Franz Jáchym - Franz Jáchym
tento článek potřebuje další citace pro ověření.Dubna 2017) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony) ( |
Franz Jáchym | |
---|---|
Coadjutor biskup ve Vídni Titulární arcibiskup z Maronei | |
Jáchym při zasvěcení kostela v Liesingu | |
Kostel | Římskokatolický kostel |
Arcidiecéze | Vídeň |
Jmenován | 20. ledna 1950 |
Nainstalováno | 19. května 1950 |
Termín skončil | 15. září 1983 |
Oproti | nacismus |
Objednávky | |
Vysvěcení | 19. července 1936 |
Zasvěcení | 19. května 1950 podleTheodor Innitzer |
Osobní údaje | |
narozený | 3. září 1910 Vídeň, Rakousko-Uhersko |
Zemřel | 29. listopadu 1984 Vídeň, Rakousko | (ve věku 74)
Pohřben | Katedrála svatého Štěpána ve Vídni |
Alma mater | Seminář ve Vídni Vídeňská univerzita (DD ) |
Erb |
Styly Franz Jáchym | |
---|---|
Referenční styl | |
Mluvený styl | Vaše Excelence |
Náboženský styl | Arcibiskup |
Franz Jáchym (3. září 1910-29. Listopadu 1984) byl rakouský prelát z Římskokatolický kostel který sloužil jako Biskup koadjutor z Vídeň v letech 1950–83 a jako titulární arcibiskup v Maronei. Vystudoval Vídeňská univerzita. Po vysvěcení sloužil ve farnosti a diecézním kancléřství, než byl v roce 1950 jmenován koadjutorním biskupem. Vysvěcen v květnu 1950 kardinálem Theodor Innitzer, působil v této kanceláři až do svého odchodu do důchodu v roce 1983.
Životopis
raný život a vzdělávání
Jáchym se narodil 3. září 1910 v Vídeň, Rakousko-Uhersko.[1][2] Osamocený v osmi letech, v roce 1925 vstoupil do Knabenseminar Hollabrunn (de ), a menší seminář ve Vídni.[2] Prošel kolem imatrikulační zkouška dne 20. června 1931 a vstoupil do Seminář ve Vídni (de ), a také studoval teologii na Vídeňská univerzita. V pozdních třicátých letech se vrátil na vídeňskou univerzitu, aby studoval morální teologii Doktor božství dne 3. prosince 1941.[2]
Kněžství
Jáchym byl vysvěcen A kněz dne 19. července 1936.[1][2] Tři měsíce po vysvěcení byl poslán do Purkersdorf, kde sloužil jako farní farář farnosti, dokud se nevrátí do práce v kancléřství z Vídeňská arcidiecéze brzy poté.[2]
Dne 7. Října 1938 se zúčastnil Růžencová demonstrace (de ), demonstrace, na které se na protest proti Katolické církvi shromáždilo 6 000 katolíků za růžovou oddanost Nacistická okupace Rakouska.[2] Další den, Nacističtí vojáci zaútočili a zdemolovali Biskupský palác ve Vídni a Jáchym byl při následném násilí zraněn. 10. května 1947 vydělal Jáchym habilitace V roce 1949 byl jmenován profesorem Katolická morální teologie na vídeňské univerzitě.[2]
Biskupství
Dne 20. ledna 1950 byl Jáchym jmenován vídeňským biskupem koadjutorem a titulárním vídeňským arcibiskupem.[1][2] Dorazil k Katedrála svatého Štěpána za to, co mělo být jeho biskupským svěcením 23. dubna 1950.[2] Než se však obřad mohl uskutečnit, vstal a promluvil ke sboru s tím, že se „necítí hoden takové cti“, než opustil katedrálu, kde na něj čekalo auto, a vrátil se do svého bytu. Později si kanovníci katedrály připomněli, že fialové roucho, biretta a boty, které měl na sobě, nebyly ani jeho, ale byly půjčeny od katedrály sakristie.[2]
Jáchym rozhodně odmítl stát se biskupem, ale Papež Pius XII odmítl přijmout jeho rozhodnutí. Jeho svěcení bylo odloženo na 19. května 1950 a proběhlo v roce Řím a kostel Santa Maria dell'Anima.[2] Vídeňský arcibiskup Kardinál Theodor Innitzer byl hlavní vysvěcovač s biskupy Michael Keller a Alois Hudal sloužící jako spoluvěřící.[2]
I když existují různé zprávy o tom, proč se Jáchym rozhodl odmítnout své biskupské svěcení, zůstal věrný svému úřadu a arcibiskupovi, jak Innitzerovi, tak jeho nástupci kardinálovi Franz König. Jako biskup koadjutor vedl stavební oddělení Vídeňské arcidiecéze, stavěl nové kostely a zadával umělecká díla.[2]
V letech 1952-56 působil jako předseda Rakouská biskupská konference. V roce 1956 převzal vedení arcidiecézních úřadů.[2] V letech 1963-65 se účastnil Druhý vatikánský koncil.[1] Od 1. září 1969 do 31. prosince 1980 byl generální vikář arcidiecéze, uspět Jakob Weinbach.[2] Dne 30. září 1972 se stal děkan katedrály sv. Štěpána a kancléř katolické teologické fakulty na vídeňské univerzitě. Dne 15. září 1983 rezignoval na své funkce ve věku 73.[1][2]
Později život a smrt
Poté, co odešel do důchodu, Jáchym odešel do bytu ve Vídni, v němž by později žil ve svém stáří kardinál König. Zemřel 29. listopadu 1984 na srdeční selhání na trhu pod širým nebem ve Vídni ve věku 74 let.[1][2] Byl pohřben v hrobce v katedrále sv. Štěpána ve Vídni. V roce 1992 byl pro něj ve Vídni pojmenován Franz-Jáchym-Platz (místo Franze Jáchyma) a na jeho počest byl postaven pomník.[2]
Episkopální linie
- Kardinál Scipione Rebiba
- Kardinál Giulio Antonio Santorio (1566)
- Kardinál Girolamo Bernerio, OP (1586)
- Arcibiskup Galeazzo Sanvitale (1604)
- Kardinál Ludovico Ludovisi (1621)
- Kardinál Luigi Caetani (1622)
- Kardinál Ulderico Carpegna (1630)
- Kardinál Paluzzo Paluzzi Altieri degli Albertoni (1666)
- Papež Benedikt XIII (1675)
- Papež Benedikt XIV (1724)
- Papež Klement XIII (1743)
- Kardinál Bernardino Giraud (1767)
- Kardinál Alessandro Mattei (1777)
- Kardinál Pietro Francesco Galleffi (1819)
- Kardinál Giacomo Filippo Fransoni (1822)
- Kardinál Carlo Sacconi (1851)
- Kardinál Edward Henry Howard (1872)
- Kardinál Mariano Rampolla (1882)
- Kardinál Rafael Merry del Val (1900)
- Arcibiskup Enrico Sibilia (1908)
- Kardinál Theodor Innitzer (1932)
- Arcibiskup Franz Jáchym (1950)