Gert Westphal - Gert Westphal
Gert Westphal | |
---|---|
narozený | Curt Gerhard Westphal 5. října 1920 Drážďany, Německo |
Zemřel | 10. listopadu 2002 Curych, Švýcarsko | (ve věku 82)
Vzdělávání | Staatsschauspiel Dresden |
obsazení |
|
Organizace | |
Ocenění |
Curt Gerhard Westphal, pseudonym Gert Westphal, (5. října 1920 - 10. listopadu 2002) byl německo-švýcarský herec, vypravěč audioknih, recitátor a režisér, jeden z nejznámějších vypravěčů a mluvčích audioknih v němčině, popsaný jako „König der Vorleser“ (král recitátorů)[1] a "der Caruso der Vorleser" (dále jen Caruso mezi recitátory).[2] Po jeho přečtení její manžel práce, Katia Mann nazval jej „des Dichters oberster Mund“ (hlavní hlas básníka).[3] Literární kritik Marcel Reich-Ranicki řekl, že byl pravděpodobně nejlepším recitátorem němčiny.[4]
Kariéra
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/4/49/Thomas_and_Katia_Mann.jpg/220px-Thomas_and_Katia_Mann.jpg)
Narozen v Drážďany jako syn kulturně zainteresovaného ředitele továrny,[1] Westphal se zúčastnil Realgymnasium v Blasewitz, promoval s Abitur.[5] Trénoval herectví s Paul Hoffmann na Dresdner Staatsschauspielhaus, kde debutoval na jevišti v roce 1940 v menší roli v Goetheho Götz von Berlichingen. Poté byl povolán na vojenskou službu a později se stal válečný vězeň. V roce 1946 se přestěhoval do Brémy, kde byl oba členem Kammerspiele Bremen a reproduktor pro Rádio Brémy.[1] Od roku 1948 stál v čele divize zvukové hry vysílače. V roce 1953 zaujal stejnou pozici u Südwestfunk v Baden-Baden kde zůstal do roku 1959. Byl v kontaktu s autory jako např Alfred Andersch, Ingeborg Bachmann, Gottfried Benn, Max Frisch a Carl Zuckmayer. Zadal nové zvukové hry a spolupracoval s nimi Max Ophüls, Will Quadflieg, Hans Paetsch, Oskar Werner, Walter Jens a Joachim Fest.[5]
Jako recitátor a vypravěč audioknih Westphal zaznamenal významná díla německých autorů a také překlady spisovatelů, jako např. Gustave Flaubert, Victor Hugo, Henry James a Thornton Wilder, se zaměřením na ruskou literaturu od Chinghiz Aitmatov, Fjodor Dostojewski, Nikolai Gogol, Ivan Goncharov, Maxim Gorki, Nikolai Leskov, Vladimir Nabokov, Leo Tolstoi a Anton Checkov, mezi ostatními. V roce 1994 provedl sérii čtení korespondence s Dietrich Fischer-Dieskau, jako Hofmannsthal a Strauss, a Zelter a Goethe.[6]
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/1/19/Thomas_Mann_Gert_Westphal_2.jpg/170px-Thomas_Mann_Gert_Westphal_2.jpg)
Zemřel v Curychu a byl pohřben v Kilchberg, vedle rodinného hrobu Thomase Manna.[7]
Ocenění
- 1975: Cena za literaturu Kanton Zürich[8]
- 1982: Důstojnický kříž Řád za zásluhy Spolkové republiky Německo[8]
- 2001: Biermann-Ratjen-Medaille, za kulturní úspěchy pro Hamburg[9]
Ocenění za nahrávky
- Preis der deutschen Schallplattenkritik
- Ehrenurkunde, 1991, jako první a zatím jediný řečník *[10]
- Das dreißigste Jahr autor: Ingeborg Bachmann, 2001[11]
- Bekenntnisse des Hochstaplers Felix Krull Thomas Mann, 2002[12]
Ocenění za zvukové hry
- Hörspielpreis der Kriegsblinden pro Prinzessin Turandot podle Wolfgang Hildesheimer, 1955 (směr)[13]
- Cena Karla Zczuky pro Der trojanische Krieg findet nicht statt podle Jean Giraudoux, hudba od Peter Zwetkoff , 1955 (směr)[14]
- Prix Italia pro Wovon wir leben und woran wir sterben podle Herbert Eisenreich , 1957 (řečník)[15]
- Karl-Sczuka-Preis pro Ungeduld des Herzens podle Stefan Zweig, hudba Peter Zwetkoff, 1961 (směr)[14]
- Prix Italia pro Těžký den v noci podle Anders Bodelsen, 1967 (směr)[16]
- Hörspiel des Monats pro Udo der Stählerne podle Theodor Weißenborn a Josef Alois Gleich , Leden 1994 (vypravěč)[17]
Literatura
- Andreas Kotte, vyd. (2005). „Gert Westphal“. Theaterlexikon der Schweiz (TLS) / dictionnaire du théâtre en Suisse (DTS) / Dizionario Teatrale Svizzero / Lexicon da teater svizzer [Divadelní slovník Švýcarska]. 3. Curych: Chronos. 2084–2085. ISBN 978-3-0340-0715-3. LCCN 2007423414. OCLC 62309181.
- Oliver W. Grabow: Gert Westphal. Gesamtverzeichnis seiner Arbeiten von 1940 bis 2002. Arethousa Verlag, Mnichov 2013, ISBN 978-3-934207-22-6.[18]
- Katrin Krämer: Vorlesen ist ein Liebesakt. Gert Westphal - Die Stimme der Literatur, životopisný rys, Radio Bremen 2000, vysílaný 22. listopadu 2015
Reference
- ^ A b C Die Stimme der Klassiker. / Gert Westphal, Sprecher, Rezitator und Schauspieler, hvězda im Alter von 82 Jahren ungekuerzte-lesung.de
- ^ Solothurner Nachrichten, 8. července 1989, článek Kurta Steinmanna
- ^ Bernd M. Kraske (ed.): Des Dichters oberster Mund - Gert Westphal zum 70. Geburtstag. Böckel Verlag, 1990, ISBN 3-923793-12-X.
- ^ Peter Lückemeier (22. ledna 2018), „Eine Stimme, die Welten erschafft“, Frankfurter Allgemeine Zeitung (v němčině), Frankfurt, s. 10
- ^ A b Zemke, Klaus (18. října 2011). „1985: Interview mit Gert Westphal /„ Glücklich bin ich immer, wenn ich Goethe lesen darf “- Gert Westphal über seine Tätigkeit als Rezitator“ (v němčině). Deutsche Welle. Citováno 4. října 2018.
- ^ "1994". mwolf.de (v němčině). Citováno 30. prosince 2018.
- ^ Der Friedhof / Gemeinde Kilchberg Kilchberg
- ^ A b „Gert Westphal“ (v němčině). Der Audio Verlag. Citováno 15. listopadu 2018.
- ^ * Freie und Hansestadt Hamburg: Senátor-Biermann-Ratjen-Medaille Hamburg
- ^ Kompletní seznam Ehrenpreis příjemci 1968–2011, s. 3
- ^ Hörbuch / Ingeborg Bachmann: Das dreißigste Jahr Schallplattenkritik
- ^ Hörbuch / Thomas Mann: Bekenntnisse des Hochstaplers Felix Krull. Gelesen von Gert Westphal. Schallplattenkritik
- ^ Hörspielpreis der Kriegsblinden Akustische Spielformen - Von der Hörspielmusik zur Radiokunst - Der Karl-Sczuka-Preis 1955–2005 Bund der Kriesblinden
- ^ A b [1] SWR
- ^ Bremer Rundfunk-Chronik / 1950–1960: Das Jahrzehnt des Hörspiels Rádio Brémy
- ^ Anders Bodelsen / Náročný den hoerspiele.dra.de
- ^ Udo, der Stählerne goetz-naleppa.de
- ^ Schaffensbilanz. (Posouzení) Neue Zürcher Zeitung 16. července 2013, vyvoláno 16. srpna 2013
externí odkazy
- Literatura od Gerta Westphala v Německá národní knihovna katalog
- Gert Westphal diskografie ve společnosti Diskotéky
- Gert Westphal na IMDb
- Gert Westphal zum 90. Geburtstag Rádio Brémy
- „Lyrik und Jazz“: Der Groove von Heinrich Heine Der Spiegel 13. září 2006