Francis Fasani - Francis Fasani
Svatý František Anthony Fasani, O.F.M. Konv. | |
|---|---|
 | |
| narozený | Giovanniello Fasani 6. srpna 1681 Lucera, Foggia, Neapolské království |
| Zemřel | 29. listopadu 1742 Lucera, Foggia, Neapolské království |
| Uctíván v | Římskokatolický kostel (Františkánský řád ) |
| Blahořečen | 15.dubna 1951 od Papež Pius XII |
| Svatořečen | 13.dubna 1986 Papež Jan Pavel II |
| Hody | 29. listopadu |
| Patronát | Lucera |
Francis Anthony Fasani, O.F.M. Konv. (6. srpna 1681 - 29. listopadu 1742) byl italština mnich řádu Conventual Friars Minor který byl prohlášen za svatý katolickou církví.
Byl přítelem jiného klášterního mnicha, Blahoslavený Antonio Lucci.
Časný život
Narodil se Giovanniello Fasani dne 6. srpna 1681 v Lucera, v Provincie Foggia, pak část Neapolské království. Byl synem Giuseppe Fasaniho a Isabelly della Monaca.[1] Začal studovat na konventu klášter ve svém městě a tam vstoupil do Řádu, přičemž náboženská jména svatých Francis a Anthony. Fasani tvrdil jeho náboženské sliby v roce 1696.
Náboženský život
Poté, co Fasani vyznal své sliby, zahájil v roce teologické studium Agnone a pokračoval v nich v Centru všeobecných studií v Assisi, v blízkosti hrobky svatého Františka. Právě tam byl Fasani vysvěcen do kněžství v roce 1705. Zůstal v Assisi a dokončil zde teologická studia v roce 1707.[1]
Od roku 1707 až do své smrti v roce 1742 strávil Fasani zbytek života v rezidenci ve svém rodném městě Lucera a zalíbil se věřícím tohoto města a všech Daunia a Molise. V roce 1709 získal titul Doktor teologie a od té doby se Fasani stal známým všem jako „Padre Maestro„(„ Otec Mistr “), titul, který se mu dodnes připisuje v Lucerě. Fasani také plnil mnoho povinností ve františkánském řádu, protože byl respektovaným učitelem akademická filozofie a byla mu svěřena pozice Mistr nováčků a mladší mniši. Později byl jmenován do funkce opatrovník společenství mnichů a pastor města. Přišel být zvolen Provinční ministr jeho provincie v pořadí.[2]Jako důstojnou službu „toho, kdo pro nás nepřetržitě vykonává své kněžské poslání v liturgii skrze Ducha“ (PO, 5), Fr. Fasani se věnoval horlivostí - zejména vysluhování svátosti pokání a slavení svaté eucharistie. „Slyšel přiznání každého typu člověka,“ tvrdil svědek, „s největší trpělivostí a laskavostí na tváři“. Byl dobročinný a vstřícný pro všechny a jako důvod uváděl naději, že jednoho dne bude moci říci Pánu: „Byl jsem shovívavý, nepopírám to; ale byl jsi to Ty, kdo mě tak naučil.“
Fasani byl známý tím, že měl hluboký život modlitby a byl považován za mystik, stává se velmi žádaným jako vyznavač a kazatel. Neustále kázal populární farní mise, dával ustoupí a vedl postní pobožnosti a novény - buď ve svém vlastním městě, nebo kdekoli byl požádán.[1] Jeho současníci hlásili, že ano levitovat při modlitbě. Zároveň byl neochvějným přítelem chudých a neustále hledal finanční podporu nezbytnou pro snahy uspokojit jejich potřeby.[3]
Fasani zemřel v Lucerě a byl pohřben v farní kostel tam. Po zprávách o jeho smrti bylo slyšet děti běhající po ulicích a křičet: „Svatý je mrtvý! Svatý je mrtvý!“[3]
Úcta
Řízení o zahájení jeho kanonizace začalo několik let po jeho smrti. Svědectví o jeho svatém životě vydalo mnoho lidí z regionu. Mezi nimi byl i jeho starý přítel Lucci, který v té době už byl biskup v oblasti. K pokroku však nedošlo až do 20. století, kdy byl blahořečen v roce 1951 a následně kanonizován v roce 1986.[1] Jeho svátek je slaven františkánským řádem 29. listopadu.
