Pozdrav - Greeting

Tento článek je o sociálním aktu. Pro další použití viz Pozdrav (rozcestník).
„Dobrý večer“ přeadresuje tady. Album Marshall Crenshaw viz Dobrý večer (album). K písni od Johna Reubena viz John Reuben.
Překlady slova Vítejte zobrazeno na mnoha místech navštěvovaných cizinci nebo turisty, aby přivítali lidi všech národností.

Pozdrav je aktem sdělení ve kterých si lidé záměrně navzájem dávají najevo svou přítomnost, dávají jim pozor a navrhují druh vztahu (obvykle srdečný) nebo sociální status (formální nebo neformální) mezi jednotlivci nebo skupinami lidí, kteří spolu přicházejí do styku. Pozdravy se někdy používají těsně před a konverzace nebo pozdravit mimochodem, například na chodníku nebo stezce. Při pozdravu celní jsou velmi kultura - a specifické pro danou situaci a mohou se v rámci kultury měnit v závislosti na společenském postavení a vztahu, existují ve všech známých lidských kulturách. Pozdravy lze vyjádřit zvukově i fyzicky a často zahrnují kombinaci obou. Toto téma vylučuje vojenské a ceremoniální pozdravy ale zahrnuje jiné rituály než gesta. Pozdrav, nebo oslovení, lze vyjádřit také v písemné komunikaci, jako jsou dopisy a e-maily.

Některé epochy a kultury měly velmi propracované pozdravné rituály, např. pozdrav panovníka. Naopak, tajné společnosti mají často nenápadná nebo tajemná pozdravná gesta a rituály, například a tajné potřesení rukou, což umožňuje členům vzájemně se poznávat.

V některých jazycích a kulturách se stejné slovo nebo gesto používá jako pozdrav i jako rozloučení. Příkladem je „Dobrý den“ v angličtině, „Sat Shri Akaal“ v pandžábštině, „As-Salamualaikum“ v arabštině, „Aloha“ v havajštině, „Shalom“ v hebrejštině, „Namaste“ v hindštině, „Ayubowan“ na Srí Lance a „Ciao“ v italštině. Luk a potřesení rukou jsou také používány jak pro pozdrav, tak pro dovolenou. A v mnoha jihoasijských zemích, jako je Srí Lanka a Indie, dali ruce dohromady a přiložili si je k srdci, což ukazuje, že pozdravují z celého srdce. V Indii se říká „Namaste“ a na Srí Lance „Ayubowan“, což znamená žít déle.

Gesta pozdravu

Civilní Generální tajemník NATO Joseph Luns z Holandsko nakloní si klobouk při kontrole vojsk v roce 1983, místo vojenského pozdravu. Toto (celé gesto je zobrazeno zde) se tehdy stalo staromódním jako obecný společenský pozdrav, ale kdysi to bylo normální.

Pozdrav může sestávat z výměny formálního vyjádření, polibků, potřesení rukou, objetí a různých gest. Forma pozdravu je určena společenskou etiketou i vztahem lidí.

Formální pozdrav může zahrnovat slovní potvrzení a někdy i potřesení rukou, ale kromě toho může výraz obličeje, gesta, řeč těla a oční kontakt signalizovat, jaký typ pozdravu se očekává.[1] Gesta jsou nejzřejmějším signálem, například pozdrav někoho s otevřenou náručí je obecně známkou toho, že se očekává objetí.[2] Překřížení zbraní však lze interpretovat jako známku nepřátelství. Výraz obličeje, řeč těla a oční kontakt odrážejí emoce a úroveň zájmu. Zamračený, shrbený a snížený oční kontakt naznačuje nezájem, zatímco úsměv a bujarý přístup jsou známkou přivítání.

Po celém světě se používá mnoho různých gest jako jednoduché pozdravy. V západních kulturách potřesení rukou je velmi časté, i když má četné jemné odchylky v síle úchopu, ráznosti chvění, dominantním postavení jedné ruky nad druhou a v tom, zda je či není používána levá ruka.

Historicky, když muži obvykle nosili klobouky ze dveří, mužské pozdravy lidem, které znali, a někdy i těm, které nevěděli, zahrnovaly dotýkání, mírné zvedání („sklápění“) nebo sundávání klobouku různými gesty. Toto základní gesto zůstalo normální ve velmi mnoha situacích od středověku až do doby, kdy muži v polovině 20. století obvykle přestali nosit klobouky. Zvedání klobouků začalo prvkem uznání nadřazenosti, kde jej mohla provádět pouze společensky podřadná strana, ale tento prvek postupně ztratila; Král Louis XIV Francie ukázal, že se alespoň dotkne svého klobouku všem ženám, se kterými se setkal. Toto gesto však nikdy nepoužívaly ženy, u nichž jejich pokrývka hlavy zahrnovala úvahy o skromnosti. Když muž neměl klobouk, mohl by se dotknout jeho vlasů na straně přední části hlavy, aby replikoval gesto na klobouk. Toto bylo obvykle prováděno nižšími třídami k sociálním nadřízeným, jako byli rolníci vlastníkovi půdy, a je známé jako „tahání za předkem“, které se stále někdy vyskytuje jako metafora submisivního chování.

Arabský výraz Salaam (doslovně „mír“, z mluveného pozdravu, který doprovází gesto), odkazuje na praxi kladení pravé dlaně na srdce, před a po podání ruky.

V marocké společnosti se lidé stejného pohlaví nevítají stejně jako opačné pohlaví. Zatímco lidé stejného pohlaví (muži nebo ženy) si budou podávat ruce, líbat na tvář a dokonce se několikrát obejmout, muž a žena, kteří se navzájem zdraví na veřejnosti, nepůjdou dále než potřesení rukou. To je způsobeno tím, že marocká kultura je docela konzervativní. Slovní pozdravy v Maroku mohou jít od základu Salaam, ptát se na podrobnosti života, abychom se ujistili, že ten druhý dělá dobře.[3] V království Maroka byste měli vždy pozdravit pravou rukou, protože levá ruka je tradičně považována za nečistou.[4]

Čínský pozdrav (拱手 ) cvičil Tsai Ing-wen, Prezident Čínské republiky (Tchaj-wan).

Čínský pozdrav má pravou pěst umístěnou v dlani levé ruky a je třepán tam a zpět dvakrát nebo třikrát, může být doprovázen kývnutím hlavy nebo úklonou. Gesto lze použít na schůzce a rozloučení a při poděkování nebo omluvě.

V Indii je běžné vidět Namaste pozdrav (nebo "Sat Sri Akal" pro Sikhové ) kde jsou dlaně rukou přitlačeny k sobě a drženy blízko srdce s hlavou jemně skloněnou.

Adab, což znamená respekt a zdvořilost, je gesto ruky používané jako muslimský pozdrav jihoasijských muslimů, zejména urdsky mluvících komunit Uttarpradéš, Hyderabadi Muslimové, Bengálští muslimové a Muhajir lidé Pákistánu. Gesto zahrnuje zvednutí pravé ruky směrem k obličeji dlaní dovnitř tak, aby byla před očima a konečky prstů se téměř dotýkaly čela, protože horní část trupu je ohnutá dopředu. [5] Pro člověka je typické říkat „adab arz hai", nebo prostě "adab". Často se na ni odpovídá stejným nebo slovem"Tasleem„je řečeno jako odpověď, nebo někdy je odpovězeno obličejovým gestem přijetí.

V Indonésii, zemi s velkou rozmanitostí kultur a náboženství, je vyjádřeno mnoho pozdravů, od formálního pozdravu vysoce stratifikovaných a hierarchických Jávský k rovnostářským a praktickým pozdravům vnějších ostrovů.

Jávský, Batak a další etnika, která jsou v současnosti nebo dříve zapojena do ozbrojených sil, budou pozdravovat vládního nadřízeného a budou následovat s hlubokým úklonou od pasu nebo krátkým kývnutím hlavy a uvolněným stiskem ruky. Poloha ruky je velmi důležitá; ruka nadřízeného musí být vyšší než ruka podřízeného. Muslimští muži sevře obě ruce, dlaněmi se dotknou hrudníku a vysloví správný islám slametan (pozdrav) fráze, po níž může následovat kontakt tváří v tvář, rychlé obejmutí nebo uvolněné podání ruky. Zbožné muslimské ženy otáčejí rukama ze svislé do svislé polohy podobné modlitbě, aby se sotva dotkly špiček zdravějších mužů a mohly se odhlásit z kontaktu tváří v tvář.

Pokud je muž Abdi Dalem královský sluha, dvořan nebo zvláště „peko-peko“ (převzato přímo z japonštiny, což znamená „poslušné“) nebo dokonce vysoce formální jedinec, ustoupí dozadu se skloněnou hlavou, levou paži zkříženou na hrudi a pravou paži visící dolů, nikdy ukazující jeho stranu nebo záda na svého nadřízeného. Jeho hlava musí být vždy nižší než jeho nadřízeného. Mladší muslimští muži a ženy sevřou nataženou ruku svého staršího nebo nadřízeného na čelo na znamení úcty a poklony.

Pokud dělník nebo osoba se zjevně špinavými rukama pozdraví nebo pozdraví staršího nebo nadřízeného, ​​projeví úctu svému nadřízenému a vyhne se kontaktu poklonou a dotykem pravého čela velmi rychlým pozdravem nebo vzdáleným gestem „slamet“.

Tradiční jávština Sungkem zahrnuje sevření dlaní obou rukou, zarovnání palců s nosem, otočení hlavy dolů a hluboký úklon, ohnutí od kolen. V královské přítomnosti ten, který vystupoval sungkem poklekl ke spodní části trůnu.

Gesto zvané a wai se používá v Thajsku, kde jsou ruce ukláněny společně dlaní k dlani, přibližně na úrovni nosu. The wai má podobu gesta, na které odkazuje japonský výraz Gassho buddhisty. V Thajsku muži a ženy obvykle stiskli dvě dlaně k sobě a trochu se uklonili, když řekli „Sawadee ka“ (mluvčí) nebo „Sawadee krap“ (mluvčí).

Polibky

Denis Thatcher, manžel bývalého Předseda vlády Spojeného království Margaret thatcherová, pozdravuje bývalého Američana První dáma Nancy Reagan podle líbat její ruku, 1988

V Evropě je formální styl pozdravu vyšší třídy používaný mužem pro ženu v EU Raně novověké období bylo držet ženinu představenou ruku (obvykle pravou) pravou rukou a políbit ji při úkloně. V případech nízkého stupně intimity je ruka držena, ale není políbena. Ultraformální styl s mužovým pravým kolenem na podlaze se nyní používá pouze při sňatcích jako romantické gesto.

Líbání na tvář je běžný v Evropě, částech Kanady (Quebec) a Latinské Americe a stal se standardním pozdravem hlavně v jižní Evropě, ale také v některých zemích střední Evropy.

Zatímco líbání na tvář je v mnoha kulturách běžným pozdravem, každá země má jedinečný způsob líbání. V Rusku, Polsku, Slovinsku, Srbsku, Makedonii, Černé Hoře, Nizozemsku, Íránu a Egyptě je zvykem „líbat třikrát na alternativní tváře“, ale dvakrát líbat v Bosně a Hercegovině.[6] Italové, Maďaři a Rumuni se obvykle líbají dvakrát na pozdrav a v Mexiku a Belgii je nutný pouze jeden polibek. Na Galapágách se ženy líbají pouze na pravou tvář[7] a v Ománu není neobvyklé, že se muži po podání ruky navzájem líbají na nos.[8] Francouzská kultura přijímá řadu způsobů, jak pozdravit v závislosti na regionu. Dva polibky jsou nejběžnější v celé Francii, ale v Provence tři polibky jsou dány a v Nantes čtyři jsou vyměněny.[9] Ve Finistère na západním cípu Bretaně a Deux-Sèvres v oblasti Poitou-Charentes se však dává přednost jednomu polibku.[10][11]

Další pozdravová gesta

Velitel Operace United Assistance pomocí pozdravu s lokty při boji Ebola v Libérie v roce 2014
Steven Gerrard provedení a Wai
Mávání

Pozdravy hlasové schránky

Pozdravy hlasové schránky jsou předem zaznamenané zprávy, které se automaticky přehrávají volajícím, když systém hlasové schránky přijme hovor. Nějaký hlasová schránka systémy umožňují hrát různé pozdravy s různými volajícími.

Viz také

Reference

  1. ^ Salmani Nodoushan, M. A. (2006). Pozdravy v angličtině a perštině: sociopragmatická perspektiva. International Journal of Language, Culture, and Society, 17. online.
  2. ^ George Boeree. „personpercept.html“. Webspace.ship.edu. Citováno 2011-01-27.
  3. ^ „Skutečná, okouzlující a podivná tajemství marocké kultury“. Moroccanzest. 2018-08-20. Citováno 2018-11-19.
  4. ^ „Pozdrav, cestovní průvodce Marokem“ (PDF). Pouštní marocké dobrodružství.
  5. ^ Gambhir, Vijay (1996). Výuka a osvojování jihoasijských jazyků. University of Pennsylvania Press. p. 87. ISBN  0-8122-3328-X.
  6. ^ „Lekce pozdravů“. Hawaii.edu. Archivovány od originál dne 04.06.2011. Citováno 2011-01-27.
  7. ^ „Galapágy - nejčastější dotazy Příprava na cestu“. Galapagosonline.com. Citováno 2011-01-27.
  8. ^ „Zdravím v jiných kulturách“. Brucevanpatter.com. Citováno 2011-01-27.
  9. ^ „Faire la bise - francouzská gesta“. French.about.com. 2011-01-02. Citováno 2011-01-27.
  10. ^ „210 Francouzská mapa líbání“. Frank Jacobs. 2007-12-02. Citováno 2012-01-02.
  11. ^ „E-mailové pozdravy“. Alexi. 2019-10-31. Citováno 2019-10-27.