Georges Cochevelou - Georges Cochevelou

Georges Cochevelou (1889–1974) byl tlumočník, voják a bankéř. Objevil a rekonstruoval Keltská harfa středověku a spolu se svým harfistickým synem Alan Stivell, byl zodpovědný za jeho oživení v roce Bretaň v padesátých letech.

Životopis

Časný život

Georges (Jord nebo Jorj v Breton ) Cochevelou se narodil 16. května 1889 na ulici Vercingétorix (ulice Vercingétorix) 14. pařížský obvod. Jeho otec byl rodák z Nouec Vihan v Gourin a jeho matka Pontivy. Georges byl pokřtěn Vannetaisovo území na jihu Bretaň, poté se jeho rodina odstěhovala z Paříže.^[1] Několik let ho vychovávala babička z matčiny strany Moustoir-Ac a žil v Morbihan až mu bylo třicet let.

Kariéra

Byl vychován jako mluvčí Gwenedeg než se stal vojákem v první světová válka. Byl zraněn a zajat Německo v roce 1917. Zapnuto Příměří ze dne 11. listopadu 1918, byl v Polsko, kde studoval polština a ruština.

Po válce pracoval jako bankéř, administrátor a tlumočník, ale jeho skutečnou vášní bylo umění. Byl vítězem soutěže Lépine soutěž o několik uměleckých děl: vyrobil „astignomètre“ (oftalmologické zařízení), vytvořil stolní lampu (prodává Lancel - francouzské kožené oděvy), stavěl nábytek jako truhlář (francouzsky polsky a intarzie) a maloval originální technikou „z water-color in oil “na panelech sololitu natřených bílou barvou, které byly vystaveny na výstavě nezávislých umělců na akademii Raymond Duncan.

1. srpna 1932 se oženil s Fanny-Julienne Dobroushkess, rodačkou z Pobaltské státy, jehož emigrantem byl její otec, Hain-Woulf Dobroushkess. Porodila jejich syna Jeana v prosinci 1935. V předvečer Druhá světová válka Georgesovi bylo padesát let, a přestože přesahoval věkovou hranici své hodnosti (kapitán rezerv) a nebyl zběhlý, považoval za svou povinnost odpovědět na výzvu a byl přidělen východní armádě Épinal a do Saint-Dié. Jeho manželka a jejich syn se k němu připojili na jaře 1940. Jejich druhé dítě Yves se narodilo 18. května 1940 v Épinal. Na začátku června zahájila východní armáda ústup. Cestovali týden, než našli poblíž rodinu Villeneuve-sur-Lot. Georges nakonec našel zaměstnání v Châtel-Guyon kde jeho rodina žila až do podzimu 1945.^[2]

6. ledna 1944 Alan Cochevelou, budoucí Alan Stivell, se narodil. Krátce nato se rodina znovu usadila v Paříži. V té době pracoval Georges jako anglický tlumočník a zaměstnanec smlouvy pro ministr financí kde překládal dokumenty do francouzštiny z angličtiny, ruštiny, polštiny a španělštiny. Fanny ve 25 pracovala na sekretariátu občanské a sociální ženské unie Rue de Valois. Cochevelou žil pět let v malém bytě na bulváru Belleville. Oni pak žili na Rue Marne, pak v Vincennes. Georges přijal nápady vhodné pro pravicovou střední třídu, přestože on a jeho rodina měli relativně nízké příjmy.^[3] Jeho manželka Fanny ho vyzvala, aby obnovil kontakt s rodinnými příslušníky, kteří zůstali v Bretani.

Postupně se Georgesův zájem o Bretani znovu oživil, zejména v bretonském hnutí, které nikdy úplně neztratil ze zřetele. Jedna z jeho vášní byla uvnitř truhlářství —Vyrobil nábytek a hudební nástroje. Dále hrál klavír, příčná flétna a hoboj. Pokusil se znovu vytvořit Keltská harfa, nástroj zapomenutý, když Britské vévodství na konci středověku ztratila samostatnost. Věnoval se tomu v letech 1946-1951, zvyšoval počet schůzek a vyhledávání dokumentů, až nakonec vytvořil prototyp podle svých osobních návrhů. Ve svých šedesáti třech letech přinesl do této práce, která začala v dubnu 1952 a která trvala rok, ambice, vášeň a perfekcionismus. Patnáct let práce mu umožnilo vytvořit „dokonalou a magickou harfu“ podle jeho syna a uskutečnit svůj sen na počátku 50. let. V dubnu 1953 vytvořil „Telenn gentañ“, model harfy vybavené nylonovými strunami. Tato práce byla výsledkem mnoha výzkumů a výpočtů.

Zvuk této harfy, stejně jako různá vystoupení a recitály jeho syna Alana, vytvářely nadšení pro harfu, což způsobilo v 50. letech v Bretani oživení nástroje. V roce 1959 harmonizoval a uspořádal kousky Alanova prvního záznamu. Produkoval asi dvacet výtisků, které v Keltské kruhy z Saint-Malo, Pontivy, Redon. V roce 1964 vytvořil nástroj inspirovaný irskou harfou z 15. nebo 16. století, opatřený kovovými strunami, které mu dodávaly tón podobný dvanáctistrunné kytaru nebo citaru.

Jord zemřel 20. prosince 1974 v Saint-Mandé (Val-de-Marne ). V roce 1976 Alan věnoval své album Trema'n Inis („Směrem na ostrov“) do Georges. Jeho manželka zemřela 26. září 2005 v Limeil-Brévannes (Val-de-Marne) ve věku 102 let. Alan jí vzdal hold skladbou „Tamhle, tamhle“ na albu Zkoumá v roce 2006. Oba odpočívají na hřbitově v Gourinu podle přání Georgese.

Rodokmen

Reference