Kabinet Gentiloni - Gentiloni Cabinet
| Kabinet Gentiloni | |
|---|---|
 64. italský kabinet | |
 | |
| Datum vytvoření | 12. prosince 2016 |
| Datum rozpuštění | 1. června 2018 (537 dní) |
| Lidé a organizace | |
| Hlava státu | Sergio Mattarella |
| Hlava vlády | Paolo Gentiloni |
| Ne. ministrů | 19 (vč. předsedy vlády) |
| Členské strany | PD, AP, CpE |
| Postavení v zákonodárném sboru | Středolevá koalice |
| Opoziční strany | M5S, FI, LN, SI, FdI, UdC, ALA (do října 2017), MDP (od října 2017) |
| Dějiny | |
| Odchozí volby | Volby v roce 2018 |
| Termín (y) legislativy | XVII Legislativa (2013–2018) |
| Předchůdce | Renziho kabinet |
| Nástupce | Conte I Cabinet |
The Kabinet Gentiloni byl 64. kabinet Italská republika, ve funkci od 12. prosince 2016 do 1. června 2018. V čele vlády stál Paolo Gentiloni, bývalý ministr zahraničních věcí z Renziho kabinet.[1]
Kabinet byl vytvořen po Matteo Renzi odstoupení z funkce předsedy vlády v důsledku výsledku Ústavní referendum z roku 2016. Nový kabinet zachoval většinu ministrů bývalého Renziho kabinetu.[2] Vedl ji levý střed demokratická strana (PD) a původně zahrnoval Nový středový pravý (NCD) a Centristové pro Evropu (CpE) jako mladší partneři. Zahrnovalo také několik nestraníků nezávislí. NCD byl později sloučen do Populární alternativa (AP).
Dějiny
Pozadí a formace
Dne 7. prosince 2016 předseda vlády Matteo Renzi oznámil svou rezignaci v návaznosti na odmítnutí jeho návrhů na generální opravu Senát v Ústavní referendum z roku 2016. O několik dní později, 11. prosince 2016, prezident Sergio Mattarella zeptal se Paolo Gentiloni, pak ministr zahraničních věcí, sestavit novou vládu.[3] Následujícího dne byl Gentiloni oficiálně složen přísahou jako nový šéf vlády.[4]
Gentiloni vytvořil koaliční vládu podporovanou jeho vlastní Demokratickou stranou Nový středový pravý a Centristové pro Itálii. Jednalo se o stejnou většinu, která téměř tři roky podporovala Renziho vládu.[5] Centrista Liberální lidová aliance, vedené Denis Verdini, nepodpořil nový kabinet, protože žádný člen strany nebyl jmenován ministrem.[6] Náměstci ministrů Italská socialistická strana a Solidární demokracie byli také jmenováni. Po rozdělení Demokratické a progresivní hnutí z Demokratické strany byla tato strana do 3. října 2017 předložena jedním náměstkem ministra ve vládě.
Investiční hlasy
Investiční hlasy pro vládu Gentiloni | |||
|---|---|---|---|
| Dům Parlament | Hlasování | Strany | Hlasy |
| Senát republiky[7] (Hlasování: 268[A] 320, Většina: 135) |  Ano | PD (111), AP –NCD (28), PSI –SVP –MAIE (16), GAL –UDC (3), ostatní (11) | 169 / 268 |
 Ne | FI (38), M5S (31), ČR (9), GAL –UDC (7), ALA (1), MAIE (1), Ostatní (12) | 99 / 268 | |
| Zdržel se hlasování | Žádný | 0 / 268 | |
| Poslanecká sněmovna[8] (Hlasování: 473[b] z 629, Většina: 237) | Ano | PD (296), AP –NCD (25), CeI (12), Ukázka –CD (12), ostatní (23) | 368 / 473 |
| Ne | FI (43), SI (28), FdI (8), CeI (1), Ostatní (25) | 105 / 473 | |
| Zdržel se hlasování | Žádný | 0 / 473 | |
- ^ Nepřítomen (44): ALA (17), Lega (9), M5S (4), GAL – UDC (4), FI (3), AP – CpE – NCD (1), CR (1), ostatní (5)
Na institucionální dovolené (7): Lega (3), Aut (2), FI (1), PD (1)
Prezident (1) - ^ Nepřítomen (142): M5S (86), Lega (17), NcI – SC – MAIE (13), FI (6), CeI (4), PD (3), FdI (2), SI – SEL – P (2), AP– CpE – NCD (1), Demo. S – CD (1), Ostatní (7)
Na institucionální dovolené (14): M5S (5), NcI – SC – MAIE (3), Lega (2), PD (2), FI (1), ostatní (1)
Rozpis večírku
Začátek semestru
Ministři
13 | |
3 | |
1 | |
2 |
Ministři a další členové
- demokratická strana (PD): předseda vlády, 12 ministrů, 3 náměstci ministrů, 16 podtajemníků
- Nový středový pravý (NCD): 3 ministři, 1 náměstek ministra, 10 podtajemníků
- Centristové pro Evropu (CpE): 1 ministr
- Solidární demokracie (Demo.S): 2 náměstci ministra
- Italská socialistická strana (PSI): 1 náměstek ministra
- Demokratické centrum (CD): 1 podtajemník
- Občanská výchova a inovátoři (CI): 1 podtajemník
- Nezávislí: 2 ministři, 4 podtajemníci
Konec funkčního období
Ministři
14 | |
2 | |
1 |
Ministři a další členové
- demokratická strana (PD): předseda vlády, 13 ministrů, 2 náměstci ministrů, 16 podtajemníků
- Populární alternativa (AP): 2 ministři, 1 náměstek ministra, 8 podtajemníků
- Centristové pro Evropu (CpE): 1 ministr
- Solidární demokracie (DemoS): 2 náměstci ministrů
- Italská socialistická strana (PSI): 1 náměstek ministra
- Nezávislí: 3 podtajemníci
- Demokratické centrum (CD): 1 podtajemník
- Občanská výchova a inovátoři (CI): 1 podtajemník
- Forza Europa (FE): 1 podtajemník
Zeměpisné členění
Začátek semestru
- Severní Itálie: 9 ministrů
- Emilia-Romagna: 4 ministři
- Lombardie: 2 ministři
- Ligurie: 2 ministři
- Piemont: 1 ministr
- Střední Itálie: 7 ministrů (vč. Gentiloni)
- Jižní a Ostrovní Itálie: 3 ministři
Konec funkčního období
- Severní Itálie: 7 ministrů
- Emilia-Romagna: 4 ministři
- Ligurie: 2 ministři
- Lombardie: 1 ministr
- Střední Itálie: 7 ministrů (vč. Gentiloni)
- Jižní a Ostrovní Itálie: 3 ministři
Rada ministrů
Složení vlády
- ^ S pověřením při provádění vládního programu, rovných příležitostí a nezávislých správních orgánů.
- ^ S delegací na evropské politiky.
- ^ S delegováním na informace a publikaci.
- ^ Pověřený orgán pro bezpečnost republiky.
- ^ S pověřením pro koordinaci veřejných politik v oblasti ekonomického, sociálního a vědeckého výzkumu.
- ^ S delegací na zemětřesení ve střední Itálii v letech 2016 a 2017.
- ^ před 25. únorem 2017: PD
- ^ A b C d E F G h i j před 18. březnem 2017: NCD
- ^ Uspěl Paolo Gentiloni, prozatímní ministr od 27. března 2018 do 1. června 2018
Reference
- ^ „Nový italský premiér Gentiloni složil přísahu“. BBC. 12. prosince 2016. Citováno 15. října 2019.
- ^ „Itálie představuje novou vládu podobnou odcházejícímu Renziho kabinetu“. Francie 24. 13. prosince 2016. Citováno 15. října 2019.
- ^ „L'ascesa di Paolo Gentiloni, dalla Margherita alla Farnesina“ [Vzestup Paola Gentiloniho: od Daisy po Farnesinu]. La Repubblica (v italštině). Řím: Gruppo Editoriale L’Espresso. 31. října 2014. Citováno 20. února 2015.
- ^ „Il governo Gentiloni ha giurato, ministri conferencemati tranne Giannini. Alfano agli Esteri. Minniti all'Interno. Boschi sottosegretario“. Repubblica.it. 12. prosince 2016.
- ^ „Governo Gentiloni, il ministro scelto da Mattarella:„ Stessa maggioranza, gli altri non ci stanno ". Lunedì la squadra". Il Fatto Quotidiano. 11. prosince 2016.
- ^ „Governo, Denis Verdini si sfila:“ Žádná fiducia a governo fotokopie"". Corriere della Sera. 12. prosince 2016.
- ^ „Legislatura 17ª - Aula - Resoconto stenografico della seduta n. 734 del 14/12/2016“. www.senato.it (v italštině). Citováno 1. srpna 2019.
- ^ „XVII Legislatura - XVII Legislatura - Lavori - Resoconti Assemblea - Dettaglio sedute“. www.camera.it (v italštině). Citováno 1. srpna 2019.
- ^ Když byl Martin jmenován úřadujícím, rezignoval na funkci ministra Tajemník Demokratické strany.
- ^ Costa rezignoval kvůli kontrastům s předsedou vlády. Často kritizoval Gentiloniho názory a myšlenky, zejména pokud jde o imigraci a občanství prvorozenství.
externí odkazy
| Ústavodárné shromáždění (1946–1948) |  | |
|---|---|---|
| Legislativa I (1948–1953) | ||
| Legislativa II (1953–1958) | ||
| Legislativa III (1958–1963) | ||
| Legislativa IV (1963–1968) | ||
| Legislativa V (1968–1972) | ||
| Legislativa VI (1972–1976) | ||
| Legislativa VII (1976–1979) | ||
| Legislativa VIII (1979–1983) | ||
| Legislativa IX (1983–1987) | ||
| Legislativa X (1987–1992) | ||
| Legislativa XI (1992–1994) | ||
| Legislativa XII (1994–1996) | ||
| Legislativa XIII (1996–2001) | ||
| Legislativa XIV (2001–2006) | ||
| Legislativa XV (2006–2008) | ||
| Legislativa XVI (2008–2013) | ||
| Legislativa XVII (2013–2018) | ||
| Legislativa XVIII (2018 – dosud) | ||
