Giulio Antonio Santorio - Giulio Antonio Santorio
Giulio Antonio Santorio | |
|---|---|
| Arcibiskup Santa Severina | |
 Tomba z Giulia Antonia Santoria v Basilica di San Giovanni in Laterano vyřezával Giuliano Finelli v roce 1634 | |
| Jmenován | 6. března 1566 |
| Nainstalováno | 12. března 1566 |
| Termín skončil | 9. ledna 1573 |
| Předchůdce | Giovanni Battista Orsini |
| Nástupce | Francesco Antonio Santorio |
| Další příspěvky | Kardinál-biskup z Palestiny |
| Objednávky | |
| Vysvěcení | 1557 |
| Zasvěcení | 12. března 1566 podleScipione Rebiba |
| Stvořen kardinálem | 17. května 1570 |
| Hodnost | Kardinál-biskup |
| Osobní údaje | |
| Rodné jméno | Giulio Antonio Santorio |
| narozený | 6. června 1532 Caserta |
| Zemřel | 9. května 1602 (ve věku 69) |
| Označení | římský katolík |
| Předchozí příspěvek |
|
Giulio Antonio Santorio (6. června 1532 - 9. května 1602) byl Ital Kardinál z Římskokatolický kostel.
Životopis
Santorio se narodil v Caserta. Sloužil jako Arcibiskup z Santa Severina od roku 1566 až do své smrti.[1][2]
Dne 12. března 1566 bylo Santorio zasvěcen biskup Scipione Rebiba s Annibale Caracciolo, Biskup z Isoly, a Giacomo de 'Giacomelli, Emeritní biskup z Belcastra, sloužící jako spolusvětitelé.[1] Santorio byl jmenován kardinálem 17. května 1570 a instalován jako kardinál-kněz S. Bartolomeo all'Isola téhož roku a následně se stal kardinálem-knězem S. Maria v Trastevere v roce 1595 a nakonec v roce 1597 Kardinál-biskup z Palestrina. Prostřednictvím vlastního biskupského svěcení Girolamo Bernerio, Kardinál Santorio figuruje v biskupská linie z František, Papež Benedikt XVI a nejmodernější biskupové.
Biskupská posloupnost
Zatímco byl biskupem, sloužil jako hlavní vysvěcovač z:[1]
- Giovanni Agostino Campanile, Biskup z Minori (1567);
- Andrea Minucci, Zadarský arcibiskup (1568);
- Giovanni Battista Santorio, Biskup Alife (1568);
- Serafino Fortibraccia, Biskup Nemosia (1569);
- Prospero Vitelliano, Biskup v Bisignanu (1569);
- Gregorio Forbicini, Biskup Strongoli (1572);
- Ottavio Mirto Frangipani, Biskup z Caiazza (1572);
- Francesco Antonio Santorio, Arcibiskup Santa Severina (1573);
- Gaspare Cenci, Biskup z Melfi e Rapolla (1574);
- Dermot O'Cleary, Biskup Mayo (1574);
- Massimiliano Palumbara, Arcibiskup z Beneventa (1574);
- Giovanni Paolo Marincola, Biskup z Teano (1576);
- Giovanni Battista Soriani, Biskup z Bisceglie (1576);
- Giovanni Battista Ansaldo, Biskup Cariati e Cerenzia (1576);
- Giovanni Bernardino Grandopoli, Biskup z Lettere-Gragnano (1576);
- Vincenzo Cutelli, Biskup z Catanie (1577);
- Miguel Thomàs de Taxaquet, Biskup z Léridy (1577);
- Mario Bolognini, Arcibiskup z Lanciana (1579);
- Flaminio Filonardi, Biskup z Aquina (1579);
- Pietro Orsini, Koadjutor Biskup Spoleta (1580);
- Girolamo Bentivoglio, Biskup z Corneta (1580);
- Giulio Monaco, Biskup z Lucery (1580);
- Domenico Petrucci, Biskup Strongoli (1582);
- Nicola Stridoni, Biskup z Mylopotamosu (1582);
- Leonard Abel, Titulární biskup z Sidone (1582);
- Scipione Gesualdo, Arcibiskup z Conzy (1585);
- Enrico Caetani, Titulární patriarcha Alexandrie (1585);
- Fabrizio Gallo, Biskup z Noly (1585);
- Giulio Masetti, Biskup Reggio Emilia (1585);
- Antonello de Folgore, Biskup Sant'Angelo dei Lombardi e Bisaccia (1585);
- Enrico Cini, Biskup Alife (1586);
- Giovanni Battista Albani, Titulární patriarcha Alexandrie (1586);
- José Esteve Juan, Biskup z Vieste (1586);
- Girolamo Bernerio, Biskup Ascoli Piceno (1586);
- Pietro Ridolfi, Biskup z Venosy (1587);
- Bonaventura Bellemo, Biskup Androsu (1587);
- Antonio de Marchi, Biskup na Santorini (1588);
- Camillo Gualandi, Biskup z Ceseny (1588);
- Giovanni Battista Costanzo, Arcibiskup z Cosenzy (1591);
- Scipione Spina, Arcibiskup z Cosenzy (1591);
- Napoleone Comitoli, Biskup z Perugie (1591);
- Claudio de Curtis, Biskup z Crotone (1592);
- Nicolò Stizzia, Biskup z Cefalu (1594);
- Placido della Marra, Biskup z Melfi e Rapolla (1595);
- Giulio Doffius, Biskup z Alessana (1595);
- Manuel Quero Turillo, Biskup z Cefalu (1597); a
- Alberto Drago, Biskup z Termoli (1599).
On také sloužil jako hlavní spolusvůdce z:[1]
- Tiberio Carafa, Biskup z Potenze (1566);
- Tommaso Orsini, Biskup Strongoli (1566);
- Francesco Rusticucci, Biskup z Venosy (1566);
- Archangelo de 'Bianchi, Biskup z Teano (1566);
- Carlo Carafa, Biskup Guardialfiera (1567);
- Marco Landi, Biskup z Ascoli Satriano (1567);
- Paul Burali d'Arezzo, Biskup z Piacenzy (1568);
- Stanislaus Szezniski, Pomocný biskup v Poznani (1568);
- Marcus Teggingeri, Titulární biskup z Lydda (1568);
- Organtino Scaroli, Biskup San Marco (1569);
- Gregorio Cruz, Biskup z Martirana (1569);
- Cesare Ferrante, Biskup z Termoli (1569); a
- Giovanni Aldobrandini, Biskup z Imoly (1569)
Literární práce
- Karta Vita del. Giulio Antonio Santori detto il card. di Santa Severina composta e scritta da lui medesimo, v «Archivio della R. Società di Storia Patria», roč. XII 1889 a XIII 1890
- Pro confutatione articulorum et haeresum recentiorum Haereticorum et pseudo-apostolorum, ex Utriusque Testamenti textu decerpta, v ms. Vaticanus Latinus 12233, cc. 62r-439v, Biblioteca Apostolica Vaticana
- Historia abiuratorum et haereticorum scripta et notata a Cardinali Sanctae Severinae ... De persecutionis haereticae pravitatis historia, slečna. v Archivio della Congragazione per la Dottrina della Fede
Reference
- ^ A b C d „Giulio Antonio Cardinal Santorio“ Catholic-Hierarchy.org. David M. Cheney. Citováno 30. dubna 2016
- ^ „Kardinál Giulio Antonio Santorio“ GCatholic.org. Gabriel Chow. Citováno 30. dubna 2016
Další čtení
- (v italštině) L. Santori, La spedizione di Lautrec nel Regno di Napoli, Galatina 1972
- (v italštině) R. Ajello, Una società anomala. Il programma e la sconfitta della nobiltà napoletana in due memoriali cinquecenteschi, Napoli 1996
- (v italštině) S. Ricci, Il Sommo Inkvizitor. Giulio Antonio Santori tra autobiografia e storia (1532–1602), Roma 2002 ISBN 88-8402-393-9
