Kabinet Berlusconi IV - Berlusconi IV Cabinet
| Kabinet Berlusconi IV | |
|---|---|
 60. italský kabinet | |
 | |
| Datum vytvoření | 8. května 2008 |
| Datum rozpuštění | 16. listopadu 2011 (1288 dnů) |
| Lidé a organizace | |
| Hlava státu | Giorgio Napolitano |
| Hlava vlády | Silvio Berlusconi |
| Ne. ministrů | 25 (vč. předsedy vlády) |
| Ministři odstraněni | 5 rezignovalo |
| Celkový Ne. členů | 30 (vč. předsedy vlády) |
| Členské strany | PdL, LN, PT (od března 2011) |
| Postavení v zákonodárném sboru | Středopravá koalice |
| Opoziční strany | PD, IdV, UdC, FLI (od listopadu 2010), MpA (od listopadu 2010) |
| Dějiny | |
| Volby) | Volby 2008 |
| Termín (y) legislativy | XVI Legislativa (2008–2013) |
| Příchozí formace | Berlusconi IV Kabinet formace, 2008 |
| Předchůdce | Kabinet Prodi II |
| Nástupce | Monti kabinet |
Kabinet Berlusconi IV bylo 60. skříň z Itálie, ve funkci od 8. května 2008 do 16. listopadu 2011.[1]Byl to čtvrtý kabinet vedený Silvio Berlusconi, který se poté stal nejdéle sloužícím Předseda vlády Itálie Italské republiky (3340 dnů ve funkci). Kabinet byl podpořen koalicí mezi Lidé svobody (PdL) a Severní liga (LN), spolu s dalšími menšími středo-pravými stranami.
Při svém sestavení vláda zahrnovala 22 ministrů a 39 podtajemníků, celkem 61 členů. Na konci svého funkčního období byl kabinet složen z 24 ministrů, 4 náměstků a 39 podtajemníků, tedy celkem 67 členů. S 1287 dny držby to bylo druhé místo v dlouhověkosti Berlusconiho druhá vláda (1409 dnů od roku 2001 do roku 2005) v historii Italské republiky.
Formace
Po náhlém pádu Kabinet Prodi II dne 24. ledna, rozpadu Unie koalice a následná politická krize (což vydláždilo cestu pro nové všeobecné volby v dubnu 2008 ), Berlusconi, Gianfranco Fini a další vůdci strany se nakonec 8. února 2008 dohodli na vytvoření společného seznamu s názvem „Lidé svobody " (italština: Il Popolo della Libertà), se spojil s Severní liga Umberta Bossiho a se sicilským Hnutí za autonomii z Raffaele Lombardo.[2]
V rychlé parlamentní volby konané ve dnech 13. a 14. dubna 2008 tato koalice zvítězila proti Walter Veltroni středo-levá koalice v obou domech Italský parlament.
Berlusconi a jeho ministři (kabinet Berlusconiho IV) složili přísahu dne 8. května 2008.
Podzim
10. října Poslanecká sněmovna odmítl zákon o rozpočtu státu navržený vládou. V důsledku této události Berlusconi požádal o hlasování o důvěře v sněmovně dne 14. října, získal hlas s pouhými 316 hlasy pro 310, což je minimum potřebné k udržení většiny. Stále více poslanců pokračovalo přes podlahu a připojil se k opozici a dne 8. listopadu schválil senát zákon o rozpočtu státu, který byl dříve zamítnut, ale pouze s 308 hlasy, zatímco opoziční strany se hlasování neúčastnily, aby zdůraznily, že Berlusconi ztratil většinu. Mimo jiné jeho vnímané selhání při řešení dluhové krize v Itálii s odhadovanou částkou dluhu 1,9 bilionu EUR (2,6 bilionu USD) nutilo Berlusconiho, aby opustil úřad. Popularita tohoto rozhodnutí se odrážela ve skutečnosti, že zatímco on rezignoval, davy zpívaly hallelujahovu část „Messiah“ od Georga Fredericka Händela, doplněný hlasovým doprovodem; tancovalo se také v ulicích před Kvirinální palác, oficiální bydliště Prezident Itálie, kde Berlusconi šel nabídnout svou rezignaci.
Úsporný balíček byl schválen, zvýší úspory ve výši 59,8 miliard EUR při snižování výdajů a zvyšování daní, včetně zmrazení platů ve veřejném sektoru do roku 2014 a postupného zvyšování důchodového věku pro ženy v soukromém sektoru ze 60 v roce 2014 na 65 v roce 2026. Rezignace také přišla v obtížné době pro Berlusconiho, protože byl zapojen do mnoha soudy za korupci, podvody a sexuální delikty. U nižších soudů byl často shledán vinným, ale v mezích italského právního systému se vyhýbal uvěznění.
Berlusconi také nesplnil některé ze svých předvolebních slibů a nedokázal zabránit hospodářskému úpadku a zavést vážné reformy. Mnozí věřili, že problémy a pochybnosti o vedení Berlusconiho a jeho koalici jsou jedním z faktorů, které přispěly k obavám z trhu kvůli bezprostřední italské finanční katastrofě, což by mohlo mít potenciálně katastrofický dopad na eurozónu a světovou ekonomiku 17 zemí. Mnoho Berlusconiho kritiků ho obvinilo, že svou moc využíval především k ochraně svých vlastních podnikatelských aktivit. Umberto Bossi vůdce Severní liga, partner v Berlusconiho pravicové koalici, byl citován jako informující novináře mimo parlament: „Požádali jsme předsedu vlády, aby ustoupil stranou.“
CNN informoval 7. listopadu, že Berlusconi předtím popřel zvěsti, že se chystá rezignovat, a na své stránce na Facebooku uvedl, že „Zvěsti o mé rezignaci jsou neopodstatněné.“ Dne 12. listopadu 2011, po závěrečném setkání se svým kabinetem, se Berlusconi setkal s italským prezidentem Giorgio Napolitano v Quirinalském paláci, aby podal demisi. Oznámil to italské veřejnosti telefonicky na jednom ze svých televizních kanálů. Italská tisková agentura ANSA uvedl, že Berlusconi poznamenal svým pobočníkům, že „To je něco, co mě hluboce zarmoucuje“. Berlusconi připustil, že ztratil parlamentní většinu, a dospěl k závěru, že „věci jako kdo vede nebo kdo neřídí vládu, jsou méně důležité než dělat to, co je pro zemi správné.“ Berlusconi vydal prohlášení, že po porážce rozpočtu nebude v Itálii znovu kandidovat. Ve své rezignaci údajně zmínil také „osm zrádců“, bývalých spojenců, kteří se zdrželi hlasování.
Investiční hlasy
Investiční hlasy pro kabinet Berlusconiho IV | |||
|---|---|---|---|
| Dům Parlament | Hlasování | Strany | Hlasy |
| Poslanecká sněmovna |  Ano | PdL, LN, MpA | 335 / 611 |
 Ne | PD, UdC, IdV, SVP –ALD, Ostatní | 275 / 611 | |
| Zdržel se hlasování | Ostatní | 1 / 611 | |
| Senát republiky | Ano | PdL, LN, MpA | 173 / 322 |
| Ne | PD, IdV, UdC –SVP –AUT, Ostatní | 137 / 312 | |
| Zdržel se hlasování | Ostatní | 2 / 312 | |
Rozpis večírku
Začátek semestru
Ministři
12 | |
4 | |
4 | |
1 |
Ministři a další členové
- Lidé svobody (PdL): předseda vlády, 17 ministrů, 30 podtajemníků
- Forza Italia (FI): předseda vlády, 12 ministrů, 17 podtajemníků
- Národní aliance (AN): 4 ministři, 8 podtajemníků
- Křesťanská demokracie pro autonomie (DCA): 1 ministr
- Liberální populární (PL): 1 podtajemník
- Nezávislí: 4 podtajemníci
- Severní liga (LN): 4 ministři, 5 podtajemníků
- Hnutí za autonomii (MpA): 2 podtajemníci
- Křesťanská demokracie (DC): 1 podtajemník
- Nezávislí: 1 podtajemník
Konec funkčního období
Ministři
19 | |
3 | |
1 | |
1 |
Ministři a další členové
- Lidé svobody (PdL): předseda vlády, 18 ministrů, 24 podtajemníků
- Severní liga (LN): 3 ministři, 1 náměstek ministra, 4 podtajemníci
- Lidé a území (PT): 1 ministr, 1 náměstek ministra, 2 podtajemníci
- Populární Itálie zítra (PID): 1 ministr
- Populární akce (AP): 1 náměstek ministra
- Pohyb národní odpovědnosti (MRN): 1 podtajemník
- La Discussione: 1 podtajemník
- Nezávislí: 1 ministr, 2 podtajemníci
- Republikáni - akční (RA): 1 náměstek ministra
- Velký jih (GS): 2 podtajemníci
- Křesťanská demokracie (DC): 1 podtajemník
- Právo (Destra): 1 podtajemník
- Národní soudržnost (CN): 1 podtajemník
Rada ministrů
Složení vlády
| Portrét | Kancelář | název | Období | Strana | Náměstci ministrů Podtajemníci | |
|---|---|---|---|---|---|---|
 | Podtajemníci: Gianni Letta (Ind.)[A] Paolo Bonaiuti (PdL)[b] Carlo Giovanardi (PdL)[C] Gianfranco Micciché (GS )[d][E] Rocco Crimi (PdL)[F] Michela Vittoria Brambilla (PdL)[G] (do 8. května 2009) Guido Bertolaso (Ind.)[h] (do 11. listopadu 2010) | |||||
 | Podtajemníci: Stefania Craxi (PdL) Alfredo Mantica (PdL) Vincenzo Scotti (NS )[i] (do 7. listopadu 2011) | |||||
 | Podtajemníci: Alfredo Mantovano (PdL) Michelino Davico (LN) Nitto Francesco Palma (PdL) (do 27. července 2011) Sonia Viale (LN) (od 5. května 2011) Guido Viceconte (PdL) (od 14. října 2011) | |||||
 | Podtajemníci: Elisabetta Casellati (PdL) Giacomo Caliendo (PdL) | |||||
 | ||||||
 | Podtajemníci: Guido Crosetto (PdL) Giuseppe Cossiga (PdL) | |||||
 | Náměstci ministrů: Giuseppe Vegas (PdL)[j] (21. května 2009 - 15. prosince 2010) Podtajemníci: Luigi Casero (PdL) Alberto Giorgetti (PdL) Daniele Molgora (LN) (do 20. května 2010) Nicola Cosentino (PdL) (do 15. července 2010) Sonia Viale (LN) (20. května 2010 - 5. května 2011) Bruno Cesario (PT) (od 5. května 2011) Antonio Gentile (PdL) (od 5. května 2011) | |||||
 | Náměstci ministrů: Adolfo Urso (FLI)[k][l] (30. června 2009 - 17. listopadu 2010) Paolo Romani (PdL)[l] (30. června 2009 - 4. října 2010) Catia Polidori (PT)[m] (14. října 2011 - 16. listopadu 2011) Podtajemníci: Ugo Martinat (PdL) (do 28. března 2009) Stefano Saglia (PdL) (od 30. dubna 2009) Daniela Melchiorre (LD ) (5. května 2011 - 27. května 2011) | |||||
 | (prozatímní reklama) | |||||
 | ||||||
 | Podtajemníci: Antonio Buonfiglio (FLI)[k] (do 17. listopadu 2010) Roberto Rosso (PdL) (od 5. května 2011) | |||||
 | ||||||
 | ||||||
 | Podtajemníci: Roberto Menia (FLI)[k] (do 17. listopadu 2010) Giampiero Catone (PT) (od 5. května 2011) Elio Vittorio Belcastro (GS )[n] (od 28. července 2011) | |||||
 | Náměstci ministrů: Roberto Castelli (LN)[j] (21. května 2009 - 16. listopadu 2011) Aurelio Misiti (RA)[m] (14. října 2011 - 16. listopadu 2011) Podtajemníci: Bartolomeo Giachino (Ind.) Mario Mantovani (PdL) Giuseppe Maria Reina (MpA ) (do 17. listopadu 2010) | |||||
 | Náměstci ministrů: Ferruccio Fazio (Ind.)[j] (21. května 2009 - 14. prosince 2009) Podtajemníci: Francesca Martini (LN) (do 4. února 2010) Eugenia Roccella (PdL) (do 4. února 2010) Pasquale Viespoli (FLI)[k] (do 8. října 2010) Nello Musumeci (Destra ) (od 15. dubna 2011) Luca Bellotti (PdL) (od 5. května 2011) | |||||
 | Podtajemníci: Francesca Martini (LN) (od 4. února 2010) Eugenia Roccella (PdL) (od 4. února 2010) | |||||
 | Podtajemníci: Giuseppe Pizza (DC ) Guido Viceconte (PdL) (5. května 2011 - 14. října 2011) Giuseppe Galati (PdL) (od 14. října 2011) | |||||
 | Podtajemníci: Francesco Giro (PdL) Riccardo Villari (CN ) (od 5. května 2011) | |||||
| ||||||
 | (bez portfolia) | |||||
 | (bez portfolia) | Podtajemníci: Daniela Santanchè (PdL) (od 4. března 2010) | ||||
 | (bez portfolia) | Podtajemníci: Andrea Augello (PdL) (od 4. března 2010) | ||||
 | (bez portfolia) | |||||
 | (bez portfolia) | před 30. červencem 2010: Lidé svobody | ||||
 | ||||||
 | (bez portfolia) | Podtajemníci: Laura Ravetto (PdL) (od 4. března 2010) | ||||
 | (bez portfolia) | Podtajemníci: Aldo Brancher (PdL) (do 18. června 2010) | ||||
 | (bez portfolia) | |||||
 | (bez portfolia) | Podtajemníci: Maurizio Balocchi (LN) (do 14. února 2010) Francesco Belsito (LN) (od 22. února 2010) | ||||
 | (bez portfolia) | |||||
 | (bez portfolia) | |||||
 | — | |||||
- ^ S delegací na tajné služby
- ^ S delegováním na informace, komunikaci a publikování.
- ^ S delegací na rodinné politiky, boj proti drogám a státní službu.
- ^ do 30. října 2010: PdL
- ^ S delegací do CIPE (Mezirezortního výboru pro hospodářské plánování).
- ^ S delegací na sport.
- ^ S delegací na cestovní ruch.
- ^ S delegací na řešení krize odpadového hospodářství v Kampánii a ke koordinaci Civilní ochrana na evropskou a mezinárodní úroveň.
- ^ před 22. lednem 2010: MpA
- ^ A b C Podtajemník do 21. května 2009
- ^ A b C d do 30. července 2010: PdL
- ^ A b Podtajemník od 8. května 2008 do 30. června 2009
- ^ A b Podtajemník do 14. října 2011
- ^ před 7. listopadem 2011: PT
Reference
- ^ „Governo Berlusconi IV“. www.governo.it (v italštině). 11. listopadu 2015. Citováno 15. října 2019.
- ^ „Svolta di Berlusconi, arriva il Pdl:“ Forza Italia-An sotto stesso simbolo"" (v italštině). La Stampa. 8. února 2008. Archivovány od originál dne 29. října 2013.
externí odkazy
| Ústavodárné shromáždění (1946–1948) |  | |
|---|---|---|
| Legislativa I (1948–1953) | ||
| Legislativa II (1953–1958) | ||
| Legislativa III (1958–1963) | ||
| Legislativa IV (1963–1968) | ||
| Legislativa V (1968–1972) | ||
| Legislativa VI (1972–1976) | ||
| Legislativa VII (1976–1979) | ||
| Legislativa VIII (1979–1983) | ||
| Legislativa IX (1983–1987) | ||
| Legislativa X (1987–1992) | ||
| Legislativa XI (1992–1994) | ||
| Legislativa XII (1994–1996) | ||
| Legislativa XIII (1996–2001) | ||
| Legislativa XIV (2001–2006) | ||
| Legislativa XV (2006–2008) | ||
| Legislativa XVI (2008–2013) | ||
| Legislativa XVII (2013–2018) | ||
| Legislativa XVIII (2018 – dosud) | ||