: Alberto Yarini y su epocha. La Habana.
  6. ^ Fernandez Robaina, Tomáš 1983. Recuerdos secretos de los mujeres publicas. La Habana.
  7. ^ viz poznámka 2
  8. ^ Mangado y Artigas, Josep María 1998. La guitarra en Cataluña, 1769–1939. Tecla, Londýn. p560
  9. ^ Pichardo, Esteban 1836. Diccionario provincial casi razonado de vozes y frases cubanas. La Habana. p303, 1985 dotisk.
  10. ^ Leal, Rine 1982. La selva oscura, de los Bufos a la neo colonia: historia del teatro cubano de 1868 a 1902. La Habana. p19 (hrubý překlad přispěvatele)
  11. ^ Ortiz, Fernando 1974. Nuevo catauro de cubanismos. La Habana.
  12. ^ Santiesteban, Argelio 1985. El habla populární cubana de hoy. La Habana. p239
  13. ^ A b Linares, María teresa: La guaracha cubana. Imagen del humor criollo. „Archivovaná kopie“. Archivovány od originál dne 01.04.2010. Citováno 2016-08-04.CS1 maint: archivovaná kopie jako titul (odkaz).
  14. ^ Carpentier, Alejo: La música en Cuba, Editorial Letras Cubanas, 1979, str. 108.
  15. ^ Ilustrace v Leal, Rine 1982. La seva oscura: de los bufos a la colonia. La Habana. Ilustrace následující po str. 67 obsahují jeden podtitul La guaracha es un símbolo del bufo, německý muzikál, ale bez údajů o jeho zdroji. Tato rytina zobrazuje osoby nižší třídy tančící v párech.
  16. ^ Leal, Rine 1986. Teatro del siglo XIX. La Habana.
  17. ^ Leal, Rine 1982. La selva oscura, de los Bufos a la neo colonia: historia del teatro cubano de 1868 a 1902. La Habana.
  18. ^ Giro Radamés 2007. Diccionario enciclopédico de la música en Cuba. La Habana. sv. 2, str. 179
  19. ^ Z Leal, Rine 1982. La selva oscura: de los bufos a la neocolonia (historia del teatro cubano de 1868 a 1902). La Habana. p19 (překlad přispěvatele).
  20. ^ Orovio, Helio 2004. Kubánská hudba od A do Z. Duke University, Durham NC; Tumi, Bath. p101
  21. ^ Kubánský zdroj uvádí řadu textů guarache: [Anon] 1882. Guarachas cubanas: curiosa recopilación desde las más antiguas hasta las más modernas. La Habana, dotisk 1963. Text této knihy není k dispozici online.
  22. ^ Carpentier, Alejo 2001 [1945]. Hudba na Kubě. Minneapolis MN.
  23. ^ Enciclopedia de Puerto Rico - Fundación Puertorriqueña de Las Humanidades. Artes / La Guaracha. „Archivovaná kopie“. Archivovány od originál dne 26.03.2016. Citováno 2016-08-02.CS1 maint: archivovaná kopie jako titul (odkaz). Consultado: Agosto, 2, 2016.

externí odkazy