Georg Bohlmann - Georg Bohlmann

Georg Bohlmann
Bohlmann.jpg
narozený(1869-04-23)23.dubna 1869
Berlín, Prusko
Zemřel25.dubna 1928(1928-04-25) (ve věku 59)
Berlín, Německo
NárodnostNěmec
Alma materUniverzita v Berlíně
University of Halle
Vědecká kariéra
PoleTeorie pravděpodobnosti
Pojistněmatematická matematika
InstituceMeteorologický institut v Berlíně
Univerzita v Göttingenu
New York Mutual Life Insurance Company
TezeUeber eine gewisse Klasse continuirlicher Gruppen und ihren Zusammenhang mit den Additionstheoremen („O určité třídě spojitých skupin a jejich vztahu k větám sčítání“) (1892)
Doktorský poradceAlbert Wangerin

Georg Bohlmann (23 dubna 1869-25 dubna 1928) byl a Němec matematik kdo se specializoval na teorie pravděpodobnosti a pojistněmatematická matematika.

Život a kariéra

Georg Bohlmann chodil do školy v Berlín a Lipsko a vzal jeho Abitur na Wilhelms-Gymnasium v Berlíně v roce 1888. Poté začal studovat matematiku na Univerzita v Berlíně pod Leopold Kronecker, Lazarus Fuchs, a Wilhelm Dilthey. Jak postupoval ve studiu, Lež skupiny se stal středem jeho zájmu. Protože tato oblast byla v Berlíně špatně zastoupena, přestěhoval se do University of Halle, kde získal doktorát v roce 1892 pod Albert Wangerin s disertační prací na dané téma Ueber eine gewisse Klasse continuierlicher Gruppen und ihren Zusammenhang mit den Additionstheoremen („O určité třídě spojitých skupin a jejich vztahu k větám sčítání“).[1] Poté pracoval na Meteorologickém institutu v Berlíně, kde se pravděpodobně rozvinul jeho zájem o aplikovanou matematiku. Na pozvání Felix Klein, přestěhoval se do Univerzita v Göttingenu, kde on habilitován v roce 1894. V roce 1895 se podílel na zahájení semináře o pojistně-matematické vědě v Göttingenu. Vzhledem k tomu, že zde neměl trvalé místo, odešel v roce 1903 do Berlína jako hlavní pojistný matematik pro německou dceřinou společnost New York Mutual Life Insurance Company.

V roce 1901 napsal zápis o matematice životního pojištění do Enzyklopädie der mathematischen Wissenschaften („Encyclopaedia of Mathematical Sciences“), ve kterém přednesl axiomy pro teorii pravděpodobnosti dávno předtím Andrey Kolmogorov učinil tak v roce 1933. Zejména jako první uvedl moderní definici statistická nezávislost. Ve srovnání se současnou strukturou teorie pravděpodobnosti jeho práci chyběl pouze technický stav sigma aditivita. Na rozdíl od Kolmogorova však Bohlmann nedokázal ve svém axiomatickém rámci dokázat významné věty. Výsledkem bylo, že jeho základní příspěvky k teorii pravděpodobnosti získaly velmi malou pozornost. Zejména ačkoli Kolmogorov na konci 20. let několikrát navštívil Göttingen, neměl o Bohlmannově práci žádné znalosti.

Bohlmann byl pozvaným řečníkem v EU Mezinárodní kongres matematiků v roce 1908 v Římě.[2][3]

Publikace

  • Lebensversicherungsmathematik (Matematika životního pojištění), Enzyklopädie der Mathematischen Wissenschaften, 1901
  • Kontinuální skupina čtyř kvadratických transformací z Ebenu (Kontinuální skupiny kvadratických transformací roviny), Göttinger Nachrichten, 1896, s. 44–54
  • Ein Ausgleichungsproblem (Stabilizační problém), Göttinger Nachrichten, 1899, s. 260–271
  • Die Grundbegriffe der Wahrscheinlichkeitsrechnung in ihrer Anwendung auf die Lebensversicherung (Základní pojmy teorie pravděpodobnosti a její aplikace na životní pojištění), Atti del IV Congresso internazionale dei Matematici III, Řím 1909, s. 244–278
  • Anthropometrie und Lebensversicherung (Antropometrie a životní pojištění), Zeitschrift für die gesamte Versicherungs-Wissenschaft 14, 1914, str. 743–786

Reference

  1. ^ Bohlmann, Georg (1892). Ueber eine gewisse Klasse continuierlicher Gruppen und ihren Zusammenhang mit den Additionstheoremen.
  2. ^ Bohlmann, G. „Über die Grundlagen der Wahrscheinlichkeitsrechnung in ihrer Anwendung auf die Lebensversicherung“. Atti del IV Congresso internazionale dei matematici (Roma, 6–11 Aprile 1908). sv. 3. s. 244–278.
  3. ^ Über die Grundlagen der Wahrscheinlichkeitsrechnung in ihrer Anwendung auf die Lebensversicherung.  „Pan Bohlmann tvoří systém postulátů, ze kterých lze logicky odvodit věty kalkulu pravděpodobnosti. Zkoumá kritéria pravděpodobnosti týkající se nezávislosti událostí a prokazuje dostatečnost obvykle kritéria. Formuluje doplňkové postuláty nezbytné k definování funkce přežití v matematice pojištění a dává vztah mezi funkcemi přežití skupin a funkcí jednotlivců. “ p. 28 z: Moore, C. L. E. (říjen 1908). „Čtvrtý mezinárodní kongres matematiků: dílčí setkání“. Býk. Amer. Matematika. Soc. 15: 8–43. doi:10.1090 / S0002-9904-1908-01685-9.

externí odkazy