Engelbert Kaempfer - Engelbert Kaempfer - Wikipedia

Engelbert Kaempfer
Engelbert Kaempfer.jpg
narozený
Engelbert Kämpfer

16. září 1651
Lemgo, knížectví Lippe, Vestfálsko, Německo
Zemřel2. listopadu 1716
Lemgo
NárodnostNěmec
Ostatní jménaEngelbertus Kaempferus
obsazeníPřírodovědec, lékař, průzkumník, spisovatel
Pozoruhodná práce
Flora japonica, Dějiny Japonska

Engelbert Kaempfer (Němec Engelbert Kämpfer; 16. září 1651 - 2. listopadu 1716) byl Němec přírodovědec, lékař, badatel a spisovatel známý pro své turné po Rusku, Persii, Indii, jihovýchodní Asii a Japonsku v letech 1683 až 1693.

O svých cestách napsal dvě knihy. Amoenitatum exoticarum, publikovaný v roce 1712, je důležitý pro svá lékařská pozorování a první rozsáhlý popis japonských rostlin (Flora japonica). Jeho Dějiny Japonska, který byl vydán posmrtně v roce 1727, byl hlavním zdrojem západních znalostí o zemi v průběhu 18. a poloviny 19. století, kdy byla uzavřena pro cizince.

Časný život

Kaempfer se narodil v Lemgo v knížectví Lippe, Vestfálsko. Jeho otec byl farář a jeho matka pomáhala podporovat sbor. Studoval na Hameln, Lüneburg, Hamburk, Lübeck a Danzig (Gdaňsk ) a po ukončení studia na Krakov, strávil čtyři roky v Königsberg v Prusko, studium medicíny a přírodní věda.[1]

Cestuje a studuje

"Japonská abeceda “(Engelbert Kaempfer:„ De Beschryving van Japan “, 1729)
Soudní cesta do Shogun Japonska v roce 1691 (Engelbert Kaempfer: „De Beschryving van Japan“, 1729)

Persie

V roce 1681 navštívil Kaempfer Uppsala ve Švédsku, kde mu byla nabídnuta pobídka k usazení. Jeho touha po zahraničním cestování ho vedla k tomu, aby se stal tajemníkem druhého velvyslanectví švédského velvyslance Ludvig Fabritius, koho Karel XI zasláno přes Rusko do Persie v roce 1683.[2] Kaempferův cestopis tohoto velvyslanectví byl později publikován.[2] Do Persie dorazil cestou Moskvy, Kazaň a Astrachaň, přistání v Nizabad "v Širvan "(ve skutečnosti nyní v Ázerbajdžán ) po plavbě v Kaspické moře. Z Šemakha v Širvan, podnikl expedici do Poloostrov Baku a byl možná prvním moderním vědcem, který navštívil „pole věčného ohně“ v okolí Baku. V roce 1684 dosáhl Kaempfer Isfahan, pak perské hlavní město.[1]

Když se po více než ročním pobytu švédské velvyslanectví připravovalo na návrat do své vlasti, připojil se Kaempfer k flotile Holandská východoindická společnost (VOC) v Perský záliv jako hlavní chirurg. Navzdory horečce ulovené v Bander Abbasi, viděl něco z Arábie (návštěva Muscatu v roce 1688) a mnoho západních pobřežních oblastí Indie.[1]

Siam a Japonsko

V září 1689 dosáhl Kaempfer Batavia. Následující zimu strávil studiem Jávský přírodní historie. V květnu 1690 se vydal do Japonska jako lékař na obchodní stanici VOC v Nagasaki. Na cestě do Japonska se dotkla loď, na které se plavil Siam, jehož kapitál navštívil. Zaznamenal své setkání s Kosa Pan, siamský Ministr a bývalý velvyslanec ve Francii.[3] V září 1690 dorazil Kaempfer Nagasaki, jediný japonský přístav, který se poté otevírá holandským a čínským lodím.[1]

Kaempfer zůstal dva roky v Japonsku, během nichž dvakrát navštívil Edo a Shogun Tokugawa Tsunayoshi. Provedl rozsáhlé studie o místních rostlinách, z nichž mnohé byly publikovány v jeho knize "Flora Japonica" (část Amoenitatum Exoticarum). Když navštívil Buddhista mnichů v Nagasaki v únoru 1691, byl prvním západním učencem, který strom popsal Ginkgo biloba. Přinesl zpět semena ginka, která byla zasazena do Botanická zahrada v Utrecht. Stromy přežily až do 21. století. („Trapné“ „–kGo "pravopis se zdá být chybou, kterou Kaempfer udělal ve svých poznámkách, přesněji romanizace by bylo „Ginkjo“ nebo „Ginkio“).[4]

Kaempfer také shromažďoval materiály a informace o japonštině akupunktura a moxování. Jeho pojednání o léčbě koliky (japonsky senki) používání jehel a jeho prezentace japonského „Moxa-zrcadla“ měla značný vliv na příjem medicíny na Dálném východě v Evropě 18. století.[5]

Ve svých posmrtně publikovaných poznámkách o Japonsku mísí pečlivé pozorování se silnou touhou uvést tato pozorování do souladu s evropskými koncepcemi Asie. Tvrdí, že Japonci mají odlišný etnický původ než Číňané, a tvrdí, že pocházejí přímo od stavitelů Babylonská věž.[6] Tak se spojuje Šintoismus na Babylonské náboženství.[6] Zároveň byl jedním z prvních Evropanů, kteří tvrdili, že Japonsko má spíše různorodá náboženství než jedno, které odpovídá etno-národní identitě.[6]

Během svého pobytu v Japonsku Kaempferův takt, diplomacie a lékařské dovednosti překonaly kulturní rezervu Japonců. Vyvolával mnoho cenných informací. V listopadu 1692 odešel z Japonska do Jáva.[1]

Návrat do Evropy

Po dvanácti letech v zahraničí se Kaempfer vrátil do Evropy v roce 1695 a přistál v Amsterdam. Na univerzitě mu byl udělen lékařský diplom University of Leiden V Nizozemsku.[Citace je zapotřebí ] Kaempfer se usadil ve svém rodném městě Lemgo, kde se stal lékařem hraběte z Lippe. V Německu vydal knihu Amoenitatum exoticarum (Lemgo 1712). Mezi mnoha jinými japonskými rostlinami to zahrnovalo ilustraci a kamélie a představilo 23 odrůd. To bylo pozoruhodné jeho popisem elektrický úhoř, akupunktura, a moxování. Jeho systematický popis čaje, stejně jako jeho další práce o japonských rostlinách, byl chválen Linné, kteří přijali některá z názvů rostlin společnosti Kaempfer, například Ginkgo.[Citace je zapotřebí ] V roce 1716 Kaempfer zemřel v Lemgu. Většina jeho rukopisů a mnoho předmětů z jeho sbírky jsou zachovány v Britská knihovna a britské muzeum.[7]

Rukopisy

Rukopis od Engelberta Kaempfera, British Library, Sloane MS 2912

Po Kaempferově smrti jeho většinou nepublikované rukopisy koupil sir Hans Sloane prostřednictvím dvorního lékaře George I. Johann Georg Steigerthal a dopravena do Anglie. Mezi nimi byl i Dějiny Japonska, přeložen z rukopisu do angličtiny Sloanovým knihovníkem John Gaspar Scheuchzer (1702–1729). Poprvé byla vydána v Londýně ve dvou svazcích v roce 1727. Původní němčina (Heutiges Japonsko, Japan of Today) nebyla zveřejněna; existující německá verze byla přeložena z angličtiny. Kromě japonských dějin obsahuje tato kniha popis politického, sociálního a fyzického stavu země v 17. století. Po více než sto let, kdy bylo Japonsko uzavřeno pro cizince, bylo hlavním zdrojem informací pro běžného čtenáře. V 21. století se má za to, že má určitou hodnotu. Život autora má předponu Dějiny.[1] Kaempferovy původní rukopisy drží Britská knihovna.

Většina z nich byla publikována od roku 2001: Engelbert Kaempfer, Werke. Kritische Ausgabe v Einzelbändenu. Herausgegeben von Detlef Haberland, Wolfgang Michel, Elisabeth Gössmann.

  • Svazek 1/1 Engelbert Kaempfer: Heutiges Japonsko. Herausgegeben von Wolfgang Michel und Barend J. Terwiel. 2001. [xiv, 779 stran, 93 nemocí. Přepis rukopisu EK, British Library London, paní Sl 3060, reprodukce kreseb, rejstřík]
  • Svazek 1/2 Engelbert Kaempfer: Heutiges Japonsko. Herausgegeben von Wolfgang Michel und Barend J. Terwiel. 2001 [vii, 828 s., 56 obrázků.] [Rozsáhlý komentář Michela k Kaempferovu rukopisu a kresbě, japonským a západním spolupracovníkům, Kaempferovu kontextu výzkumu, jeho japonské sbírce atd., Včetně bibliografie] ISBN  3-89129-931-1
  • Sv. 2 Stručně 1683–1715.- München: Iudicium Verl., 2001. ISBN  3-89129-932-X ["Dopisy 1683–1715"]
  • Sv. 3 Zeichnungen japanischer Pflanzen. - München: Iudicum Verl., 2003. ISBN  3-89129-933-8 ["Výkresy japonských rostlin"]
  • Sv. 4 Engelbert Kaempfer v Siamu. - München: Iudicum Verl., 2003. - ISBN  3-89129-934-6 ["Kaempfer in Siam"]
  • Svazek 5 Notitiae Malabaricae. - München: Iudicum Verl., 2003. ISBN  3-89129-935-4 [„Poznámky k Malabar“: v oblasti jižní Indie, známé jako jižní Kerala]
  • Svazek 6 Russlandtagebuch 1683. - München: Iudicum Verl., 2003. ISBN  3-89129-936-2 ["Ruský deník 1683"]

Kaempferova díla

  • Exercitatio politica de Majestatis divisione in realem et personalem, quam [...] in celeberr. Gedanensium Athenaei Auditorio Maximo Valedictionis loco publice ventilendam proponit Engelbertus Kämpffer Lemgovia-Westphalus Anno MDCLXXIII [= 1673] d. 8. Junii h. rohož. Dantisci [= Danzig], zobr. David Fridericus Rhetius.
  • Disputatio Medica Inauguralis Exhibens Decadem Observationum Exoticarum, quam [...] pro Graduate Doctoratus [...] Publico Examini Subjective Engelbert Kempfer, L. L. Westph. ad diem 22. Aprilis [...] Lugduni Batavorum [= Leiden], apud Abrahanum Elzevier, Academiae Typographum. MDCXCIV [= 1694].
  • Amoenitatum exoticarum politico-physico-medicarum Fasciculi V [= quinque], Quibus continentur Variae Relationes, Observationes et Descriptiones Rerum persicarum & [= et] ulterioris Asiae, multâ attentione, in peregrinationibus per universum Orientum, collectae, ab Auctore Engelberto Lemgoviae [= Lemgo], Typis & Impensis Henrici Wilhelmi Meyeri, Aulae Lippiacae Typographi, 1712 (Google, biodiversitylibrary.org)
  • Dějiny Japonska, popisující starodávný a současný stát a vládu této říše; jeho chrámů, paláců, hradů a dalších budov; z jejích kovů, minerálů, stromů, rostlin, zvířat, ptáků a ryb; Chronologie a následnictví císařů, církevních a světských; původního původu, náboženství, cel a výroby domorodců a jejich obchodu a obchodu s nizozemskými a čínskými. Spolu s popisem království Siam. Napsal ve vysoce nizozemštině [= Hochdeutsch - vysoce německy] Engelbertus Kaempfer, M. D. lékař na nizozemském velvyslanectví u císařského dvora; a přeloženo z jeho původního rukopisu, nikdy předtím nevytištěného, ​​J. G. Scheuchzerem, F. R. S. a členem College of Physicians v Londýně. Se životem autora a úvodem. Ilustrováno mnoha měděnými deskami. Sv. I / II. London: Printed for the Translator, MDCCXXVII [= 1727].
  • De Beschryving van Japan, behelsende een Verhaal van den ouden en tegenwoordigen Staat en Regeering van dat Ryk, van deszelfs Tempels, Paleysen, Kasteelen en andere Gebouwen; van deszelfs Metalen, Mineralen, Boomen, Planten, Dieren, Vogelen en Visschen. Van de Tydrekening, en Opvolging van de Geestelyke en Wereldlyke Keyzers. Van de Oorsprondelyke Afstamming, Godsdiensten, Gewoonten en Handwerkselen der Inboorllingen, en van hunnen Koophandel met de Nederlanders en de Chineesen. Benevens eene Beschryving van het Koningryk Siam. In 't Hoogduytsch beschreven door Engelbert Kaempfer, MD Geneesherr van het Hollandsche Gezantschap na' t Hof van den Keyzer, Uyt het oorspronkelyk Hoogduytsch Handschrift, nooit te vooren gedrukt, v h Engelsch overgezet, dveře JG Scheuchzer van die der Geneesheeren v Londýně. Die daar by gevoegt heeft het Leven van den Schryver. Voorzien se setkal s kunstige Kopere Platenem, který se stal otcem Van den Ridderem Hansem Sloanem uytgegevenem, Engelschem v 't Nederduytsch vertaalt. MDCCXXIX [= 1729].
  • Engelbert Kämpfers Weyl. D. M. und Hochgräfl. Lippischen Leibmedikus Geschichte und Beschreibung von Japan. Aus den Originalhandschriften des Verfassers herausgegeben von Christian Wilhelm Dohm [...]. Erster Band. Mit Kupfern und Charten. Lemgo, im Verlage der Meyerschen Buchhandlung, 1777; Zweiter und lezter Band. Mit Kupfern und Charten. Lemgo, im Verlage der Meyerschen Buchhandlung, 1779.
  • Engelbert Kaempfer: 1651 - 1716. Seltsames Asien (Amoenitates Exoticae). V Auswahl übersetzt von Karl Meier-Lemgo, Detmold 1933
  • „Engelbert Kaempfer: Am Hofe des persischen Großkönigs (1684–1685)“, Ed. Walther Hinz, Stuttgart 1984.
  • Engelbert Kaempfer: Der 5. Faszikel der "Amoenitates Exoticae" - die japanische Pflanzenkunde. Herausgegeben und kommentiert von Brigitte Hoppe und Wolfgang Michel-Zaitsu. Hildesheim / Zuerich / New York: Olms-Weidmann, 2019.

Literatura o E. Kaempferovi

  • Kapitza, Peter: Engelbert Kaempfer und die europäische Aufklärung. Dem Andenken des Lemgoer Reisenden aus Anlaß seines 350. Geburtstags am 16. September 2001. München: Iudicum Verlag, 2002.
  • Haberland, Detlef (Hrsg.): Engelbert Kaempfer - Werk und Wirkung. Stuttgart, Franz Steiner, 1993.
  • Haberland, Detlef (Hrsg.): Engelbert Kaempfer (1651–1716): ein Gelehrtenleben zwischen Tradition und Innovation. Wiesbaden, Harrassowitz, 2005.
  • David Mervart: Uzavřená země na otevřeném moři: japonské řešení Engelberta Kaempfera pro problém evropské moderny, v: Dějiny evropských myšlenek, 35,3 (2009), 321–329.

Viz také

Standardní autorská zkratka Kaempf. se používá k označení této osoby jako autora, když citovat A botanický název.[8]

Reference

  1. ^ A b C d E F Chisholm 1911.
  2. ^ A b Matthee 1999, str. 138–140.
  3. ^ Suarez, Thomas (1999), Včasné mapování jihovýchodní Asie, Tuttle Publishing ISBN  962-593-470-7 str.30
  4. ^ Michel, Wolfgang. „Na„ Ginkgo “Engelberta Kaempfera (revidovaná verze)“. Kyushu University. Archivovány od originál 7. října 2011. Citováno 2. června 2011.
  5. ^ W Michel: „Záblesky medicíny a farmacie v časném japonsko-německém styku,“ v International Medical Society of Japan (ed.): Úsvit moderní japonské medicíny a farmaceutik - 150. výroční vydání japonsko-německé burzy. Tokio 2011, s. 72–94. (ISBN  978-4-9903313-1-3; soubor PDF )
  6. ^ A b C Josephson, Jason (2012). Vynález náboženství v Japonsku. Chicago: University of Chicago Press. str. 13–4. ISBN  9780226412351.
  7. ^ Sbírka Britského muzea
  8. ^ IPNI. Kaempf.

Zdroje

Bibliografie

externí odkazy