Graber - Graber

Pro další použití viz Graber (disambiguation).

Graber badge.jpg
1967 Graber Alvis (vpředu)
1967 Graber Alvis (zadní)
Kabriolet Duesenberg Model J s vlastním tělem od Grabera
1938 Packard s vlastní karoserií od Grabera

Graber (také známý jako Carrosserie Hermann Graber) byl trenér stavitel se sídlem v Wichtrach ve středu Švýcarsko. V letech 1927 až 1970 dodala firma karoserie pro osobní automobily určené k montáži na podvozek různých evropských a amerických výrobců automobilů. Graber měl obzvláště blízký vztah s britský firma Alvis, poskytující výrobci na zakázku a elegantní, i když drahá těla, téměř dvacet let, většinou v 50. a 60. letech.

Dějiny

Historie podnikání sahá do roku 1924, kdy Hermann Graber, tehdy 21letý, převzal vedení svého otce výroba kol a rychle ji překonfigurovala na výrobu karoserií.

První vůz společnosti, dvoumístný kabriolet s karoserií Fiat 509 byl představen v roce 1927. O dva roky později zvítězil Graham s tělem 20 Panhard & Levassor Concours d'Elegance na St. Moritz v důsledku čehož se společnost „Carrosserie Graber“ stala známou napříč celým světem Evropa. Během třicátých let společnost postavila řadu speciálních nástaveb na řadě podvozků z Alfa romeo, Bentley, Bugatti, Duesenberg a Packard.

Na počátku 30. let Francie prohrál s Británie svou pozici největšího evropského výrobce automobilů a Británie si udrží nejvyšší pozici až do počátku padesátých let, takže pro Grabera, po válka, soustředit se na speciální karoserie určené k doplnění některých exkluzivnějších podvozků vyráběných britským automobilovým průmyslem, což se jim také podařilo, zejména pokud jde o Alvis a Bentley, Aston Martin, Lagonda, Rolls Royce a Rover jako výrobci automobilů se samostatným podvozkem

V roce 1946 vytvořil Graber svůj první orgán Alvis a v roce 1953 získal švýcarská distribuční práva pro Alvis Cars. V roce 1955, v reakci na objednávku zákazníka od Alvise, vyrobili to, co se ukázalo jako první dva z několika prototypů Graberových těl na podvozku Alvis.[1]

V průběhu padesátých let se spojení mezi Graberem a Alvisem sblížilo. Po dlouholetém návrháři Alvisu G.T. Smith-Clarke opustil společnost, Graber představil v roce 1955 své Graber tělo Alvis TC 21/100 "Grey Lady" který nějak spojil klasickou eleganci s důkladně moderní ponton tělo formátu.[2] Nové orgány Alvis se začaly sériově vyrábět na základě licence britských firem nejprve s Willowbrook a později Park Ward.[3] Park Ward vzal švýcarské kresby a upravil je tak, aby vytvořily auto s větším vnitřním prostorem než originál Graber. Všechny následující Alvis TD TE a úplně poslední TF21 následovaly Graberův základní plán. V centrálním Švýcarsku mezitím Graber pokračoval ve výrobě zakázkových speciálních vozů na bázi podvozku Alvis, a to rychlostí nejvýše deseti ročně. Jednalo se o čtyři sedadlová kupé s karoserií (někdy Angličany popisovaná jako sedany), kabriolety a čtyři čtyřdveřové speciály. Graberova těla byla nižší než standardní vozy Alvis s ostřejšími A a C sloupky. Když zákazníci požadovali vylepšení, Graber byl rád, že nejen vyrábí speciální nástavby, ale také přepracovává nebo přizpůsobuje aspekty podvozku a podvozku.[4]

Hermann Graber zemřel v roce 1970 a výroba speciálních vozů ve Wichtrachu skončila. Nyní bylo vyrobeno asi 800 vozidel s karoserií Graber. Podnikání nadále fungovalo pod kontrolou jeho vdovy a nyní se specializovalo na opravy a údržbu karoserií. V letech 1980 až 1996 podnikal Graber jako úředník Ferrari dovozce. V roce 2001 získal zbytek podniku známý švýcarský restaurátor klasických automobilů Markus Scharnhorst a přestěhoval se do Toffen.[5]

Poznámky

  1. ^ Alvis Archive Trust
  2. ^ Brazendale: Enzyklopädie Automobil, S. 26, 28.
  3. ^ Alvis Archive Trust http://alvisarchive.com
  4. ^ Oldtimer Markt, Sonderheft 14, S. 16.
  5. ^ Internetové shrnutí historie společnosti www.coachbuild.com (vyvoláno 3. června 2011).

Zdroje a další čtení

  • Emil Bohnenblust: Hermann Graber war der ungekrönte König der Schweizer Karosseriebauer. In: DrachePost Nr. 4, Juni 2005, S. 12 f.
  • Kevin Brazendale: Enzyklopädie Automobil von Alfa Romeo bis Zagato. Die 600 schönsten Modelle. Weltbild, Augsburg 2000. ISBN  3-8289-5384-0.
  • Dieter Günther: Švýcarské spojení. Modellgeschichte der Alvis TC21 až TF21 v: Oldtimer Markt, Sonderheft 14 - Luxus, Leistrung und vier Sitze. Gran Tourismo: Die großen Reisecoupés
  • Rainer W. Schlegelmich, Hartmut Lehbrink: Englische Sportwagen. Köln (Könemann) 2001, ISBN  3-8290-7449-2.
  • Halwart Schrader, David Lillywhite: Klassische Automobile. Stuttgart (Motorbuch Verlag) 2005. ISBN  3-613-02552-3.

externí odkazy